ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.4837.2008.1
sp. zn. 29 Cdo 4837/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele J. T., zastoupeného JUDr. Jiřím Černým, advokátem, se sídlem v Rakovníku, Vysoká ulice č. 42, PSČ 269 01, za účasti 1) H. B ., 2) V. Š. , a 3) K. T. , všech zastoupených JUDr. Václavem Chaloupkou, advokátem, se sídlem v Praze 4- Hodkovičkách, Údolí 315/96, PSČ 142 00, o návrhu na zrušení společnosti Bratři Tolmanové, mydlářské výrobky, spol. s r. o. – v likvidaci, se sídlem v Křivoklátu, Roztoky 136, PSČ 270 23, identifikační číslo 14 80 16 80, vedené u Městského soudu v Praze pod. sp. zn. 33 Cm 133/2006, o dovolání účastníků 1) až 3) proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. dubna 2008, č.j. 14 Cmo 306/2007 – 136, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Dovolatelé jsou povinni rukou společnou a nerozdílnou zaplatit navrhovateli na náhradu nákladů dovolacího řízení 4.050,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, do rukou jeho zástupce.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením potvrdil Vrchní soud v Praze usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. května 2007, č. j. 33 Cm 133/2006 – 104, ve výroku, kterým tento soud zrušil s likvidací obchodní společnost Bratři Tolmanové, mydlářské výrobky, spol. s r. o., (výrok I.); ve zbývajícím rozsahu usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud zejména uvedl, že z obsahu spisu je zřejmé a nebylo o tom mezi účastníky ani sporu, že společnost již několik let nepodniká a že mezi společníky – navrhovatelem na straně jedné a H. B., V. Š. a K. T. – kteří obchodní podíl zdědili v roce 2002 po svém otci K. T. na straně druhé jsou nepřekonatelné rozpory. Obchodní podíly obou stran jsou stejné a na ničem se neshodnou. To považoval odvolací soud z hlediska posouzení rozhodnutí soudu prvního stupně o zrušení společnosti za podstatné. Kdo a v jaké míře se na tomto stavu podílí, významným neshledal. Naopak měl za zřejmé, že navrhovatel, který je navíc vážně nemocný, s ostatními společníky podnikat ve společnosti nechce; nevěří jim. Tím však žádnou povinnost neporušuje. Předpoklady pro zrušení společnosti jsou tedy dle názoru odvolacího soudu nepochybně dány. Pokud navrhovatel porušil své jednatelské povinnosti při nakládání s majetkem společnosti, jak tvrdí ostatní společníci, mají možnost řešit to v jiných řízeních. V souzené věci to význam nemá; tvrzené protiprávní jednání navrhovatele nebylo ani dostatečně konkretizováno.
Proti usnesení odvolacího soudu podali H. B., V. Š. a K. T. dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odmítl.
Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán obsahem dovolání (§242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Otázky, jež dovolatelé předkládají Nejvyššímu soudu, však napadené usnesení zásadně právně významným nečiní.
Tvrzením, jímž dovolatelé vytýkají odvolacímu soudu, že zatížil řízení vadou, vystihuje dovolací důvod vymezený v ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. jenž nemá u dovolání přípustného toliko podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. – neobsahuje-li jeho námitka otázku zásadního právního významu – k dipozici (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 5. května 2005, sp. zn. IV. ÚS 128/05). Vzhledem k tomu. že námitka dovolatelů spočívá v tvrzení, že soud „nešťastně vyřkl návod na výmaz předmětu podnikání“ společnosti z obchodního rejstříku, dovolací soud tvrzenou vadu zásadně právně významnou neshledal.
Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm c) o. s. ř. není způsobilá založit ani námitka (tvrzených) nedostatků skutkových zjištění.
Pokud pak dovolatelé zpochybňují závěry odvolacího soudu, že pro zrušení společnosti podle §68 odst. 6 písm. c) obchodního zákoníku není významné, který ze společníků rozpory mezi společníky zavinil, je tento závěr z uvedeného ustanovení (které rozhodnutí soudu o zrušení společnosti váže pouze na podmínku, že společnost nemůže vykonávat činnost pro nepřekonatelné rozpory mezi společníky) do té míry zřejmý, že založit přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nemůže.
O náhradě nákladů řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání účastníků odmítl a navrhovateli vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem, jejíž výše činí podle ustanovení §7 písm. g), §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §16 odst. 2 vyhlášky č. 484/2000 Sb. částku 7.500,- Kč. Po snížení o 50% ve smyslu ustanovení §18 odst. 1 této vyhlášky (advokát navrhovatele učinil v dovolacím řízení toliko jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání), jde o částku 3.750,- Kč. Spolu s režijním paušálem určeným podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů částkou 300,- Kč náleží navrhovateli 4.050,- Kč.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinní, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 11. května 2010
doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu