ECLI:CZ:NS:2010:23.CDO.2698.2008.1
sp. zn. 23 Cdo 2698/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně KABRO s. r. o. – organizační složka , se sídlem v se sídlem v Hrádku nad Olší, Hrádek 445, IČ: 259 12 950, zast. JUDr. Markem Jakubíkem, advokátem se sídlem v Českém Těšíně, Havlíčkova 12, proti žalovaným 1) Ing. Z. P ., a 2) PhMr. A. P ., o zaplacení částky 479.266,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. 17 C 262/2006, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. ledna 2008, č. j. 51 Co 45/2008-157, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací usnesením ze dne 28. ledna 2008, č. j. 51 Co 45/2008-157, potvrdil usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku (dále též jen „ soud prvního stupně “) ze dne 27. 11. 2007, č. j. 17 C 262/2006-145, ve věci samé, jímž tento soud zastavil řízení (odst. I. výroku), a dále změnil odst. II. výroku usnesení soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo; odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo.
V odůvodnění usnesení odvolací soud zejména uvedl, že žalobkyně jako organizační složka zahraniční právnické osoby nemá právní subjektivitu, poněvadž způsobilost být účastníkem řízení má dle §19 o. s. ř. pouze zahraniční právnická osoba. Žalobkyně byla v žalobě jako organizační složka přesně identifikována a konkretizována, a proto se nejednalo o vadu žaloby či odstranitelný nedostatek podmínky řízení, který by bylo možné odstranit postupem dle §43, popř. §104 odst. 2 o. s. ř. Nedostatek způsobilosti být účastníkem řízení v den jeho zahájení je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení dle §104 odst. 1 o. s. ř., a proto je dle odvolacího soudu závěr soudu prvního stupně o zastavení řízení správný, přičemž na tom nemůže nic změnit ani to, že soud prvního stupně se žalobkyní jako organizační jednotkou po určitou dobu jednal.
Odvolací osud proto rozhodl tak, jak uvedeno shora.
Dovoláním ze dne 22. dubna 2008 napadla žalobkyně usnesení odvolacího soudu s tím, že dovolání je přípustné dle §239 odst. 2 písm. a) o. s. ř. a své dovolací námitky podřadila pod dovolací důvody uvedené v ust. §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
V odůvodnění dovolání žalobkyně zejména uvedla, že nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že nesprávné označení organizační složky zahraniční právnické osoby, místo níž měla v žalobě být označena zahraniční právnická osoba, je nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, a je přesvědčena, že jde o nedostatek podmínky řízení, který bylo možné odstranit postupem dle §104 odst. 2 o. s. ř. Dovolatelka s odkazem na judikaturu Ústavního soudu ČR zastává názor, že tímto „ rigidním a formalistickým “ postupem jí bylo znemožněno uplatnit její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a je v rozporu s požadavkem na předvídatelnost soudních rozhodnutí, pokud soud prvního stupně se žalobkyní po určitou dobu jednal. Dále připomněla, že problematika organizačních složek zahraničních právnických osob zapisovaných do obchodního rejstříku a jejich jednání v právních vztazích je podle platných předpisů nejasná, neboť na jedné straně z právních předpisů vyplývá povinný zápis organizační složky podniku zahraniční právnické osoby do obchodního rejstříku, vedoucímu této organizační složky zákon umožňuje jednat ve všech úkonech týkajících se této organizační složky, avšak na straně druhé zákon právní subjektivitu organizační složce nepřiznává. Soudu prvního stupně žalobkyně vytkla, že nesprávně posoudil její přípis nazvaný „ oprava a upřesnění žaloby “ ze dne 7. 11. 2007, jímž chtěla nahradit označení organizační složky názvem zahraniční právnické osoby a předložila procesní plnou moc k zastupování této zahraniční právnické osoby v soudním řízení, jako návrh na změnu účastníků.
Závěrem proto dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
V podání ze dne 5. 6. 2008 se k dovolání vyjádřili oba žalovaní a zejména uvedli, že smlouva o dílo ze dne 24. 6. 2004, jejímž předmětem bylo zhotovení prací a jež uzavřeli s KABRO s. r. o. - organizační složkou, IČ: 259 12 950, je neplatná, neboť tato organizační složka žádné smlouvy uzavírat nemůže a nemohlo s ní být v řízení jednáno. Žalovaní se ztotožnili se závěrem soudů obou stupňů ohledně „ zamítnutí žaloby “ a závěrem navrhli „ zamítnutí žaloby tak, jak byla podána “.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) nejprve shledal, že dovolání je nutné projednat a rozhodnout o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 1. 7. 2009 – dále jen „ o. s. ř. “ (čl. II – „ přechodná ustanovení “, odst. 12 zák. č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, a další související zákony). Dále shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou (účastníkem řízení - žalobkyní), včas, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatelka je ve smyslu ust. §241 odst. 1 o. s. ř. zastoupena advokátem a jím bylo dovolání též sepsáno (§241 odst. 4 o. s. ř.).
Poté se Nejvyšší soud ČR zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§236 odst. 1 o. s. ř.), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnou pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
V souzené věci odvolací soud dovoláním napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve věci samé, jímž bylo řízení dle §104 odst. 1 o. s. ř. zastaveno.
Dovolání žalobkyně je dle §239 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné.
Žalobkyně tvrzením, že odvolací soud nesprávně vyložil ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř. o zastavení řízení, uplatňuje dovolací důvod uvedený v ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesprávným právním posouzením věci je omyl soudu při aplikaci práva na zjištění skutkový stav. Soud buď použije jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo sice aplikuje správný právní předpis, ale nesprávně ho vyloží.
V souzené věci jde tedy o zodpovězení otázky, zda je odstranitelný či neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, pokud bylo řízení zahájeno subjektem, jenž nemá procesní způsobilost.
Podle §103 o. s. ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Podle prvé věty §104 odst. 1 o. s. ř. jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Jak vyplývá z ustanovení §19 a §20 o. s. ř., podmínkami na straně účastníků řízení jsou způsobilost být účastníkem řízení a procesní způsobilost. Obě tyto podmínky musí existovat již v okamžiku zahájení řízení, ve sporném řízení tedy k okamžiku, kdy došel soudu návrh na jeho zahájení (§82 odst. 1 o. s. ř.) – k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 2. 2004, sp. zn. 33 Odo 1002/2003.
Jak správně zjistil odvolací soud, v posuzovaném případě bylo řízení zahájeno dnem 21. 6. 2006, kdy došla soudu žaloba žalobkyně identifikované jako KABRO s. r. o. – organizační složka podniku zahraniční osoby, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě v oddíle AX, vložce 696, IČ: 259 12 950. K tomuto dni však žalobkyně nebyla způsobilá být účastníkem řízení, ani mít procesní způsobilost (viz níže).
Neexistence způsobilosti být účastníkem řízení a chybějící procesní způsobilost účastníka v okamžiku zahájení řízení jsou takovými nedostatky podmínek řízení, které nelze odstranit; musí proto vést vždy k zastavení řízení.
Žalobkyně v dovolání namítala, že soud prvního stupně měl postupem dle §43 o. s. ř. odstranit vady podání spočívající v tom, že v žalobě byla označena osoba, která nebyla způsobilá být účastníkem řízení. Pokud žaloba neobsahuje označení účastníků řízení, popř. všechny údaje potřebné k označení účastníků řízení nebo je-li žaloba v označení účastníků řízení neurčitá nebo nesrozumitelná (tj. obsahuje-li takové označení účastníků řízení, které neumožňuje jejich přesnou identifikaci nebo je-li zjevný logický rozpor mezi označením účastníka řízení a jinými údaji o tomto účastníku obsaženými v žalobě), je soud povinen pokusit se takovéto vady podání odstranit - neučinil-li tak žalobce dříve sám (z vlastní iniciativy) - postupem podle ustanovení §43 o. s. ř.
Příčinou toho, proč je žaloba v označení účastníků řízení vadná, mohou být i chyby v psaní nebo jiné zřejmé nesprávnosti, které se žalobci přihodily při vyhotovení žaloby. O odstranění tímto způsobem vzniklých vad podání je soud povinen se pokusit postupem podle ustanovení §43 o. s. ř. - jak vyplývá z jejich povahy - jen tehdy, jsou-li z obsahu žaloby zjevné; není-li chyba v psaní nebo jiná zřejmá nesprávnost z obsahu žaloby nepochybná, lze ji zohlednit, jen jestliže ji žalobce odstraní sám (tj. sdělí-li soudu, že v označení účastníků došlo k chybě v psaní nebo jiné zřejmé nesprávnosti a současně uvede správné znění opravovaného údaje).
Označí-li však žalobce v žalobě účastníky řízení úplně (přesně), určitě a srozumitelně tak, jak je tomu v souzené věci, není vadou podání skutečnost, že nemají (všichni nebo někteří z nich) způsobilost být účastníkem řízení. Byl-li v žalobě označen za účastníka řízení ten, kdo nemá způsobilost být účastníkem řízení, jde o nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit. Ten, kdo nemá způsobilost být účastníkem řízení, nemůže v občanském soudním řízení vstoupit do procesních vztahů. V takto vadně zahájeném řízení nemůže vzniknout procesněprávní vztah, neboť zde chybí jeden z jeho základních prvků - jeden ze subjektů procesněprávního vztahu (způsobilá strana sporu). Soud je proto povinen v kterémkoliv stadiu řízení k tomuto nedostatku podmínky řízení přihlédnout a řízení zastavit (§103, §104 odst. 1 o. s. ř.). Způsobilost být účastníkem řízení je přitom procesní podmínkou, kterou soud zkoumá z úřední povinnosti a jejíž nedostatek vždy vede k zastavení řízení (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 6. 2003, sp. zn. 33 Odo 410/2003 a ze dne 17. 12. 2003, sp. zn. 33 Odo 720/2003).
V případě neodstranitelného nedostatku podmínky řízení nemůže v řízení pokračovat a je povinen řízení zastavit. Do takto vadně zahájeného řízení nemůže přistoupit další účastník (§92 odst. 1 o. s. ř.) a nemůže ani dojít k záměně účastníka (§92 odst. 2 o. s. ř.). V řízení není možné ani pokračovat s právním nástupcem účastníka, který v době zahájení řízení neměl způsobilost být účastníkem řízení; procesní nástupnictví se uplatní - jak vyplývá z ustanovení 107 odst. 1 o. s. ř. - jen tehdy, jestliže účastník alespoň v den podání žaloby měl způsobilost být účastníkem řízení a tuto způsobilost ztratil až po zahájení řízení (v jeho průběhu).
Uvedené platí nejen tehdy, označil-li žalobce za účastníka řízení toho, kdo nikdy neměl způsobilost být účastníkem řízení, nebo někoho, kdo sice byl způsobilý mít práva a povinnosti nebo jemuž zákon přiznával způsobilost být účastníkem řízení, avšak před zahájením řízení tuto způsobilost ztratil, ale i v případě, že žalobce označil za účastníka řízení organizační složku právnické osoby, která nemá tzv. právní subjektivitu, nebo organizační složku státu (srov. též názor vyjádřený ve Stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 3. 9. 1997 Cpjn 30/97, které bylo uveřejněno pod č. 41 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1997).
V projednávané věci právní zástupce - jak je nepochybné z obsahu žaloby - označil za žalobkyni " KABRO s. r. o. – organizační složka podniku zahraniční osoby, zaspaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě v oddíle AX, vložce 696, IČ: 259 12 950 ". Uvedené označení žalobkyně bylo úplné (přesné), určité a srozumitelné a nevzbuzovalo žádné pochybnosti o tom, kdo se měl podle údajů v žalobě řízení jako žalobkyně účastnit. Vzhledem k tomu, že z obsahu žaloby nevyplývá, že by v označení žalobkyně v žalobě došlo (mohlo dojít) k chybě v psaní nebo jiné zřejmé nesprávnosti nebo že by údaj označující žalobkyni byl v logickém rozporu s vylíčením rozhodujících skutečností, popřípadě údajem o tom, čeho se žalobkyně domáhá (žalobním petitem), neměl soud prvního stupně důvod postupovat podle ustanovení §43 o. s. ř. K tomu je namístě uvést, že žalobkyně byla od počátku soudního řízení právně zastoupena advokátem, jenž přesně označil žalobkyni jako organizační složku právnické osoby, včetně sídla, identifikačního čísla a dalších údajů této organizační jednotky z obchodního rejstříku, která nemá ani podle slovenského práva způsobilost mít práva a povinnosti a tedy ani způsobilost být účastníkem řízení, tak, že je naprosto zřejmé, že k žádné chybě v psaní či zřejmé nesprávnosti nedošlo.
Lze uzavřít, že žalobu nebylo možné projednat a rozhodnout ve věci samé proto, že v žalobě (návrhu na zahájení řízení) úplně (přesně), určitě a srozumitelně označená žalobkyně neměla způsobilost být účastníkem řízení. Uvedená skutečnost není - jak uvedeno již výše - vadou žaloby, ale nedostatkem podmínky řízení, který nelze odstranit a který vede bez dalšího k zastavení řízení.
Protože odvolací soud správným způsobem vyložil ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř. o zastavení řízení, je napadené rozhodnutí správné, dovolání není důvodné a Nejvyšší soud České republiky proto rozhodl tak, že dovolání žalobkyně jako nedůvodné zamítl (§243b odst. 2 věta prvá o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 o. s. ř. v návaznosti na ustanovení §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. a s ohledem na to, že procesně neúspěšné žalobkyni náhrada nákladů dovolacího řízení nepřísluší a žalované podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady v tomto řízení nevznikly, tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. dubna 2010
JUDr. Ing. Jan Hušek
předseda senátu