ECLI:CZ:NS:2010:22.CDO.97.2009.1
sp. zn. 22 Cdo 97/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce J. K. , zastoupeného advokátem, proti žalovaným: 1) J. B. , 2) L. B. , zastoupeným advokátkou, 3) M. J. , a 4) O. L. , o odstranění staveb, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 16 C 207/2000, o dovolání žalovaných 1) a 2) proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 10. května 2006, č. j. 11 Co 824/2005-208, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný 1) a žalovaná 2) jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.550,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Okresní soud Karlových Varech („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 30. 3. 2005, č. j. 16 C 207/2000-177, rozhodl výrokem pod bodem I., že „žalovaní č. 1 a 2 jsou povinni odstranit z pozemků žalobce zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro K. k., katastrální pracoviště K. V. na LV č. 84 pro katastrální území K., obec B., a to z pozemků parc. č. 661/2 – pastvina o výměře 152 m2 zděnou garáž a dřevěný plot, z pozemku parc. č. 666 – ostatní plocha (neplodná) o výměře 22 m2 cestu, verandu se zděnou kolnou a komínem, z pozemku parc. č. 667/3 – ostatní plocha (neplodná) o výměře 1.048 m2 kolny, lehké dřevěné stavby, dřevěný plot a včelín a z pozemku parc. č. 659/4 – orná půda o výměře 2.528 m2 zahradu s dřevěným oplocením, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku“, výrokem pod bodem II., že „žalovaní č. 3 a 4 jsou povinni odstranit z pozemků žalobce zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro K. k., katastrální pracoviště K. V. na LV č. 84 pro katastrální území K., obec B., a to z pozemku parc. č. 661/2 – pastvina o výměře 152 m2 plot a složené dřevo, z pozemku parc. č. 659/5 – pastvina o výměře 2.095 m2 dřevěné králíkárny s kůlnou a zděné chlívky, dřevěný plot a zahrádku s oplocením a z pozemku parc. č. 659/4 – orná půda o výměře 2.528 m2 dřevěný plot, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku“ a výrokem pod body III., IV. a V. o nákladech řízení.
Krajský soud v Plzni jako soud odvolací k odvolání žalovaných 1) a 2) rozsudkem ze dne 10. 5. 2006, č. j. 11 Co 824/2005-208, rozhodl, že „rozsudek soudu prvního stupně se v napadené části, tj. ve výroku I., potvrzuje“ a že „v souvisejících výrocích o nákladech řízení III., IV. a V. se rozsudek soudu prvního stupně zrušuje a věc se mu v tomto rozsahu vrací k dalšímu řízení“. O nákladech odvolacího řízení rozhodl usnesením ze dne 21. 4. 2008, č. j. 61 Co 298/2007-273.
Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalovaní 1) a 2) dovolání, jehož přípustnost opírají o §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu („o. s. ř.“).
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje. Vychází přitom z §243c odst. 2 o. s. ř., který stanoví: „V odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno“.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném před jeho novelizací provedenou zákonem č. 7/2009 Sb.
V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.). Napadený rozsudek však takovým rozhodnutím není, neboť řeší otázku dobré víry žalovaných v souladu s konstantní judikaturou dovolacího soudu.
Dobrá víra oprávněného držitele, která je dána se zřetelem ke všem okolnostem věci, se musí vztahovat i k titulu, na jehož základě mohlo držiteli vzniknout vlastnické právo. To ovšem neznamená, že takový titul musí být dán; postačí, že držitel je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že tu takový titul je. Posouzení, je-li držitel v dobré víře či nikoli, je třeba vždy hodnotit objektivně a nikoli pouze ze subjektivního hlediska (osobního přesvědčení) samotného účastníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2002, sp. zn. 22 Cdo 1398/2000, Soubor civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu č. C 1067). Nabyvatel nemovitosti, který se chopí držby části parcely, kterou nekoupil, může být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že je vlastníkem i této části. Nelze stanovit jednoznačné hledisko pro posouzení, jaký poměr ploch koupeného a skutečně drženého pozemku vylučuje dobrou víru nabyvatele o tom, že drží jen koupený pozemek; každý případ je třeba posoudit individuálně. Oprávněnou držbu nelze vyloučit ani v případě, že výměra drženého pozemku dosahuje až 50 % výměry pozemku koupeného, výjimečně i více (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. března 2005, sp. zn. 22 Cdo 1594/2004, Soubor civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu č. C 3670).
Oprávněným držitelem ve smyslu §130 odst. 1 obč. zák. je držitel, který věc drží v omluvitelném omylu, že mu věc patří. Omluvitelný je omyl, ke kterému došlo přesto, že držitel postupoval s obvyklou mírou opatrnosti, kterou lze se zřetelem k okolnostem konkrétního případu po každém požadovat (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. července 2002, sp. zn. 22 Cdo 2190/2000, Soubor civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu č. C 1304).
Dovolací soud může hodnocení důkazů, provedené v nalézacím řízení v souladu se zákonem, přezkoumávat jen tehdy, pokud je toto hodnocení v rozporu s pravidly logického myšlení, případně s obecnou zkušeností. Samotná skutečnost, že důkazy bylo možno hodnotit více způsoby, neznamená, že zvolené hodnocení je nesprávné (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. srpna 2005, sp. zn. 22 Cdo 2376/2004, Soubor civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu č. C 3685).
Závěr, že žalovaní nebyli oprávněnými držiteli, není zjevně nepřiměřený. Nelze sice vyloučit, že žalovaní byli v důsledku omylu přesvědčeni o tom, že jim sporný pozemek patří, avšak vzhledem k tomu, že jeho rozloha několikrát převýšila výměru pozemku uvedenou v kupní smlouvě, na jejímž základě svoji nemovitost nabyli, nemohlo jít o omyl omluvitelný.
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. s tím, že dovolání žalovaných 1) a 2) bylo odmítnuto a úspěšný žalobce má právo vůči nim na náhradu nákladů dovolacího řízení. Žalobci vznikly náklady, které představují odměnu advokáta za jeho zastoupení v dovolacím řízení s vypracováním vyjádření k dovolání. Činí podle §8, §10 odst. 3, §14 odst. 1 ve spojení s §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, částku 2.250- Kč a dále paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, celkem tedy 2.550,- Kč. Lhůta a místo k plnění vyplývají z §149 odst. 1, §160 odst. 1 a §167 odst. 2 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaní dobrovolně, co jím ukládá toto rozhodnutí, je žalobce oprávněn podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 3. února 2010
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu