ECLI:CZ:NS:2010:22.CDO.671.2009.1
sp. zn. 22 Cdo 671/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci R. K. , zastoupené JUDr. Tomášem Hemelíkem, CSc., advokátem se sídlem v Říčanech, Rooseveltova 101, proti žalovanému M. K. , zastoupenému JUDr. Antonínem Kousalem, advokátem se sídlem v Říčanech, Rooseveltova 50, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 6 C 3/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. května 2008, č. j. 31 Co 149/2008-137, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Tomáše Hemelíka, CSc.
Odůvodnění:
Podle §243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.
Okresní soud Praha-východ (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 3. 12. 2007, č. j. 6 C 3/2007-71, určil, že žalobkyně je vlastnicí správně půdního prostoru nad parc. č. 5/1, a to nad průjezdem mezi objektem bydlení č. 55 na st. pozemku 5/2, zapsaným u Katastrálního úřadu pro S. k., katastrální pracoviště P.-v., na LV č. 241 pro obec a kat. území K., a objektem bydlení č. 4 na st. pozemku 5/1, zapsaným tamtéž na LV č. 67 pro obec a kat. území K., a že tento půdní prostor je nedílnou součástí domu č. p. 55 na st. parc. č. 5/2 zapsaného na LV č. 241 pro obec a kat. území K.. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 27. 5. 2008, č. j. 31 Co 149/2008-137, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný dovolání z důvodů, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.].
Žalobkyně navrhla zamítnutí dovolání s tím, že rozhodnutí nemá zásadní právní význam.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání a vyjádření k dovolání, je účastníkům znám a dovolací soud proto na ně odkazuje.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb.
Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas, se především zabýval dovoláním z hlediska jeho přípustnosti.
Dovolání by mohlo být přípustné jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Přípustnost tzv. nenárokového dovolání [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] může být založena jen v případě, kdy dovolatel v dovolání označí pro výsledek sporu relevantní právní otázku, jejíž řešení odvolacím soudem činí rozhodnutí tohoto soudu rozhodnutím zásadního právního významu. Neuvede-li dovolatel v dovolání žádnou takovou otázku nebo jen otázku skutkovou, nemůže dovolací soud shledat nenárokové dovolání přípustným. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2007, sp. zn. 22 Cdo 1217/2006, publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, (dále jen „Soubor rozhodnutí“) pod č. C 5042. Dovolatel nevymezil právní otázku, kterou by dovolací soud měl přezkoumat jako otázku zásadního právního významu a taková otázka se z obsahu dovolání ani nepodává.
Protože dovolání opírající se o §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je přípustné jen pro řešení právních otázek, je v tomto případě dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen z dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. V dovolání proto nelze uplatnit dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., a dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení, což znamená, že se nemůže zabývat jejich správností.
Dovolatel tím, že namítá nesprávnost hodnocení obsahu směnné smlouvy z roku 1938 soudy obou stupňů (konkrétně, co bylo míněno slovy „zřízený již průjezd“, za který podle uvedené smlouvy měla Marie Kuklová zaplatit manželům Ladislavu a Růženě Kuklovým) a z odlišných skutkových závěrů dovozuje jiný názor na přechod vlastnictví ke spornému půdnímu prostoru, nezpochybňuje ve skutečnosti právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující a uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. Tímto důvodem však přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nelze. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, publikované v Souboru rozhodnutí pod č. C 3078. Dovolací soud rovněž odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2009, sp. zn. 22 Cdo 4974/2007, uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz , podle kterého „zjišťuje-li soud obsah smlouvy, činí skutková zjištění, zabývá-li se tím, jaká práva a povinnosti z takového ujednání vznikají, činí závěry právní“. Dovolací soud neshledal ani, že by rozhodnutí odvolacího soudu bylo v rozporu s hmotným právem.
Dovolací soud poznamenává, že právní závěr, že sporný půdní prostor je součástí domu č. p. 55 v obci a kat. území K., vychází ze skutkových zjištění nalézacích soudů, že tento prostor byl vybudován jako součást přístavby novostavby domu s pekárnou, později označeného jako dům č. p. 55 na pozemku parc. č. 5/2, přístup do něho byl jen z domu č. p. 55 a také užíván byl jen vlastníky tohoto domu. Tento dílčí závěr vylučuje pohlížet na sporný půdní prostor jako na příslušenství části pozemku nacházejícího se mezi domy č. p. 55 a č. p. 4, tvořící průchod, případně jako na samostatnou stavbu, nedošlo-li ke stavebně technickému oddělení tohoto prostoru od domu č. p. 55.
Vadami řízení by se dovolací soud mohl zabývat jen tehdy, jednalo-li by se o řešení procesní otázky zásadního významu. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2008, sp. zn. 22 Cdo 3574/2007, publikované v Souboru rozhodnutí pod č. C 5780. V tomto případě tomu tak není.
S ohledem na uvedené dovolací soud neshledal předpoklady přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. v daném případě naplněny.
Dovolací soud proto podle §243b odst. 5 za použití §218 písm. c) o. s. ř. dovolání žalovaného jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni vznikly náklady (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.). Náklady vzniklé žalobkyni představují odměnu za její zastoupení v dovolacím řízení advokátem, která činí podle §5 písm. b) §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů částku 5.000,- Kč, a dále paušální náhradu hotových výdajů 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, včetně náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 20 %, celkem 6.360,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z §149 odst. 1, §160 odst. 1 a §167 odst. 2 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. listopadu 2010
JUDr. František B a l á k, v. r.
předseda senátu