ECLI:CZ:NS:2010:28.CDO.606.2009.1
sp. zn. 28 Cdo 606/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobce Ing. J. Č. , zastoupeného advokátem, proti žalovanému P. f. ČR , za vedlejší účasti hl. m. P. , zastoupenému advokátem, o nahrazení projevu vůle, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 9 C 325/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 7. 2007, č.j. 54 Co 91/2008-137, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
(§243c odst. 2 o. s. ř.)
Dovolání žalobce směřovalo proti shora uvedenému rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen ve výroku I. rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 14. 8. 2007, č.j. 9 C 325/2005-107, jímž byla zamítnuta žaloba s návrhem, aby soud nahradil projev vůle žalovaného uzavřít se žalobcem smlouvu o převodu označených pozemků ve vlastnictví státu. Odvolací soud změnil výši nákladů přiznaných vedlejšímu účastníkovi za řízení před soudem prvního stupně. Náklady odvolacího řízení byly přiznány pouze vedlejšímu účastníkovi ve výši 5.117,- Kč.
Přestože dovolání bylo podáno včas a účastníkem zastoupeným advokátem (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř.), nebylo dovolacím soudem shledáno přípustným podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Nejvyšší soud v této souvislosti poukazuje zejména na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 6/05 (publikované pod č. 531/2005 Sb.), podle kterého smyslem a účelem právní konstrukce, podle níž nároky podle zákona o půdě lze postoupit na základě §33a a 524 o.z., bylo rozšířit alternativy uspokojení nároků restituentů. Nelze ale dovodit závěr, podle něhož by veškeré účely zákona o půdě dopadaly i na postupníky. Pekuniární účely cese u postupníků jsou v daném případě odlišné od účelu vydání náhradního pozemku podle §11 odst. 2 zákona o půdě původním restituentům. Při postoupení předmětných pohledávek si postupníci museli být vědomi nejen možných výhod, nýbrž i rizika takovéto cese s ohledem na způsob nabídky a přidělování náhradních pozemků P. f. Přičemž na jejich straně nelze konstatovat rozpor uvedených zákonných ustanovení s ústavním principem ochrany oprávněné důvěry občana v právo, případně rozpor s principem legitimního očekávání při uplatňování majetkového práva plynoucího z čl. 1 Dodatkového protokolu k evropské Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (viz závěr citovaného nálezu ÚS).
Dovolací soud dále konstatuje, že posouzením charakteru lhůty stanovené v §13 odst. 6 a 7 zákona o půdě se rovněž již zabýval. Pro tuto lhůtu považuje za charakteristické, že jejím marným uplynutím nastává zánik samotného subjektivního práva a že k těmto důsledkům se přihlíží bez ohledu na to, zda to některý účastník namítá či nikoli. Propadná lhůta způsobuje zánik práva sama o sobě již marným uplynutím, kterému nelze zabránit, a po jejím uplynutím se nelze domáhat uspokojení práva (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2840/2008, 28 Cdo 5196/2007 a 28 Cdo 1661/2008).
Dovolací soud tedy neshledal judikatorní přesah či kontradikci napadeného rozsudku ve smyslu §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o. s. ř. Stejně tak nelze hovořit ani o posouzení určujících právních otázek v rozporu s hmotným právem.
Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. dovolání žalobce jako nepřípustné odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první o. s. ř. za použití §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému ani vedlejšímu účastníkovi v souvislosti s podaným dovoláním žádné náklady řízení prokazatelně nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 20. ledna 2010
JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.
předseda senátu