ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.5070.2007.1
sp. zn. 29 Cdo 5070/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelky M.M ., zastoupené JUDr. Josefem Šnejdou, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Nerudova 21, PSČ 370 04, za účasti V. o.d. D. v likvidaci, o vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 954/2003, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. ledna 2007, č. j. 14 Cmo 293/2006-437, takto:
I. Dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. ledna 2007, č. j. 14 Cmo 293/2006-437, ve věci samé, se odmítá.
II. Dovolání proti měnícímu výroku usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. ledna 2007, č. j. 14 Cmo 293/2006-437, ve věci samé, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 16. února 2006, č. j. 13 Cm 954/2003-398, vyslovil neplatnost usnesení výroční členské schůze V. o. d. D. (dále jen „družstvo“) konané 5. září 2003 (dále jen „členská schůze“), jímž byla schválena roční účetní závěrka za rok 2002 (výrok I.), dále vyslovil neplatnost usnesení, kterým byla schválena ztráta družstva ve výši 774.552,- Kč (výrok II.), zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení o zrušení družstva a jeho vstupu do likvidace a schválení likvidátora Ing. Š.B. (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok IV.).
V odůvodnění usnesení soud prvního stupně zejména uvedl, že navrhovatelka v době konání členské schůze byla a dosud je členkou družstva, na členskou schůzi byla řádně pozvána, zúčastnila se jí a vznesla námitky k vyčíslené ztrátě, ke schválení účetní závěrky, k rozhodnutí o zrušení družstva s likvidací a schválení likvidátora v zákonem stanovené lhůtě. Na členské schůzi bylo přítomno 8 členů z celkového počtu 9 členů družstva, napadená usnesení byla přijata potřebnou většinou hlasů, přičemž každý člen měl podle stanov při hlasování jeden hlas.
Návrh na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze považoval za důvodný co do usnesení o schválení účetní závěrky za rok 2002 a schválení ztráty družstva ve výši 774.552,- Kč, neboť družstvo vykazovanou ztrátu řádně nezdůvodnilo, když spolu s účetní závěrkou nepředložilo členské schůzi k projednání výroční zprávu. Tím také nebylo prokázáno řádné schválení účetní závěrky, protože vykazovaná ztráta je obsažena v roční účetní závěrce. Družstvo nepostupovalo podle čl. 6 stanov a ustanovení §253 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“).
Zamítnutí návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze o zrušení družstva, vstupu družstva do likvidace a jmenování likvidátora odůvodnil tím, že toto usnesení - obsažené v notářském zápise - bylo řádně přijato potřebnou většinou hlasů. Napadá-li navrhovatelka způsob hlasování, podle něhož má každý člen jeden hlas, pak o platnosti usnesení jiné členské schůze, na které bylo rozhodnuto o změně stanov upravující takový způsob hlasování, bylo již rozhodnuto v řízení vedeném u téhož soudu pod sp. zn. 13 Cm 793/2001.
K odvolání obou účastníků Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením změnil usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. tak, že zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze, jímž byla schválena roční účetní závěrka za rok 2002 a ztráta družstva ve výši 774.552,- Kč, usnesení soudu prvního stupně potvrdil ve výroku III., kterým byl zamítnut návrh na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze o zrušení družstva, jeho vstupu do likvidace a o schválení likvidátora, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, považuje je za správné, s výjimkou závěru o neplatnosti usnesení členské schůze o schválení roční účetní závěrky za rok 2002 a o schválení ztráty družstva. Uvedl, že o rozhodnutí členské schůze o zrušení družstva s likvidací byl pořízen notářský zápis. Podle pozvánky na členskou schůzi byla na programu pod bodem 4 ekonomická zpráva za rok 2002, jež splňuje „parametry“ výroční zprávy ve smyslu §253 obch. zák., a podle zápisu ji členská schůze vzala na vědomí a poté schválila účetní závěrku za rok 2002 a úhradu ztráty. Účetní závěrka k 31. prosinci 2002 byla ověřena auditorem se závěrem, že je v souladu s platnými zákony a účetními předpisy. Závěr soudu prvního stupně o porušení ustanovení §253 obch. zák. proto považoval za nesprávný. Zdůraznil, že nesouhlas navrhovatelky s pohledávkami družstva za Z. d. N.D., které se promítly do účetní závěrky, nemůže způsobit neplatnost usnesení o schválení účetní závěrky.
S odkazem na ustanovení §239 odst. 4 písm. c) a d) obch. zák odvolací soud uzavřel, že usnesení o schválení účetní závěrky a ztráty družstva patří do působnosti členské schůze, tato usnesení byla přijata většinou hlasů. Neplatnost usnesení členské schůze lze vyslovit pouze tehdy, je-li v rozporu s právními předpisy nebo se stanovami družstva, a takový rozpor shledán nebyl. Jakákoli další argumentace navrhovatelky týkající se založení „konkurenčního“ Z. d. N. D. a (ne)uspokojování oprávněných osob přesahuje rámec tohoto řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na „ustanovení §238 odst. 1 a 2“ občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a co do důvodů na ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř.
Dovolatelka nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu ohledně platnosti usnesení členské schůze, jímž byla schválena roční účetní závěrka za rok 2002 a ztráta družstva. Setrvává na tvrzení, že družstvo nepostupovalo v souladu se stanovami a ustanovením §253 obch. zák., když nevypracovalo výroční zprávu o hospodaření družstva obsahující přehled obchodní činnosti v uplynulém roce a předpoklady jeho dalšího „konání“. Družstvo ani na výzvu dovolatelky nesplnilo povinnost uloženou čl. 6 stanov družstva a nepředložilo soudu vypracovanou výroční zprávu o hospodaření družstva. Tuto výroční zprávu nepředložilo spolu s účetní závěrkou za rok 2002 k projednání výroční členské schůzi.
K rozhodnutí o návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení o zrušení družstva a jeho vstupu do likvidace uvádí, že jde o usnesení „vadné“, ji a jiné členy družstva poškozující. Rozporuje způsob hlasování schválený na členské schůzi konané 13. července 2001, když podle jejího názoru by bylo zásadně spravedlivé, aby člen mající v družstvu větší majetkový podíl měl také větší podíl na ochraně svých práv prostřednictvím většího počtu hlasů při hlasování.
Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně v zamítavém výroku ve věci samé, může být přípustné jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b) nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) [tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam] Nejvyšší soud nemá.
Je tomu tak proto, že odvolací soud (ani soud prvního stupně) se otázkou (ne)platnosti usnesení členské schůze družstva konané 13. července 2001, na níž bylo rozhodnuto o dovolatelkou zpochybněném způsobu hlasování, který měl být důvodem neplatnosti usnesení členské schůze o zrušení družstva s likvidací a schválení likvidátora, nezabýval (a ani zabývat nemohl) a na řešení této otázky své rozhodnutí nezaložil, když posouzení (ne)platnosti tohoto usnesení jiné členské schůze družstva nebylo předmětem řízení.
Nejvyšší soud proto dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu ve věci samé odmítl podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř.
Dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně ve věci samé tak, že návrh byl zamítnut, je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.; není však důvodné.
Námitka dovolatelky, podle níž je usnesení o schválení roční účetní závěrky za rok 2002 neplatné, neboť družstvo nepředložilo členské schůzi výroční zprávu za rok 2002, není opodstatněná již proto, že dovolatelka přehlíží opačný skutkový závěr učiněný odvolacím soudem (podle něhož byla členské schůzi předložena „ekonomická zpráva za rok 2002“, jež splňuje „parametry“ výroční zprávy ve smyslu §253 obch. zák.), aniž tento skutkový závěr zpochybňuje argumenty podřaditelnými dovolacímu důvodu vymezenému v ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř.
Důvodná pak není ani námitka, podle které „družstvo nezdůvodnilo řádně vykazovanou ztrátu ve výši 774.552,- Kč a tímto také nebylo prokázáno řádné schválení účetní závěrky“. Jak totiž Nejvyšší soud uzavřel již v unesení ze dne 3. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 162/2001, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 10, ročník 2002, pod číslem 201 (jež se plně prosadí i v poměrech družstva), ověřil-li auditor v auditorské zprávě napadenou účetní závěrku bez výhrad, je možné napadat platnost usnesení o schválení účetní závěrky pouze za předpokladu, že zpráva auditora o jejím ověření je nesprávná, nepravdivá či neúplná. To však dovolatelka v projednané věci netvrdí a správnost závěrů auditora nenapadá.
Jak je zřejmé z obsahu dovolání, dovolatelka sice v obecné rovině uplatnila i dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., žádnou vadu odvolacího řízení však neuvádí.Jelikož se dovolatelce uplatněnými dovolacími důvody správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo a ze spisu se nepodávají ani jiné vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.); dovolání v rozsahu, v němž je přípustné, zamítl podle ustanovení §243a odst. 1 věty první a 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 a §142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání navrhovatelky bylo zčásti odmítnuto, zčásti zamítnuto a družstvu podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. února 2010
JUDr. Hana G a j d z i o k o v á
předsedkyně senátu