ECLI:CZ:NS:2010:23.CDO.200.2010.1
sp. zn. 23 Cdo 200/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Pavla Příhody ve věci žalobce JUDr. O. Ch ., zastoupeného Mgr. Lubošem Havlem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 30a/440, proti žalované B W T Česká republika s. r. o., se sídlem v Čestlicích, Lipová 196, okres Praha – východ, PSČ 251 01, IČ 49713108, zastoupené JUDr. Pavlem Srbem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Chodská 23, o zaplacení částky 791.723,- Kč a o vzájemné žalobě na zaplacení částky 290.587,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. 7 C 224/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. března 2009, č. j. 21 Co 52/2009-165, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalované proti v záhlaví označenému rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek ze dne 5. května 2008, č. j. 7 C 224/2007-127, kterým Okresní soud Praha - východ uložil žalované zaplatit žalobci částku 253.148,- Kč (výrok pod bodem II) a zamítl vzájemnou žalobu, jíž se žalovaná po žalobci domáhala zaplacení částky 290.587,50 Kč s 2 % úrokem z prodlení od 15. 6. 2004 do zaplacení (výrok pod bodem II), není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jelikož rozsudek soudu prvního stupně byl rozsudkem v pořadí prvním. Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Zásadní právní význam rozhodnutí může podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu založit jen taková právní otázka, na níž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá (která je pro toto rozhodnutí určující) – srov. např. usnesení ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. 29 Odo 1020/2003, usnesení ze dne 20. 6. 2007, sp. zn. 28 Cdo 370/2005, a rozsudek ze dne 30. 4. 2009, sp. zn. 23 Cdo 508/2009, www.nsoud.cz ). Na otázce, zda žalované zůstalo – vzhledem k výhradě vlastnického práva sjednané ve smlouvě o dílo – zachováno vlastnické právo k některé z komponent bazénové technologie dodané do stavby v žalobcově vlastnictví, rozhodnutí odvolacího soudu v napadených výrocích nespočívá, třebaže se k ní tento soud – vzhledem k tomu, že byla žalovanou namítána – pro úplnost ve stručnosti vyjádřil. I kdyby si některé z těchto komponent zachovaly povahu samostatných věcí a dovolatelka tak byla nadále jejich vlastníkem, neměla by - oproti jejímu očekávání – tato skutečnost právní význam při posouzení, zda porušila svůj závazek založený smlouvou o dílo a zda proto žalobci vznikl nárok na zaplacení sjednané smluvní pokuty.
Odvolací soud ostatně tuto právní otázku vyřešil v souladu s hmotným právem, jak je vykládáno ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž součástí věci podle ustanovení §120 odst. 1 občanského zákoníku je vše, co k ní podle její povahy náleží, a to nejen fyzicky, ale i funkčně, a co nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila, a to rovněž nejen fyzicky nebo technicky, ale také funkčně. Znehodnocením věci hlavní nemusí být jen ztráta její hodnoty peněžní, nýbrž může jít i o znehodnocení funkční, estetické či jiné; znehodnocením se míní stav, kdy hlavní věc v porovnání se stavem před oddělením její součásti slouží svému původnímu účelu méně kvalitně (plní svou funkci na nižší úrovni) nebo mu nemůže sloužit vůbec (srov. např. rozsudek ze dne 29. 7. 1999, uveřejněný v časopise Právní rozhledy, ročník 2000, pod č. 10, rozsudek ze dne 27. 1. 2000, sp. zn. 33 Cdo 1666/1998, www.nsoud.cz , rozsudek uveřejněný pod č. 13 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2000, rozsudek ze dne 19. 6. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2250/1999, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, svazek 7, pod č. C 574, a rozsudek ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2369/1999, uveřejněný v časopise Soudní judikatura, ročník 2002, pod č. 22). Oddělení přitom zahrnuje nejrůznější způsoby separace, od přímých zásahů do hmotné podstaty věci, přes manipulaci neničící podstatu věci až po pouhé volně proveditelné odnětí věci (srov. např. rozsudek ze dne 12. 11. 2003, sp. zn. 29 Odo 97/2003, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, svazek 28, pod č. C 2489). Není - li součást oddělena, není způsobilým předmětem občanskoprávních vztahů, pokud není zákonem stanoveno jinak . S věcí “hlavní” tvoří věc jedinou, jež je podrobena jednotnému právnímu režimu; sdílí tedy to, co se po právní stránce týká věci hlavní, a to i tehdy, jestliže se v důsledku faktického spojení stala součástí věci hlavní taková věc, která byla (resp. která by jinak byla) věcí samostatnou (srov. rozsudek uveřejněný pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1992, či rozsudek ze dne 8. 10. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1105/2003, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, svazek 27, pod č. C 2250).
V situaci, kdy Nejvyšší soud nedospěl k závěru, že odvolací soud rozhodl v rozporu s hmotným právem, a kdy z hlediska uplatněných dovolacích námitek neshledal ani jiné okolnosti, které by činily rozhodnutí odvolacího soudu v napadených potvrzujících výrocích ve věci samé zásadně významným po právní stránce, a kdy dovolání ani v části směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003), nelze než uzavřít, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dovolání jako nepřípustné podle ustanovení §243b odst. 5 ve spojení s §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.; žalobci, který by měl na jejich náhradu právo, podle obsahu spisu takové náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. května 2010
JUDr. Zdeněk D e s
předseda senátu