ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.990.2009.1
sp. zn. 29 Cdo 990/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně P. Š ., zastoupené JUDr. Zdeňkem Remešem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Křemencová 8, PSČ 110 00, proti žalovaným 1) PRONAX s. r. o. , se sídlem v Hradci Králové, Gočárova čp. 312, PSČ 500 02, identifikační číslo 60 91 49 12 a 2) Ing. J. M ., zastoupenému Mgr. Kamilem Tomanem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Škroupova 441, PSČ 500 02, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 39 Cm 243/2004, o dovolání druhého žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. září 2008, č. j. 6 Cmo 49/2008-277, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze k odvolání druhého žalovaného v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil „ve vztahu“ žalobkyně a druhého žalovaného rozsudek ze dne 17. října 2007, č. j. 39 Cm 243/2004-240, jímž Krajský soud v Hradci Králové ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 26. července 2004, č. j. 39 Sm 204/2003-36, kterým uložil žalovaným, aby společně a nerozdílně zaplatili žalobkyni částku 450.000,- Kč s 6% úrokem od 29. března 2003 do zaplacení a náhradu nákladů řízení.
Dovolání druhého žalovaného proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které mohlo být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), Nejvyšší soud jako nepřípustné podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Učinil tak proto, že dovolatel mu nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§242 odst. 3 o. s. ř.), je pak možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady v procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130, a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06, jakož i důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Jakkoli dovolatel avizuje uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., ve skutečnosti (posuzováno podle obsahu) závěry, na nichž právní posouzení věci odvolacím soudem spočívá, nenapadá.
Výhradou, že soudy nižších stupňů neprovedly žalovaným navržené důkazy (aniž by současně dovolatel vymezil, v čem má zásadní právní význam takto tvrzené vady řízení spočívat), stejně jako polemikou se skutkovým závěrem soudů nižších stupňů o tom, že druhý žalovaný směnku, jejíhož zaplacení se žalobkyně v dané věci domáhá, podepsal, uplatňuje dovolací důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a odst. 3 o. s. ř., které u dovolání, jež může být přípustné jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., nemá dovolatel, jak Nejvyšší soud vyložil již výše, k dispozici.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání druhého žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Rozhodné znění občanského soudního řádu se podává z bodu 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. dubna 2010
doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu