ECLI:CZ:NS:2010:28.CDO.3754.2010.1
sp. zn. 28 Cdo 3754/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobců a) Ing. Č. B., CSc., b) akad. malíře J. B. , c) Z. B., d) Ing. Č. B., e) K. B., f) J. D., g) A. D., všichni společně zastoupeni JUDr. Janem Pavlokem, Ph.D., advokátem v Praze 1, Na Příkopě 7, proti žalovanému Pozemkovému fondu České republiky, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, o vydání náhradních pozemků, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 9 C 227/2004, o dovolání žalobců b), c), d), e), f), g) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 9. 2008, č. j. 69 Co 326/2008-77, takto:
I. Dovolání žalobců b), c), d), e), f), g) se odmítají .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 24. 9. 2008, č. j. 69 Co 326/2008-77, zčásti potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 16. 10. 2007, č. j. 9 C 227/2004-54, kterým byla zamítnuta žaloba, aby žalovaný byl povinen vydat žalobcům pozemky v petitu žaloby identifikované, v kat. úz. L., obec P., a to tak, aby hodnota vyplývající z velikosti, lokalizace a kvality vydaných nemovitostí odpovídala hodnotě původních nevydaných pozemků. Ve vztahu mezi žalobcem a) a žalovaným byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc v tomto rozsahu vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Ve vztahu mezi žalobci b)-g) a žalovaným nebyl žádný z účastníků nebyl zavázán k náhradě nákladů řízení před soudem odvolacím ani soudem prvního stupně.
Odvolací soud rozhodoval ve věci, v níž Ing. Č. B., CSc., jako oprávněná osoba podle §4 zákona č. 229/1991 Sb. (dále jen „zákon o půdě“), a další žalobci jmenovaní výše jako postupníci podle §33a odst. 1 zákona o půdě požadovali na základě rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Praha – západ ze dne 29. 12. 1994, jež nabylo právní moci dne 11. 2. 1995, vydání přesně určených náhradních pozemků a budov za pozemky, které nebylo možné vydat. Ve vztahu mezi žalobcem Ing. Č. B., CSc. a žalovaným odvolací soud rozsudek soudu prvého stupně zrušil a vrátil věc k dalšímu řízení s tím, že bude třeba znovu posoudit naplnění podmínek restitučního nároku na straně tohoto žalobce.
Ohledně dalších žalobců odvolací soud konstatoval, že jsou postupníky nároku podle §11 odst.2 a §33a odst.1 zákona o půdě – vztahuje se tedy na ně tzv. restituční tečka. Podle odvolacího soudu lze na projednávaný případ použít judikaturu Nejvyššího soudu vycházející z rozsudku sp. zn. 28 Cdo 2259/2006. Původní oprávněné osoby restituční nároky postoupily dne 26. 11. 1997 ve prospěch žalobců, kteří tak získali hmotněprávní postavení postupníků, jejichž právo na vydání náhradního pozemku zaniklo ke dni 31. 12. 2005 dle výslovného ustanovení čl. VI. zákona č. 253/2003 Sb.
Podle odvolacího soudu tato objektivně stanovená lhůta zániku práva nezávisí na jednání oprávněných osob, nýbrž na činnosti Pozemkového fondu. Jelikož byl nárok ke dni 31. 12. 2005 neuspokojený, zanikl. Odvolací soud zohlednil především nález pléna Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 6/05, který tuto úpravu ve vztahu k postupníkům neshledal protiústavní. Z těchto důvodů se odvolací soud přiklonil k závěru soudu prvního stupně, když tvrzení žalobců, že jsou příbuznými původních oprávněných osob, shledal nedostatečným k tomu, aby jejich nárok zůstal zachován.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, v němž tvrdí, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Ten spatřují v posouzení otázky, zda lze uspokojit „poctivě nabyté“ a „protiprávně neuspokojené“ nároky na převod náhradních pozemků i po uplynutí lhůty stanovené zákonem č. 253/2003 Sb. Žalobci mají za to, že odvolací soud vycházel z nesprávného právního názoru o zániku jejich nároků a navrhli, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a rozsudek soudu prvního stupně, se současným vrácením věci tomuto soudu.
Žalovaný se k podanému dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud shledal, že žalobci podali dovolání včas a jsou zastoupeni advokátem (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř.). Přípustnost dovolání předpokládá, že budou naplněny podmínky podle §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř., tedy že bude rozsudku odvolací instance přiznán zásadní právní význam.
Dovolání však přípustné není.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §13 odst. 6 zákona o půdě má oprávněná osoba právo na převod pozemku ve vlastnictví státu do dvou let ode dne právní moci rozhodnutí Pozemkového úřadu. V případě, že o právu na převod pozemku nerozhoduje Pozemkový úřad, oprávněná osoba má právo na převod pozemku ve vlastnictví státu do dvou let od doby, kdy mohla nárok na převod uplatnit u Pozemkového fondu poprvé. Podle §13 odst. 7 zákona o půdě po uplynutí uvedené doby právo na převod pozemku ve vlastnictví státu zaniká. Podle čl. VI zákona č. 253/2003 Sb., pokud rozhodnutí Pozemkového úřadu nabylo právní moci anebo nárok na převod byl uplatněn přede dnem účinnosti tohoto zákona, lhůta pro převod pozemku končí dnem 31. prosince 2005.
Ústavní soud nálezem sp. zn. Pl. ÚS 6/05 zrušil §13 odst. 6 a 7 zákona o půdě ve znění zákona č. 253/2003 Sb. a dále zrušil čl. VI zákona č. 253/2003 Sb., avšak svůj výrok modifikoval v tom smyslu, že derogační účinky nálezu nedopadají na postupníky práv zakotvených v §11 odst. 2 zákona o půdě; jejich nároky mohly být uspokojeny jen do 31. 12. 2005.
Tyto závěry pak ve své judikatuře zohlednil i Nejvyšší soud. V tomto směru je namístě poukázat zejména na rozhodnutí ze dne 8. 11. 2006, sp. zn. 28 Cdo 2259/2006, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 53/2008. Podle něj „ postupník práva na vydání náhradního pozemku podle §11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nemůže toto právo uplatnit po 31. 12. 2005; to platí bez zřetele k tomu, že tato lhůta uplynula bez jeho zavinění .“ Na citované rozhodnutí pak navázala i další (sp. zn. 28 Cdo 167/2007, 28 Cdo 209/2007, 28 Cdo 604/2007 aj.). Právo osoby, jež získala nárok na náhradní pozemek postoupením podle §33a odst. 1 zákona o půdě doznalo změny v důsledku zákona č. 253/2003 Sb. a návazného plenárního nálezu Ústavního soudu. Jde o nárok neuspokojený ke stanovenému dni a tyto okolnosti jsou samy o sobě dostatečné pro zánik práva.
Vzhledem k tomu, že na výše uvedené judikatuře je rozhodnutí odvolacího soudu založeno, přičemž dovolací soud se touto právní otázkou již opakovaně zabýval, nelze napadenému rozsudku odvolací instance přiznat zásadní právní význam ve smyslu §237 odst.1 písm. c), odst. 3 o. s. ř.
Dovolání bylo proto podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné odmítnuto.
Protistraně nevznikly v řízení žádné náklady.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 14. prosince 2010
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.
předseda senátu