ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.392.2010.1
sp. zn. 29 Cdo 392/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobců a/ Z. Š. , a b/ V. Š. , obou zastoupených JUDr. Františkem Smejkalem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Klavíkova 18, PSČ 370 04, proti žalovaným 1/ J. B. , a 2/ A. B. , zastoupené Mgr. Josefem Blažkem, advokátem, se sídlem v Bruntále, Žižkovo náměstí 2, PSČ 792 01, o zaplacení 13,000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 276/2000, o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. prosince 2008, č. j. 7 Cmo 212/2008-324, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Ve vztahu mezi žalobci a prvním žalovaným nemá žádný z účastníků právo
na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit druhé žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 10.300,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení,
k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 12. října 2007, č. j. 13 Cm 276/2000-269, zavázal Krajský soud v Českých Budějovicích žalované společně a nerozdílně zaplatit žalobcům částku 10,484.660,- Kč s příslušenstvím (výrok I.), ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok II.), rozhodl o nákladech řízení (výrok III.) a o svědečném (výrok IV.).
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem k odvoláním žalobců
i žalovaných změnil výrok I. rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalobu o zaplacení částky 10,484.660,- Kč s příslušenstvím zamítl, ve výrocích II. a IV. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).
Odvolací soud - na rozdíl od soudu prvního stupně - uzavřel, že jak smlouva o převodu obchodních podílů ve společnosti Sv. Alžběta s. r. o. (dnes Northwest Trading Czech Ltd.,
s. r. o., identifikační číslo 63 90 83 01), uzavřená mezi žalobci a žalovanými 2. května 1996, tak smlouva o převodu obchodního podílu v téže společnosti, uzavřená mezi žalobcem
a žalovanými dne 29. května 1996 (dále též jen „smlouvy“), jsou absolutně neplatné, jelikož nesplňují zákonné požadavky vyplývající z §115 odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“) a §37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Smlouvy neobsahují ujednání, které by vymezovalo, zda je obchodní podíl převáděn úplatně či bezplatně (aniž by v nich byla určena cena obchodního podílu),
ani prohlášení nabyvatelů o tom, že přistupují ke společenské smlouvě.
Odvolací soud konstatoval, že ke zhojení neplatnosti smlouvy ze dne 2. května 1996 nemohl postačit její dodatek uzavřený 18. května 1996, v němž se žalovaní zavazují
za „obchodní podíl“ zaplatit 13,000.000,- Kč, neboť není-li smlouva platně uzavřena, nelze se následně dohodnout na její změně. Ze stejného důvodu považoval za „irelevantní“ prohlášení žalovaných ze dne 6. května 1995 (správně 6. května 1996) o přistoupení ke společenské smlouvě.
Proti oběma výrokům rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, ve kterém přisvědčují právnímu hodnocení věci odvolacím soudem, přičemž poukazují na (tvrzená) pochybení rejstříkového soudu a popisují nesnadnou životní situaci, do níž se dostali. Navrhují, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
V projednávané věci bylo řízení zahájeno návrhem podaným u soudu prvního stupně dne 30. března 2000. Odvolací soud měl proto, v souladu s částí dvanáctou, hlavou první, bodem 15., zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, odvolání projednat a rozhodnout o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2000, nikoli podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001, jak učinil. Toto pochybení odvolacího soudu má ovšem za následek, že ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 17., zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, se v projednávané věci nemůže uplatnit. Dovolací soud za této situace dovolání proti usnesení odvolacího soudu projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) ve znění účinném od 1. ledna 2001 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. července 2003, sp. zn. 21 Cdo 574/2003, uveřejněné v časopise Soudní Judikatura číslo 9, ročník 2003 pod číslem 156, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. června 2008, sp. zn. 29 Cdo 322/2008).
Přípustnost dovolání proti druhému výroku rozsudku odvolacího soudu,
kterým odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, nezakládá žádné z ustanovení občanského soudního řádu; srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Nejvyšší soud proto dovolání
v tomto rozsahu podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř. bez dalšího odmítl.
Dovolání proti potvrzující části prvního výroku rozsudku odvolacího soudu může být přípustné jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ a c/ o. s. ř. O případ uvedený
pod písmenem b/ však nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c/ (tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam) Nejvyšší soud nemá, když dovolatelé mu (oproti svému mínění) nepředkládají k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. V tomto rozsahu proto Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Dovolání proti měnící části první výroku rozsudku odvolacího soudu, jež je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 1 o. s. ř.
jako zjevně bezdůvodné.
Učinil tak proto, že závěr odvolacího soudu, podle něhož jsou smlouvy absolutně neplatné pro neurčitost, není-li v nich obsaženo ujednání o bezplatnosti převodu či ceně
za převod obchodního podílu, je v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu
(srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. října 1998, sp. zn. 1 Odon 110/97, uveřejněné
v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 1999, pod číslem 30, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. dubna 2006, sp. zn. 29 Odo 221/2005, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 133, k jejichž závěrům se Nejvyšší soud dále přihlásil např. v usnesení ze dne 27. února 2007, sp. zn. 29 Odo 1278/2005, či v rozsudku
ze dne 27. května 2009, sp. zn. 29 Cdo 4234/2007) i s názory teorie (viz Dědič, J. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. Polygon. Praha, 2002, s. 1035, či Eliáš, K. Společnost s ručením omezeným. PROSPEKTRUM. Praha, 1997, s. 89 nebo Pelikánová, I. Komentář k obchodnímu zákoníku. II. část. Linde Praha, 1995, s. 268). Správný je také úsudek, podle něhož dodatek ke smlouvě o převodu obchodního podílu, ve kterém je dodatečně určena cena za tento převod, nemůže na neplatnosti smlouvy ničeho změnit, neboť dohodou účastníků lze změnit (a tedy i doplnit) pouze platně uzavřenou smlouvu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. února 2006, sp. zn. 29 Odo 1241/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 6, ročník 2006, pod číslem 89). Přisvědčit lze i závěru odvolacího soudu, podle něhož je prohlášení nabyvatele obchodního podílu o tom, že přistupuje ke společenské smlouvě (dle §115 odst. 3 obch. zák.), podstatnou náležitostí smlouvy o převodu obchodního podílu, přičemž jeho absence způsobuje absolutní neplatnost smlouvy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2002, sp. zn. 29 Odo 264/2001, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 6, ročník 2002, pod číslem 111).
Výroky o nákladech dovolacího řízení jsou odůvodněny ustanoveními §243b odst. 5, §224 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobců bylo odmítnuto a vznikla jim tak povinnost nahradit druhé žalované náklady dovolacího řízení (prvnímu žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly). Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. (dále jen „vyhláška“). Podle ustanovení §3 odst. 1 bod 6, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, a §16 odst. 2 vyhlášky činí sazba odměny 20,000,- Kč. Takto určená sazba
se podle §18 odst. 1 vyhlášky snižuje o 50 %, tj. na částku 10,000,- Kč, jelikož zástupce žalované učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou hotových výdajů dle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč, dovolací soud přiznal druhé žalované k tíži dovolatelů celkem 10.300,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinní, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 15. listopadu 2010
doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu