ECLI:CZ:NS:2010:26.CDO.3006.2008.1
sp. zn. 26 Cdo 3006/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobce F. K. , zastoupeného JUDr. Petrem Zikmundem, advokátem se sídlem v Mělníku, Macharova 376, proti žalovanému J. R. , zastoupenému JUDr. Jiřím Beránkem, advokátem se sídlem v Mělníku, Havlíčkova 304, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 4 C 28/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. prosince 2007, č. j. 23 Co 484/2007-75, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.800,- Kč k rukám JUDr. Jiřího Beránka, advokáta se sídlem v Mělníku, Havlíčkova 304, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem z 18. 12. 2007, č. j. 23 Co 484/2007-75, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Mělníku ze 4. 7. 2007, č. j. 4 C 28/2007-48, ve znění opravného usnesení ze 13. 9. 2007, č. j. 4 C 28/2007-56, jímž byla zamítnuta žaloba, aby „soud uložil žalovanému povinnost vyklidit byt č. 2 o velikosti 3+1 II. kategorie v I. podlaží domu č. p. 126 v K.“, a rozhodnuto o nákladech řízení. Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Soudy obou stupňů dospěly k závěru, že stále trvá právo nájmu žalovaného k předmětnému bytu, nacházejícímu se v domě žalobce, které žalovanému vzniklo nájemní smlouvou ze dne 2. 7. 1993, a to na dobu neurčitou. Odvolací soud konstatoval, že ke změně této nájemní smlouvy (kumulativní novaci) došlo nájemní smlouvou uzavřenou účastníky dne 8. 8. 2001 jen ohledně zařazení bytu do jiné kategorie. Naopak ujednání této smlouvy, že „smluvní strany se dohodly na uzavření této nájemní smlouvy na dobu určitou do 31. 12. 2001 s možností uzavření dohody od 1. 1. 2002 podle nové právní úpravy, ukončení toho nájemního vztahu i dohodou“, považoval odvolací soud za neplatné pro nesrozumitelnost (§37 odst. 1 občanského zákoníku – dále „obč. zák.“), když ani výkladem vůle účastníků podle §35 odst. 2 obč. zák. se nepodařilo zjistit, co mělo být vyjádřeno. Žalovaný neměl jinou možnost bydlení a z ničeho nelze dovodit, že by jeho vůle směřovala k uzavření nájemní smlouvy na dobu určitou, i když do budoucna uvažoval o přestěhování za synem, který však v té době žádný byt neměl a nyní s rodinou bydlí v bytě matky své manželky. Tomu nasvědčuje i skutečnost, že žalobce původně předložil žalovanému nájemní smlouvu ze dne 30. 7. 2001, ve které bylo jednoznačně uvedeno datum skončení nájmu 31. 12. 2001.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Protože jde o rozsudek vydaný před 1. 7. 2009, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (čl. II, bod 12. tohoto zákona) – dále „o.s.ř.“, a §243c odst. 2 občanského soudního řádu ve znění uvedené novely.
Dovolání, které žalobce podal proti rozsudku odvolacího soudu včas a řádně zastoupený, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., neboť jím byl potvrzen prvý rozsudek soudu prvního stupně, a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Z toho, že přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je v tomto případě zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým by bylo možné nesprávnost skutkových zjištění (§241a odst. 3 o.s.ř.).
Právním posouzením je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy z učiněných skutkových zjištění dovozuje, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti. Zjišťuje-li soud obsah smlouvy, resp. zda byla smlouva vůbec uzavřena, a to i pomocí výkladu projevů vůle, jde o skutkové zjištění (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu z 21. 10. 1999, sp.zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněného pod č. 73 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek ročník 2000, dále např. rozsudku z 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, uveřejněného pod č. 46 v časopise Soudní judikatura 3/2002, a usnesení z 25. 9. 2003, sp.zn. 26 Cdo 1682/2003). Otázka, k čemu směřoval projev vůle žalovaného, resp. obou stran nájemní smlouvy z 8. 8. 2001, je proto otázkou skutkovou nikoliv právní.
Právní závěr odvolacího soudu, že ujednání smlouvy z 8. 8. 2001 o době trvání nájmu, v němž se uvádí, že nájem skončí 31. 12. 2001, a současně budí dojem jeho trvání i po tomto datu, je pro nesrozumitelnost neplatné podle §37 odst. 1 obč. zák., není v rozporu s hmotným právem.
Z uvedeného je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není přípustné. Nejvyšší soud je proto podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému vznikly náklady (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř.). Ty představují odměnu advokáta za vyjádření k dovolání podané podle §2 odst. 1, §7 písm. d) ve spojení s ustanovením §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. v platném znění ve výši 1.500,- Kč, paušální náhradu hotových výdajů 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění a činí celkem 1.800,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o.s.ř.
Nesplní-li žalobce dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může žalovaný podat návrh na výkon rozhodnutí.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. listopadu 2010
JUDr. Marie R e z k o v á, v. r.
předsedkyně senátu