ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.4231.2009.1
sp. zn. 29 Cdo 4231/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně EXEKUTORSKÉ CENTRUM s. r. o., se sídlem v Praze, Vysočanech, Bassova 621/61, PSČ 190 00, identifikační číslo 26 11 26 55, zastoupené JUDr. Ladislavem Dusilem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Nám. Přemysla Otakara II. č. 36, PSČ 370 01, proti žalované GEKO RECREATIE spol. s r. o., se sídlem v Hořicích na Šumavě, čp. 122, PSČ 382 22, identifikační číslo 25 57 31 01, zastoupené Mgr. Denisou Valentovou, advokátkou, se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 17, PSČ 120 00, o žalobě žalované na obnovu řízení, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 645/2008, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. dubna 2009, č. j. 6 Cmo 422/2008-104, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze k odvolání žalované v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 4. června 2008, č. j. 13 Cm 645/2008-35, jímž Krajský soud v Českých Budějovicích zamítl žalobu žalované na obnovu řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. Sm 14/2007, zamítl návrh žalované na odklad vykonatelnosti směnečného platebního rozkazu ze dne 15. února 2007, č. j. Sm 14/2007-7 a rozhodl o nákladech řízení.
Odvolací soud – odkazuje na ustanovení §228 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) – se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, podle kterých v projednávané věci nebyly splněny zákonem stanovené podmínky pro vyhovění návrhu žalované na povolení obnovy řízení, totiž, že účastník nemohl bez své viny použít skutečnosti a důkazy, jež existovaly již v době původního řízení a které současně mohou pro účastníka přivodit příznivější rozhodnutí ve věci, neboť žalované nebyly kladeny překážky, aby v námitkovém řízení „na tvrzené padělání podpisu své jednatelky na směnce“ poukázala.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které má za přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a) a §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., namítajíc, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právní posouzení věci, tj. uplatňujíc dovolací důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.
Podle dovolatelky soudy obou stupňů pochybily, když v důsledku svého formálního přístupu vycházely z toho, že nedodržením lhůty k podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu již není třeba se zabývat otázkou „falza směnky“. V projednávané věci přitom, podle názoru dovolatelky, jde o „sofistikovanou trestnou činnost pachatelů, kteří využili mezery v zákoně, v jejímž důsledku lze skrze fikci náhradního doručení v případě směnečného platebního rozkazu připravit o veškerý majetek jakoukoliv obchodní společnost v České republice tím, že postačí, když si vytipovaná společnost 1x nepřevezme písemnost, která jí byla adresována do jejího sídla“. Dále soudům vytýká, že případ neposuzovaly v širších souvislostech, např. „z hlediska souladu s dobrými mravy, potažmo v konfrontaci s ustanoveními Listiny základních práv a svobod“.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání žalované proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu ve vztahu k návrhu na odklad vykonatelnosti směnečného platebního rozkazu a nákladům řízení, které není přípustné podle žádného z ustanovení občanského soudního řádu (§237 až §239 o. s. ř.) Nejvyšší soud bez dalšího odmítl [§243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř.].
Dovolání žalované proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; proto je podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Učinil tak proto, že dovolatelka mu nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§242 odst. 3 o. s. ř.), je pak možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady v procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130, a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06, jakož i důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Jakkoli dovolatelka avizuje uplatnění dovolacích důvodů podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., ve skutečnosti (posuzováno podle obsahu) závěr, na němž právní posouzení věci odvolacím soudem spočívá (a podle něhož žalovaná mohla námitku padělání podpisu své jednatelky na směnce uplatnit v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu – viz §175 o. s. ř.), nenapadá, když s ohledem na způsob doručení směnečného platebního rozkazu (§50c o. s. ř.) poukazuje na „trestnou činnost pachatelů“ a následně vypracovanými znaleckými posudky potvrzené padělání podpisu směnky.
Přitom právní posouzení věci odvolacím soudem co do možnosti žalované uplatnit výhradu nepravého podpisu směnky v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu plně odpovídá i judikatuře Nejvyššího soudu (viz např. mutatis mutandis důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. září 2009, sp. zn. 29 Cdo 1227/2008).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Rozhodné znění občanského soudního řádu se podává z bodu 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. února 2010
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu