ECLI:CZ:NS:2010:28.CDO.2679.2010.1
sp. zn. 28 Cdo 2679/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a Mgr. Petra Krause, v právní věci žalobkyně Obce Staré Sedlo, se sídlem Staré Sedlo, Zámecká 100, IČ 259608, zastoupené JUDr. Janou Wenigovou, advokátkou se sídlem v Karlových Varech, Vítězná 10, proti žalovanému Lesům České republiky, státnímu podniku se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 7 C 363/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9.3.2010, č. j. 11 Co 30/2010-63, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 9.3.2010, č. j. 11 Co 30/2010-63, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni jako soud odvolací rozsudkem ze dne 9.3.2010, č. j. 11 Co 30/2010-63 změnil rozsudek Okresního soudu v Sokolově ze dne 14.10.2009, č. j. 7 C 363/2006 - 46 tak, že zamítl návrh na určení, že žalobkyně je vlastnicí pozemků blíže specifikovaných ve výroku I. rozsudku soudu prvního stupně.
Na rozdíl od soudu prvního stupně vyšel ze zjištění, a to z listu vlastnictví č. 129 Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště S., pro obec S. S., katastrální území S. S. u S., že vlastnické právo k předmětu žaloby - pozemkům v žalobě vymezeným - náleží České republice. Dovodil pak, že účastníky řízení v daném případě jsou žalobkyně Obec Staré Sedlo a žalovaný Lesy České republiky, s. p. Odvolací soud zaujal názor, že procesní způsobilost účastníků (§90 o. s. ř.) je vždy nutno důsledně odlišovat od věcné (aktivní nebo pasivní) legitimace účastníků řízení. Věcnou legitimací se v občanském soudním řízení rozumí oprávnění účastníků vyplývající z hmotného práva a má ji tedy ten z účastníků řízení, který je nositelem hmotného práva, o něž v řízení jde. Podle odvolacího soudu v daném případě je nositelem hmotného práva, o něž v řízení jde, Česká republika, tudíž pasivní věcná legitimace náleží tomuto subjektu práva. Vyslovil, že za stát (Českou republiku) vystupuje před soudem jeho organizační složka, která je k tomu podle zákona příslušná. Příslušnou organizační složkou je v první řadě Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových a nevystupuje-li za stát Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, náleží toto oprávnění organizační složce státu, příslušné podle zákona č. 219/2000 Sb. o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů. Organizační složky státu nejsou právnickými osobami a tvoří je úřady, instituce a další útvary (zákon č. 219/2000 Sb.). Podle odvolacího soudu soud je povinen zjistit, která z organizačních složek je příslušná vystupovat za stát v konkrétním případě, a tuto organizační složku přibrat do řízení. Otázka, která organizační složka státu má za něj s ohledem na obsah a povahu sporu vystupovat před soudem, není otázkou věcné legitimace. Odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 629/2005 s tím, že případný chybný závěr soudu o této otázce se projeví jako vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Konstatoval, že pokud by v předmětné věci byla žalována Česká republika jako nositel hmotného práva, o něž v řízení jde, bez toto, že by byla uvedena v žalobě i organizační složka příslušná vystupovat za stát v řízení před soudem, bylo by povinností soudu vyzvat žalující stranu k odstranění vady žaloby a provedení příslušného doplnění žaloby. Dospěl k závěru, že za situace, kdy na straně žalované vystupují Lesy České republiky, s.p., které sice mají procesní způsobilost, nicméně nejsou nositeli hmotného práva, o něž v řízení jde, jedná se o zcela jiný subjekt odlišný od státu. Vyslovil závěr, že označení Lesů České republiky, s.p. jako žalovaného nelze však považovat za pouhé nesprávné označení účastníka v občanskoprávním řízení, ale jedná se o nedostatek pasivní věcné legitimace, který nelze odstranit doplněním nebo opravou žaloby k výzvě soudu.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu v celém rozsahu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozovala podle obsahu dovolání z ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Tvrdila existenci dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Nesouhlasila s názorem odvolacího soudu, že žalovaný - Lesy České republiky, s.p. nemá procesní způsobilost zastupovat stát ve věci určení vlastnického práva a tudíž nemůže zastupovat stát v tomto řízení, a že vystupovat měla organizační složka státu příslušná podle zákona o majetku státu č. 219/2000 Sb. Namítala, že podle ustanovení §16 odst. 2 zákona č. 77/1997 Sb. o státním podniku podnik vykonává při hospodaření s majetkem státu práva vlastníka podle zvláštních předpisů, vlastním jménem jedná v právních vztazích týkajících se majetku státu a účastní se řízení před soudy a jinými orgány ve věcech týkajících se majetku státu včetně řízení o určení, zda tu vlastnické právo nebo jiné obdobné právo státu je či není. Podle dovolatelky jde tedy o případ procesní způsobilosti založené zákonem, s níž ostatně počítá o. s. ř. v §19 in fine. Navrhla proto zrušení rozhodnutí odvolacího soudu v plném rozsahu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 7. 2009, neboť dovoláním byl napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán po 30. 6. 2009 (srov. čl. II, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., jímž se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Zjistil, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení), zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), ve lhůtě stanovené §240 odst. 1 o. s. ř. a že je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., jelikož směřuje proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně.
Měnící zamítavý rozsudek odvolacího soudu spočívá na závěru, že žalovaný jako státní podnik nebyl věcně legitimován v tomto sporu. Tento závěr je dovoláním žalobkyně zpochybňován. Dovolání nelze v tomto směru upřít opodstatnění.
Podle §16 odst. 2 zák. č. 77/1997 Sb., ve znění zák. č. 202/2002 Sb., vykonává státní podnik při hospodaření s majetkem státu práva vlastníka podle zvláštních právních předpisů, vlastním jménem jedná v právních vztazích týkajících se majetku státu a účastní se řízení před soudy a jinými orgány ve věcech týkajících se majetku státu včetně řízení o určení, zda tu vlastnické nebo jiné obdobné právo státu je či není.
Vzhledem k tomu, že státní podnik je podle uvedeného ustanovení oprávněn vlastním jménem jednat v právních vztazích týkajících se majetku státu a účastnit se řízení před soudy ve věcech týkajících se majetku státu, včetně řízení o určení vlastnického práva a proto, s přihlédnutím k souvislosti změny ustanovení §20 odst. 2 o. s. ř. a §16 odst. 2 zákona o státním podniku, provedené zák. č. 202/2002 Sb, lze dovodit, byť legislativní vyjádření v ustanovení §16 odst. 2 zák. o státním podniku není jednoznačné, že tímto ustanovením se státnímu podniku po 1.7.2002 přiznává, aby v uvedených věcech byl účastníkem soudního řízení, tj. věcná legitimace. K tomuto závěru, plynoucímu z citovaného ustanovení zákona č. 77/1997 Sb., dospěl Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 760/2003. Tento názor je v rozhodovací činnosti Nejvyššího soudu i nadále přijímán (tak kupř. rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 3117/2008). Dovolací soud nemá proto důvodů posuzovat tuto základní otázku odlišně. Nemohl tedy dospět jednoznačně k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné, jak to má na zřeteli ustanovení §243b odst. 2 o. s. ř. Přikročil proto ke zrušení rozhodnutí odvolacího soudu v plném rozsahu podle ustanovení §243b odst. 2 a 6 o. s. ř. a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
V dalším řízení bude odvolací soud vázán právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1, věta za středníkem o. s. ř.), přičemž rozhodne také o dosavadních nákladech řízení včetně řízení odvolacího a dovolacího (§243d odst. 1, věta třetí, o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. listopadu 2010
JUDr. Josef Rakovský, v. r.
předseda senátu