ECLI:CZ:NS:2010:25.CDO.4031.2009.1
sp. zn. 25 Cdo 4031/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně M ., s. r. o. , zastoupené advokátem, proti žalovaným 1) Ing. V. K ., zastoupenému advokátem, 2) L. S ., a 3) J. K ., o 654.806,50 Kč, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 15 C 67/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 26. června 2009, č. j. 22 Co 499/2008-146, takto:
Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 26. června 2009, č. j. 22 Co 499/2008-146, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 3. 9. 2008, č. j. 15 C 67/2007-99, zamítl žalobu vůči prvnímu žalovanému na zaplacení částky 654.806,50 Kč a druhému a třetímu žalovanému uložil povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni částku 654.806,50 Kč; dále rozhodl o odměně za zastupování zástupci prvního žalovaného a o náhradě nákladů řízení. Žalobkyně se z titulu ručení za závazky společnosti ve smyslu §86 obch. zák. domáhala na žalovaných jako společnících zaniklé obchodní společnosti K. – S. v.o.s. P., úhrady dlužného pojistného na veřejné zdravotní pojištění a penále. Soud vyšel ze zjištění, že uvedené společnosti byla platebními výměry ze dne 18. 1. 2002, č. 4140200131 a č. 2140200130 uložena povinnost zaplatit dlužné pojistné a penále. Protože pohledávka byla v rámci konkursního řízení vedeného na majetek úpadce K. – S. v.o.s. P. uspokojena pouze částečně, byli žalovaní po zániku společnosti vyzváni, aby z titulu jejich solidárního ručení coby bývalých společníků uhradili dluh z nezaplaceného pojistného, což žalovaní neučinili. Žalobkyně nabyla pohledávku z nezaplaceného pojistného a penále postoupením od Č. k. a., která ji předtím nabyla rovněž cessí od V. z. p. ČR. Soud dospěl k závěru, že společníci ručí solidárně za závazky zaniklé společnosti veškerým svým majetkem podle §86 obch. zák., proto druhý a třetí žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni žalovanou částku; žalobu proti prvnímu žalovanému soud zamítl, když s ohledem na obecnou tříletou promlčecí dobu dovodil promlčení nároku proti němu.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Hradci Králové– pobočky v Pardubicích usnesením ze dne 26. 6. 2009, č. j. 22 Co 499/2008-146, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném zamítavém výroku zrušil, řízení v tomto rozsahu zastavil a věc postoupil V. z. p. Č. r., zástupci prvního žalovaného přiznal odměnu za zastupování před odvolacím soudem a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů ve vztahu mezi žalobcem a prvním žalovaným. Odvolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí o tomto sporu nepatří do pravomoci soudu ve smyslu §7 odst. 1 o. s. ř., neboť neexistuje ustanovení zákona, jež by soudům svěřovalo rozhodování o pojistném na zdravotní pojištění. Bez ohledu na opakovaný postup pohledávek se stále jedná o pohledávky na pojistném a penále, o nichž rozhodují podle §53 zák. č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, zdravotní pojišťovny platebními výměry nebo výkazem nedoplatků. Proto z důvodu neodstranitelného nedostatku jedné z podmínek řízení zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, řízení v této časti zastavil a věc postoupil k rozhodnutí V. z. p. ČR.
Proti tomuto usnesení podala žalobkyně dovolání z důvodů podle ust. §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. V dovolání rekapituluje dosavadní průběh řízení a namítá, že původním titulem vzniku pohledávky bylo sice nezaplacené pojistné na veřejné zdravotní pojištění, avšak po postoupení pohledávky není vztah mezi postupníkem a dlužníkem vztahem veřejnoprávním, nýbrž soukromoprávním, o němž náleží rozhodovat soudu podle §7 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud přehlédl, že o neuhrazeném pojistném a penále bylo pravomocně rozhodnuto platebními výměry V. z. p. ČR, takže v tomto sporu již nejde o pojistné na veřejné zdravotní pojištění, nýbrž soud má rozhodnout o ručitelském závazku společníků veřejné obchodní společnosti. Jedná se tedy o spor z obchodních vztahů, kde je dána pravomoc soudu k projednání a rozhodnutí věci. Na základě vykonatelných platebních výměrů, jimiž byla uložena povinnost veřejné obchodní společnosti, nelze pohledávku vymoci proti ručitelům (tj. bývalým společníkům této společnosti která zanikla bez právního nástupce). Odmítl-li by soud o dané věci rozhodnout, došlo by k odmítnutí spravedlnosti (denegatio iustitae). Navrhla, aby Nejvyšší soud ČR rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu §241 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle §239 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je důvodné. Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené usnesení bylo vydáno dne 26. 6. 2009, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12. čl. II zákona č. 7/2009 Sb.).
Rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na závěru, že rozhodnutí o nároku žalobkyně, která se na základě smlouvy o postoupení pohledávek domáhá po bývalých společnících zaniklé veřejné obchodní společnosti uhrazení závazku vzniklého z neplacení pojistného na veřejné zdravotní pojištění, nespadá do pravomoci soudů (§7 odst. 1 o. s. ř.).
Závěry, na nichž založil odvolací soud své rozhodnutí, jsou správné jen potud, že k řízení ve věcech pojistného na všeobecné zdravotní pojištění je dána pravomoc zdravotních pojišťoven (ust. §53 odst. 1 zák. č. 48/1997 Sb.) – srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze 21. 7. 2005, sp. zn. 33 Odo 1200/2004, usnesení ze dne 9. 1. 2003, sp. zn. 33 Odo 907/2002, publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek NS ČR pod R 65/2003. O neuhrazeném pojistném včetně penále však již bylo pravomocně rozhodnuto platebními výměry zdravotní pojišťovny. Pravomocné platební výměry č. 4140200131 a 2140200130 Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR ukládají povinnost veřejné obchodní společnosti a jsou vykonatelné v občanskoprávním řízení. Nejsou však exekučními tituly, na jejichž základě by mohlo být vymáháno plnění na společnících této společnosti, jimž jako ručitelům vzniká jejich ručitelský závazek se zákona (§56 odst. 6 ve spojení s §86 obch. zák.). Chce-li oprávněný vymáhat zajištěnou pohledávku vůči ručitelům společnosti, musí si v soudním řízení opatřit rozhodnutí proti nim směřující (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2005, sp. zn. 20 Cdo 46/2005 a zejména usnesení ze dne 11. 6. 2009, sp. zn. 25 Cdo 574/2009).
Protože v posuzované věci není předmětem řízení pojistné na veřejné zdravotní pojištění (o němž bylo rozhodnuto platebními výměry zdravotní pojišťovny), nýbrž předmětem řízení je plnění z ručitelského závazku společníků zaniklé veřejné obchodní společnosti, jde o spor vyplývající z obchodních vztahů, kde je samozřejmě dána pravomoc soudů k projednání a rozhodnutí věci ve smyslu ust. §7 odst. 1 o. s. ř.
Z výše uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správné, proto je dovolací soud zrušil (§243b odst. 2, věta za středníkem, o. s. ř.) a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 3, věta první, o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. ledna 2010
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu