ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.3080.2008.1
sp. zn. 29 Cdo 3080/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v konkursní věci úpadce OPZ PLUS, a. s., se sídlem v Praze 1, Hradební 3, identifikační číslo 45274835, zastoupeného JUDr. Lambertem Halířem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Kroftova 1, PSČ 150 00, o návrhu úpadce na zrušení konkursu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 80 K 156/99, o dovolání úpadkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. ledna 2008, č. j. 2 Ko 3/2008 - 1302, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 10. října 2007, č. j. 80 K 156/99 - 1246, zamítl Městský soud v Praze (dále též jen „konkursní soud“) návrh úpadce na zrušení konkursu na jeho majetek.
K odvolání úpadce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení konkursního soudu. Odvolací soud přitakal konkursnímu soudu v závěru, že předpoklady pro zrušení konkursu ve smyslu §44 odst. 1 písm. a/ zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“), splněny nejsou.
Dovolání úpadce proti usnesení odvolacího soudu, opírající se o existenci dovolacích důvodů vymezených v ustanovení §241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustné.
Dovolání v této věci může být přípustné jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., ve spojení s ustanovením §238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř., tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán obsahem dovolání - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé zásadní právní význam.
Dovolatel spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí v tom, že:
1/ Soudy obou stupňů řešily v rozporu s hmotným právem otázku překonání úpadku.
2/ V rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena otázka, za jakých podmínek je možno zrušit konkurs po zjištění, že byl chybně prohlášen, že zde úpadek nebyl a není dán.
3/ Má být zodpovězena otázka, zda lze konkursním řízením řešit vlastnické spory.
Nejvyšší soud v odpovědi na žádnou z takto položených otázek zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nespatřuje. Je tomu tak proto, že:
1/ U první z položených otázek jsou závěry soudů nižších stupňů v souladu s usnesením Nejvyššího soudu uveřejněným pod číslem 29/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen „R 29/2006“).
2/ Ve vztahu ke druhé z položených otázek lze opět poukázat na R 29/2006 a na důvody usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 76/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jež dokládají existenci ustálené judikatury Nejvyššího soudu na dané téma.
3/ Ke třetí z položených otázek, jež se váže k významu výsledku řízení o vylučovací žalobě, Nejvyšší soud poukazuje např. na svůj rozsudek ze dne 22. června 2006, sp. zn. 29 Odo 51/2005, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 12, ročník 2006, pod číslem 179. V něm vysvětlil, že vylučovací žaloba podle §19 odst. 2 ZKV, je procesní žalobou, jejímž prostřednictvím se pro dobu trvání konkursu konečným způsobem vymezuje příslušnost určitého majetku ke konkursní podstatě a ve které se soud o právu založeném předpisy práva hmotného vyjadřuje jen jako o otázce předběžné. V řízení o této žalobě jde o to, zda je dán (jakýkoliv) důvod, pro který má být dotčený majetek ze soupisu vyloučen nebo zda je zde (jakýkoliv) důvod, jenž vyloučení majetku ze soupisu ve vztahu ke konkrétnímu vylučovateli brání.
Jestliže se soud o právu založeném předpisy práva hmotného vyjadřuje (může vyjádřit) v řízení o vylučovací žalobě jako o otázce předběžné, pak odtud jako samozřejmý plyne závěr, že konkursní řízení (spor jím vyvolaný) otázku vlastnictví (předběžně) řešit může. K tomu, že podstatou vylučovací žaloby může být i spor o vlastnické právo, srov. např. i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2008, sp. zn. 29 Odo 379/2006, jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu.
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že obsah dovolání (jehož převážně skutkový charakter se pojí k dovolacímu důvodu dle §241a odst. 3 o. s. ř., prostřednictvím kterého přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. vůbec nelze založit) je založen především na opakování těch argumentů, s nimiž se Nejvyšší soud podrobně vypořádal již v usnesení ze dne 26. června 2007, sp. zn. 29 Odo 827/2005, jímž odmítl dovolání téhož úpadce ve věci zamítnutí jeho předchozího návrhu na zrušení konkursu.
Také v rovině tvrzených procesních vad spojovaných s dovolacím důvodem dle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. zásadní právní význam napadeného rozhodnutí netkví, když tyto (obecně tvrzené) vady nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130) a dovolatel ve spojení s nimi žádnou otázku zásadního právního významu Nejvyššímu soudu ani neklade.
Rozhodné znění občanského soudního řádu (do 31. prosince 2007) plyne z §432 odst. 1, §433 bodu 1. a §434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. července 2010
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu