ECLI:CZ:NS:2010:23.CDO.3413.2009.1
sp. zn. 32 Cdo 3413/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobkyně K. B. , zastoupené JUDr. Ing. Václavem Školoutem, advokátem se sídlem Na příkopě 22, 110 00 Praha 1, proti žalovaným: 1) M. M. a 2) Agentura MM Praha, s. r. o. , se sídlem Sportovní 122, 252 03 Řitka, IČ 27145123, oba zastoupeni Mgr. Danielem Tetzelim, advokátem se sídlem Vápencová 569/13, 140 00 Praha 4 – Podolí, o ochranu před nekalou soutěží, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 45 Cm 112/2007 k dovolání prvního žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. března 2009 č. j. 3 Cmo 355/2008-172 takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. První žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.060,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Ing. Václava Školouta, advokáta se sídlem Na příkopě 22, 110 00 Praha 1.
Odůvodnění:
Podle obsahu spisu se žalobkyně domáhala ochrany před nekalou soutěží žalobou, v níž požadovala, aby oběma žalovaným byla uložena povinnost zajistit na vlastní náklady na rozhlasové stanici Frekvence 1, v deníku Blesk a internetovém deníku idnes ( www.idnes.cz ) uveřejnění této omluvy: „Omlouvám se paní Kateřině Brožové za to, že jsem se dne 29.12.2006 v pořadu Křížový výslech na Frekvenci 1 bez toho, aniž bych ji kdy slyšel zpívat, vyjádřil tak, že zpěv paní K. B. není kvalitní, a omlouvám se i za svá nevhodná přirovnání pronesená v tomto směru. Dále se omlouvám taktéž za to, že jsem v uvedeném pořadu nepravdivě prohlásil, že paní K. B. potopila muzikál uváděný na Slovensku. M. M.“, a dále, aby prvnímu žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni peněžité zadostiučinění ve výši 500.000,- Kč.
Podle žalobního tvrzení tím, že první žalovaný v pořadu Křížový výslech na rozhlasové stanici Frekvenci 1 uvedl o žalobkyni nepravdivé výroky a výroky znevažující profesní odbornost žalobkyně, a tím, že uvedené jednání prvního žalovaného je třeba připsat i druhé žalované (obchodní společnosti) s ohledem na postavení prvního žalovaného coby jejího jednatele a společníka, dopustili se oba žalovaní jednání nekalé soutěže. Žalobkyni tímto jednáním vznikla újma spočívající v poškození její image coby kvalitní herečky a zpěvačky, k jejíž reparaci (s ohledem na značnou intenzitu zásahu) nepostačuje zadostiučinění v morální podobě, ale je nutné i zadostiučinění peněžité. V jednání žalovaných spatřuje žalobkyně nekalou soutěž ve smyslu generální klauzule, ale i naplnění speciální skutkové podstaty klamavé reklamy a zlehčování (§45 a §50 obchodního zákoníku – dále jen obch. zák.).
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. května 2008, č. j. 45 Cm 112/2007-130 rozhodl (včetně opravného usnesení ze dne 19. srpna 2008 č. j. 45 Cm 112/2007-162) takto: - žalobu ve vztahu k druhé žalované v celém rozsahu z a m í t l (výrok I.),
- prvnímu žalovanému uložil povinnost zajistit na vlastní náklady uveřejnění této omluvy, a to na rozhlasové stanici Frekvence 1, v deníku Blesk a internetovém deníku IDNES ( www.idnes.cz ): „Omlouvám se paní K. B. za to, že jsem se dne 29.12.2006 v pořadu Křížový výslech na Frekvenci 1 bez toho, aniž bych ji kdy slyšel zpívat, vyjádřil tak, že zpěv paní K. B. není kvalitní, a omlouvám se i za svá nevhodná přirovnání pronesená v tomto směru. Dále se omlouvám taktéž za to, že jsem v uvedeném pořadu nepravdivě prohlásil, že paní K. B. potopila muzikál uváděný na Slovensku. M. M.“, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.),
- žalobu v části, v níž se žalobkyně po prvním žalovaném domáhala zaplacení peněžitého zadostiučinění ve výši 500.000,- Kč, z a m í t l (výrok III.),
- rozhodl o nákladech řízení (ve vztahu mezi žalobkyní a druhou žalovanou - výrok IV., ve vztahu mezi žalobkyní a prvním žalovaným - výrok V.).
K odvolání prvního žalovaného v rozsahu vyhovujícího výroku II. Vrchní soud v Praze (dále jen odvolací soud) rozsudkem ze dne 24. března 2009 č. j. 3 Cmo 355/2008-172 rozsudek soudu prvního stupně ve znění opravného usnesení ve výroku II. v rozsahu povinnosti prvního žalovaného do jednoho měsíce od právní moci rozsudku zajistit na vlastní náklady na rozhlasové stanici Frekvence 1, v deníku Blesk a internetovém deníku iDNES ( www.idnes.cz ) zveřejnění této omluvy: „Omlouvám se paní K. B. za to, že jsem dne 29.12.2006 v pořadu Křížový výslech na Frekvenci 1 v souvislosti s jejím zpěvem užil nevhodné přirovnání a uvedl nepravdivý údaj o tom, že „potopila“ muzikál na Slovensku. M. M.“ p o t v r d i l , jinak z m ě n i l tak, že žaloba se v rozsahu zbývající části omluvy zamítá (I. výrok), a dále rozhodl o nákladech řízení (II. a III. výrok).
Odvolací soud se vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právním závěrem, že jednání prvního žalovaného je jednáním nekalosoutěžním ve smyslu generální klauzule nekalé soutěže podle §44 odst. 1 obch. zák. a že současně naplňuje speciální skutkovou podstatu zlehčování podle §50 obch. zák. a že uveřejnění omluvy je zadostiučiněním přiměřeným povaze a intenzitě zásahu do práv žalobkyně, přestože podle odvolacího soudu bylo pouze nutné do textu přiznané omluvy zasáhnout.
Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dovodil, že je splněna první podmínka nekalé soutěže – jednání v hospodářské soutěži – a že není důvodná námitka prvního žalovaného, že jemu vytýkané jednání nebylo jednáním v hospodářské soutěži, neboť mezi ním a žalobkyní není dáno postavení soutěžitelů v hospodářské soutěži. V řízení bylo prokázáno, že první žalovaný byl do rozhlasového pořadu Křížový výslech pozván nikoli jako občan M. M., ale jako manažer paní H. V., takto byl také moderátorem pořadu posluchačské veřejnosti představen a byl touto veřejností vnímán jako osoba pohybující se ve shodné části trhu jako žalobkyně, v oblasti nabídky zábavných kulturních produkcí. Žalobkyní vytýkané výroky byly prvním žalovaným proneseny v souvislosti s účinkováním žalobkyně v muzikálech. Paní H. V. je v tomto ohledu přímou konkurentkou žalobkyně, neboť i ona je obsazována do muzikálových rolí. Soutěžní motiv jednání prvního žalovaného je tak právě s ohledem na tuto skutečnost dán, neboť jednání prvního žalovaného je způsobilé ovlivnit hospodářskou soutěž mezi žalobkyní a paní H. V., jednání prvního žalovaného tedy je jednáním v hospodářské soutěži. Pokud první žalovaný, veřejností obecně vnímán jako manžel paní H. V. a její zástupce, veřejně o žalobkyni uvedl tvrzení, jimiž hodnotu výkonů žalobkyně snižuje a ve srovnání s přímou její konkurentkou dehonestuje, pak jde o jednání v rozporu s dobrými mravy hospodářské soutěže a o jednání objektivně způsobilé přivodit žalobkyni újmu, spočívající zejména ve snížení zájmu o výkony žalobkyně v uměleckých produkcích v důsledku snížení obliby žalobkyně u divácké veřejnosti. Také podle odvolacího soudu jednání prvního žalovaného splňuje všechny znaky nekalé soutěže ve smyslu její generální klauzule (§44 odst. 1 obch. zák.). Uvádění nepravdivých údajů nebo údajů sice pravdivých, ale současně způsobilých přivodit žalobkyni újmu, pak je naplněním speciální skutkové podstaty zlehčování podle §50 obch. zák.
Pokud jde o samotný nárok na uveřejnění omluvy, považuje odvolací soud za správný závěr soudu prvního stupně o tom, že uveřejnění omluvy je zadostiučiněním přiměřeným povaze a intenzitě zásahu prvního žalovaného do práv žalobkyně. V posuzovaném případě byl prokázán vznik nemateriální újmy žalobkyně, spočívající ve znevážení jejích uměleckých kvalit, k jejíž reparaci i podle názoru odvolacího soudu zcela postačuje zadostiučinění ve formě uveřejnění omluvy, a to způsobem, jakým k zásahu do práv žalobkyně a vzniku újmy došlo, tedy uveřejněním omluvy na rozhlasové stanici Frekvence 1, v deníku Blesk a internetovém deníku iDNES. Námitka prvního žalovaného směřující proti rozsahu uveřejnění omluvy, neboť inkriminované výroky pronesl pouze v rámci rozhlasového pořadu, není podle názoru odvolacího soudu důvodná, neboť se domnívá, že je třeba dát k tíži skutečnost, že zmíněné deníky jeho výroky z pořadu Křížový výslech převzaly a uveřejnily.
Odvolací soud dospěl k závěru, že pokud jde o žalobkyní uplatněný nárok, tak soud prvního stupně nepochybil, pokud žalobkyni vyhověl v jejím požadavku na uložení povinnosti prvnímu žalovanému uveřejnit na své náklady omluvu na rozhlasové stanici Frekvence 1, v deníku Blesk a internetovém deníku iDNES, avšak pouze v rozsahu povinnosti prvního žalovaného omluvit se žalobkyni za užití nevhodného přirovnání (nikoliv za užití „nevhodných přirovnání“) v souvislosti s jejím zpěvem a za uvedení nepravdivého údaje o „potopení“ muzikálu na Slovensku, ve zbytku soudem prvního stupně přiznané omluvy byl výrok II. změněn a žaloba v tomto rozsahu zamítnuta, neboť nebylo prokázáno, že by první žalovaný výslovně uvedl, že zpěv žalobkyně není kvalitní, ani nepoužil další nevhodná přirovnání v souvislosti s jejím zpěvem.
Rozsudek odvolacího soudu do jeho výroku, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jakož i do výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení, napadl první žalovaný v zákonné lhůtě dovoláním, které považuje za přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 3 o. s. ř., neboť se podle něho jedná o rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Důvodnost svého dovolání opírá první žalovaný o ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatel se domnívá, že potvrzením výroku II. rozsudku soudu prvního stupně soudem odvolacím došlo ze strany odvolacího soudu k nesprávnému právnímu posouzení věci. Dovolatel především namítá, že jeho jednáním nedošlo k zásahu do práv žalobkyně, neboť když není ve vztahu k žalobkyni ve vzájemném soutěžním vztahu a nebyl motivován soutěžním záměrem, nesplňuje již první podmínku nekalé soutěže a nemohl se tedy dopustit nekalosoutěžního jednání podle §44 odst. 1 obch. zák.
Žalobkyně se vyjádřila k dovolání prvního žalovaného, že je přesvědčena, že není naplněn ani jeden z předpokladů, pro který by bylo možné označit uvedené rozhodnutí za rozhodnutí zásadního právního významu, a proto v dané věci dovolání není přípustné. Pokud jde o důvody dovolání, zatímco první žalovaný namítá, že oba soudy posoudily nesprávně konkrétně právní otázku soutěžního vztahu mezi ním a žalobkyní, žalobkyně trvá na tom, že soutěžní vztah mezi ní a prvním žalovaným existuje. Odkazuje přitom na závěry obou soudů (jakož i na zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ČR v rozsudku soudu prvního stupně – viz sp. zn. 29 Odo 106/2001), podle nichž není rozhodné, zdali jde o přímé soutěžitele či zdali jde o podnikatele, nýbrž to, zda šlo o jednání uskutečněné za účelem soutěžního záměru a nikoliv záměru jiného. Žalobkyně uvádí, že pojem soutěžního vztahu resp. soutěžitele je nutné vnímat široce a vždy je třeba vycházet zejména z faktické roviny tohoto vztahu; první žalovaný naopak obsah soutěžního vztahu a pojem soutěžitele zcela účelové zužuje. Ke konkrétnímu případu žalobkyně zmiňuje, že první žalovaný jako fyzická osoba, která v rozhodné době byla jednatelem a společníkem obchodní společnosti, která zastupovala zpěváky, herce a moderátory, byl a je ve vztahu k žalobkyni soutěžitelem a jeho jednání se přímo dotýká účasti žalobkyně v hospodářské soutěži (odkazuje zde na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 3 Cmo 133/94). Žalobkyně má za to, že charakter dotazů, které v rozhlasovém pořadu Frekvence 1 „Křížový výslech“ prvnímu žalovanému kladl moderátor, a které se téměř výhradně týkaly obchodních aktivit prvního žalovaného, tj. zastupování paní H. V., odpovídá tomu, že první žalovaný byl do pořadu pozván právě z důvodu, že je obecně vnímán jako zástupce paní V., příp. ostatních významných osob z kulturní scény. O tom podle názoru žalobkyně svědčí i oslovování prvního žalovaného v pořadu jako „producenta a manažera M. M.“ a jeho vyjadřování se převážně k obchodním aktivitám a obchodním sporům paní V. Podle mínění žalobkyně celý pořad vyzněl jako propagační a reklamní akce prvního žalovaného a paní V.; o to závažnější je fakt, že první žalovaný právě v tomto pořadu nepravdivě napadal žalobkyni, která pro paní V. představuje přímou konkurenci.
Žalobkyně považuje dovolání prvního žalovaného za nepřípustné a nedůvodné a trvá na tom, že soudy obou stupňů rozhodly v dané věci správně. Žalobkyně navrhuje, aby dovolací soud dovolání prvního žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu jako nepřípustné odmítl a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení. Pro případ, že by se dovolací soud vyslovil pro přípustnost dovolání, navrhuje žalobkyně, aby dovolací soud dovolání prvního žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu zamítl a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení.
Dovolání v této věci není přípustné.
Podle ustanovení §236 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (jak tomu bylo i v posuzovaném případě), přichází v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních (ať již v rovině procesní nebo z oblasti hmotného práva), jiné otázky (zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění) přípustnost dovolání nezakládají. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tak zásadně důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§241a odst. 3 o. s. ř.).
Jelikož ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud - s výjimkou určitých vad řízení - vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnil.
Přitom otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou. Přípustnost dovolání pak není založena pouhým tvrzením dovolatele, že rozhodnutí odvolacího soudu zásadní význam po právní stránce má, nýbrž až kladným závěrem dovolacího soudu, že tomu tak vskutku je.
V projednávané věci dovolatel vytýká odvolacímu soudu, že nesprávně právně posoudil věc, když tvrdil, že jednání prvního žalovaného je nekalou soutěží (podle generální klauzule a podle zvláštní skutkové podstaty §50 obch. zák.) ve vztahu k žalobkyni, a proto lze žalobkyni přiznat uplatněný nárok.
Dovolací soud dospěl k závěru, že soudy v daném případě v souladu s hmotným právem přiznaly žalobkyni uplatněný nárok, tedy konkrétně prvnímu žalovanému uložily, aby na vlastní náklady uveřejnil omluvu ve znění podle žaloby na rozhlasové stanici Frekvence 1, v deníku Blesk a internetovém deníku iDNES. Dovolací soud se ztotožňuje se závěry odvolacího soudu v otázce prokázání soutěžního vztahu mezi žalobkyní a prvním žalovaným. V řízení před soudem prvního stupně bylo prokázáno, že žalobkyně podniká jako výkonná umělkyně, herečka, zpěvačka a moderátorka a že druhý žalovaný mimo jiné podniká v agenturní činnosti v oblasti kultury a umění, zastupování zpěváků, přičemž je výhradním zástupcem H. V. Vzhledem k tomu, že žalobkyně a první žalovaný podnikají ve stejném, resp. příbuzném předmětu podnikání, jsou tedy vzájemnými konkurenty a vztah mezi nimi je vztahem soutěžním. První žalovaný je laickou i odbornou veřejností vnímán jako osoba neodmyslitelně spjatá s H. V., a to nejen jako její manžel, ale především jako její manažer, tj. osoba, která ji v umělecké branži zastupuje; jako producent a manažer H. V. byl první žalovaný představen i v pořadu „Křížový výslech“ na rozhlasové stanici Frekvence 1 a v této roli rovněž odpovídal na otázky moderátora. Proto i podle názoru dovolacího soudu mezi prvním žalovaným a žalobkyní existuje vztah soutěžní a jednání prvního žalovaného je jednáním v hospodářské soutěži. Neobstojí tedy námitka dovolatele (prvního žalovaného), že není ve vztahu k žalobkyni ve vzájemném soutěžním vztahu a nebyl motivován soutěžním záměrem, a proto nemůže splňovat již první podmínku nekalé soutěže.
Dovolací soud považuje za správné také závěry odvolacího soudu a soudu prvního stupně, že jsou splněny i další dvě nutné podmínky jednání nekalé soutěže podle §44 odst. 1 obch. zák., tj. rozpor s dobrými mravy soutěže a způsobilost jednání prvního žalovaného přivodit žalobkyni újmu. Vyjádření, resp. kritika prvního žalovaného v pořadu „Křížový výslech“ na rozhlasové stanici Frekvence 1 k dotazu moderátoru, zda žalobkyně nahrazující H. V. v muzikálu Hello Dolly je stejná kategorie, že se to vůbec nedá srovnat, stejně jako se nedá srovnat Mercedes a Trabant, i další reakce prvního žalovaného k dotazu moderátora týkající se „potopení muzikálu“ Hello Dolly na Nové scéně v Bratislavě, podle závěru obou soudů i podle názoru dovolacího soudu vybočují z hranic přiměřené kritiky a je navíc kritikou vycházející z nepravdivých podkladů (muzikál Hello Dolly, v němž účinkovala žalobkyně, měl v Bratislavě velký úspěch, o čemž svědčilo stále vyprodané hlediště). Pokud tedy první žalovaný namítal, že žalobkyně jako osoba veřejně známá je povinna snášet určitou míru kritiky, jejíž přiměřenost nepřekročil, pak soudy správně uvedly (s odkazem na judikaturu Ústavního soudu ČR), že oprávněnou kritikou je pouze taková kritika, která je přiměřená co do obsahu a formy, vychází z pravdivých podkladů a nevybočuje z hranic nutných k dosažení svého účelů; ovšem kritika prvního žalovaného nevycházela z pravdivých podkladů a vybočila z hranic přiměřenosti, a to s přihlédnutím k použitým formulacím, výrazům a cíli kritiky, čímž první žalovaný svým jednáním naplnil druhou podmínku generální klauzule nekalé soutěže, tj. rozpor s dobrými mravy soutěže.
Dovolací soud rovněž dovodil, že jednání prvního žalovaného, resp. jeho kritiku v pořadu „Křížový výslech“ na rozhlasové stanici Frekvence 1, v níž veřejně o žalobkyni uvedl tvrzení, jimiž hodnotu uměleckých výkonů žalobkyně (v oblasti zpěvu, herectví či muzikálových rolí) snížil a ve srovnání s její přímou konkurentkou H. V. zlehčil (použil-li pro srovnání jejich výkonů příměru kvalitativně, výkonově, cenově i prestižně diametrálně odlišných značek automobilů), soudy obou stupňů označily správně za jednání, které je v rozporu s dobrými mravy hospodářské soutěže a které je objektivně způsobilé přivodit žalobkyni újmu, spočívající zejména ve snížení zájmu o výkony žalobkyně v uměleckých produkcích v důsledku snížení obliby žalobkyně u divácké veřejnosti.
Jednání prvního žalovaného splňuje všechny znaky generální klauzule nekalé soutěže (§44 odst. 1 obch. zák.) a je také naplněním speciální skutkové podstaty zlehčování podle §50 obch. zák., pokud první žalovaný uváděl nepravdivé údaje nebo údaje sice pravdivé, ale současně způsobilé přivodit žalobkyni újmu.
Dovolací soud shodně se závěry obou nižších soudů dovodil, že v jednání prvního žalovaného došlo k naplnění znaků skutkové podstaty zlehčování podle §50 odst. 1 obch. zák. (jednání, jímž soutěžitel uvede nebo rozšiřuje o poměrech, výrobcích nebo výkonech jiného soutěžitele nepravdivé údaje způsobilé tomuto soutěžiteli přivodit újmu), a to konkrétně ve veřejné kritice žalobkyně, že „potopila“ muzikál Hello Dolly uváděný na Slovensku, jakož i případně podle §50 odst. 2 obch. zák. (uvedení a rozšiřování pravdivých údajů o poměrech, výrobcích či výkonech jiného soutěžitele, pokud jsou způsobilé tomuto soutěžiteli přivodit újmu), a to v podobě veřejného sdělení prvního žalovaného, že nelze srovnat žalobkynin pěvecký výkon s pěveckým výkonem H. V. stejně jako nelze srovnat Mercedes s Trabantem. Nelze v daných souvislostech usuzovat na oprávněnou obranu (podle druhé věty §50 odst. 2 obch. zák.), neboť první žalovaný k takovému jednání nebyl okolnostmi donucen, když v pořadu „Křížový výslech“ na rozhlasové stanici Frekvence 1 dobrovolně odpovídal moderátorovi na jeho otázky. Učiněné veřejné výroky prvního žalovaného vybočily z rámce zaručené svobody projevu (podle článku 17 Listiny základních práv a svobod) a nepřiměřeně zasáhly do chráněných práv žalobkyně podnikat (podle článku 26 Listiny základních práv a svobod). Co se týče nároku žalobkyně, považuje dovolací soud za správný závěr obou soudů, že uveřejnění omluvy je zadostiučiněním přiměřeným povaze a intenzitě zásahu prvního žalovaného do práv žalobkyně. Dovolací soud, jsa vázán uplatněnými dovolacími důvody, uzavřel, že soudy posoudily věc v souladu s hmotným právem, pokud v daném případě přiznaly žalobkyni uplatněný nárok podle §53 obch. zák. na nepeněžitou formu přiměřeného zadostiučinění, tedy konkrétně že prvnímu žalovanému uložily, aby na vlastní náklady uveřejnil omluvu ve znění podle žaloby na rozhlasové stanici Frekvence 1, v deníku Blesk a internetovém deníku iDNES.
Dovolací soud neshledal naplnění důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, o který se ve svém dovolání opírá dovolatel (první žalovaný).
Dovolatel přehlíží, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže změnit a že přezkumná činnost dovolacího soudu směřuje k posouzení právní kvalifikace věci včetně procesních aspektů bez toho, že by byl oprávněn zasahovat do skutkového stavu, zjištěného v nalézacím řízení soudy nižších stupňů. Případná neúplnost nebo nesprávnost skutkových zjištění a závěrů, k nimž odvolací soud dospěl a na nichž své rozhodnutí založil, není totiž žádným z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., nýbrž může být (při splnění dalších předpokladů) dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. Tento dovolací důvod však není relevantním dovolacím důvodem v případě, že přípustnost dovolání má být založena podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jak tomu je v souzené věci.
Obecně vzato se může soud dopustit nesprávným postupem při provádění dokazování i tzv. jiné vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Výjimečně může být v dané souvislosti relevantní i tento dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., avšak jen v případě, že otázka, zda je či není takové vady, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad právního (procesněprávního) předpisu. Tak tomu však v posuzovaném případě není. K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu, a podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto (srov. právní názory vyjádřené např. v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněném pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006).
Lze tak uzavřít, že dovolání prvního žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud ČR je proto, aniž nařizoval jednání (ustanovení §243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) pro nepřípustnost usnesením o d m í t l (ustanovení §243b odst. 5, věta první, a §218 písm. c) o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. , když náklady žalobkyně sestávají z odměny advokáta za zastupování účastníka v dovolacím řízení ve výši 2.250,- Kč /§8, §14 odst. 1, §15 a 18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif)/, z paušálních náhrad hotových výdajů advokáta ve výši 300,- Kč (§13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a z částky 510,-Kč představující 20% DPH (§173 odst. 3 o. s. ř.)., tedy celkem 3.060 Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li první žalovaný dobrovolně povinnost, kterou mu ukládá toto rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně 25. listopadu 2010
JUDr. Kateřina H o r n o ch o v á
předsedkyně senátu