ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.330.2010.1
sp. zn. 29 Cdo 330/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně H. S., zastoupené Mgr. Ivo Nejezchlebem, advokátem, se sídlem v Brně, Joštova 4, PSČ 602 00, proti žalovanému Mgr. T. V., advokátu, se sídlem v Brně, Rybníček 4, PSČ 602 00, jako správci konkursní podstaty úpadce J. S., zastoupenému JUDr. Ilonou Chladovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Rybníček 4, PSČ 602 00, o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 4 Cm 74/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. srpna 2009, č. j. 9 Cmo 95/2009-128, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 6.120,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupkyně.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 19. srpna 2009, č. j. 9 Cmo 95/2009-128, potvrdil rozsudek ze dne 26. února 2009, č. j. 4 Cm 74/2004-105, jímž Krajský soud v Brně (jsa vázán právním názorem vysloveným v usnesení ze dne 27. března 2008, č. j. 9 Cmo 72/2008-41, kterým odvolací soud zrušil jeho v pořadí první rozsudek ze dne 3. ledna 2008, č. j. 4 Cm 74/2004-28) zamítl žalobu o vyloučení nemovitostí specifikovaných ve výroku rozhodnutí (dále jen „sporné nemovitosti“) ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce J. S.
Odvolací soud – cituje ustanovení §27 odst. 5 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „ZKV“) a odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu [rozhodnutí uveřejněné pod číslem 72/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 72/2005“), rozsudek ze dne 29. března 2006, sp. zn. 29 Odo 367/2006, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2006, pod číslem 167 a rozsudek ze dne 25. června 2009, sp. zn. 29 Cdo 2755/2007] – přitakal závěru soudu prvního stupně, podle něhož „výzva správce konkursní podstaty požadavkům ustanovení §27 odst. 5 ZKV zcela vyhovuje, neboť (kromě jiných) obsahuje také informace o zajištěné pohledávce včetně označení zajištěné pohledávky, které v sobě zahrnuje rovněž údaj o výši této pohledávky (10.000.000,- Kč)“. „Za situace, kdy výše zajištěné pohledávky převyšovala obvyklou cenu zástavy, správce konkursní podstaty nepochybil, jestliže žalobkyni vyzval (jen) k úhradě ceny zástavy“. O tom, že „výzva obsahuje jak údaj o výši zajištěné pohledávky, tak údaj o výši obvyklé ceny zástavy“, není žádných pochyb.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které má za přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), namítajíc, že spočívá na nesprávném právní posouzení věci, tj. uplatňujíc dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolatelka zdůrazňuje, že výzva správce konkursní podstaty v rozporu s ustanovením §27 odst. 5 ZKV (a s judikaturou Nejvyššího soudu – viz výše zmiňovaná rozhodnutí) neobsahuje určitý údaj o výši zajištěné pohledávky a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání jako nedůvodné zamítl.
Nejvyšší soud dovolání žalobkyně, které je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., jako zjevně bezdůvodné podle ustanovení §243b odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Učinil tak proto, že dovolatelkou zpochybněné právní posouzení věci odvolacím soudem (závěr, podle něhož výzva plně vyhovuje požadavkům určeným ustanovením §27 odst. 5 ZKV) beze zbytku odpovídá závěrům formulovaným Nejvyšším soudem v R 72/2005 a v rozsudku sp. zn. 29 Odo 367/2006. Ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů je přitom naprosto zřejmé, že výzva správce konkursní podstaty údaj o výši zástavním právem zajištěné pohledávky obsahuje.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a vznikla jí povinnost hradit žalovanému jeho náklady řízení. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalovanému sestávají z paušální odměny advokátky za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení) určené podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., která podle ustanovení §8, §10 odst. 3, §14 odst. 1 a §15 činí 4.500,- Kč a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 600,- Kč za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení a vyjádření k dovolání) podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a celkem s připočtením náhrady za 20% daň z přidané hodnoty činí 6.120,- Kč.
Rozhodné znění občanského soudního řádu (do 31. prosince 2007) plyne z §432 odst. 1, §433 bodu 1. a §434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 21. července 2010
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu