ECLI:CZ:NS:2010:25.CDO.2579.2008.1
sp. zn. 25 Cdo 2579/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobce 1. i. z. – s. a ú. d ., zastoupeného advokátem, proti žalované E. P. , zastoupené advokátkou, o 228.848,- Kč s příslušenstvím, o obnovu řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 21 C 40/2005, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2007, č.j. 20 Co 347/2007-42, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10 usnesením ze dne 27. 2. 2007, č.j. 21 C 40/2005-19, zamítl žalobu žalované na obnovu řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. 21 C 325/2002 a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Městský soud v Praze k odvolání žalované usnesením ze dne 15. 11. 2007, č.j. 20 Co 347/2007-42, potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud dospěl ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že žaloba na obnovu řízení byla podána opožděně po uplynutí subjektivní tříměsíční lhůty počítané ode dne doručení rozhodnutí o nařízení exekuce dne 13. 7. 2004, tedy ode dne, kdy se žalovaná nejpozději dověděla o vydání rozsudku pro zmeškání ze dne 3. 6. 2003.
Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl rozsudkem pro zmeškání ze dne 3. 6. 2003, č.j. 21 C 325/2002-20, jenž nabyl právní moci dne 29. 7. 2003 a žalované byl doručen uložením dne 14. 7. 2003. Žalovaná podala dne 31. 5. 2005 žalobu na obnovu řízení a uvedla, že se o existenci rozsudku pro zmeškání dozvěděla dne 13. 7. 2004, kdy jí bylo doručeno rozhodnutí o nařízení exekuce. Soudy obou stupňů dospěly k závěru, že tříměsíční subjektivní lhůta k podání žaloby na obnovu řízení podle §233 odst. 1 o. s. ř. uplynula nejpozději 14. 10. 2004 a v případě rozsudku pro zmeškání nelze úspěšně uplatnit důvod obnovy podle §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Uzavřely, že žaloba na obnovu řízení byla podána po uplynutí subjektivní lhůty.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o §238 o. s. ř. Namítá, že jí nikdy nebyla doručena poštovní zásilka, ze které by bylo zřejmé, že probíhá soudní řízení, jehož obnovy se domáhá. V místě jejího trvalého bydliště tehdy pobýval její neslyšící syn, za kterým docházela, nemůže však vyloučit, že syn oznámení o uložení zásilky zlikvidoval. Jiné zásilky uložené na poště pravidelně vyzvedávala. Dovolatelka má za to, že Městský soud v Praze měl povolit obnovu, aby bylo rozhodnuto o dalším osudu rozsudku pro zmeškání, a tak byly dány podmínky pro projednání věci. Zdůrazňuje, že nárok uplatněný žalobcem v původním řízení není důvodný, a vyjadřuje přesvědčení, že jí bylo odepřeno právo na spravedlivý proces, pokud se nemohla účastnit jednání a neopodstatněnost nároku v řízení prokázat, a že jsou dány důvody zvláštního zřetele hodné, které by měly být brány v úvahu, zejména skutečnost, že žalobce neměl ve svém majetku ani v dispozici v rozhodné době částku, kterou požaduje. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudky (správně usnesení) soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle článku II bodu 12 věty před středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. 7. 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Protože napadené usnesení bylo vydáno dne 15. 11. 2007, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále opět „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu oprávněnou osobou - účastníkem řízení ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., řádně zastoupeným advokátem, dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti usnesení, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Podle §243c odst. 2 o. s. ř., ve znění účinném od 23. 1. 2009 (část první, čl. II, bod 12, část věty za středníkem zákona č. 7/2009 Sb.), obsahuje odůvodnění pouze stručný výklad důvodů, pro které je dovolání nepřípustné.
V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Rozhodnutí soudů obou stupňů jsou založena na závěru, že žalobkyně podala žalobu na obnovu řízení po uplynutí tříměsíční subjektivní lhůty stanovené v §233 odst. 2 o. s. ř., která počala plynout ode dne doručení rozhodnutí o nařízení exekuce, tj. 13. 7. 2004, a tato okolnost je důvodem pro zamítnutí žaloby. Žalobkyně opožděné podání žaloby na obnovu řízení ani nezpochybňuje. Veškerá dovolací argumentace napadající správnost rozsudku pro zmeškání a procesní korektnost jemu předcházejícího řízení je tudíž bez právního významu a nemůže založit zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, neboť soudy se jí s ohledem na závěr o opožděnosti žaloby na obnovu řízení nezabývaly a ani zabývat nemohly (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 8. 2009, sp. zn. III. ÚS 1061/08). Je třeba zdůraznit, že podle §235 odst. 1 o. s. ř. prominutí zmeškání lhůt k žalobě na obnovu řízení není přípustné. Pro úplnost lze poznamenat, že respektování procesních předpisů, včetně dodržení zákonných lhůt pro uplatnění řádných i mimořádných opravných prostředků (tedy i žaloby na obnovu řízení), je součástí postupu stanoveného pro uplatnění práva na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod a nelze je považovat za porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 11. 2003, sp. zn. II. ÚS 750/02) a že přísné podmínky pro uplatnění mimořádných opravných prostředků, včetně dodržení zákonných lhůt, jsou odůvodněny požadavkem právní jistoty (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 4. 2006, sp. zn. I. ÚS 294/05).
Jelikož dovolání nebylo shledáno přípustným, dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaná s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na jejich náhradu právo a žalobci v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. února 2010
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu