ECLI:CZ:NS:2010:28.CDO.2570.2009.1
sp. zn. 28 Cdo 2570/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobce T. P. , zastoupeného advokátem, proti žalovanému S. m. B. , zastoupenému advokátkou, o určení vlastnictví k pozemkům, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 33 C 198/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 1. 2009, č.j. 38 Co 292/2007-149, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem shora uvedeným potvrdil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 5. 2. 2007, č.j. 33 C 198/2002-121, kterým byl zamítnut návrh na určení, že E. P., naposledy bytem B., byla ke dni své smrti dne 12. 5. 2004 výlučným vlastníkem nemovitostí, a to pozemků p.č. 2824/3 – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 169 m2, p.č. 2824/5 – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 74 m2 a p.č. 2824/12 – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 149 m2 (vydělená z pozemku ve zjednodušené evidenci – parcely původ Pozemkový katastr – jiné k.ú. (JK) V. N. a Č. č. 169/1 geometrickým plánem ing. V. N. č. plánu 1359 – 12/2002 ze dne 4. 2. 2002), to vše obec B., k.ú. Ž. Žalobce byl zavázán žalovanému nahradit náklady odvolacího řízení v částce 10.300,- Kč.
Odvolací soud rozhodoval ve věci, v níž se žalobce domáhal určení, že shora uvedené pozemky jsou ve vlastnictví jeho právní předchůdkyně E. P., zemřelé. Svůj návrh odůvodňoval neplatností kupní smlouvy ze dne 20. 4. 1961, uzavřené mezi E. P. jako prodávající a Československým státem – investorským útvarem města B. jako kupujícím, přičemž vlastnictví S. m. B. k předmětným nemovitostem bylo do katastru nemovitostí zapsáno podle zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí.
Odvolací soud, ve shodě se soudem prvního stupně, odmítl žalobcem tvrzenou neplatnost kupní smlouvy s tím, že kupní smlouva ze dne 20. 4. 1961, jakožto dvoustranný právní úkon, týkající se práv k nemovitostem, byl učiněn osobami způsobilými k právním úkonům, je srozumitelný, vážný a nepříčí se zákonu ani obecnému zájmu (§§32, 36 odst. 1 zákona č. 141/1950 Sb.). Předmět převodu byl v kupní smlouvě podle odvolacího soudu specifikován jednoznačně a nezaměnitelně
a to jako část p.č. 169/1 o výměře 572 m2 v tehdejším k.ú. V. N. s odkazem na geometrický plán ze dne 24. 11. 1960 č. 263/10/2203-920/60. Pro posouzení srozumitelnosti a tím i platnosti uvedeného ujednání v kupní smlouvě pak nebylo podle odvolacího soudu podstatné, zda výše uvedený geometrický plán měl bezezbytku všechny náležitosti podle tehdejších právních předpisů pro takovýto geometrický plán vyžadované. Odvolací soud též dodal, že podle provedeného znaleckého posudku z oboru písmoznalectví (č.l. 91) bylo prokázáno, že předmětnou kupní smlouvu skutečně podepsala vlastnoručně prodávající E. P.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Jeho důvodnost spatřoval v nesprávném právním posouzení věci odvolacím soudem. Napadené rozhodnutí mělo řešit právní otázku v rozporu s hmotným právem; žalobce tvrdil, že kupní smlouvu ze dne 20. 4. 1961 podepsanou E. P. je třeba považovat z absolutně neplatnou, neboť postrádá základní formální údaje, bez nichž nelze tuto smlouvu považovat za platně uzavřenou. Především dovolatel poukazoval na naprosto neurčitě a nesrozumitelně specifikovaný vymezený předmět koupě a nedostatky v označení katastrálního území ve smlouvě a náležitosti geometrického plánu, na který smlouva odkazovala. Dovolatel též zpochybňoval pravost podpisu E. P. na zmiňované kupní smlouvě. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud zjistil, že dovolání bylo podáno včas a účastníkem zastoupeným advokátem (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání mohlo být vzhledem ke shodě rozsudků nižších instancí přípustné jen podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., tedy pro zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu.
Přípustnost dovolání je podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dána, jestliže nemůže nastoupit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř. (změna rozhodnutí soudu prvního stupně odvolacím soudem, vázanost soudu prvního stupně předchozím odlišným právním názorem odvolacího soudu) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. (ve znění do novely č. 7/2009 Sb.) má rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolání by bylo možné odmítnout již z toho důvodu, že absentuje výslovné položení pro věc určující právní otázky , kterou by měl Nejvyšší soud zodpovědět. Lze zde odkázat na usnesení NS sp. zn. 21 Cdo 541/2004, jakož i na další konstantní judikaturu. Jasné vymezení právní otázky je předpokladem dovolacího přezkumu, který vychází ze zásady vázanosti dovolacími důvody. Jestliže dovolatel zpochybňuje platnost citované smlouvy pro absenci jejích podstatných náležitostí – na rozdíl od soudů nižších instancí, které tuto smlouvu považují za platně uzavřenou – pak se o takovou právní otázku, která by navíc měla vykazovat judikatorní přesah, nejedná. Řešení konkrétní právní otázky je tu totiž spojeno s posouzením jedinečného skutkového základu věci, nepřesahujícího rámec tohoto případu (podrobněji viz usnesení NS sp.zn. 22 Cdo 1731/99).
Dovolací soud nad rámec dovolacího přezkumu, v němž neshledal ani hmotněprávní pochybení odvolací instance, dodává, že na daný případ nelze aplikovat závěr uvedený v rozhodnutí NS sp. zn. 2374/98 (na něž dovolatel též odkazuje), neboť v nyní projednávané věci je z písemného projevu vůle objektivně zjistitelný předmět převodu, tj. část pozemkové parcely č. 169/1 zahrada o výměře 572 m2 s odkazem na geometrický plán ze dne 24. 11. 1960, č. 263-10/2203-920/60, jehož integrální součástí je též mapový zákres.
Dovolací soud proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. dovolání žalobce odmítl.
Žalovanému nevzniklo podle §243c odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. právo na náhradu nákladů, vynaložených v řízení o dovolání. K dovolání se však písemně nevyjádřil.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 20. ledna 2010
JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.
předseda senátu