ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.3251.2009.1
sp. zn. 29 Cdo 3251/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a Mgr. Filipa Cilečka v konkursní věci dlužníka P. M. , zastoupeného Mgr. Marcelem Labounkem, advokátem, se sídlem v Rožnově pod Radhoštěm, Meziříčská 774, PSČ 756 61, o návrhu věřitelů a/ UniCredit Bank Czech Republic, a. s. , se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 858/20, PSČ 111 21 identifikační číslo osoby 64948242 a b/ Komerční banky, a. s. , se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 33/969, PSČ 114 07, identifikační číslo osoby 45317054, na prohlášení konkursu na majetek dlužníka, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 99 K 53/2007, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. března 2009, č. j. 2 Ko 4/2009 - 134, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 14. února 2008, č. j. 99 K 53/2007-44, prohlásil Městský soud v Praze (dále též jen „konkursní soud“) k návrhu věřitelů a/ UniCredit Bank Czech Republic, a. s. a b/ Komerční banky, a. s. konkurs na majetek dlužníka P. M. (bod I. výroku) a správcem jeho konkursní podstaty ustavil JUDr. Evu Kučerovou (bod II. výroku).
Konkursní soud dospěl k závěru, že dlužník je v úpadku ve formě platební neschopnosti, když má více věřitelů, jimž není schopen po delší dobu plnit své splatné závazky. V době rozhodnutí vycházel konkursní soud z toho, že dlužník má bydliště v Praze 4.
K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení konkursního soudu.
Odvolací soud poukázal na to, že zjištění týkající se dlužníkova úpadku a z toho plynoucí závěr konkursního soudu, že dlužník je v úpadku ve formě platební neschopnosti, dlužník odvoláním nezpochybnil.
Neshledal rovněž důvodnou dlužníkovu námitku, že v době rozhodování konkursního soudu měl trvalé bydliště v Rožnově pod Radhoštěm. K tomu - cituje ustanovení §11 odst. 1, §85 odst. 1, §85a a §105 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) - uzavřel, že v době zahájení konkursního řízení (14. září 2007) měl dlužník evidován trvalý pobyt (podle výpisu z centrální evidence obyvatel ze dne 18. září 2007 /č.l. 7/ a ze dne 16. září 2008 /č.l. 111/) v Praze 4. Jeho obecným soudem byl proto Obvodní soud pro Prahu 4, jenž patří do obvodu Městského soudu v Praze.
Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., namítaje, že řízení před odvolacím soudem je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tedy že jsou dány dovolací důvody uvedené v §241a odst. 2 o. s. ř.) a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Konkrétně dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že napadené rozhodnutí založil na „evidenci“ trvalého pobytu dlužníka (dle výše označených výpisů) a nezabýval se otázkou dlužníkova „bydliště“ coby pojmu odlišného od pojmu „trvalé bydliště“; potud se dovolává obsahu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. června 2005, sp. zn. 30 Cdo 444/2004 (toto rozhodnutí je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).
V době zahájení konkursního řízení (k 14. září 2007) přitom dlužník neměl bydliště ve výše uvedeném smyslu v Praze, nýbrž v Rožnově pod Radhoštěm. Odvolací soud tedy nesprávně aplikoval ustanovení §85 odst. 1 o. s. ř. a napadené rozhodnutí je proto zmatečné.
Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání (§433 bod 1. a §434), s přihlédnutím k §432 odst. 1 insolvenčního zákona se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona použijí dosavadní právní předpisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2007).
Dovolání dlužníka proti usnesení odvolacího soudu v této věci může být přípustné jen podle ustanovení §238a odst. 1 písm. a/, odst. 2 o. s. ř., ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Dovolatel pak Nejvyššímu soudu nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O rozpor s hmotným právem při výkladu procesních ustanovení občanského soudního řádu zjevně nejde. Otázka místní příslušnosti konkursního soudu k vydání usnesení o prohlášení konkursu na majetek dlužníka by pak (při dodržení požadavku uplatnění námitky místní nepříslušnosti dovolatelem při prvním úkonu, který mu v konkursním řízení příslušel) mohla být (v intencích §11 odst. 1, §105, §85 a §85a o. s. ř.) významná pro rozhodnutí soudu v dané věci, jen kdyby dovolatel skutečnosti rozhodné pro její posouzení uplatnil nejpozději v odvolacím řízení.
Tvrzení, že v době zahájení konkursního řízení (k 14. září 2007) dlužník neměl bydliště v Praze, nýbrž v Rožnově pod Radhoštěm, však poprvé zaznělo až v dovolání.
Do té doby dovolatel na podporu závěru, že konkurs na jeho majetek neměl prohlašovat (jako místně příslušný) soud v Praze, uplatnil pouze výhradu, že „k 12. únoru 2008 byla registrována jeho změna trvalého bydliště“ (srov. odvolání, č. l. 108) a že „v okamžiku rozhodnutí napadeným usnesením dne 14. února 2008 neměl již trvalý pobyt na adrese, jež uvedena v napadeném usnesení“ (nýbrž v Rožnově pod Radhoštěm) - srov. doplnění odvolání č. l. 128. Pro dovolání je přitom v dotčeném ohledu příznačné, že odvolací soud je v něm kritizován za odkazy na registrační údaje o dlužníkově bydlišti, jichž se slovními obraty užitými v odvolání a jeho doplnění („registrována změna trvalého bydliště“ /č. l. 108/ a „trvalý pobyt“ /č. l. 128/) dovolával sám dlužník.
Z pohledu zásady, že pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení (srov. §11 odst. 1 větu druhou o. s. ř.), je ovšem okolnost, kde měl dlužník bydliště 14. února 2008 (kdy konkursní soud o konkursu „rozhodl“), respektive 12. února 2008 (ke kterémuž datu měla být registrována jeho změna trvalého bydliště) pro věc bez významu.
Přihlédnout k námitce, že v Rožnově pod Radhoštěm měl dlužník bydliště také (již) v době zahájení konkursního řízení (14. září 2007), uplatněné poprvé až v dovolání, nedovoluje Nejvyššímu soudu ustanovení §241a odst. 4 o. s. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustné.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. listopadu 2010
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu