ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.926.2008.1
sp. zn. 29 Cdo 926/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce H. G. , zastoupeného JUDr. E. Z., advokátem, proti žalovanému JUDr. Z. P. , jako správci konkursní podstaty úpadce H. G., o určení spornosti pohledávky konkursních věřitelů, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 816/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. ledna 2007, č. j. 15 Cmo 224/2006-114, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 30. května 2006, č. j. 13 Cm 815/2005, 13 Cm 816/2005-93, zamítl Krajský soud v Českých Budějovicích žalobu, kterou se úpadce H. G. domáhal vůči správci své konkursní podstaty určení, že pohledávka F. ú. v Č. K. ve výši 2.590.996,88 Kč přihlášená do konkursu úpadce je sporná a nezpůsobilá k vykonatelnosti (bod I. výroku), jakož i žalobu o určení, že pohledávka C. C. R., k. s. se sídlem v P. ve výši 65.119.499,34 Kč přihlášená do konkursu úpadce je sporná a nezpůsobilá k vykonatelnosti (bod II. výroku).
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, namítaje, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci (a že je tedy dán dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále též jen „o. s. ř.“) a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Konkrétně dovolatel namítá, že ustanovení §23 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, je v rozporu s článkem 11 a 36 Listiny základních práv a svobod neboť nemá možnost zasahovat proti neoprávněně přihlášeným pohledávkám.
Toto dovolání Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustné, když napadenému rozhodnutí nepřisuzuje po stránce právní zásadní význam.
Jde o věc typově shodnou s věcí vedenou mezi týmiž účastníky u téhož soudu prvního stupně pod sp. zn. 13 Cm 816/2005, kde Nejvyšší soud žalobcovo dovolání rovněž odmítl usnesením ze dne 25. června 2009, sp. zn. 29 Cdo 4551/2007. V tomto usnesení, na něž odkazuje, Nejvyšší soud s odvoláním a ustálené judikatorní závěry, jednoznačnou podobu napadaného ustanovení a na základě přesvědčení, že jde o úpravu plně konformní s ústavním pořádkem České republiky, shledal typově shodnou dovolací argumentaci nepřiléhavou a právně nevýznamnou.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je ve smyslu ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. odůvodněn tím, že dovolání žalobce bylo odmítnuto a tím, že u žalovaného žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení zjištěny nebyly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. února 2010
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu