ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.2396.2009.1
sp. zn. 29 Cdo 2396/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka, rozhodl v právní věci žalobkyně STK-Tajga, Hrabová, s. r. o., se sídlem v Ostravě – Hrabové, U Řeky 660, PSČ 720 00, identifikační číslo 64 08 74 33, zastoupené JUDr. Petrem Grobelným, advokátem, se sídlem v Ostravě 1, Sokolská třída 21, PSČ 728 86, proti žalovanému Ing. T. A., zastoupenému Mgr. Václavem Erbanem, advokátem, se sídlem v Ostravě 1, Sokolská třída 21, o zaplacení 607.500,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 41 Cm 83/2003, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. října 2008, č. j. 5 Cmo 219/2008 – 259, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 12.360,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. ledna 2008, č. j. 41 Cm 83/2003 – 227, ve výroku, kterým tento soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 607.500,- Kč s 2% úrokem z prodlení od 1. listopadu 2003 do zaplacení (výrok I.) a změnil jej ve výroku o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), odmítl.
Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. [o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nejde], tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Otázky, jež dovolatel předkládá Nejvyššímu soudu, však napadené usnesení zásadně právně významným nečiní.
Dovolatel zakládá námitky proti závěrům odvolacího soudu především na tom, že si zvýšil mzdu proto, že převzal práci J. V. Odvolací soud však založil napadené rozhodnutí na opačném skutkovém závěru (že si mzdu zvýšil dříve, než J. V. ze společnosti odešel a nedošlo ani ke změně druhu jeho práce). Uvedenou námitkou tedy dovolatel vystihuje dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., jehož prostřednictvím na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí usuzovat nelze (srovnej důvody usnesení ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132).
Přípustnost dovolání nemohou založit ani dovolatelem tvrzené vady řízení, neboť přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., lze posuzovat z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou podřaditelné dovolacímu důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jen tehdy, vychází-li posouzení, zda je řízení postiženo jemu odpovídající vadou, ze střetu odlišných právních názorů na výklad právního (procesněprávního) předpisu. Taková situace ale v projednávané věci nenastala.
Pokud pak dovolatel namítá proti výši přisouzené částky to, že platby, jež společnost uhradila na odvody na sociální a zdravotní pojištění a příslušné daně ze mzdy, mu vyplaceny nebyly a jsou zákonnými platbami společnosti, předkládá Nejvyššímu soudu otázku, jež nemá potřebný judikatorní přesah a je významná jen pro projednávanou věc. Navíc Nejvyšší soud neshledal posouzení této otázky ani v rozporu s hmotným právem, neboť není pochyb o tom, že byť tyto částky žalovanému vyplaceny nebyly, majetek společnosti se o ně zmenšil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalovanému tak vznikla povinnost hradit žalobkyni její náklady řízení. Náklady dovolacího řízení sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem podle §3 odst. 1 bodu 5, §10 odst. 3 a §14, 15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v částce 10.000,- Kč, z paušální náhrady 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a z náhrady za 20% daň z přidané hodnoty ve výši 2.060,- Kč. Žalobkyni tedy náleží celkem 12.360,- Kč
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat jeho výkonu.
V Brně 15. září 2010
doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu