ECLI:CZ:NS:2010:23.CDO.1161.2009.1
sp. zn. 23 Cdo 1161/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobce Družstvo LIBAGRO , se sídlem Líbeznice, Družstevní 72, PSČ 250 65, IČ 00 10 70 26, zastoupeného JUDr. Karlem Matějkou, advokátem se sídlem Praha 2, Legerova 44, PSČ 120 00, proti žalovanému CARDI, spol. s r. o. , se sídlem Praha 8, Lindavská 781, PSČ 181 00, IČ 44265638, zastoupenému JUDr. Hanou Heroldovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Jungmannova 24, PSČ 110 00, o vyklizení nemovitostí, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 19 C 102/2006-95, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. prosince 2008, č. j. 22 Co 457/2008-139, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení částku Kč 1.800,- do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta JUDr. Karla Matějky.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha-východ rozsudkem ze dne 16. května 2008, č. j. 19 C 102/2006-95, rozhodl, že žalovaný je povinen vyklidit a vyklizené žalobci předat nemovitosti: pozemek č. 334 včetně zemědělské stavby, pozemek č. 373 včetně zemědělské stavby, pozemek č. 370 včetně zemědělské stavby, pozemek č. 336 včetně jiné stavby, pozemek č. 483 a část pozemku č. 207/2, vše zapsáno na LV č. 30 pro obce a katastrální území. Líbeznice u Katastrálního úřadu Středočeský kraj, katastrální pracoviště Praha-východ (výrok I.) s tím, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení 7.200,- Kč (výrok II.).
Po provedeném dokazování měl soud prvního stupně za prokázané, že mezi žalobcem jako pronajímatelem a žalovaným jako nájemcem byla dne 12. 4. 2002 uzavřena smlouva o koupi najaté věci podle §489 obchodního zákoníku (dále též „obch. zák.“), podle níž byl žalovaný oprávněn požádat o koupi ve smlouvě označených nemovitostí v uvedeném pořadí, a to v případě, že uhradí 30% kupní ceny nemovitosti, o jejíž prodej žádá, přičemž se mu započítá též uhrazené nájemné. V řízení bylo dále zjištěno, že žalovaný neplatil řádně nájemné a výše uhrazeného nájemného nedosáhla požadované výše 30% stanovené kupní ceny, nebyly splněny podmínky pro využití oprávnění koupit najatou věc, nedošlo k zániku nájemní smlouvy a žalovaný byl povinen platit stanovené nájemné. Poněvadž žalovaný nájemné neplatil, dal mu žalobce právem výpověď pro neplacení nájemného, podle které byl žalovaný povinen vyklidit předmětné nemovitosti po uplynutí výpovědní lhůty dnem 30. 4. 2006.
Soud prvního stupně proto ve smyslu §126 občanského zákoníku (dále též „obč. zák.“) žalobě jako plně odůvodněné vyhověl.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze rozsudkem v záhlaví označeným rozhodl, že rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 10.550,- Kč, kdežto ve výroku I. se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje (výrok I.). Ve výroku II. rozhodl odvolací soud, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 6.600,- Kč.
Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a konstatoval, že smlouva o nájmu ze dne 12. 4. 2002 pod bodem 9 umožňovala žalobci jako pronajímateli, aby vypověděl nájemní smlouvu, pokud nájemce dlouhodobě, tj. nejméně 6 měsíců, nebude platit nájemné. Účastníci učinili nesporným, že nájemce neplatil nájemné od května 2005, výpověď z nájmu je datovaná 16. 1. 2006 a byla tak splněna podmínka stanovená smlouvou.
Žalobce doložil soudu prvního stupně, že výpověď z nájmu zaslal doporučeně na adresu sídla žalovaného a soud zjistil, že tato zásilka, stejně jako (totožná) zásilka adresovaná na … , byla uložena na poště a vrátila se jako nevyzvednutá. Výpověď je hmotněprávním úkonem a podle názoru odvolacího soudu se tak dostala do sféry dispozice žalované. O výpovědi žalovaná věděla, jak to např. potvrdila i ve vyjádření k žalobě.
Odvolací soud uzavřel, že po skončení výpovědní lhůty od 1. 5. 2006 užívá předmětné nemovitosti žalovaná bezdůvodně a je povinna v souladu s §126 odst. 1 obč. zák. nemovitosti vyklidit. Soud prvního stupně proto rozhodl správně a odvolací soud jeho rozhodnutí ve věci samé dle §219 o. s. ř. potvrdil.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalovaný dovolání ze dne 3. 2. 2009 a to výslovně proti té části výroku I., jíž byl potvrzen výrok I. rozsudku soudu prvního stupně, v němž byla žalovanému uložena povinnost vyklidit předmětné nemovitosti. Dovolatel přípustnost dovolání opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Za otázku zásadního právního významu žalovaný považuje otázku, zda účinky výpovědi nastaly i přesto, že zásilka obsahující žalobcovu výpověď z nájemní smlouvy nebyla doručována na adresu sídla žalovaného uvedenou na zásilce (pošta se ani nepokusila o její doručení na tuto adresu a ani nevhodila na této adrese do domovní schránky výzvu, aby si žalovaný poštovní zásilku vyzvedl v určené lhůtě na poště, kde měla být zásilka uložena), když pošta zřejmě písemnou výzvu o uložení vhodila do tzv. poštovní přihrádky (P. O. Boxu) žalovaného, kterou měl žalovaný zřízenou, ale v komunikaci se žalobcem ji neuváděl a neužíval a ačkoli zásilka žalobce do poštovní přihrádky adresována nebyla. Pošta tak učinila v rozporu s Poštovními podmínkami.
Dovolatel má za to, že uvedená právní otázka má význam nejen pro tuto věc, ale obecně pro rozhodovací činnost soudů.
Jako dovolací důvod uplatňuje dovolatel nesprávné právní posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dále dovolatel uplatňuje důvod dovolání dle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. a za vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, považuje to, že při provádění dokazování nebylo postupováno v souladu s ustanoveními §120, §122 a §123 o. s. ř. Důkazy obálkami zásilek nebyly provedeny předepsaným způsobem a tudíž byly provedeny nezákonně.
Dovolatel uvádí, že právní zástupce žalovaného při jednání před soudem prvního stupně dne 16. 5. 2008 uvedl, že žalovaný neví, zda výpověď obdržel. Zejména v odvolacím řízení pak žalovaný zdůrazňoval, že mu výpověď doručena nebyla.
Další vadu řízení spatřuje dovolatel v tom, že při jednání odvolacího soudu dne 2. 12. 2008 mu byla odňata možnost jednat před soudem ve smyslu §229 odst. 3 o. s. ř. Při tomto jednání žalobce předložil obálku zásilky, o jejíž doručení šlo, avšak zástupkyni žalovaného nebylo dovoleno si obálku prohlédnout a o předložení obálky senátu nebyla provedena protokolace, ač o to zástupkyně žalované požádala.
Dovolatel navrhuje též odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí podle §243 o. s. ř., jakož i zrušení napadeného rozsudku odvolacího soudu i rozhodnutí soudu prvního stupně a vrácení věci posledně jmenovanému soudu k dalšímu řízení.
Dovolatel dále dovolání doplnil podáním ze dne 13. 1. 2010, v němž uplatnil další dovolací důvody.
Žalobce ve vyjádření dovolání navrhuje odmítnutí dovolání pro jeho nepřípustnost a poukazuje na to, že žalovaný k výzvě soudu podle §119a o. s. ř. v závěru jednání dne 16. 5. 2008 žádné návrhy na doplnění dokazování neměl, přičemž zástupce žalobce založil do spisu jako přílohu výpověď z nájemní smlouvy z 16. 1. 2006 včetně dvou podacích lístků na poštu ze dne 17. 1. 2006 na obě adresy. Žalovaný v řízení nepopřel, že by výpověď neobdržel, pouze to nevěděl, ačkoli z celé řady jeho jednání a dalšího chování je zřejmé, že výpověď mu byla doručena náhradním způsobem a že o ní věděl. Jde nicméně o otázku skutkovou, kterou v dovolacím řízení nelze řešit.
Žalobce navrhuje odmítnutí dovolání a přisouzení náhrady nákladů dovolacího řízení.
Dovolatel v dalším podání z 13. 1. 2010 namítá, že ve vyjádření k žalobě uplatnil protinávrh na zaplacení finančního ekvivalentu zhodnocení nemovitosti, kterým se soud nezabýval a nepostupoval dle §43 o. s. ř. a odvolací soud tuto procesní vadu nenapravil. Jde o vadu řízení ve smyslu §242 odst. 3 a §229 odst. 3 o. s. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) nejprve konstatoval, že podle bodu 12. čl. II. přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle znění o. s. ř. účinného před 1. 7. 2009. Tak je tomu i v daném případě.
Nejvyšší soud poté, po zjištění, že podané dovolání obsahuje náležitosti a splňuje podmínky stanovené zákonem (§240 odst. 1, §241 odst. 1, §241a odst. 1 o. s. ř.), se musel zabývat přípustností dovolání, neboť dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
V posuzovaném případě připadá v úvahu pouze přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tj. že napadené rozhodnutí, potvrzující co do napadeného výroku rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, není přípustné podle písm. b) [a tak tomu v dané věci není] a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (Rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam zejména, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod č. 132, posuzoval a odůvodnil závěr, od něhož nemá důvod se odchýlit ani v této věci, podle něhož na to, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam, lze usuzovat jen z okolností uplatněných dovolacím důvodem podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. s tím, že k okolnostem uplatněným (tzv. jiné vady řízení, nejde-li o zásadní procesní otázku) dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) nebo podle §241a odst. 3 o. s. ř. (nesprávnosti ve skutkových zjištěních) nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto (srov. k tomu shodně i usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06). Přitom při zkoumání, zda napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Předmětné dovolání však žádnou obecnou právní otázku zásadního významu, která by měla judikatorní přesah pro všechny obdobné případy téhož druhu nevymezuje.
Dovolatelem formulovaná právní otázka, zda účinky výpovědi nastaly, když zásilka obsahující výpověď nebyla doručována na adresu sídla žalovaného uvedenou na zásilce (pošta se nepokusila o její doručení na tuto adresu, nevhodila do domovní schránky písemnou výzvu k vyzvednutí zásilky), ale písemnou výzvu o uložení zásilky zřejmě vhodila do tzv. poštovní přihrádky (P.O.Box) se především váže na konkrétní skutkové okolnosti daného případu, a zejména pak je konstruována spekulativním způsobem, když směřuje na údajný nesprávný postup pošty jako třetího subjektu, aniž by kritizovaný postup doručující pošty (vhození výzvy k vyzvednutí zásilky do tzv. P. O. Boxu) byl v tomto případě prokázán.
Na základě provedeného dokazování (důkaz provedený podacími lístky a zásilkami) odvolací soud dospěl ke skutkovému zjištění, že výpověď nájemní smlouvy ze dne 16. 1. 2006 byla zaslána na adresu sídla žalovaného a výpověď byla též zaslána na adresu CARDI, spol. s r. o., Družstevní 511, Líbeznice. Prvá zásilka byla uložena na poště dne 18. 1. 2006 a vrácena jako nevyzvednuté a totéž platí o druhé zásilce, která byla uložena dne 2. 2. 2006 a vrácena poštou jako nevyzvednutá.
Z uvedeného je zřejmé, že dovolatel jím formulovanou otázkou zpochybňuje skutkové zjištění odvolacího soudu a nabízí odlišný skutkový stav věci (zásilka nebyla doručována na adresu sídla žalovaného uvedenou na zásilce, pošta zřejmě písemnou výzvu o uložení zásilky vhodila do P. O. Boxu), jehož právní posouzení by pro něho bylo příznivější, aniž by v řízení k těmto svým tvrzením nabídl příslušné důkazy. Z toho vyplývá, že tato námitka dovolatele není způsobilá založit přípustnost dovolání dle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Další odvolatelem uplatněný dovolací důvod podle §241a odst. 1 písm. a) o. s. ř., týkající se tvrzených vad řízení při dokazování před odvolacím soudem, (např. namítané nedostatky při provádění důkazu zásilkami výpovědi (obálkami) a jejich neuložení ve spise apod.) nemůže samo o sobě přípustnost dovolání založit (srov. §242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), a to i kdyby byly dány, což však z dokazování provedeného při jednání, zejména dne 26. 4. 2007, nevyplývá.
Pro úplnost je nutno dodat, že v podání dovolatele ze dne 13. 1. 2010, které bylo podáno po stanovené dvouměsíční dovolací lhůtě (§240 o. s. ř.), dovolatel uplatnil další vady řízení (soud nepostupoval dle ust. §43 odst. 1, 2 o. s. ř. při nejasném vzájemném návrhu), které nemohou založit přípustnost dovolání podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť v daném případě nejde o procesní otázku zásadního právního významu.
Z uvedených důvodů dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání není v posuzovaném případě přípustné (§237 odst. 1 písm. c) a §237 odst. 3 o. s. ř.) a proto dovolání jako nepřípustné odmítl (§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věta první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání bylo odmítnuto a proto žalovaný je povinen nahradit žalobci přiměřené náklady právního zastoupení, a to odměnu advokáta podle §7 písm. d), §10 odst. 3, §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb., ve znění vyhl. č. 277/2006 Sb. v částce 1.500,- Kč a dále jeden paušál hotových výdajů podle §13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění vyhl. č. 276/2006 Sb. v částce 300,- Kč, celkem tedy ve výši 1.800,- Kč, kteroužto částku je žalovaný povinen zaplatit k rukám advokáta žalobce.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně 26. října 2010
JUDr. Ing. Jan H u š e k
předseda senátu