ECLI:CZ:NS:2010:23.CDO.2897.2008.1
sp. zn. 23 Cdo 2897/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Zdeňka Dese v právní věci žalobce Velkoobchod Vysočina s. r. o., se sídlem Ledeč nad Sázavou, Husovo nám. 14, PSČ 584 01, IČ 49810162, zastoupeného JUDr. Janou Flégrovou, advokátkou se sídlem Ledeč nad Sázavou, Husovo nám. 14, PSČ 584 01, proti žalovanému Elektrospoj s. r. o., se sídlem Jičín, Čechova 489, PSČ 506 01, IČ 49812602, zastoupenému JUDr. Janem Machem, advokátem se sídlem Vodičkova 28, Praha 1, PSČ 110 00, o zaplacení 582.980,- Kč s přísl., vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 33 Cm 65/2003, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. března 2008, č. j. 2 Cmo 44/2007-393, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 12.360,- Kč do tří dnů od doručení tohoto rozhodnutí k rukám advokátky JUDr. Jany Flégrové.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové rozhodl rozsudkem ze dne 20. listopadu 2006, č. j. 33 Cm 65/2003-344, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 583.149,55 Kč s 3,5 % úrokem z prodlení ze specifikovaných dílčích částek a za uvedené doby prodlení (výrok I.) a uložil žalovanému nahradit žalobci náklady řízení (výrok II.).
Soud prvního stupně vyhověl žalobě na zaplacení ceny dodaného zboží včetně příslušenství s tím, že tato pohledávka žalobce nezanikla započtením protipohledávky žalovaného na náhradu škody, způsobené tvrzeným vadným plněním z kupní smlouvy na dodávku zemnícího pásku, když předpoklad porušení smluvní povinnosti ve smyslu §373 an. obchodního zákoníku (dále též „obch. zák.“) nebyl dán a kupní smlouva nebyla uzavřena.
K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze rozsudkem v záhlaví označeným rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a uložil žalovanému nahradit žalobci náklady odvolacího řízení.
Odvolací soud v odůvodnění rozhodnutí konstatoval, že žalovaný vymáhanou pohledávku žalobce v řízení nezpochybňoval, ale bránil se tím, že proti pohledávce žalobce započetl svou pohledávku v částce 582.980,- Kč, představující škodu, která měla žalovanému vzniknout tím, že tuto částku uhradil společnosti Lumen, a. s., jako svému odběrateli. Příčinou vzniklé škody byla podle tvrzení žalovaného vadná dodávka zemnícího pásku s pozinkovanou vrstvou, kterou žalovaný – po obdržení dodávky od žalobce – dále plnil a. s. Lumen, která jej použila na stavbě Kauflandu v Modleticích. Vně stavby byl použit v rozporu s projektem pásek o rozměru 30 x 3,5 mm, ze kterého se navíc olupovala pozinkovaná vrstva. Pásek musel být vykopán a nahrazen bezvadným páskem o rozměru 30 x 4 mm a škodu představují náklady spojené s výměnou pásku a jeho znovuuložení do země. Žalovaný uplatnil náhradu škody jako pohledávku k započtení do výše 582.980,- Kč, zbytek ve výši 13.503,90 Kč žalovaný žalobci uhradil.
Odvolací soud považoval za správný závěr soudu prvního stupně, že nebylo prokázáno uzavření kupní smlouvy na základě objednávky žalovaného ze dne 15. 1. 2002, poněvadž v tomto návrhu smlouvy je uveden jako předmět dodávky pásek o rozměru 30 x 4 mm, avšak žalobcem navržená změna předmětu plnění na rozměr pásku 30 x 3,5 mm byla novým návrhem smlouvy, jehož akcept žalovaným nebyl v řízení prokázán. Ostatně objednávka žalovaného z 15. 1. 2002 by podle názoru odvolacího soudu zřejmě neobstála ani jako řádný návrh smlouvy, protože neobsahuje návrh ceny ani způsob jejího dodatečného určení. Přitom ani z dalších důkazů – svědeckých výpovědí – nebyla prokázána vůle účastníků uzavřít smlouvu i bez určení kupní ceny.
Odvolací soud dovodil, že názor žalovaného, že dodávka pásku jiného rozměru namísto objednaného je vadným plněním, je nesprávný, jelikož existence smlouvy nebyla prokázána a správný je i závěr soudu prvního stupně, že nešlo ani o plnění tzv. aliud, neboť i dodání jiného než smluveného plnění předpokládá uzavření smlouvy.
Po poučení odvolacím soudem podle §213b odst. 1 a §118a odst. 1 a 3 o. s. ř. žalovaný doplnil, že tvrzená škoda mu vznikla v důsledku porušení obecné prevenční povinnosti podle §415 obč. zák. žalobcem, avšak ani takové porušení nebylo podle odvolacího soudu prokázáno, když dokazování nevedlo ani ke zjištění o původu pásku, zda skutečně byl dodán žalovanému žalobcem. Proto odvolací soud považoval za nadbytečný i navrhovaný důkaz znaleckým posudkem z oboru elektrotechniky.
K procesní námitce žalovaného odvolací soud uvedl, že byly splněny předpoklady pro použití §213b odst. 1 o. s. ř. a odvolací soud měl povinnost poučit žalovaného, jestliže tak neučinil soud prvního stupně. O případ ustanovení §213b odst. 2 o. s. ř. podle názoru odvolacího soudu nešlo.
Odvolací soud uzavřel, že závěr soudu prvního stupně, že žalovaný neprokázal existenci započtení způsobilé pohledávky (§580 obč. zák.) proti žalobcem vymáhané pohledávce, je správný, když žalovaný existenci způsobilé protipohledávky ani v odvolacím řízení přes poučení odvolacím soudem podle §118a o. s. ř. neprokázal. Odvolací soud tudíž napadený rozsudek jako správný podle §219 o. s. ř. potvrdil.
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání, a to „proti oběma výrokům“ s odkazem na §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a to z důvodů podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a písm. a) cit. ustanovení, tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné právní posouzení věci.
Vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spatřuje dovolatel v tom, že soud prvního stupně odmítl vyslechnout svědka – skladníka, který by potvrdil, že předmětný zemnící pásek, který způsobil škodu, dodal žalobce. S neprovedením tohoto důkazu se nevypořádal ani odvolací soud a dovolatel má za to, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces a k tomu poukazuje na konkrétní nálezy Ústavního soudu. Dále se domnívá, že rozhodnutí soudu prvního stupně bylo překvapivé v otázce neplatnosti kupní smlouvy a odvolací soud měl věc vrátit soudu prvního stupně a nenapravovat absenci poučení podle §118a odst. 2 o. s. ř. sám, neboť tím odvolací soud porušil princip dvojinstančnosti řízení, a tudíž právo na spravedlivý proces. I zde dovolatel poukazuje na konkrétní rozhodnutí Ústavního soudu.
Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje dovolatel „v otázce, zda nepatrný rozdíl v rozměru zemnícího pásku, který je ještě v rámci ČSN, skutečně zakládá neexistenci smlouvy“. V této souvislosti dovolatel odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2006, sp. zn. 21 Cdo 2670/2005, a dále na komentář k §422 obch. zák. (C. H. Beck, 8. vydání, str. 1098). Podle názoru dovolatele plnění dodavatele páskou o rozměrech jen nepatrně se lišících od objednávky není návrhem nové smlouvy, protože tento rozdíl šíře zemnícího pásku není podstatný z hlediska funkčnosti dodaného výrobku. V tomto případě jde proto o vadu dodaného výrobku, nikoli o nový návrh smlouvy. Na dodacím listě, navíc označeném „kupní smlouva – dodací list“, obsahujícím správný rozměr 30 x 3,5, se pověřený zaměstnanec žalovaného jako odběratele podepsal a tím došlo k uzavření perfektní kupní smlouvy.
Dovolatel na základě uvedeného dovozuje, že k platnému uzavření smlouvy došlo, což i oba účastníci řízení před soudy obou stupňů prezentovali. K tomu poukazuje dovolatel na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 557/05, v němž se uvádí, že autonomie vůle a svobodného individuálního jednání je na ústavní úrovni garantována článkem 2 odstavcem 3 Listiny základních práv a svobod.
Dovolatel uplatňuje argument ad absurdum k výkladu, který v daném případě zaujaly oba soudy, že v případě, kdy je dodán výrobek jen nepatrně odlišný od výrobku objednaného, nedošlo k uzavření žádné smlouvy, a tudíž ani k právní odpovědnosti dodavatele za vadný výrobek. Ostatně v takovém případě by žalobce měl odpovídat i za vzniklou škodu ve smyslu §415 obč. zák. za situace, kdy si byl vědom, že zemnící pásek bude zakopán do země a bude plnit bezpečnostní funkci na ochranu před bleskem apod. Dodáním vadného výrobku s oloupanou pozinkovanou vrstvou žalobce použil svou prevenční povinnost bez ohledu na (ne) existenci smlouvy. Tuto okolnost odvolací soud opomenul.
Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření k dovolání považuje napadené rozhodnutí za správné. Rekapituluje průběh a výsledky dokazování v předchozím řízení a zejména zdůrazňuje, že původ vadného zboží nebyl spolehlivě zjištěn a prokázán. Navrhuje zamítnutí dovolání a přiznání náhrady nákladů dovolacího řízení.
Podle čl. II. bod 12 Přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.), po zjištění, že dovolání žalovaného obsahuje náležitosti a splňuje podmínky stanovené zákonem (§240 odst. 1, §241 odst. 1, §241a odst. 1 o. s. ř.), se nejprve zabýval přípustností dovolání, poněvadž dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
V daném případě může být dovolání přípustné pouze podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť rozsudkem odvolacího soudu bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) [a tak k tomu v tomto případě je] a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod č. 132, formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož na to, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam, lze usuzovat jen z okolností uplatněných dovolacím důvodem podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může dovolací soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání vymezil.
Pro řešení otázky přípustnosti dovolání jsou bez právního významu námitky, jejichž prostřednictvím dovolatel poukazuje na vady řízení před soudy obou stupňů, když k existenci těchto vad by dovolací soud ve smyslu §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. přihlédl (i kdyby nebyly v dovolání uplatněny) pouze v případě, že by dovolání bylo shledáno přípustným, popř. tehdy jednalo-li by se o procesní otázky zásadního významu, což dovolací soud neshledal.
V posuzovaném případě dovolatel nezpochybňuje svoji povinnost zaplatit žalobci žalovanou částku 596.483,90 Kč za dodávku zboží. Spornou otázkou však je, zda dovolateli vznikl vůči žalobci nárok na náhradu škody ve výši 582.980,- Kč, který žalovaný započetl vůči uvedené pohledávce žalobce (rozdíl v částce 13.503,90 Kč žalovaný žalobci uhradil). Škoda měla žalovanému vzniknout tím, že mu žalobce dodal na základě objednávky ze dne 15. 1. 2002 vadnou zemnící pásku, tj. namísto pásky o tloušťce 4 mm byla dodána páska tloušťky 3,5 mm. Zemnící pásku pak žalovaný dodal společnosti Lumen, a. s., která jej zabudovala na stavbě Kauflandu v Modleticích. Zemnící páska musela být poté demontována a nahrazena správným rozměrem. Náklad na výměnu pásky činil 582.980,- Kč, který žalovaný započetl jako nárok na náhradu škody vůči pohledávce žalobce.
Ze skutkových zjištění v dovolání nezpochybněných vyplývá, že žalovaný si objednávkou ze dne 15. 1. 2002 objednal u žalovaného dodání mj. zemnící pásky o rozměrech 30 x 4 mm. Z dodacího listu ze dne 15. 1. 2002, který je označen též jako „kupní smlouva“ vyplývá, že žalovaný dne 15. 1. 2002 převzal od žalobce mj. zemnící pásku o rozměrech 30 x 3,5 mm.
V „dodacím listě – kupní smlouvě“ ze dne 15. 1. 2002 je uveden předmět plnění, cena zboží, je označen dodavatel a odběratel a tato listina je podepsána za odběratele a dodavatele.
Dovolací soud vzhledem k uvedenému konstatoval, že tato listina (dodací list – kupní smlouva) obsahuje podstatné náležitosti, které musí mít kupní smlouva dle ust. §409 obch. zák. Posouzení této otázky provedené odvolacím soudem, a to, že mezi účastníky nebyla uzavřena kupní smlouva, není proto správné.
Předmětem plnění dle této smlouvy byl mj. zemnící pásek o rozměrech 30 x 3,5 mm. Vzhledem k tomu nemůže obstát názor dovolatele, že dodávka zemnícího pásku o rozměrech 30 x 3,5 mm je vadným plněním, neboť s takovýmto předmětem plnění byla mezi účastníky kupní smlouva uzavřena. Z toho dále vyplývá, že žalovanému nemohl vzniknout nárok na náhradu škody dle §373 a násl. obch. zák., z důvodu porušení povinnosti žalobce dodat zemnící pásek o rozměru 30 x 4 mm.
Dovolatel dále namítal, že žalobce měl za škodu odpovídat i podle ust. §415 obč. zák., neboť dodal vadný zemnící pásek, na němž se odlupovala pozinkovaná vrstva. K tomu je nutné především uvést, že v řízení nebylo prokázáno, že zemnící pásek, který byl na stavbě vyměněn, byl páskem dodaným žalobcem. Taktéž nebylo zjištěno, že by žalobce porušil prevenční povinnost ve smyslu §415 obč. zák., jež by byla v příčinné souvislosti s požadovaným nárokem na náhradu škody.
Dovolací soud s ohledem na shora uvedené dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je ve svém výsledku správné, a to i přesto, že byla nesprávně posouzena otázka uzavření kupní smlouvy. Vzhledem k tomu neshledal, že by bylo dovolání přípustné podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Námitky dovolatele procesní povahy, týkající se dokazování a k aplikaci §213b o. s. ř. nepředstavují zásadní výhrady koncepční povahy, a proto v případě nepřípustného dovolání nemají samy o sobě procesněprávní relevanci (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.).
Nejvyšší soud proto rozhodl tak, že dovolání jako nepřípustné odmítl (§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věta první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobce má proto právo na náhradu nákladů právního zastoupení, a to odměny advokáta podle §3 odst. 1 bod 5., §10 odst. 3, §14 odst. 1, §16 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb., ve znění vyhl. č. 277/2006 Sb. v částce 10.000,- Kč, dále jednoho paušálu hotových výloh (vyjádření k dovolání) podle §13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění vyhl. č. 276/2006 Sb. v částce 300,- Kč a konečně 20 % DPH podle §137 odst. 3 o. s. ř. z částky 10.300,- Kč, tj. ve výši 2.060,- Kč, celkem tedy ve výši 12.360,- Kč, kteroužto částku je žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám jeho advokátky.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, má žalobce právo domáhat se výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 28. dubna 2010
JUDr. Ing. Jan Hušek
předseda senátu