ECLI:CZ:NS:2010:23.CDO.5311.2008.1
sp. zn. 23 Cdo 5311/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobce R. V. , zastoupeného JUDr. Miroslavem Richterem, advokátem se sídlem Karviná – Ráj, Ciolkovského 282, PSČ 734 01, proti žalovanému Paed.Dr. K. R. , zastoupenému Mgr. Šárkou Niemczykovou, advokátkou se sídlem Karviná – Fryštát, Svatováclavská 31/1, PSČ 733 01, o zaplacení 100.000,- Kč s přísl., vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 23 C 302/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. května 2008, č. j. 51 Co 152/2008-97, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení částku Kč 7.640,- do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta JUDr. Miroslava Richtera.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karviné rozhodl rozsudkem ze dne 9. října 2007, č. j. 23 C 302/2005-49, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 100.000,- Kč s úrokem z prodlení z částky 100.000,- Kč ve výši 9% od 1. 1. 2006 do 31. 12. 2006, ve výši 9,5% od 1. 1. 2007 do 30. 6. 2007, ve výši 9,75% od 1. 7. 2007 do 9. 10. 2007 a od 10. 10. 2007 do zaplacení ve výši úroku z prodlení, který v každém jednotlivém kalendářním pololetí, v němž prodlení trvá, odpovídá výši repo sazby stanovené ČNB zvýšené o 7 procentních bodů (výrok I.) a že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení (výrok II.).
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že mezi účastníky byla uzavřena ústní formou smlouva o dílo podle §536 an. obchodního zákoníku (dále též „obch. zák.“) na dodávku a montáž vzduchotechniky v obchodní jednotce K 12 v OC Hypernova v Karviné na sjednanou cenu 222.903,- Kč. Žalobce jako zhotovitel prokázal, že dílo provedl a žalovanému předal kromě dodání a montáže vyústek, což nemělo vliv na funkčnost díla, pouze na estetický vzhled a následně se účastníci dohodli na slevě za neprovedené vyústky v částce 7.903,- Kč. Po zohlednění zaplacené zálohy ve výši 115.000,- Kč tak žalovaný dluží nedoplatek ceny díla v částce 100.000,- Kč. tuto žalovanou částku tedy soud prvního stupně žalobci přiznal spolu s příslušnými zákonnými úroky z prodlení.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem v záhlaví označeným rozsudek okresního soudu potvrdil (výrok I.) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Odvolací soud dovodil, že se okresní soud správně vypořádal s právním posouzením věci i se všemi námitkami žalovaného a pouze dodal, že i když bylo dílo provedeno nikoli v celém rozsahu, tj. bez vyústek klimatizace, bylo prokázáno převzetí díla žalovaným a sjednání následné dohody podle §439 v souvislosti s §565 obch. zák. o slevě z ceny díla v rozsahu 7.903,- Kč a proto nutno přiznat žalobci nárok na zaplacení doplatku ceny díla ve výši 100.000,- Kč.
Z těchto důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu jako věcně správný podle §219 občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“) potvrdil.
Proti rozsudku odvolacího soudu „ v celém rozsahu tedy do obou výroků“ podal žalovaný dovolání a jako dovolací důvod uvedl, že řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.) a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.).
Dovolatel považuje za otázku zásadního právního významu „výklad toho, co se míní provedením díla“. Má za to, že odvolací soud řešil tuto otázku v rozporu s hmotným právem. Odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, dovozující, že nebylo-li dílo předáno objednateli, nebylo ve smyslu §554 odst. 1 obch. zák. provedeno (rozhodnutí NS sp. zn. 32 Odo 1250/2005), že ve vazbě na předání díla je zásadní, kdy bylo dílo řádně a bez vad ukončeno (sp. zn. 32 Odo 576/2005, 32 Odo 760/2005) a že právo na zaplacení díla vzniká až po jeho předání objednateli (sp. zn. 32 Odo 660/2005).
Dovolatel zdůrazňuje, že v dané věci nebyl povinen dílo převzít, protože nebylo řádně dokončeno a splatnost ceny díla nenastala pro neprovedení díla. V tomto směru poukazuje na provedené důkazy výpovědí svědka M. a technickou zprávou ing. V.
Kromě toho dovolatel namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, když soudy se nezabývaly důkazy, navrženými žalovaným a řádně mu nebylo doručeno okresním soudem předvolání k jednání na den 9. 10. 2007 a tak nemohl být ani řádně poučen podle §119a o. s. ř. a nemohl řádně uplatnit důkazy.
Dovolatel navrhuje zrušení rozhodnutí soudu odvolacího i soudu prvního stupně a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření k dovolání má rozhodnutí soudu odvolacího i soudu prvního stupně za správná a zejména argumentuje, že výpovědí svědka M. i písemným potvrzením nájemce, založeným ve spise, bylo prokázáno, že žalovaný cca tři měsíce po dokončení díla toto dílo předal na základě dohody o narovnání Obchodnímu centru Karviná, od něhož obdržel dohodnutou platbu. Žalovaný tedy dílo převzal a nakládal s ním jako s vlastním.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) na prvním místě konstatoval, že podle bodu 12. čl. II. přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle znění občanského soudního řádu, účinného před 1. 7. 2009. Tak je tomu i v posuzovaném případě.
Nejvyšší soud poté konstatoval, že podané dovolání splňuje podmínky a obsahuje náležitosti stanovené zákonem (§240 odst. 1, §241 odst. 1, §241a odst. 1 o. s. ř.) a přednostně se musel zabývat přípustností dovolání, neboť dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soud, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé – jak tomu bylo i v posuzovaném případě – přichází v úvahu přípustnost dovolání jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.)
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu cit. ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, ať již v rovině procesní nebo z oblasti hmotného práva, jiné otázky (zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění) přípustnost dovolání nezakládají. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tak zásadně důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., kterým lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, jsou relevantní pouze otázky, (z těch, na kterých odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou.
Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud v daném případě neshledává.
V této věci – jak se podává z obsahu dovolání – dovolatel založil svou námitku nesprávného právního posouzení věci na skutkovém závěru, že dílo nebylo provedeno (dokončeno) a předáno. Na těchto (dílčích) skutkových zjištěních však napadený rozsudek odvolacího soudu (stejně jako rozsudek soudu prvního stupně) nespočívá, neboť odvolací soud (i soud prvního stupně) vycházel z dalších významných skutkových zjištění, které dovolatel opomíjí. Dílo bylo dodáno (a dne 25. 11. 2003 předáno) bez 5ks vyústků do vzduchotechnického zařízení. Účastníci se dohodli nejprve na dodatečné dodávce a montáži, avšak následná montáž dne 11. 2. 2004 se neuskutečnila proto, že prodavačka žalovaného nevpustila do daného prostoru pracovníka žalobce a poté se účastníci dohodli, že vyústky již dodány nebudou a o jejich cenu 7.903,- Kč žalobce snížil cenu celého díla. Dovolatel tak pominul i právní důsledky, z těchto skutkových okolností plynoucí, že totiž došlo mezi účastníky k dohodě o slevě z ceny díla ve smyslu §439 obch. zák.
Dovolací důvod nesprávného právního posouzení ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. tak nebyl naplněn.
Pokud jde o druhý odvolatelem uplatněný dovolací důvod, tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.), výše uvedenými procesními výhradami dovolatele se Nejvyšší soud již nezabýval, protože tyto tvrzené procesní vady by mohly být relevantní ve smyslu §242 odst. 3 věta druhá o. s. ř. pouze tehdy, pokud by bylo dovolání přípustné a tak tomu v předmětném případě není.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl (§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.)
Pokud dovolatel směřoval dovolání výslovně též proti výroku rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení, není dovolání proti takovému výroku přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 4/2003 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek.)
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věta první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Dovolání bylo odmítnuto a žalovaný je proto povinen nahradit žalobci účelně vynaložené náklady právního zastoupení, spočívající v odměně podle §3 odst. 1 bod 4., §10 odst. 3, §14 odst. 1, §16 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb., ve znění vyhl. č. 277/2006 Sb. v částce 6.075,- Kč, dále v paušálu hotových výloh podle §13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění vyhl. č. 276/2006 Sb. v částce 300,- Kč a konečně v 20% DPH podle §137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 1.275,- Kč, celkem tedy k rukám advokáta žalobce.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho soudního výkonu.
V Brně dne 23. září 2010
JUDr. Ing. Jan H u š e k
předseda senátu