ECLI:CZ:NS:2010:26.CDO.2205.2009.1
sp. zn. 26 Cdo 2205/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobců: a) D. K. , a b) S. K. , zastoupených JUDr. Danem Holoubkovem, advokátem se sídlem v Praze 1, Dlouhá 16, proti žalované městské části Praha 4 , se sídlem úřadu v Praze 4, Táborská 350/32, zastoupené JUDr. Olgou Kramárovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Za Mototechnou 892, o neplatnost výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 42 C 262/2006, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. října 2008, č. j. 54 Co 223/2008-46, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.800,- Kč k rukám JUDr. Olgy Kramárové, advokátky se sídlem v Praze 5, Za Mototechnou 892, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 22. října 2008, č. j. 54 Co 223/2008-46, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále „soud prvního stupně“) ze dne 19. února 2008, č. j. 42 C 262/2006-35, jímž byla zamítnuta „žaloba, kterou se žalobci domáhali, aby bylo určeno, že dne 29. 8. 2006 daná výpověď z nájmu bytu č. 10 v P., Vodárenská 26/5 (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“), je neplatná“, a rozhodnuto o nákladech řízení. Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že výpověď z nájmu předmětného bytu, daná žalobcům dopisem žalované ze dne 29. 8. 2006 podle §711 odst. 2 písm. c) a d) zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění novely provedené zákonem č. 107/2006 Sb. (dále „obč. zák.“), kterou žalobci převzali 5. 9. 2006 a 15. 9 2006, je platným právním úkonem. Žalobkyně b) je vlastnicí rodinného domu ve V. č. p. 256, kde žalobci bydlí. Oproti soudu prvního stupně odvolací soud uvedl, že žalobce sice nemá dva byty, neboť vlastnicí uvedeného domu je pouze žalobkyně, ale předmětný byt ke dni výpovědi neužíval. K výzvě žalované ohledně privatizace bytu ze dne 17. 7. 2006 telefonicky dne 24. 7. 2006 sdělil, že bydlí s manželkou v jejím rodinném domě, že v předmětném bytě bydlel jen dva roky, byt je prázdný, není podnajímán a že má zájem o jeho privatizaci. Teprve od 1. 12. 2006 byl žalobce na dlouhodobé pracovní cestě.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání
Žalovaná ve vyjádření navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto.
Podle čl. II. bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. ve znění pozdějších předpisů a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno 22. října 2008, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále „o.s.ř.“) a §243c odst. 2 občanského soudního řádu ve znění uvedené novely.
Dovolání bylo podáno včas, oprávněnými řádně zastoupenými osobami - účastníky řízení, není však přípustné.
Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu by mohlo být přípustné jen §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Přípustnost dovolání podle tohoto ustanovení je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní a dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem je proto v tomto případě zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř; není jím naopak důvod, kterým lze vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§241a odst. 3 o.s.ř.). Jestliže tedy žalobci zpochybňují správnost (úplnost) skutkových zjištění, z nichž odvolací soud vycházel při posuzování naplněnosti výpovědního důvodu podle §711 odst. 2 písm. d) obč. zák. (že žalobci bydlí v rodinném domě žalobkyně), tyto námitky přípustnost dovolání založit nemohou.
Dovolatelé dále uplatnili dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.] s tím, že výpověď žalované je neplatná, neboť postrádá zákonné obsahové náležitosti, a sice označení období, kdy předmětný byt nebyl ve smyslu §711 odst. 2 písm. d) obč. zák. užíván, a stanovení výpovědní lhůty tak, aby skončila ke konci kalendářního měsíce.
V soudní praxi nejsou žádné pochybnosti o tom, že výpověď pronajímatele z nájmu bytu (v tomto případě bez přivolení soudu) je jednostranným hmotněprávním úkonem pronajímatele a musí tudíž splňovat obecné náležitosti právního úkonu (§34 a násl. obč. zák.). Kromě toho výpověď pronajímatele bez přivolení soudu musí obsahovat náležitosti specifikované v ustanovení §711 odst. 3 věty druhé obč. zák. – se shora uvedeného vyplývá, že vedle dalších zde uvedených náležitostí v ní musí být uveden důvod výpovědi. Tomuto zákonnému požadavku pronajímatel (jehož právní postavení v případech tzv. sankčních výpovědních důvodů je ve srovnání s předchozí právní úpravou ulehčeno tím, že se k takové výpovědi nevyžaduje přivolení ze strany soudu) dostojí nejen tím, že v písemné výpovědi odkáže na ustanovení §711 odst. 2 písm. a) až e) obč. zák., nýbrž i tím, že použitý výpovědní důvod (odkazem na příslušné ustanovení) skutkově vymezí (uvede skutečnosti, které v poměrech dané věci individualizují podmínky v zákoně uvedeného a ve výpovědi použitého výpovědního důvodu, tj. skutečnosti, které ho v daném případě zakládají) tak, aby tento skutek – zejména z důvodu perfektnosti výpovědi bez přivolení soudu jako hmotněprávního úkonu pronajímatele a také z důvodů právní jistoty a možnosti obrany ze strany nájemce – byl nezaměnitelný s jiným skutkem; jinak je výpověď absolutně neplatná.
V daném případě žalovaná výše uvedený výpovědní důvod podle §711 odst. 2 písm. d) obč. zák. skutkově vymezila tak, že „žalobkyně b) vlastní nemovitosti určené k bydlení v J., čímž je bytová potřeba rodiny žalobců uspokojena, a že naopak předmětný byt neužívají“. Tím jednoznačně specifikovala, z čeho dovozuje jeho naplnění, tedy, že žalobci byt neužívají ke dni výpovědi a že neužívání bytu má charakter trvalosti.
K otázce platnosti výpovědi z nájmu bytu se stejně formulovanou výpovědní lhůtou (výpovědní lhůta činí tři měsíce a počne běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v níž vám byla doručena výpověď), se Nejvyšší soud vyjádřil v rozsudku ze dne 17. 1. 2001, sp. zn. 26 Cdo 1907/99, a v rozsudku ze dne 19. 11. 2008, sp. zn. 26 Cdo 3488/2007, publikovaných na internetových stránkách www.nsoud.cz. Uvedl, že výpověď obsahovala stanovení správné výpovědní lhůty a určení počátku jejího běhu. V souladu s §710 odst. 3 obč. zák. tak obsahovala údaj o lhůtě, kdy má nájem skončit, a byla dostatečným podkladem pro určení dne, ke kterému nájemní poměr skončí.
Z toho vyplývá, že napadené rozhodnutí otázku zásadního právního významu neřeší. Dovolání není proto podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné a bylo Nejvyšším soudem odmítnuto podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o.s.ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení mezi žalobci a), b) a žalovanou vychází z toho, že dovolání žalobců bylo odmítnuto a žalované vznikly náklady (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 3 o.s.ř.). Ty představují odměnu advokátky za vyjádření k dovolání podané podle §7 písm. d), §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. a čl. II vyhl. č. 277/2006 Sb. ve výši 1.500,- Kč, paušální náhradu hotových výdajů 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. a čl. II vyhl. č. 276/2006 Sb. a činí celkem 1.800,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobci dobrovolně povinnost uloženou jim tímto rozhodnutím, může žalovaná podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 25. února 2010
JUDr. Marie Rezková, v. r.
předsedkyně senátu