ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.1003.2009.2
sp. zn. 29 Cdo 1003/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Petra Šuka a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci navrhovatele Ing. K. T., zastoupeného Mgr. M.R. advokátem,za účasti společnosti N., a. s., zastoupené Mgr. J. B., advokátem, o vyslovení neplatnosti rozhodnutí jediného akcionáře v působnosti valné hromady, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 39 Cm 186/2005, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. října 2008, č. j. 7 Cmo 47/2008-143, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Navrhovatel je povinen zaplatit společnosti N., a. s. na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7.800,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozhodnutím změnil Vrchní soud v Praze k odvolání společnosti N., a. s. (dále jen „společnost“) usnesení ze dne 13. července 2007, č. j. 39 Cm 186/2005-101, jímž Městský soud v Praze vyslovil neplatnost všech usnesení „mimořádné valné hromady“ společnosti ze dne 8. srpna 2005 tak, že návrh na vyslovení neplatnosti všech usnesení „mimořádné valné hromady“ společnosti ze dne 8. srpna 2005 zamítl.
Vyšel přitom z toho, že:
1) Společnost byla zapsána do obchodního rejstříku dne 15. září 1994, její základní kapitál ve výši 24.300.000,- Kč je rozdělen na 243 akcií na majitele o jmenovité hodnotě 100.000,- Kč a není dosud v plném rozsahu splacen.
2) Navrhovatel a Z.S. uzavřeli jako prodávající dne 31. května 1997 s MUDr. J. Z.smlouvu o převodu cenných papírů emitovaných společností - zatímního listu č. 1 nahrazujícího 122 kusů akcií na majitele o jmenovité hodnotě100.000,- Kč a zatímního listu č. 2 nahrazujícího 121 kusů akcií na majitele o jmenovité hodnotě 100.000,- Kč - za cenu 3.500.000,-Kč, která byla splatná ve dvou splátkách; 350.000,- Kč do 31.října 1997 a 3.150.000,- Kč do 31.prosince 2004.
3) Dne 2. června 1997 emitovala společnost 243 listinných zatímních listů na jméno MUDr. J.Z., nahrazujících 243 kusů akcií na majitele o jmenovité hodnotě 100.000,- Kč, které za společnost podepsal navrhovatel coby tehdejší předseda představenstva společnosti.
4) Na majetek MUDr. J. Z. byl dne 25. října 1999 prohlášen konkurs a správcem jeho konkursní podstaty byl ustanoven JUDr. P. J..
5) Správce konkursní podstaty (dále též jen „správce“) sepsal do soupisu majetku konkursní podstaty úpadce i „akcie“ společnosti v počtu 243 kusů po 100.000,- Kč.
6) Dne 8. srpna 2005 správce v působnosti valné hromady společnosti rozhodl o odvolání v obchodním rejstříku zapsaných členů představenstva, mimo jiné i navrhovatele, a jmenoval nové představenstvo.
Odvolací soud - cituje ustanovení §6 odst. 2 a odst. 3, §14a a §18 odst. 3 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „ZKV“) - uzavřel, že prohlášením konkursu přechází na správce oprávnění vykonávat akcionářská práva spojená s akciemi zahrnutými do konkursní podstaty, a to bez zřetele k tomu, zda akcie byly sepsány jako majetek úpadce nebo jako majetek jiných osob. Má-li akciová společnost jediného akcionáře, vykonává správce konkursní podstaty působnost valné hromady.
I tehdy, emitovala-li společnost namísto akcií zatímní listy z důvodu, že nebyl splacen celý emisní kurs akcií (§176 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku - dále jen „obch. zák.“), případně porušila-li svoji povinnost a podíly na základním kapitálu „nevtělila“ do žádného cenného papíru či „vtělila“, leč do neplatného cenného papíru (§155 odst. 1 obch. zák.), je správce oprávněn vykonávat akcionářská práva v souladu s ustanovením §14a ZKV.
Skutečnost, že v projednávané věci nejsou v soupisu majetku konkursní podstaty zapsány zatímní listy, nýbrž akcie - pokračoval odvolací soud - „nezakládá nezpůsobilost konkursního správce k výkonu působnosti valné hromady“. V soupisu majetku konkursní podstaty je zapsána 100% majetková účast úpadce ve společnosti dostatečně určitě; je nezaměnitelně identifikována firmou, sídlem a identifikačním číslem společnosti, jejíž základní kapitál je podle zakladatelských dokumentů rozdělen na 243 akcií na majitele o jmenovité hodnotě 100.000,- Kč.
Námitky, podle nichž úpadce nebyl akcionářem společnosti a správce tudíž nebyl oprávněn učinit napadené rozhodnutí, odvolací soud neshledal opodstatněnými, neboť od okamžiku soupisu majetku do konkursní podstaty s ním může nakládat toliko správce.
Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), uplatňuje dovolací důvod vymezený v ustanovení §241a odst. 2 písmeno b/ o. s. ř., tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatel namítá, že odvolací soud nesprávně aplikoval ustanovení §6 odst. 2 a 3 ZKV, jež se vztahuje zejména na majetek třetích osob nabytý na základě neúčinných právních úkonů. O takovou situaci však v projednávané věci nejde. Úpadce nebyl vlastníkem dotčených cenných papírů a správce jeho konkursní podstaty tudíž nebyl oprávněn s nimi nakládat. Odvolacímu soudu vytýká, že se nezabýval tím, že správce sepsal cenné papíry v rozporu se zákonem. Správce konkursní podstaty navíc sepsal do soupisu majetku konkursní podstaty „neexistující akcie“, přičemž odvolací soud „neodůvodněným výkladem“ dospěl k závěru, že dostatečně určitě a nezaměnitelně identifikoval 100 % majetkovou účast úpadce ve společnosti (aniž přihlédl ke skutečnosti, že úpadce nebyl vlastníkem cenných papírů osvědčujících tuto účast ke dni prohlášení konkursu).
Nesprávným shledává dovolatel taktéž závěr odvolacího soudu, podle něhož z ustanovení §155 odst. 1 obch. zák. a ustanovení §14a ZKV pro projednávanou věc plyne, že jsou-li cenné papíry neplatné, je jejich vlastníkem a tudíž akcionářem společnosti úpadce. Z označených ustanovení přitom podle dovolatele vyplývá, že za akcionáře společnosti musí být považováni dodnes její zakladatelé, tj. dovolatel a Z.S..
Správce tudíž rozhodoval na základě neexistujících cenných papírů sepsaných chybně do konkursní podstaty; jestliže by vydané zatímní listy bylo možno považovat za platné, byly by jejich vlastníky dovolatel a Z. S..
Konečně dovolatel brojí proti závěru odvolacího soudu, podle něhož „povaha věci vylučuje vztáhnout výhradu vlastnictví na smlouvy o převodu cenných papírů“, a zdůrazňuje, že kupní cena za převod zatímních listů nebyla podle smlouvy o převodu cenných papírů úpadcem řádně a včas uhrazena a proto došlo k naplnění rozvazovací podmínky ve smlouvě sjednané.
Z uvedených důvodů dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Společnost ve vyjádření k dovolání navrhuje, aby je Nejvyšší soud zamítl.
Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (do 30. června 2009) se podává z bodu 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., avšak není důvodné.
Pro posouzení správnosti napadeného rozhodnutí jsou bez právního významu námitky, jimiž dovolatel brojí proti oprávněnosti zařazení „akcií“ emitovaných společností do soupisu majetku konkursní podstaty úpadce. K přezkoumání těchto námitek slouží řízení o vyloučení věci ze soupisu majetku konkursní podstaty (§19 odst. 2 ZKV), přičemž správce konkursní podstaty úpadce je i v průběhu sporu o vyloučení věci ze soupisu majetku konkursní podstaty oprávněn věc držet, užívat a požívat její plody a užitky, a to bez zřetele k tomu, zda je úpadce vlastníkem věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 27/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V otázce oprávnění správce konkursní podstaty vykonávat akcionářská práva k akciím sepsaným do soupisu majetku konkursní podstaty sjednotil Nejvyšší soud rozhodovací praxi soudů již publikací rozhodnutí uveřejněného pod číslem 94/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V něm je formulován a odůvodněn závěr, podle kterého je správce konkursní podstaty ve smyslu ustanovení §14a odst. 1 ZKV oprávněn a povinen vykonávat veškerá akcionářská práva spojená s akciemi zahrnutými do konkursní podstaty bez zřetele k tomu, zda akcie byly sepsány jako majetek úpadce nebo (ve smyslu §6 odst. 3 ZKV) jako majetek jiných osob, a to i v průběhu sporu o vyloučení akcií ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce (§19 ZKV).
Uvedený závěr, jenž odvolací soud v napadeném usnesení plně respektoval, Nejvyšší soud znovu potvrdil v usneseních ze dne 24. ledna 2008, sp. zn. 29 Odo 1347/2006, a ze dne 22. dubna 2009, sp. zn. 29 Cdo 2157/2008 a ze dne 24. listopadu, sp. zn. 29 Cdo 2022/2009 (která jsou veřejnosti dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu).
V projednávané věci ze skutkových zjištění soudů a obsahu spisu plyne, že správce do soupisu majetku konkursní podstaty úpadce zapsal „akcie“ společnosti v počtu 243 kusů po 100.000,- Kč, ačkoliv společnost (jelikož dosud nebyl emisní kurs akcií plně splacen) emitovala zatímní listy tyto akcie nahrazující. Při založení společnosti byly emitovány dva zatímní listy (nahrazující 122, resp. 121 akcií na majitele o jmenovité hodnotě 100.000,- Kč), jež byly převedeny na pozdějšího úpadce. Dne 2. června 1997 emitovala společnost 243 listinných zatímních listů na jméno pozdějšího úpadce, nahrazujících 243 akcií na majitele o jmenovité hodnotě 100.000,- Kč.
Nejvyšší soud proto - v mezích otázek otevřených dovoláním - posuzoval, zda za popsaných okolností svědčilo správci konkursní podstaty úpadce oprávnění vykonávat akcionářská práva ve společnosti.
Soupis podstaty (§18 ZKV) tvoří právní podklad pro zpeněžení majetku patřícího do podstaty, jelikož zpeněžen může být jen ten majetek, který byl sepsán, a správce je povinen zpeněžit veškerý sepsaný majetek, ledaže by byl ze soupisu zákonem stanoveným způsobem vyloučen. Rovněž představuje titul, kterým správce konkursní podstaty dokládá, že je oprávněn se sepsaným majetkem při jeho zpeněžení nakládat. Jeho vytvoření patří k jednomu ze základních úkolů správce konkursní podstaty (srov. bod XXIX. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. června 1998, Cpjn 19/98, uveřejněného pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Sepisovaný majetek musí být v soupisu označen způsobem, který umožňuje jeho identifikaci (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 19/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V případě pochybností o tom, jaký majetek je v soupisu majetku konkursní podstaty zapsán, je třeba provést výklad obsahu soupisu v souladu s pravidly zakotvenými v ustanovení §35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Teprve tehdy, není-li možné ani provedeným výkladem zjistit, jaký majetek správce do soupisu zařadil, lze uzavřít, že v dané části nemá soupis žádné právní účinky.
Podle ustanovení §176 obch. zák. nesplatil-li upisovatel celý emisní kurs upsané akcie před zápisem společnosti do obchodního rejstříku, vydá společnost bez zbytečného odkladu po tomto zápisu upisovateli zatímní list nahrazující všechny jím upsané a nesplacené akcie jednoho druhu (odstavec 1). Zatímní list je cenným papírem na řad, se kterým jsou spojena práva vyplývající z akcií, které zatímní list nahrazuje, a povinnost splatit jejich emisní kurs. Jestliže majitel zatímního listu převede zatímní list na jinou osobu před splacením emisního kursu nesplacených akcií, ručí za splacení zbytku emisního kursu (odstavec 3). Představenstvo vyzve bez zbytečného odkladu po splacení emisního kursu nesplacených akcií akcionáře, aby předložil zatímní list k výměně za akcie, nebo na jeho žádost zatímní list za akcie vymění. Pokud bude splacen emisní kurs jen některých nesplacených akcií, vymění společnost zatímní list za akcie, jejichž emisní kurs byl splacen, a za nový zatímní list o jmenovité hodnotě tvořené součtem dosud nesplacených akcií, které nový zatímní list nahrazuje (odstavec 5).
V této podobě platila citovaná ustanovení ke dni uzavření smluv o převodu zatímních listů (31. května 1997), ke dni prohlášení konkursu na majetek úpadce (25. října 1999), ke dni zahrnutí akcií (zatímních listů) do soupisu majetku konkursní podstaty (k němuž dle obsahu spisu došlo ke konci roku 1999), jakož i (s výjimkou změny provedené zákonem č. 257/2004 Sb., jímž byl výraz „majitel“ ve třetím odstavci nahrazen výrazem „vlastník“) ke dni rozhodnutí správce jakožto jediného akcionáře v působnosti valné hromady (8. srpna 2005).
V projednávané věci pojal správce do soupisu majetku konkursní podstaty „akcie“ společnosti v počtu 243 kusů po 100.000,- Kč, tedy cenné papíry, které (jestliže by byly emitovány) představují 100 % podíl na základním kapitálu společnosti. Vzhledem k tomu, že dosud nebyl splacen jejich emisní kurs, společnost neemitovala akcie, nýbrž zatímní listy, tj. účastnické cenné papíry nahrazující akcie, s nimiž jsou spojena práva vyplývající z akcií, které zatímní list nahrazuje.
Dovolateli je nutno přisvědčit, že označení účastnických cenných papírů, jež správce pojal do soupisu, je nepřesné a vzbuzuje pochybnosti, jaké cenné papíry byly do soupisu majetku konkursní podstaty zařazeny. Tyto pochybnosti však mohou být odstraněny za použití výkladových pravidel určených ustanovením §266 obch. zák. a §35 odst. 2 obč. zák. a zásad pro výklad právních úkonů formulovaných např. v důvodech rozhodnutí uveřejněného pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03, uveřejněném pod číslem 84/2005 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu.
Při jejich respektování nemá Nejvyšší soud žádné pochybnosti o tom, že správce zahrnul do soupisu majetku konkursní podstaty účastnické cenné papíry, s nimž je spojen 100 % podíl na základním kapitálu společnosti, tj. zatímní listy emitované společností a nahrazující všech 243 akcií o jmenovité hodnotě 100.000,- Kč, na něž je základní kapitál dle stanov rozvržen a jež je společnost po úplném splacení jejich emisního kursu povinna emitovat (§176 odst. 5 obch. zák.). Z tohoto pohledu je přitom nerozhodné, zda jsou práva plynoucí z akcií spojena s původně emitovanými zatímními listy nebo se zatímními listy emitovanými společností (dle tvrzení dovolatele v rozporu s ustanovením §176 odst. 1 obch. zák.) dne 2. června 1997.
Správce konkursní podstaty byl tudíž oprávněn vykonávat práva s těmito zatímními listy spojená, včetně práva rozhodovat jako jediný akcionář v působnosti valné hromady (§190 obch. zák.).
Jelikož se dovolateli prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahového vymezení správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, přičemž Nejvyšší soud neshledal ani jiné vady, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), dovolání podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání navrhovatele bylo zamítnuto a společnosti vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. (dále jen „vyhláška“). Podle ustanovení §7 písm. g), §10 odst. 3 vyhlášky činí sazba odměny 15.000,-Kč. Takto určená sazba se podle §18 odst. 1 vyhlášky snižuje o 50 %, tj. na částku 7.500,-Kč, jelikož zástupce společnosti učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou hotových výdajů dle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,-Kč tak dovolací soud přiznal společnosti k tíži dovolatele celkem 7.800,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 27. ledna 2010
doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu