ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.1229.2010.1
sp. zn. 3 Tdo 1229/2010-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. listopadu 2010 o dovolání podaném nejvyšší státní zástupkyní , v neprospěch obviněného por. PČR J. V. , proti rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 67 To 114/2010 ze dne 30. dubna 2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 1 T 44/2009, takto:
I. Podle §265k odst. 1 trestního řádu se rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 67 To 114/2010 ze dne 30. dubna 2010 zrušuje.
II. Podle §265k odst. 2 trestního řádu se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265 l odst. 1 trestního řádu se Městskému soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. 1 T 44/2009 ze dne 21. ledna 2010 byl por. PČR J. V. uznán vinným trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) trestního zákona (zák. č. 140/1960 Sb., trestního zákona účinného do 31. 12. 2009, dále jen tr. zák.), který byl spatřován ve skutečnosti, že „v přesně nezjištěné době do 10. 12. 2007 na svém pracovišti v P., ul. S., získal dosud nezjištěným způsobem telefonní číslo užívané Ing. M. Š. (správně Š.) , které pod nepravdivou legendou zanesl do trestního spisu ČTS: ORIII-3015/SKPV-OOK-2007 a následně dne 10. 12. 2007 vyžádal u Obvodního soudu pro Prahu 8 příkaz ke sdělení údajů o uskutečněném telekomunikačním provozu podle §88a tr. řádu na toto číslo za období od. 1. 10. 2007 do 10. 12. 2007 a poté, co na základě příkazu ke sdělení údajů o uskutečněném telekomunikačním provozu Obvodního soudu pro Prahu 8, sp. zn. Nt 2764/2007 ze dne 11. 12. 2007 obdržel výpis příchozích a odchozích telefonních hovorů telefonní SIM karty, s tímto nakládal přesně nezjištěným způsobem tak, že se údaje z tohoto výpisu dostaly do rukou redaktora TVN J. H., který jejich částečný obsah zveřejnil ve své reportáži v hlavních zprávách TVN ve dnech 13. a 14. 1. 2008, přičemž obžalovaný takto popsaným způsobem jednal v rozporu s ustanovením §6 odst. 1 tehdy platného zákona o Policii ČR č. 283/1991 Sb., §45 odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2003 Sb. o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů a článkem 67 odst. 5, 8 závazného pokynu policejního prezidenta č. 130/2001 upravující postup PČR při plnění úkolů v trestním řízení“. Za výše uvedený trestný čin byl por. PČR J. V. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců a jeho výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu služby ve služebním poměru k bezpečnostním sborům definovaných v §1 odst. 1 z. č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů a výkonu služby příslušníka obecní policie podle zák. č. 553/1991 Sb. na dobu dvou roků.
O odvolání J. V. (a příslušného státního zástupce) proti výše uvedenému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze rozsudkem sp. zn. 67 To 114/2010 ze dne 30. dubna 2010 tak, že podle §258 odst. 1 písm. d) trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že J. V. podle §226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 27. 3. 2009, sp. zn. 2 KZV 50/2008 pro skutek, v němž byl spatřován trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák., neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.
Proti výše citovanému rozsudku odvolacího soudu podala dovolání v neprospěch obviněného nejvyšší státní zástupkyně, a to včas, jako osoba oprávněná a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označila ten, který je uveden v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku nejvyšší státní zástupkyně uvedla, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení skutku. Poukázala na skutečnost, že i odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že nemá pochybnosti o tom, že se obviněný dopustil jednání popsaného ve výroku (citovaného rozsudku soudu prvního stupně), a to konkrétně tím, že záměrně, veden úmyslem nezákonně získat údaje o hovorech na telefonním čísle užívaném Ing. M. Š., manipuloval za tím účelem s údaji v jednom ze spisů, které zpracovával, za současného zjištění, že to byl rovněž obviněný, kdo nezjištěným způsobem předal získané informace redaktoru TVN J. H., čímž byl od počátku motivován. Městský soud v Praze však rozsudek soudu prvního stupně zrušil, neboť z něj (dle jeho názoru) nevyplývá úmysl obviněného způsobit jinému škodu či sobě nebo jinému opatřit neoprávněný prospěch a ani z provedených důkazů nevyplývá jeho motivace nebo pohnutka k takovému jednání. K tomu však nejvyšší státní zástupkyně uvedla, že nelze akceptovat stanovisko odvolacího soudu v tom směru, že pokud jde o subjektivní stránku příslušného trestného činu, popis skutku musí obsahovat nejen explicitní vyjádření, podle něhož obviněný jednal, ale je také nutné, aby obsahoval vyjádření reálných skutečností, z nichž lze takový právní závěr dovodit. Připomněla, že v dané věci obviněný V. zcela vědomě pod nepravdivou legendou zařadil do spisu vedeného v jiné věci telefonní číslo Ing. M. Š. a podařilo se mu následně ve vztahu k němu získat informace o uskutečněném telekomunikačním provozu, které následně předal či zajistil jejich předání redaktoru TVN J. H. Poukázala také na skutečnost, že popsaným jednáním obviněný neoprávněně získal údaje tvořící telekomunikační tajemství, týkající se jiné osoby a již tímto způsobil jiné osobě škodu, a to škodu imateriální (na právech jiné fyzické osoby). Dále nejvyšší státní zástupkyně uvedla, že tímto jednáním vznikl současně i neoprávněný prospěch nejprve na straně obviněného a následně i na straně J. H., neboť tyto osoby bez jakéhokoli zákonného podkladu získaly možnost disponovat se zmíněnými (tajemství podléhajícími) údaji. Vzhledem k výše uvedeným okolnostem proto nejvyšší státní zástupkyně závěrem svého podání navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) v neveřejném zasedání ad 1. podle §265k odst. 1, 2 trestního řádu za podmínky uvedené v §265p odst. 1 trestního řádu zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2010, sp. zn. 67 To 114/2010, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a ad 2. dále postupoval podle §265 l odst. 1 tr. ř. a přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl a dále pro případ, že by Nejvyšší soud shledal, že je v posuzovaném případě nutno rozhodnout jiným způsobem než předpokládaným v §265r odst. 1 písm. b) tr. ř., vyjádřila souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže o trestný čin nejde nebo jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě popsán.
Podle §120 odst. 3 tr. ř. výrok, jímž se obžalovaný uznává vinným nebo jímž se obžaloby zprošťuje, musí přesně označovat trestný čin, jehož se výrok týká, a to nejen zákonným pojmenováním a uvedením příslušného zákonného ustanovení, nýbrž i uvedením, zda jde o zločin nebo přečin, místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, jakož i uvedením všech zákonných znaků včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu.
Trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák. se dopustí veřejný činitel, který v úmyslu způsobit jinému škodu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch vykonává svou pravomoc způsobem odporujícím zákonu.
K pojmu „škoda“ a „neoprávněný prospěch“ u tohoto trestného činu je třeba odkázat na judikované rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tz 73/74 (publ. pod R 25/1975 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), ze kterého plyne, že pod pojmem "úmyslně způsobí jinému škodu" nelze spatřovat jen způsobení materiální škody, ale i škody imateriální, zejména poškozením práv fyzické nebo právnické osoby. Stejně tak pod pojmem "opatří jinému neoprávněný prospěch" nejde jen o opatření majetkového prospěchu, ale o opatření jakéhokoliv neoprávněného zvýhodnění jiného, na které nemá právo. Z uvedeného ustanovení dále plyne, že tento trestný čin je dokonán, jestliže veřejný činitel nesplní svou povinnost v úmyslu způsobit jinému škodu nebo neoprávněně zvýhodnit jiného, a nezávisí na tom, zda jiný takovým jednáním veřejného činitele byl skutečně poškozen nebo získal neoprávněný prospěch. Stačí tedy, jestliže veřejný činitel nesplní svou povinnosti (analogicky vykonává svou pravomoc způsobem odporujícím zákonu) jsa veden uvedenou pohnutkou.
Jak vyplývá z citované skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně, obviněný zcela vědomě zanesl pod nepravdivou legendou cizí telefonní číslo do trestního spisu za tím účelem, aby mohl získat údaje o uskutečněném telekomunikačním provozu. Již z výše uvedeného (zejména v souvislosti s citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu) je zřejmé, že tímto došlo k poškození účastníka telekomunikačního provozu, jehož údaje byly jednáním obviněného neoprávněně získány. V tomto směru je nutno odkázat na nález Ústavního soudu (na který ostatně poukázala ve svém dovolání i nejvyšší státní zástupkyně) sp. zn. II. ÚS 502/2000, podle kterého je soukromí každého člověka hodno ochrany ve smyslu čl. 13 Listiny základních práv a svobod nejen ve vztahu k vlastnímu obsahu zpráv podávaných telefonem, ale i ve vztahu k údajům o volaných číslech, datu a čase hovoru, době jeho trvání, v případě mobilní telefonie o základových stanicích zajišťujících hovor. Tyto údaje jsou nedílnou součástí komunikace uskutečněné prostřednictvím telefonu. Jestliže ústavní pořádek České republiky připouští průlom této ochrany, děje se tak pouze a výlučně v zájmu ochrany demokratické společnosti, případně v zájmu ústavně zaručených základních práv a svobod jiných; sem spadá především nezbytnost daná obecným zájmem na ochraně společnosti před trestnými činy a na tom, aby takové činy byly zjištěny a potrestány. Přípustný je tedy pouze zásah do základního práva nebo svobody člověka ze strany státní moci, jestliže jde o zásah nezbytný ve výše uvedeném smyslu. K tomu, aby nebyly překročeny meze nezbytnosti, musí existovat systém adekvátních a dostatečných záruk, skládající se z odpovídajících právních předpisů a účinné kontroly jejich dodržování. Ze skutkové věty (citovaného) rozsudku soudu prvního stupně je zcela zřejmé, že obviněný údaje o uskutečněném telekomunikačním provozu poškozeného M. Š. získal nejen v rozporu s tímto citovaným nálezem Ústavního soudu, ale i zcela v rozporu se zákonem. Výklad ustanovení §120 odst. 3 tr. ř. v tom směru, že skutková věta musí nutně obsahovat explicitní vyjádření, podle něhož obviněný jednal, je vyložena příliš restriktivně, neboť v souladu s uvedeným ustanovením je nutné, aby popis skutku obsahoval vyjádření reálných skutečností, z nichž lze takový právní závěr vyvodit. Pozorným čtením předmětné skutkové věty, lze zcela jednoznačně dospět k právnímu závěru, že obviněný zjevně úmyslně neoprávněně získal chráněné osobní údaje poškozeného, přičemž je již zřejmé, že tímto jednáním došlo ke škodě (tedy poškození práva na soukromí).
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání nejvyšší státní zástupkyně je důvodné, zrušil podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. napadené usnesení odvolacího soudu a současně podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil rovněž další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, tedy se znovu zabýval odvoláním obviněného a příslušného státního zástupce. Městský soud v Praze je v dalším řízení povinen postupovat podle §265s odst. 1 tr. ř. a v uvedeném směru také případně doplnit dokazování, zejména z hlediska škody či neoprávněného prospěchu.
Toto rozhodnutí učinil dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit ve veřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. b) tr. ř.].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 10. listopadu 2010
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka