ECLI:CZ:NS:2010:23.CDO.3650.2009.1
sp. zn. 23 Cdo 3650/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobce Z. G. , zastoupeného Mgr. Josefem Bartuskem, advokátem se sídlem v Ostravě, tř. 28. října 108, proti žalované GE Money Auto, s.r.o. , se sídlem v Praze 4, Vyskočilova 1422/1a, IČO 601 12 743, zastoupené JUDr. Miroslavem Nyplem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Dukelská tř. 15, o zaplacení 83 866,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 51 C 160/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. prosince 2008, č.j. 29 Co 284/2008-84, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. prosince 2008, č.j. 29 Co 284/2008-84, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 27. září 2007, č.j. 51 C 160/2007-47, ve znění opravného usnesení ze dne 3. dubna 2008, č.j. 51 C 160/2007-70, výrokem I. uložil žalované zaplatit žalobci 83 866,20 Kč s příslušenstvím; výrokem II. bylo žalované uloženo vydat žalobci technický průkaz č. AP 644487 vozidla tovární značky BMW 320 D AL7101, výrobního čísla WBAAL71060KG42259 a výrokem III. bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že dne 24.3.2003 byla mezi účastníky uzavřena leasingová smlouva v režimu obchodního zákoníku, kdy předmětem byl vůz tovární značky BMW a součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky finančního leasingu žalované verze 2/2003 (dále jen „VOP“). Dne 25.3.2003 došlo k totální havárii předmětu leasingu. Ve výsledné kalkulaci vyrovnání po předčasném ukončení leasingové smlouvy si žalovaná určila svou ztrátu částkou 143 379,76 Kč, představující diskontované ušlé výnosy žalované. Ve výsledku byla kalkulace vyrovnání ze smlouvy záporná v neprospěch žalobce ve výši 59 513,56 Kč. Ze spisu Obvodní soudu pro Prahu 4, sp. zn. 38 C 104/2005, soud prvního stupně zjistil, že rozsudkem ze dne 30.3.2006, č.j. 38 C 104/2005-42, potvrzeným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29.11.2006, č.j. 54 Co 232/2006-71, byla zamítnuta žaloba žalované společnosti proti žalobci na zaplacení záporné kalkulace ve výši 59 513,56 Kč. Oba soudy tehdy dospěly k závěru, že nárok leasingové společnosti na diskontované ušlé výnosy ve výši 143 379,76 Kč, zahrnuté do konečného vyúčtování po ukončení leasingu, nebyl prokázán, neboť smluvní ujednání označené jako „odúročená finanční služba“ bylo shledáno neplatným podle §37 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) pro neurčitost. Protože žalobce, jako uživatel předmětu leasingu, neporušil žádnou povinnost, soudy dovodily, že žalované nemůže vzniknout ani oprávněný nárok z titulu náhrady škody.
Soud prvního stupně se ztotožnil se závěrem uvedených soudů v citovaných rozhodnutích v tom, že nárok na odúročenou finanční službu nebyl sjednán platně, protože z ujednání není jasné, co se rozumí pojmem odúročená finanční služba a jakým způsobem se má její výsledná částka vypočítat. Soud dospěl k závěru, že žalobce má právo na vrácení zažalované částky, jako přeplatku výsledné kalkulace končeného vyrovnání po zániku leasingového vztahu, zaplaceného žalované, neboť žalovaná získala na úkor žalobce bezdůvodné obohacení ve smyslu §451 odst. 1 obč. zák. ve výši 83 866,20 Kč. Pro nezaplacení dlužné částky, resp. vrácení bezdůvodného obohacení včas, přiznal soud prvního stupně žalobci i úroky z prodlení
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. prosince 2008, č.j. 29 Co 284/2008-84, výrokem I. změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu na zaplacení částky 83 866,20 Kč s příslušenstvím a výroky II. a III. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Odvolací soud vyšel ze stejného skutkového základu jako soud prvního stupně, ale dospěl k jinému právnímu závěru. Ve svém rozhodnutí odkázal na dosavadní judikaturu řešící problematiku finančního leasingu, jehož podstatou je, že pronajímatel zajistí financování předmětu leasingu, který opatří a předá do užívání nájemci, jenž nese veškerá rizika spojená s předmětem leasingu a náklady s tím spojené, a to i bez ohledu na jeho zavinění. Škodná událost nezbavila žalobce povinnosti zaplatit žalované leasingové splátky včetně poskytnuté finanční služby. Podle odvolacího soudu není termín „finanční služba“ neurčitý, byť není obsažen v žádném právním předpisu, ale jeho obsah byl smluvním stranám zřejmý a vyplývá ze splátkového kalendáře, kde byla určena finanční služba konkrétní částkou 3 734,75 Kč. Pokud soud prvního stupně dospěl k závěru, že výklad slova „odúročená“ není možno ze smlouvy ani z VOP dovodit, odvolací soud souhlasil s tím, že ujednání VOP je v tomto směru v čl. IX. bodu 2.6 neplatné, avšak se zřetelem k tomuto závěru na rozdíl od soudu prvního stupně dovodil, že měla být v dané věci započtena finanční služba v neodúročené výši, když podle splátkového kalendáře lze zcela určitě zjistit výši finanční služby za jakékoliv období, a jestliže pro případ předčasného ukončení leasingové smlouvy bylo sjednáno, že tato služba bude součástí toho, co má být z budoucích splátek započteno ve prospěch žalované. Vzhledem k tomu, že k pojistné události došlo den po uzavření leasingové smlouvy a žalobce poté uhradil dvě splátky včetně finanční služby, měl podle odvolacího soudu žalobce uhradit žalované v souladu se splátkovým kalendářem dalších 58 splátek, tj. celkem 216 615,50 Kč. Jestliže žalovaná v konečném vyúčtování započetla po „odúročení“ podle vlastních norem jen částku 143 379,76 Kč, odvolací soud uzavřel, že nelze dovodit, že by se žalovaná na úkor žalobce bezdůvodně obohatila o částku 83 866,20 Kč a že je povinna mu tuto částku zaplatit.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 o. s. ř.). Dovolatel se domnívá, že odvolací soud nesprávně použil na daný případ závěry přijaté rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 579/2004, neboť v uvedeném rozhodnutí byly odlišně sjednány podmínky leasingové smlouvy a VOP a na rozdíl od posuzované věci byl řešen případ, kdy byla vznesena námitka vzniku následné nemožnosti plnění smluvních ujednání. Dovolatel má proto za to, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Je přesvědčen, že správně rozhodl soud prvního stupně. Podle dovolatele se žalovaná může domáhat jen toho, co je smluveno v leasingové smlouvě a to co v ní dohodnuto není, je bezdůvodným obohacením podle §451 obč. zák. Poukazuje přitom na čl. XII. odst. 10 VOP, týkající se případu předčasného ukončení leasingu při situaci úplného zničení předmětu leasingu, v němž je uvedeno, že pojistné plnění je zohledněno ve finančním vyrovnání ve prospěch uživatele, což podle názoru dovolatele znamená, že z pojištění mělo být plněno jemu a nikoliv že žalobce má plnit žalované. Především však poukazuje na to, že v leasingové smlouvě nebylo výslovně dohodnuto žádné placení finančních služeb pro případ předčasného ukončení leasingu. Připouští, že finanční služba byla uvedena ve splátkovém kalendáři, ale zároveň se domnívá, že ten lze použít jen pro řádné ukončení leasingové smlouvy, nikoliv pro případ předčasného ukončení smlouvy. Navíc s ohledem na skutečnost, že ke zničení předmětu leasingu došlo bez viny uživatele jen jeden den po uzavření leasingové smlouvy, žalovaná nemusela vykonávat žádné finanční služby ohledně splátek, a proto se nemůže oprávněně domáhat jejich zaplacení. Dodává, že neporušil žádnou povinnost leasingového vztahu, k havárii vozidla a jeho zničení došlo bez jeho zavinění, a proto je přesvědčen, že není povinen hradit ani žádnou škodu, což ani žalovaná v žalobě nepožaduje a škodu ani nevyčíslila.
Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Podle článku II. bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1.7.2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den, kdy bylo vydáno rozhodnutí odvolacího soudu (4.12.2008), bylo tedy v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§10a o. s. ř.), po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§240 odst. 1 o. s. ř.) a řádně zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a opírá se o způsobilé dovolací důvody.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Uvedené vady řízení se z obsahu spisu nepodávají a dovolatel ani takové vady v dovolání výslovně nenamítá.
Pokud dovolatel uplatnil dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, pak jeho námitka, že odvolací soud nesprávně použil na daný případ závěry přijaté v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 579/2004, jelikož toto rozhodnutí vychází z jiných podmínek leasingové smlouvy a VOP a jiného skutkového základu, je ve skutečnosti nikoliv námitkou do skutkových zjištění v dané věci, ale je námitkou do právního posouzení věci.
Nesprávným právním posouzením věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy).
Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl uplatněn důvodně.
V posuzované věci je případné odkázat na stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8. září 2010, Cpjn 204/2007, k některým otázkám předčasného zániku závazků z leasingových smluv v případě finančního leasingu. V tomto stanovisku je řešena situace, kdy leasingové smlouvy, resp. obchodní podmínky, obsahují dohodu stran, že leasingový pronajímatel má právo na úhradu všech sjednaných leasingových splátek (do nichž je třeba započítat i případnou akontaci). Nejvyšší soud konstatoval, že taková dohoda není v rozporu s dobrými mravy a odpovídá zásadám finančního leasingu, jehož klíčovou funkcí je pořizovací funkce a cílem je zpravidla konečný převod vlastnictví k předmětu leasingu. V uvedeném stanovisku Nejvyšší soud dospěl k závěru, že od splátek je nutno odečíst finanční náklady, které leasingový pronajímatel ušetřil v důsledku odstoupení od smlouvy (zejména úroky z úvěrů, jež leasingový pronajímatel nemusel hradit v důsledku předčasného ukončení leasingové smlouvy, nastala-li tato situace). Konstatoval, že v leasingových smlouvách se v této souvislosti často používá pojem odúročená finanční služba.
S ohledem na uvedené stanovisko Nejvyššího soudu není tedy možno souhlasit se závěrem odvolacího soudu, že by formulace „odúročená finanční služba“ byla neurčitý pojem. Odúročená finanční služba, jako součást sjednaných finančních splátek, představuje finanční službu poníženou o finanční částky (např. úroky z úvěrů, apod.), které žalovaná, jako leasingová společnost, ušetřila v důsledku předčasného ukončení leasingového vztahu. Odvolací soud se však touto skutečností při právním posouzení věci vůbec nezabýval, což má ve svém v důsledku dopad na nesprávné právní posouzení otázky bezdůvodného obohacení žalované. V posuzovaném případě bylo namístě zjišťovat výši finanční částky, kterou žalovaná, jako leasingový pronajímatel, ušetřila v důsledku odstoupení od smlouvy a kterou bylo třeba od splátek odečíst, neboť jinak by se žalovaná, jako leasingový pronajímatel, na úkor leasingového nájemce bezdůvodně obohatila. Není tedy správný závěr odvolacího soudu, že v dané věci měla být do konečného vyrovnání ukončeného leasingového vztahu započtena finanční služba v neodúročené výši.
Nebylo-li možno dospět k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné, Nejvyšší soud podle §243b odst. 2 o. s. ř. rozsudek odvolacího soudu bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 3 o. s. ř.), v němž bude soud vázán právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1, věta za středníkem o. s. ř.), přičemž rozhodne také o dosavadních nákladech řízení včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Nutno ještě upozornit, že žalobce v dovolání vyjádřil nesouhlas s právním závěrem odvolacího soudu o zamítnutí žaloby. Žalobou bylo požadováno nejen zaplacení částky 83 866,20 Kč s příslušenstvím, ale i vydání technického průkazu. Odvolací soud ale ve věci samé výrokem I. svého rozsudku změnil rozsudek soudu prvního stupně jen tak, že zamítl žalobu na zaplacení částky 83 866,20 Kč s příslušenstvím, avšak ohledně uplatněného a soudem prvního stupně rozhodnutého nároku žalobce na vydání technického průkazu č. AP 644487 vozidla tovární značky BMW 320 D AL7101, výrobního čísla WBAAL71060KG42259, odvolací soud nepřijal žádné rozhodnutí, byť žalovaná, jako odvolatelka, v odvolání podaném dne 8.11.2007 brojila proti rozsudku soudu prvního stupně v celém jeho rozsahu.
Podle §166 odst. 1 o. s. ř. nerozhodl-li soud v rozsudku o některé části předmětu řízení, o nákladech řízení nebo o předběžné vykonatelnosti, může účastník do patnácti dnů od doručení rozsudku navrhnout jeho doplnění. Soud může rozsudek, který nenabyl právní moci, doplnit i bez návrhu.
S ohledem na situaci, kdy dovolací soud rozhodl o zrušení rozsudku odvolacího soudu a rozhodnutí soudu prvního stupně tak není pravomocné, otvírá se opětovně možnost pro rozhodnutí o části předmětu řízení týkajícího se vydání technického průkazu. V dalším řízení tedy odvolací soud nepřehlédne, že opomněl rozhodnout o části předmětu řízení - vydání technického průkazu.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 2. listopadu 2010
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu