ECLI:CZ:NS:2010:28.CDO.4752.2009.1
sp. zn. 28 Cdo 4752/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobkyně Pohl. consult, s. r. o. , IČ 26796457, se sídlem v Opavě, Olomoucká 267/29, proti žalovaným 1) E. H. , zastoupené JUDr. Vlastimilem Vezdenkem, advokátem se sídlem v Opavě, Hauerova 3, a 2) J. H. , o zaplacení částky 20.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 26 C 260/2006, o dovolání první žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 4. 2009, č. j. 8 Co 36/2009-158, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Původní žalobkyně Jaroslava Nevludová se na žalovaných domáhala zaplacení částky 57.794,20 Kč s přísl. z titulu bezdůvodného obohacení, neboť žalovaní užívali její nemovitost bez právního důvodu, aniž by jí za toto užívání poskytovali jakoukoliv úhradu. V dalším průběhu řízení žalobkyně rozšířila žalobu o částku 21.547,13 Kč s přísl., a to na základě závěrů znaleckého posudku, který byl pro účely řízení vypracován, celkem tedy po žalovaných požadovala částku 79.341,33 Kč s přísl.
Okresní soud v Opavě rozsudkem ze dne 3. 1. 2008, č. j. 26 C 260/2006-78, připustil změnu žaloby (výrok I.), uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku ve výši 57.794,20 Kč s přísl. (výrok II.) i částku ve výši 21.547,13 Kč s přísl. (výrok III.), zamítl žalobu, pokud jde o část příslušenství (výrok IV.), a rozhodl též o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a vůči státu (výroky V. a VI.). Během jednání před soudem žalovaní uznali původně uplatněný nárok (tedy částku 57.794,20 Kč s přísl.) co do důvodu i výše, o této části nároku tak soud prvního stupně rozhodl rozsudkem pro uznání podle ust. §153a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Ze shodných tvrzení účastníků měl soud za prokázáno, že žalovaní v období od 18. 9. 2004 do 31. 8. 2006 užívali rodinný dům ve vlastnictví žalobkyně, čímž na jejich straně vzniklo bezdůvodné obohacení, které jsou povinni žalobkyni vydat ve smyslu §451 a násl. obč. zák. Výše obvyklého nájemného pak byla stanovena na základě vypracovaného znaleckého posudku.
K odvolání žalovaných Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 10. 4. 2009, č. j. 8 Co 36/2009-158, rozsudek soudu prvního stupně ohledně částky 23.000,- Kč s přísl. za dobu od 9. 1. 2009 nadále zrušil a v tomto rozsahu řízení zastavil, jinak rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu výroku II. potvrdil, ve výroku III. rozsudek soudu prvního stupně ohledně částky 9.982,48 Kč s přísl. změnil tak, že žalobu zamítl, zatímco do částky 350,95 Kč s přísl. jej potvrdil, a rozhodl o nákladech řízení před soudy prvního i druhého stupně mezi účastníky i vůči státu (výroky v pořadí čtvrtý až šestý). Usnesením odvolacího soudu ze dne 10. 2. 2009, č. j. 8 Co 36/2009-138, bylo vyhověno návrhu původní žalobkyně, aby na její místo nastoupila společnost Pohl. consult, s. r. o. V průběhu odvolacího řízení vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to pokud jde o částku 23.000,- Kč s přísl., když důvodem byla částečná úhrada dluhu ze strany žalovaných (zastavení řízení). Odvolací soud shledal rozhodnutí soudu prvního stupně ve vyhovujících výrocích o věci samé správným, pouze v rozsahu jeho výroku III. vyhověl námitce promlčení vznesené žalovanou, která napadla uvedený výrok jen do částky 10.278,43 Kč. Odvolací soud shledal tuto námitku důvodnou, pokud jde o částku 9.982,48 Kč s přísl.
Proti v pořadí druhému, čtvrtému a šestému výroku rozsudku odvolacího soudu podala první žalovaná dovolání, jehož přípustnost spatřuje v otázce zásadního právního významu a důvodnost pak v postižení řízení vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, stejně jako v nesprávném právním posouzení věci. Dovolatelka se domnívá, že odvolací soud nedostál svým povinnostem vyplývajícím z ust. §157 odst. 2 o. s. ř., neboť z odůvodnění jeho rozsudku není zřejmé, a ani výkladem nelze dovodit, jakým způsobem se vypořádal s odvolacími námitkami první žalované, zejména s tím, že na jistinu dle výroku II. rozsudku soudu prvního stupně byla žalobkyni zaplacena částka 20.000,- Kč, resp. proč odvolací soud k této skutečnosti nepřihlédl. Dle názoru první žalované nelze akceptovat tvrzení žalobkyně, že zaplacená částka 20.000,- Kč nebyla použita na úhradu uvedeného dluhu, ale na úhradu dluhu z titulu „neoprávněného majetkového prospěchu“ za užívání nemovitosti v obci Brumovice v období od srpna 2003 do dubna 2004. Zaplacení takové pohledávky se žalobkyně po žalovaných nikdy nedomáhala a v den úhrady částky 20.000,- Kč by případná pohledávka byla navíc promlčena. Závěrem první žalovaná navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v napadených výrocích zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení.
K dovolání první žalované se vyjádřil druhý žalovaný a zdůraznil, že dne 25. 1. 2008 zaplatil původní žalobkyni částku 20.000,- Kč, která by tak měla být od dluhu odečtena.
Žalobkyně se k podanému dovolání nevyjádřila.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle o. s. ř. ve znění platném přede dnem, kdy nabyl účinnosti zákon č. 7/2009 Sb., kterým byla provedena novela tohoto předpisu (viz článek II bod 12 přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb.).
Nejvyšší soud jakožto soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas (§240 odst. 1 o. s. ř.) osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), se zabýval přípustností dovolání. První žalovaná dovozuje přípustnost dovolání z ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a dovolání by tak bylo přípustným v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolací důvod, který by Nejvyšší soud přezkoumal v případě, že by dovolání shledal přípustným, byl uplatněn podle ust. §241a odst. 2 písm. a), b) o. s. ř.
Dovolání však v tomto případě přípustné není. Podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není totiž dovolání proti rozsudku odvolacího soudu přípustné ve věcech, v nichž bylo dovoláním dotčeným výrokem rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč, přičemž k příslušenství pohledávky se nepřihlíží. Ačkoliv dovolatelka uvádí, že kromě nákladových výroků zpochybňuje výrok rozsudku odvolacího soudu, jímž byl dle výrokové znělky potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé ohledně částky 34.794,20 Kč s příslušenstvím, z důvodů, jimiž tento výrok zpochybňuje, se podává s přihlédnutím k ustanovení §41 odst. 2 o. s. ř., dle něhož se úkony účastníků posuzují podle jejich obsahu (i přes nesprávné označení), že správnost tohoto výroku rozporuje pouze v částce 20.000,- Kč s příslušenstvím. S ohledem na to, že dovolací soud je v souladu s ustanovením §242 odst. 3, věty první, o. s. ř. vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich skutkovým vymezením (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2007, sp. zn. 33 Odo 203/2005), může přezkoumávat napadené rozhodnutí pouze v takto vymezeném rozsahu. Dovolatelka uvádí jako jediné pochybení odvolacího soudu stran posuzovaného výroku o věci samé okolnost, že krajský soud nepřihlédl k tomu, že z částky přisouzené soudem prvního stupně již zaplatila 20.000,- Kč, je tedy zřejmé, že její námitka zpochybňuje rozhodnutí odvolacího soudu pouze v části, v níž jí byla uložena povinnost zaplatit částku 20.000,- Kč s příslušenstvím. Sama dovolatelka přitom na třetí straně svého dovolání (třetí odstavec od konce) výslovně požaduje zamítnutí žaloby i do částky 20.000,- Kč, kterak měl dle jejího názoru učinit odvolací soud. K tomu lze dodat (zvláště k obecnému tvrzení dovolatelky, dle níž se odvolací soud nevypořádal se všemi jejími námitkami), že ani v odvolacím řízení nebyla správnost výše uvedeného vyhovujícího výroku rozsudku soudu prvního stupně do částky 34.794,20 Kč s příslušenstvím, jenž byl poté potvrzen v této části dovoláním dotčeným výrokem rozsudku odvolacího soudu, zpochybněna jiným důvodem, než že již došlo k částečnému zaplacení přisouzené částky ve výši 20.000,- Kč, jak se podává z obsahu spisu, zejména pak z dovolání sepsaného na výzvu soudu advokátem na č. l. 132 - 133 spisu, jímž byly odstraněny vady podání první žalované na č. l. 89 i 97 – 98 spisu. Vzhledem k tomu, že dovolatelka jiné důvody pro dovození nesprávnosti napadeného výroku o věci samé v celé jeho výši neuvádí, lze dovodit napadení tohoto výroku pouze do částky 20.000,- Kč s příslušenstvím, jak bylo uvedeno výše, což vylučuje přípustnost dovolání ustanovením §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř.
Bylo-li dovolání ve vztahu k meritu věci shledáno nepřípustným, pak podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není přípustné ani dovolání proti části výroku rozsudku odvolacího soudu, kterou bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 22 Cdo 231/2000, publikované v časopise Soudní rozhledy, svazek 1/2002).
Nejvyšší soud proto dovolání první žalované odmítl ve smyslu ustanovení §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto dle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. l a §146 odst. 3 o. s. ř. s tím, že žalobkyně žádné náklady nevynaložila.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. června 2010
JUDr. Jan E l i á š, Ph.D., v. r.
předseda senátu