ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.4793.2009.1
sp. zn. 29 Cdo 4793/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Petra Šuka v konkursní věci úpadce J. K., zastoupeného JUDr. S. P., advokátem, o procesním nástupnictví na straně konkursní věřitelky číslo 17 B. B., a. s. - v likvidaci , vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 52 K 92/97, o dovolání úpadce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. listopadu 2005, č. j. 1 Ko 586/2005 - 3217, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. listopadu 2005, č. j. 1 Ko 586/2005-3217 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. prosince 2002, č. j. 52 K 92/97-2134, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Ve výroku označeným usnesením Městský soud v Praze vyhověl návrhu dosavadního konkursní věřitelky číslo 17 B. B., a. s. - v likvidaci (dále též jen „banka“), aby do konkursního řízení vstoupil na její místo jako konkursní věřitel JUDr. O. K., dodávaje v rámci výroku, že jmenovanému pohledávku konkursního věřitele číslo 17 v částce 23.475.637,- Kč dále postoupila společnost R. a. s. (dále též jen „společnost R.“), která ji v mezidobí získala rovněž postoupením.
Tento výrok soud - odkazuje na ustanovení §66a odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“) a na §107a odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) - odůvodnil tím, že banka navrhla, aby na její místo vstoupila do konkursního řízení (na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 15. května 2002 - dále též jen „první postupní smlouva“) společnost R., která s tímto návrhem souhlasila 18. listopadu 2002. Dále uvedl, že společnost R. podáním z 9. prosince 2002 navrhla, aby na její místo do konkursního řízení vstoupil (na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 14. listopadu 2002 - dále též jen „druhá postupní smlouva“) JUDr. K., který s návrhem souhlasil 29. listopadu 2002.
K odvolání úpadce Vrchního soudu v Praze ve výroku označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
Odvolací soud (jenž doplnil, že návrh banky, datovaný 18. listopadu 2002, došel soudu 6. prosince 2002) uvedl, že v případech několikeré sukcese, způsobené obvykle opakovaným postoupením téže pohledávky, vychází soudní judikatura z názoru, že o každé sukcesi nemusí být rozhodnuto zvlášť, nýbrž že postačí rozhodnout o procesním nástupnictví posledního postupníka (že soud může připustit, aby na místo dosavadního účastníka řízení vstoupil do řízení poslední nabyvatel pohledávky). Na tomto základě shledal odvolací soud usnesení soudu prvního stupně správným.
Proti usnesení odvolacího soudu podal úpadce dovolání, namítaje, že jsou dány dovolací důvody uvedené v §241a odst. 2 o. s. ř., tedy, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (odstavec 2 písm. a/) a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odstavec 2 písm. b/) a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Konkrétně dovolatel uvádí, že předmětem postoupení podle obou postupních smluv byla pohledávka ve výši 13.435.654,- Kč, kdežto soud prvního stupně rozhodoval o pohledávce ve výši 23.475.637,- Kč. Rovněž má za zjevně nesprávný závěr odvolacího soudu, že může připustit, aby do řízení vstoupil poslední nabyvatel pohledávky, v situaci, kdy se společnost R. nestala účastníkem konkursního řízení; podle dovolatele proto nemohla účinně podat návrh na vstup JUDr. K.do řízení. Odvolacímu soudu dovolatel také vytýká, že argumentoval judikaturou, kterou necitoval.
Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání (§433 bod 1. a §434), s přihlédnutím k §432 odst. 1 insolvenčního zákona se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2007).
Dovolání je přípustné podle §239 odst. 2 písm. b/ o. s. ř. a je i důvodné.
Závěr, že i pro konkursní řízení platí přiměřeně (ve smyslu §66a odst. 1 ZKV) ustanovení §107a o. s. ř., zformuloval Nejvyšší soud (a judikaturu obecných soudů tak ustálil) v usnesení uveřejněném pod číslem 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen „R 37/2004“). Tamtéž vysvětlil, že jde-li o tu fázi konkursního řízení, v níž se účastenství konkursních věřitelů zakládá podáním přihlášky pohledávky do konkursu (§20 ZKV), je k podání návrhu podle §107a o. s. ř. legitimován dosavadní konkursní věřitel (přihlašovatel pohledávky).
Problematikou vícenásobné cese pohledávky v průběhu jednoho a téhož řízení se pak Nejvyšší soud zabýval v usnesení uveřejněném posléze pod číslem 64/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen „R 64/2007“). V R 64/2007 vysvětlil, že není vyloučeno, aby v případě, kdy v průběhu řízení dojde postupně k vícenásobné sukcesi, dosavadní žalobce (v poměrech konkursního řízení ve fázi počínající prohlášením konkursu dosavadní konkursní věřitel - přihlašovatel pohledávky) navrhl, aby do řízení vstoupil poslední z nepřetržité řady nabyvatelů práva, o něž v řízení jde (zde přihlášené pohledávky).
Tamtéž ovšem vysvětlil, že takové rozhodnutí může být vydáno jen na základě návrhu podaného dosavadním účastníkem řízení a že vyhoví-li soud podle §107a odst. 2 o. s. ř. usnesením návrhu na vstup nového účastníka do řízení na místo dosavadního účastníka, stává se osoba, jejíž vstup do řízení je takto navržen, účastníkem řízení až právní mocí takového usnesení. V usnesení ze dne 11. října 2007, sp. zn. 29 Cdo 4232/2007, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročníku 2008, pod číslem 20, Nejvyšší soud na tomto základě doplnil, že osoba, jejíž vstup do řízení na místo stávajícího účastníka soud připustil rozhodnutím podle §107a o. s. ř., nemůže sama úspěšně podat další návrh na vydání rozhodnutí podle §107a o. s. ř. před právní mocí rozhodnutí, na jehož základě se stala účastnicí řízení.
Z takto ustaveného judikatorního rámce se podává, že napadené rozhodnutí zjevně správné není.
Ze skutkových reálií věci, jak z nich vyšly i soudy nižších stupňů, je patrno, že banka jako původní účastník řízení (původní konkursní věřitelka) žádala pouze o to, aby na její místo do řízení vstoupila na základně první postoupní smlouvy společnost R. Jinak řečeno, banka nenavrhovala, aby na její místo do řízení vstoupil JUDr. K.. To, že takový návrh podala společnost R., je pro výsledek řízení právně bez významu, jelikož společnost R. v době, kdy tak učinila, nebyla účastnicí řízení (a není jí dosud). Soudy proto nebyly oprávněny rozhodnout, že na místo banky vstupuje do konkursního řízení JUDr. K., neboť banka jako jediný k tomu oprávněný subjekt takový návrh nepodala a na základě podání společnosti R. (která se nestala účastníkem řízení) takové rozhodnutí nesmělo být vydáno.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené usnesení zrušil; důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, proto dovolací soud zrušil i toto rozhodnutí a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 2 a 3 o. s. ř.).
V další fázi řízení neopomene soud prvního stupně vypořádat se s námitkou dovolatele ohledně předmětu postoupení, kterou dovolací soud (pro nadbytečnost) již neřešil.
Právní názor dovolacího soudu je pro soud prvního stupně (odvolací soud) závazný.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 23. února 2010
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu