ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.1188.2010.1
sp. zn. 3 Tdo 1188/2010 -16
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 10. listopadu 2010 v neveřejném zasedání o dovolání nejvyšší státní zástupkyně podaném ve prospěch i v neprospěch obviněného L. – C. N., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 3. 2010, sp. zn. 9 To 103/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 228/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 27. 1. 2010, č. j. 11 T 228/2009-41, byl obviněný L. – C. N. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §171 odst. 1 písm. c) trestního zákona (tj. zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 /dále jen „tr. zák.“/) na tom skutkovém základě, že „dne 4. 10. 2009 ve 13:45 hod. řídil v B. na ulici P. osobní motorové vozidlo zn. Ford Fiesta, červené barvy, kde byl zastaven a kontrolován hlídkou OO PČR, kdy bylo následnou lustrací v policejních evidencích zjištěno, že má rozsudkem Městského soudu Brno ze dne 6. 4. 2009, sp. zn. 89 T 348/2008, jenž nabyl právní moci téhož dne, uložen mimo jiné i zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu osmnácti měsíců, tudíž právní mocí citovaného rozsudku pozbyl oprávnění k řízení motorových vozidel“. Za to byl podle §53 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zák. odsouzen k peněžitému trestu ve výměře třicet tisíc korun. Pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanovil soud výrokem podle §54 odst. 3 tr. zák. obviněnému náhradní trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen rovněž trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu tří let.
O odvolání státního zástupce Městského státního zastupitelství v Brně rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 25. 3. 2010, č. j. 9 To 103/2010-63, jímž podané odvolání podle §256 tr. ř. zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 25. 3. 2010 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podala následně nejvyšší státní zástupkyně ve prospěch i v neprospěch obviněného dovolání , kterým současně napadla v celém rozsahu i rozsudek soudu prvního stupně. Uplatněnými dovolacími důvody byly důvody uvedené v ustanoveních §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatelka nejprve zrekapitulovala dosavadní stav řízení včetně rozhodnutí soudů činných v předmětné trestní věci. Odvolacímu soudu poté vytkla, že konstatoval, že od 1. 1. 2010 nabyl účinnosti nový trestní zákoník, aniž by se vůbec zabýval otázkou, zda lze skutek posoudit též v jednočinném souběhu jako trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák., což bylo stěžejní námitkou podaného odvolání. Soud podle dovolatelky zcela nepřiléhavě konstatoval, že nová právní úprava není pro pachatele příznivější a odvolání státního zástupce zamítl.
V této souvislosti dovolatelka citovala ze stanoviska Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), sp. zn. Tpjn 301/2007, podle nějž „jestliže pachatel řídí motorové vozidlo, ačkoli není držitelem příslušného řidičského oprávnění podle zvláštního zákona (zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů), a to v době, kdy mu bylo řízení motorových vozidel zakázáno pravomocným rozsudkem nebo rozhodnutím příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností v přestupkovém řízení, zpravidla naplňuje znaky trestných činů řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. a maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., spáchaných v jednočinném souběhu“.
Skutečnost, že obviněný řídil motorové vozidlo za situace, kdy nebyl držitelem řidičského oprávnění, protože vykonával pravomocně uložený trest zákazu řízení všech motorových vozidel po dobu od 6. 4. 2009 do 6. 10. 2010, tj. i na dobu spáchání trestné činnosti, však podle dovolatelky soud prvního stupně v popisu skutku náležitě nevyjádřil a v rozporu s návrhem na potrestání ho trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. vinným neuznal. Jeho právní závěr se tak dostal do extrémního rozporu s listinnými důkazy obsaženými ve spise. V důsledku toho pak soud porušil zásadu, že každý skutek je třeba posuzovat podle všech zákonných ustanovení, jejichž skutkovou podstatu naplňuje. V extrémním rozporu s obsahem dokazování je podle názoru dovolatelky též závěr, že skutek se stal dne 4. 10. 2009, ačkoliv z listinných důkazů je zřejmé, že se stal 4. 11. 2009.
Z hlediska právního posouzení jednání obviněného považuje dovolatelka za podstatné, že jak trestný čin podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., tak trestný čin podle 180d tr. zák. našly svůj odraz v pozdějším zákoně č. 40/2009 Sb., účinném od 1. 1. 2010 (dále jen „tr. zákoník“), a to v ustanovení §337 odst. 1 písm. a) o trestném činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání, kdy dřívější skutkovou podstatu trestného činu podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. v sobě obsahuje alinea prvá nové skutkové podstaty trestného činu podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a dřívější skutkovou podstatu trestného činu podle §180d tr. zák. (toto ovšem jen v případě pachatele, který vlastní řidičské oprávnění, které je mu však odňato z důvodů vyslovení správní sankce zákazu řízení všech druhů motorových vozidel ve správním řízení nebo uložení trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení všech druhů motorových vozidel) v sobě obsahuje alinea druhá nové skutkové podstaty trestného činu podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Samotná okolnost, že řidičské oprávnění, které pachatel shora naznačeným způsobem pozbyl, bylo vydáno orgánem jiného státu Evropské unie (zde Rumunskou republikou), je podle dovolatelky irelevantní, neboť z ničeho nevyplývá, že by na takový doklad mělo být pohlíženo jinak než na doklad vydaný příslušným orgánem České republiky. Na základě konstatovaných skutečností pak dovolatelka dospěla k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Krajskému soudu v Brně, který ve věci rozhodoval ve druhém stupni, dovolatelka vytkla, že výše zmiňované pochybení i přes odvolání státního zástupce nenapravil, aniž by se možností posoudit skutek též jako v jednočinném souběhu spáchaný trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. vůbec zabýval.
Nejvyšší státní zástupkyně proto s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. navrhla, aby Nejvyšší soud 1) podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. a za použití §265p odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 3. 2010, sp. zn. 9 To 103/2010, rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. 11 T 228/2009, a zrušil i všechna další rozhodnutí na tato rozhodnutí obsahově navazující, pokud v důsledku zrušení pozbyla podkladu, a 2) aby poté věc podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí. Zároveň připomněla, že navrhované rozhodnutí lze ve smyslu §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. učinit v neveřejném zasedání, což současně také navrhla. Souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání pak vyslovila i pro případ jiného rozhodnutí ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
K podanému dovolání se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. prostřednictvím obhájce písemně vyjádřil obviněný L. – C. N., který označil dovoláním napadená rozhodnutí obou soudů za správná. Má zato, že ho nebylo možno odsoudit za trestný čin, kterému již neodpovídá adekvátní samostatná skutková podstata (§180d tr. zák.). Předmětem trestněprávní ochrany rovněž podle nové právní úpravy je i nadále zájem na řádném výkonu úředního rozhodnutí (zde soudního rozsudku) s tím, že řízení vozidla v jeho zákazu je jeden ze způsobů, jak lze tuto skutkovou podstatu naplnit. Za takový trestný čin - popsaný v rozsudku - proto mohl být a skutečně byl odsouzen. Obviněný zároveň zdůraznil, že pouhé řízení vozidla při absenci oprávnění k řízení není po 1. 1. 2010 trestným činem, a proto nelze samostatně užít skutkovou podstatu, která je v nové úpravě (a to jen při absenci řidičského oprávnění v důsledku jeho pozbytí, nikoli při stavu absence pro jeho dřívější nenabytí) pouze způsobem naplnění jiné skutkové podstaty. Opačný názor by byl podle jeho názoru odklonem od formální významové logiky, na níž je vystavěna struktura nového ustanovení §337 tr. zákoníku. Po 1. 1. 2010 by šlo o zdvojování postihu zahrnutého do jediné skutkové podstaty. Dovolatel proto navrhl, aby podané dovolání bylo zamítnuto.
Nejvyšší státní zástupkyně je podle §265d odst. 1 písm. a) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i neprospěch obviněného. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání státního zástupce) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které nejvyšší státní zástupkyně dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř., na které je v dovolání odkazováno.
Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci prvá alternativa tohoto dovolacího důvodu nebyla dovolatelkou namítána a druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu by pak v posuzovaném případě byla naplněna toliko za předpokladu, že by napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející bylo skutečně zatíženo vadami předpokládanými v dovolacím důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který dovolatelka ve svém mimořádném opravném prostředku rovněž odkazuje.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je či není v souladu se způsobem jednání předpokládaným v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
O relevanci námitek proti skutkovým zjištěním soudů sice je podle názoru Ústavního soudu nutno uvažovat i v dovolacím řízení, avšak pouze v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozované podobě a provedenými důkazy (k tomu srov. např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 84/94). Takový rozpor je ovšem dán zejména tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, popř. skutková zjištění soudů zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce zřetelným opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování. Zároveň však musí jít o nesoulad, který zásadně ovlivňuje následné právní posouzení skutku.
Nejvyšší státní zástupkyni však nelze přisvědčit v tom, že v popisu skutku ve výroku rozsudku soudu prvního stupně chybí konstatování právní skutečnosti, že obviněný řídil motorové vozidlo za situace, kdy nebyl držitelem řidičského oprávnění, protože měl v inkriminované době uložen trest zákazu řízení všech motorových vozidel. Z tzv. skutkové věty výroku (byť ji případně bylo možno formulovat výstižněji) totiž dostatečně vyplývá, že soud při posuzování viny obviněného vycházel ze zjištění, že v době zadržení hlídkou Policie České republiky řídil motorové vozidlo přesto, že měl tuto činnost zakázánu po dobu osmnácti měsíců rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 6. 4. 2009, sp. zn. 89 T 348/2008, jenž nabyl právní moci téhož dne, a že na tuto dobu pozbyl oprávnění k řízení motorových vozidel.
Za další vadu zakládající dovolatelkou namítaný extrémní nesoulad mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozované podobě a provedenými důkazy ve shora uvedeném smyslu pak nepochybně není možno považovat ani namítanou nesprávnost v uvedení data spáchání činu. Byť soud skutečně z návrhu na potrestání převzal do popisu skutku nesprávné datum 4. 10. 2009 namísto správného 4. 11. 2009, neměla ani tato (zřejmě) písařská chyba zásadní vliv na následné právní posouzení skutku. Z odůvodnění rozsudku pak vyplývá, že soud při zjišťování skutkového stavu věci vycházel mimo jiné též z úředního záznamu o kontrole motorového vozidla (č. l. 1 spisu) a protokolu o zadržení osoby podezřelé (č. l. 4 spisu), kde je doba spáchání skutku vymezena správně dnem 4. 11. 2009.
Z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak jej Nejvyšší soud vyložil shora, je dovolání nejvyšší státní zástupkyně právně relevantní v té části, kde namítla a odůvodnila, že skutek obviněného měl být právně posouzen nikoliv pouze jako trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., ale též v jednočinném souběhu s trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák.
Otázka, zda skutek spáchaný před 1. 1. 2010, vykazující v jednočinném souběhu znaky trestných činů podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a §180d tr. zák., o kterém soudy rozhodují již za účinnosti nového trestního zákoníku, se s ohledem na zákonná ustanovení o časové působnosti trestních zákonů posoudí podle právní úpravy účinné v době spáchání činu (tj. podle trestního zákona účinného do 31. 12. 2009), anebo podle právní úpravy pozdější (jako pro pachatele příznivější), byla předmětem dosud nepublikovaného, avšak již schváleného (21. 10. 2010) stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu, sp. zn. Tpjn 302/2010.
V rámci řešení dané problematiky dospělo trestní kolegium Nejvyššího soudu k závěru, že pro posouzení otázky, zda použití pozdějšího trestního zákona by bylo pro pachatele příznivější, je rozhodující celkový výsledek z hlediska trestnosti posuzovaného činu, jehož by bylo dosaženo při aplikaci zákona účinného v době spáchání činu a zákona pozdějšího. Jestliže okolnosti vztahující se ke spáchání činu a k osobě pachatele jsou stejně významné podle nové i dřívější trestně právní úpravy, pak pro závěr, který z posuzovaných trestních zákonů je ve smyslu ustanovení §2 odst. 1 část věty za středníkem tr. zákoníku, resp. §16 odst. 1 část věty za středníkem tr. zák., pro pachatele příznivější, je rozhodující srovnání trestních sazeb uvedených v posuzovaných zákonech a trestů, které lze na jejich základě uložit (srov. rozhodnutí pod č. 11/1991 Sb. rozh. tr.).
S ohledem na tyto zásady posuzování trestnosti činu je podle Nejvyššího soudu zřejmé, že v případě skutku spáchaného nejpozději dne 31. 12. 2009 a vykazujícího v jednočinném souběhu znaky trestných činů maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění §180d tr. zák., posuzovaného po 1. 1. 2010, není pro pachatele příznivější právní kvalifikace podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku o trestném činu (přečinu) maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání.
Takový skutek lze po 1. 1. 2010 posoudit jen jako trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., neboť jeho posouzení též jako trestného činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění §180d tr. zák. již nepřichází v úvahu, a to s ohledem na aplikaci ustanovení §65 tr. zák. o zániku nebezpečnosti činu pro společnost jako jedné z forem zániku trestnosti činu.
Jsou-li výše uvedené zásady aplikovány na nyní posuzovaný případ, je možno dovodit, že soudy činné v předmětné trestní věci, pokud jednání obviněného právně kvalifikovaly pouze jako trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., rozhodly věcně správně a způsobem konformním s výše citovaným stanoviskem Nejvyššího soudu, přestože ke svým rozhodnutím dospěly i na základě právních úvah, které právním názorům uvedeným v tomto stanovisku plně neodpovídají, resp. v jejich rozhodnutích absentují. V této souvislosti je však nutno připomenout, že dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není podle §265a odst. 4 tr. ř. přípustné.
Nejvyšší soud tedy dovolatelce nepřisvědčil, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu a jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně byly zatíženy jí vytýkanými vadami, které měly spočívat v nesprávném právním posouzení skutku či v jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Protože dovolání nejvyšší státní zástupkyně bylo dílem podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. písm. g) tr. ř., a v jeho relevantně uplatněné části mu z hlediska ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. i §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. nebylo možno přiznat dovolatelkou přisuzované opodstatnění, Nejvyšší soud rozhodl tak, že podané dovolání se podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., odmítá jako zjevně neopodstatněné. Toto rozhodnutí učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 10. listopadu 2010
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler