ECLI:CZ:NS:2010:23.CDO.342.2010.1
sp. zn. 23 Cdo 342/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Pavla Příhody ve věci žalobce Z. J., zastoupeného Mgr. M. Ch., advokátem, proti žalované T. p., a. s. , o zaplacení částky 153.750,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 45 C 144/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. května 2009, č. j. 19 Co 550/2008-95, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 27. května 2009, č. j. 19 Co 550/2008-95, potvrdil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 1. července 2008, č. j. 45 C 144/2007-74, jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 153.750,- Kč s úrokem z prodlení, a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem I). Ve výroku pod bodem II odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Rozhodnutí odvolacího soudu v obou jeho výrocích napadl žalobce dovoláním, jež odůvodnil odkazem na ustanovení §241a odst. 1, 2 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) s tím, že odvolací řízení bylo stiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že napadený rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání je podle jeho názoru přípustné, neboť rozhodnutí dovolacího soudu bude mít po právní stránce zásadní význam. Žalobce navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v obou výrocích zrušil, věc vrátil tomto soudu k dalšímu řízení a přiznal dovolateli právo na náhradu nákladů řízení jak před soudy nižších stupňů, tak před soudem dovolacím.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vyhlášeno před 1. červencem 2009, kdy nabyla účinnosti novela občanského soudního řádu provedená zákonem č. 7/2009 Sb., Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) proto vzhledem k bodu 12 přechodných ustanovení v čl. II. uvedeného zákona dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. června 2009.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou (účastníkem řízení) řádně zastoupenou advokátem, jímž bylo dovolání též sepsáno (§241 odst. 1, 4 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání trpí vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat
Podle ustanovení §240 odst. 1, věty první, o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení §241b odst. 3, věty první, o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. dovolání lze podat jen z těchto důvodů: a) řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, b) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. je-li dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) a b), popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§238 a §238a), lze dovolání podat také z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
K uplatnění dovolacího důvodu ve smyslu ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. nepostačuje, jestliže dovolatel v dovolání pouze označí některý z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §241a odst. 2 a 3 o. s. ř., ať již odkazem na příslušné ustanovení zákona nebo citací příslušné zákonem vymezené skutkové podstaty. V dovolání je uvedeno, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, jen tehdy, jestliže dovolatel popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že určitý dovolací důvod je dán, tedy - řečeno jinak - jestliže vylíčí okolnosti, v nichž spatřuje nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu a které tak naplňují alespoň některý z dovolacích důvodů taxativně uvedených v ustanovení §241a odst. 2 a 3 o. s. ř. Chybí-li v dovolání vylíčení okolností, v nichž dovolatel spatřuje naplnění dovolacího důvodu, není v takovém případě, vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem (§242 odst. 3, věta první, o. s. ř.), vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak není možné z hlediska jeho správnosti přezkoumat (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. prosince 2007, sp. zn. 21 Cdo 437/2007, jež je veřejnosti k dispozici na jeho webových stránkách, www.nsoud.cz ).
Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným podáním, které může dovolatel doplnit o chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty (§241b odst. 3 o. s. ř.). Marným uplynutím této lhůty se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými. Protože v dovolacím řízení, v němž nebyl vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní, nelze pokračovat, musí být dovolání, které neobsahuje dovolací důvod a které nebylo doplněno o tuto náležitost do uplynutí lhůty uvedené v ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř., podle ustanovení §243c odst. 1 a §43 odst. 2 o. s. ř. odmítnuto (srov. právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. června 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněném pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2004).
V posuzovaném případě z obsahu spisu vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu byl žalobci (jeho zmocněnci) doručen dne 29. 6. 2009. Ve včas podaném dovolání žalobce pouze označil zákonné dovolací důvody stanovené v §241a odst. 2 písm. a) a písm. b), aniž je jakkoliv obsahově vymezil ve smyslu shora uvedeném. Dovolání je tedy neúplné. K doplnění dovolání o chybějící náležitost ve lhůtě stanovené v §241b odst. 3 o. s. ř. nedošlo, uplynutím této lhůty, tj. dnem 31. 8. 2009, se tedy tato vada stala neodstranitelnou. Protože absence dovolacích důvodů je vadou, pro kterou (z důvodů shora vyložených) nelze v dovolacím řízením pokračovat, nezbylo Nejvyššímu soudu než dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 a §43 odst. 2 o. s. ř. odmítnout.
Podle ustanovení §146 odst. 3 ve spojení s §224 odst. 1 a §243b odst. 5, věty první, o. s. ř. by měla žalovaná vůči žalobci, jehož dovolání bylo odmítnuto, právo na náhradu nákladů, které vynaložila v dovolacím řízení. Protože jí však podle obsahu spisu žádné takové náklady nevznikly, rozhodl Nejvyšší soud tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. února 2010
JUDr. Zdeněk D e s
předseda senátu