ECLI:CZ:NS:2010:25.CDO.5046.2008.1
sp. zn. 25 Cdo 5046/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobce L. V. , zastoupeného Mgr. Liborem Knotem, advokátem se sídlem Zlín, třída Tomáše Bati 196, proti žalované České pojišťovně ZDRAVÍ, a. s., IČ 49240749, se sídlem Praha 10, Litevská 1174/8, o 618.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 6 C 155/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2008, č.j. 35 Co 526/2007-62, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se po žalované pojišťovně domáhal pojistného plnění 618.000,- Kč s příslušenstvím z pojistné smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovanou dne 12. 4. 2002, na základě níž bylo sjednáno pojištění denní dávky při pracovní neschopnosti, pojištění smrti následkem úrazu, pojištění trvalých následků úrazu a pojištění invalidní renty v případě přiznání plného invalidního důchodu. Dne 26. 7. 2003 žalobce jako závodník při motokrosových závodech utrpěl úraz s následkem pracovní neschopnosti a žalovaná mu vyplácela denní dávky 500,- Kč do 30. 4. 2004. Žalobce požadoval doplacení denní dávky za dobu od 1. 5. 2004 do 24. 5. 2004, tedy do dne, kdy byl uznán invalidním, v částce 12.000,- Kč, a dále jednorázové plnění ze sjednaného pojištění trvalých následků úrazu a invalidní renty v částce 606.000,- Kč, které mu žalovaná nevyplatila.
Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 13. 3. 2007, č.j. 6 C 155/2006-27, ve spojení s opravným usnesením ze dne 5. 12. 2007, č.j. 6 C 155/2006-51, uložil žalované zaplatit žalobci 12.000,- Kč s příslušenstvím, do částky 606.000,- Kč s příslušenstvím žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně dospěl k následujícím závěrům: Podle čl. 18 odst. 13 Všeobecných pojistných podmínek (dále jen „VPP“) pojištění končí dnem, kdy byl pojištěný uznán invalidním nebo částečně invalidním. Žalobce byl uznán plně invalidním od 25. 5. 2004, tedy k tomuto dni došlo k zániku pojištění a žalobce měl do tohoto dne nárok na výplatu denní dávky při pracovní neschopnosti, v daném případě nelze dovozovat zánik pojištění podle čl. 18 odst. 11 VPP, dle nějž pojištění zanikne, když pojištěný přestane vykonávat zaměstnání nebo samostatnou výdělečnou činnost, k čemuž v uvedeném případě nedošlo, když žalobce výkon své činnosti pouze přerušil. Dále podle čl. 16 písm. c) VPP pojistitel neplní z pojistných událostí, k nimž dojde v souvislosti s řízením motorového vozidla při automobilových nebo motocyklových soutěžích a při přípravě na ně. Žalobce havaroval jako závodník při motokrosových závodech, soud prvního stupně tedy uzavřel, že se jednalo o soutěž motocyklovou, a žalovaná proto odmítla poskytnout pojistné plnění důvodně.
Městský soud v Praze k odvolání obou účastníků rozsudkem ze dne 27. 3. 2008, č.j. 35 Co 526/2007-62, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o věci samé potvrdil, ve výroku o nákladech řízení jej změnil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Dovodil, že je-li v čl. 18 odst. 11 uvedeno, že pojištění zaniká koncem měsíce, ve kterém pojištěný „přestane vykonávat zaměstnání nebo samostatnou výdělečnou činnost“, tak termínem „přestane“ nelze rozumět pouhé přerušení samostatné výdělečné činnosti. Dále termíny motocyklový nebo motokrosový závod jsou nepochybně synonyma pojmu motocyklová soutěž. Při výkladu tohoto pojmu ve VPP nelze používat odborné termíny, nýbrž výrazy v obecném smyslu srozumitelné co nejširšímu okruhu osob. Pojmy závod, soutěž apod. jsou pro laickou veřejnost slova téhož významu a takto musí být také vykládána.
Proti tomuto rozsudku (do výroku potvrzujícího zamítnutí žaloby a do výroků o nákladech řízení) podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a v němž namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť soudy obou stupňů přes opakované návrhy žalobce neprovedly zcela zásadní důkaz. Žalobce zároveň vytýká, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, když odvolací soud při výkladu pojistné smlouvy nepostupoval v souladu s §35 odst. 2 obč. zák. Podle žalobce se odvolací soud měl také zabývat výkladem logickým či systematickým, přičemž uvádí otázky, s kterými by byl odvolací soud v takovém případě konfrontován. Poukazuje na nutnost vykládat sporný pojem motocyklová soutěž zejména s ohledem na vůli stran při uzavírání pojistné smlouvy, tedy podle žalobce tak, že termín motocyklová soutěž na rekreační motokrosové aktivity žalobce nedopadá a výluka z pojištění se neuplatní, jiný výklad by znamenal porušení zásady jistoty občanskoprávních vztahů. Navrhl, aby dovolací soud odložil vykonatelnost rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu, přiznal žalobci osvobození od soudních poplatků a zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) posoudil dovolání – v souladu s čl. II. bodem 12 zák. č. 7/2009 Sb. – podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále opět jen „o. s. ř.“) a shledal, že bylo podáno včas, účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), směřuje však proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Přípustnost dovolání proti rozsudku, kterým odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, upravuje ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený v §237 odst. 1 o.s.ř. pod písmenem b) v daném případě nejde a Nejvyšší soud neshledal ani přípustnost dovolání podle písmene c), které vyžaduje, aby napadené rozhodnutí bylo rozhodnutím zásadního právního významu.
Namítá-li dovolatel, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spočívající v neprovedení důkazů navržených dovolatelem, uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jímž přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nelze, neboť uvedené námitky nezakládají zásadní právní význam napadeného rozhodnutí (nepředstavují právní otázku, jejíž řešení by mělko význam nejen pro danou věc, ale i pro rozhodování věcí obdobných).
Otázka výkladu jednotlivých ustanovení uzavřené pojistné smlouvy včetně jejích příloh (všeobecných smluvních podmínek i dalších smluvních ujednání) nečiní rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. Zjišťuje-li soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladů projevů vůle, jde o skutková zjištění (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněného pod č. 73 v sešitě č. 10 z roku 2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. rozsudku ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, uveřejněného v časopisu Soudní judikatura č. 3/2002 pod poř. č. 46, a usnesení ze dne 25. 9. 2003, sp. zn. 26 Cdo 1682/2003, ze dne 17. 12. 2008, sp. zn. 25 Cdo 4489/2007, a ze dne 25. 2. 2010, sp. zn. 25 Cdo 2798/2008). Nenapadá-li tedy žalobce svými dovolacími námitkami závěr právní, nýbrž závěr skutkový, který je výsledkem hodnocení provedených důkazů a který se vztahuje pouze ke skutkově jedinečnému případu, uplatňuje tak dovolací důvod, který uplatnit nelze, protože dovolání není přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) ani písm. b) o. s. ř.
Jak vyplývá z výše uvedeného, není důvodu pro závěr, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé mělo po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř.
Dovoláním rovněž napadené výroky o nákladech řízení, ač jsou součástí rozsudku, mají povahu usnesení, jímž se nerozhoduje ve věci samé, přičemž přípustnost dovolání proti nim nezakládá žádné z ustanovení občanského soudního řádu (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání tak není přípustné a Nejvyšší soud je proto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. června 2010
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu