ECLI:CZ:NS:2010:25.CDO.4372.2008.1
sp. zn. 25 Cdo 4372/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce Ing. L. M. , zastoupeného JUDr. Pavlem Jařabáčem, advokátem se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Puchmajerova 7, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 11 C 59/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. května 2008, č. j. 54 Co 70/2008-70, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 5. 12. 2007, č. j. 11 C 59/2006-48, uložil žalované České republice, aby zaplatila žalobci 10.000,- Kč s příslušenstvím, ohledně částky 750.000,- Kč s příslušenstvím žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 5. 2008, č. j. 54 Co 70/2008-70, k odvolání žalobce změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném zamítavém výroku tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobci dalších 37.500,- Kč s příslušenstvím, ve zbývajícím rozsahu rozsudek potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ve shodě s ním dovodil, že je opodstatněn nárok žalobce na přiměřené zadostiučinění za nemateriální újmu vyvolanou délkou soudního řízení, vedeného u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 5 C 143/99, a to podle §13 a §31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) – dále též jen „zákon“. S určitými korekcemi při posouzení zákonných kritérií pro stanovení výše náhrady odvolací soud přiznal žalobci náhradu odpovídající částce 10.000,- Kč za každý rok trvání průtahů v uvedeném sporu.
Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ohledně částky 141.500,- Kč podal žalobce dovolání, v němž s odkazem na dovolací důvody uvedené v §241a odst. 2 písm. a), b) o.s.ř. vytýká odvolacímu soudu, že se nevypořádal se závěry článku JUDr. Jiřího Kmece v Právním zpravodaji č. 6/2006, str. 1, 3 – 7, z nějž vyplývají zcela odlišné částky odškodnění, a to 1.500,- Euro za každý rok průtahů řízení. Pak ovšem žalobci náleží celková částka 189.000,- Kč, tedy kromě částky již přiznané dalších 141.500,- Kč. Navrhl, aby rozhodnutí odvolacího soudu v uvedeném rozsahu bylo zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou - účastníkem řízení, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Vzhledem k tomu, že rozsudek byl odvolacím soudem vydán dne 21. 5. 2008, postupoval Nejvyšší soud podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12, čl. II zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony).
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podle §237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby, aniž mu předcházelo rozhodnutí zrušovací [nejde o přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. a), b) o.s.ř.]; dovolání tak může být podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu. Při posouzení, zda má napadené rozhodnutí zásadní význam pro soudní praxi, je přitom dovolací soud vázán vymezením důvodů dovolání (srov. §242 odst. 3 věty první o.s.ř.).
Dovolatel, který vytýká odvolacímu soudu, že se nevypořádal s obsahem článku uveřejněného v odborném časopise, aniž by zpochybňoval konkrétní právní posouzení, na němž je napadené rozhodnutí založeno, uplatňuje nezpůsobilý dovolací důvod; navíc absentuje formulace otázky, pro kterou má mít rozhodnutí po právní stránce zásadní význam. Ostatně závěry, které z něj vyvozuje dovolatel, z článku nevyplývají a i napadené rozhodnutí se ohledně výše základní částky stejně jako dosavadní soudní praxe v zásadě od rámcového výchozího bodu v hodnotě kolem 15.000,- Kč za každý rok trvání řízení, neliší (srov. též např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009).
Je tedy zřejmé, že z pohledu dovolatelem předložené právní otázky nelze napadenému rozhodnutí připisovat zásadní právní význam [§237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o.s.ř.] a že tedy jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud ČR je proto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. za situace, kdy žalované žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. listopadu 2010
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu