ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.1393.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 1393/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 20. ledna 2010 dovolání obviněného Ing. J. M., proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně ze dne 19. 3. 2009, sp. zn. 6 To 114/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 31 T 135/2005, a rozhodl takto:
I. Podle §265k odst. 1 tr. ř. se částečně zrušují usnesení Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně ze dne 19. 3. 2009, sp. zn. 6 To 114/2009, a to v části, v níž bylo zamítnuto odvolání obviněného Ing. J. M. proti výroku o vině pod body 2) a 3), proti výroku o trestu a výroku o náhradě škody v rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 14. 11. 2008, sp. zn. 31 T 135/2005, a dále se částečně zrušuje rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 14. 11. 2008, sp. zn. 31 T 135/2005, a sice ve výroku o vině trestnými činy zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. pod body 2) a 3), v celém výroku o trestu a výroku o náhradě škody.
II. Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu ve Zlíně přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 14. 11. 2008, sp. zn. 31 T 135/2005, byl obviněný Ing. J. M. uznán vinným třemi trestnými činy zpronevěry a sice pod bodem 1) výroku o vině podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák., pod body 2) a 3) shodně podle §248 odst. 1, odst. 2 tr. zák.
Těchto se podle zjištění okresního soudu dopustil tím, že:
v O., okres Z., jako jednatel společnosti EKOAT, s. r. o., se sídlem v Otrokovicích,
1) v blíže nezjištěné době roku 2002, nejpozději do 13. 12. 2002 neodvedl společnosti EKOAT, s. r. o., částku 500.000,- Kč a nejpozději do 30. 12. 2002 částku 350.000,- Kč, se kterými disponoval jako jednatel společnosti. Tyto částky si ponechal jako svůj podíl na zisku společnosti, ačkoliv k jejich inkasu nebyl oprávněn, neboť se tak dělo proti vůli dalších společnic J. T., a I. A., neboť valná hromada společnosti dne 5. 11. 2002, kde měla být 100% hlasů společníků schválena výplata částky 1.000.000,- Kč jako podílu obžalovaného na zisku vytvořeného za léta 1997 až 2001, se neuskutečnila a žádné takové rozhodnutí tudíž nebylo přijato. Společnosti EKOAT, s. r. o., tak způsobil škodu ve výši 850.000,- Kč,
2) dne 29. 12. 2003, ani později, neodvedl společnosti EKOAT, s. r. o., finanční hotovost ve výši 42.700,- Kč, kterou převzal od Š. F., jako úhradu faktury vystavené dne 15. 12. 2003 společností EKOAT, s. r. o., za prodej svislé frézky FA4V, rok výroby 1957. Finanční hotovost si ponechal a společnosti EKOAT, s. r. o., způsobil škodu ve výši 42.700,- Kč,
3) dne 20. 4. 2004, ani později, neodvedl společnosti EKOAT, s. r. o., finanční hotovost ve výši 50.610,- Kč, kterou převzal od společnosti ČeMeBo, s. r. o., se sídlem v Blansku jako úhradu faktur vystavených společností EKOAT, s. r. o. Finanční hotovost si ponechal a společnosti EKOAT, s. r. o., způsobil škodu ve výši 50.610,- Kč.
Obviněnému byl podle §248 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let, který byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle §53 odst. 1 tr. zák. byl dále obviněnému uložen peněžitý trest ve výměře 100.000,- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zák. byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání tří měsíců pro případ, že by obviněný uložený peněžitý trest ve stanovené lhůtě nezaplatil. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené společnosti EKOAT, s. r. o., se sídlem v Otrokovicích, Objízdná 1577, způsobenou škodu ve výši 943.310,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená společnost se zbytkem svého nároku odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání směřující do všech jeho výroků. Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně usnesením ze dne 19. 3. 2009, sp. zn. 6 To 114/2009, toto odvolání zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
II.
Proti rozhodnutí krajského soudu podal obviněný Ing. J. M. prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Má za to, že rozsudek soudu prvního stupně trpí vadami spočívajícími v neúplnosti a nesprávnosti skutkových zjištění, jelikož se nalézací soud nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro své rozhodnutí. Rovněž výrok o náhradě škody považuje za nesprávný.
Ve vztahu ke skutku pod bodem 1) rozsudku namítá, že se soud nevypořádal s provedenými důkazy. Okresní soud podle něj nevyvrátil jeho obhajobu, že nikdy doklady o převzetí částek nepodepsal, ani těmito částkami nedisponoval. Domnívá se, že soud měl vycházet ze zásady „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Soudy podle něj pochybily, pokud u něj dovodily zavinění, jelikož jemu jako společníku náležel podíl ze zisku a k vyplacení tohoto podílu mohl v souladu s §123 obchodního zákoníku zabránit pouze výslovný nesouhlas ostatních společníků. Tímto se ale podle něj nalézací soud vůbec nezabýval, a to přesto, že obhajoba navrhovala opakovaný výslech svědkyň T. a A. za účelem objasnění těchto otázek. Dále má za to, že nemohl naplnit skutkovou podstatu trestného činu zpronevěry dle §248 tr. zák., když nebylo prokázáno, že by si přisvojil věc cizí, ani že by společnosti EKOAT, s. r. o., způsobil škodu. Namítá, že i v případě, že by mu předmětné finanční prostředky nenáležely, byl oprávněn s nimi jako společník a jednatel společnosti nakládat. Je proto přesvědčen, že na základě popsané důkazní situace je možno dospět toliko k rozhodnutí o jeho zproštění obžaloby. Podle mínění obviněného odvolací soud postupoval podle §256 tr. ř., aniž by pro takový postup byly splněny procesní podmínky, a neboť již u napadeného rozsudku prvního stupně existoval dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V případě skutků pod bodem 2) a 3) výroku obviněný konstatuje, že bylo prokázáno, že obě předmětné částky skutečně převzal. Současně ale bylo zjištěno, že je nevyužil pro vlastní potřebu, ale pro potřeby společnosti EKOAT, s. r. o., když z nich zcela prokazatelně uhradil splátky leasingových smluv na vozidla, která měla společnost v leasingovém pronájmu. Má přitom za to, že není rozhodné, kdo měl vozidla v tomto okamžiku v držení, neboť smluvní stranou leasingových smluv a povinným k úhradě byla stále společnost EKOAT, s. r. o. Z toho obviněný dovozuje, že pokud uhradil tyto splátky z prostředků, které jménem společnosti obdržel, pak si nepřisvojil cizí věc, která mu byla svěřena, a také nezpůsobil škodu tomu, kdo mu ji svěřil, jak to vyžaduje skutková podstata trestného činu podle §248 tr. zák. Naopak tím, že došlo k zaplacení dlužných splátek, žádná škoda společnosti nevznikla. Po provedeném dokazování proto podle obviněného nemohl odvolací soud dospět k jinému závěru, než že uvedené skutky nejsou trestnými činy ve smyslu §226 písm. b) tr. ř. Stejně také jako u skutku pod bodem 1) se obviněný domnívá, že odvolací soud postupoval podle §256 tr. ř., aniž by pro takový postup byly splněny procesní podmínky, neboť i zde existoval pro vady rozsudku prvního stupně dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný pak v souvislosti s vytýkanými vadami výroku o vině napadá rovněž výrok o trestu a náhradě škody.
V petitu dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí i rozhodnutí jemu předcházející a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, případně, aby Nejvyšší soud sám rozhodl tak, že obviněného zprostí obžaloby v celém rozsahu.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání písemně vyjádřila podle §265h odst. 2 tr. ř.
Ve vztahu ke skutku pod bodem 1) uvádí, že obhajoba obviněného, podle níž se finanční částky z pokladní hotovosti poškozené obchodní společnosti vůbec nedostaly do jeho dispozice, resp., že mu tyto částky náležely z titulu jeho podílu na zisku společnosti, byla zcela vyvrácena. Podle nejvyšší státní zástupkyně se obviněný pouze dodatečně neúspěšně snažil opatřit si právní titul pro dispozici s uvedenou hotovostí. Právní posouzení jednání obviněného pod bodem 1) jako trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. proto považuje za zcela zákonné.
Naproti tomu u skutků pod body 2) a 3) má za to, že soudy nevzaly dostatečně v úvahu, že předmětné finanční prostředky nevyužil obviněný pro vlastní potřebu, ale pro potřeby společnosti EKOAT, s. r. o., když z nich zcela prokazatelně hradil splátky leasingových smluv na vozidla, která měla společnost v pronájmu. Nejvyšší státní zástupkyně přitom nepovažuje za rozhodné, kdo měl tato vozidla v držení, když smluvní stranou leasingového nájmu nebyl obviněný, ale společnost EKOAT, s. r. o. Vzhledem k absenci znaků trestného činu zpronevěry není důvod k úvahám o trestní odpovědnosti obviněného v uvedeném směru, přičemž podle ní nepřipadá v úvahu ani trestní postih dle §255, resp. 255a tr. zák. Současně ale nejvyšší státní zástupkyně vyslovuje názor, že uvedené zjištění se nemůže zásadním způsobem projevit na změně právního postavení obviněného, když mu byl uložen trest na samé spodní hranici trestní sazby ust. §248 odst. 3 tr. zák. a i výše uloženého peněžitého trestu odpovídá výši majetkového prospěchu získaného skutkem pod bodem 1) výroku.
Nutnost změny napadeného rozhodnutí proto spatřuje toliko ve vztahu k výroku o náhradě škody. V petitu svého vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí i rozhodnutí jemu předcházející zrušil toliko ve výrocích o náhradě škody a sám rozhodl tak, že se poškozená společnost EKOAT, s. r. o., odkazuje s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve ověřil, zda je dovolání přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, jestli dovolatelem uváděné důvody lze považovat za některý z dovolacích důvodu vyjmenovaných v §265b odst. 1 tr. ř., jelikož uplatnění námitek, které naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem dle §265i odst. 3 tr. ř.
Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění ani neúplnost provedeného dokazování (k tomu viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, II. ÚS 651/02, III. ÚS 282/03).
Co se týče námitek dovolatele ke skutku pod bodem 1) výroku, Nejvyšší soud v nich spatřuje výhrady pouze proti rozsahu, v němž soudy provedly ve věci dokazování, a současně proti závěrům, které postupem podle §2 odst. 5 tr. ř. z takto provedených důkazů vyvodily. Tím zjevně míjí jím deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je určen k odstranění vad hmotně právního posouzení skutku, tak jak byl soudy zjištěn. Judikatura Ústavního soudu sice připouští ojediněle průlom do tohoto výkladu mezí dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v případech, kdy by mezi skutkovými zjištěními soudů na straně jedné a jejich právním posouzením na straně druhé zjevně panoval extrémní nesoulad, resp. za situace, kdy právní závěry v žádné možné interpretaci z učiněných skutkových zjištění nevyplývají (k tomu viz usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 578/04). O takovou situaci se však v projednávaném případě jednoznačně nejednalo. Jak správně konstatoval nalézací soud na str. 9 rozsudku, závažná rozhodnutí obchodní společnosti, včetně rozhodnutí o rozdělení zisku, se tvoří na valné hromadě společnosti. V konkrétním případě k žádnému takovému rozhodnutí nedošlo, byť se obviněný pokoušel takové rozhodnutí iniciovat, ale neúspěšně. Nejvyšší soud k tomuto poznamenává, že ust. §123 odst. 1 obchodního zák. stanoví, že společníci se podílejí na zisku určeném valnou hromadou k rozdělení mezi společníky v poměru svých obchodních podílů, nestanoví-li společenská smlouva jinak. Společenská smlouva v tomto ohledu nestanovila jinak (srov. č. l. 17-26 spisu). Z toho vyplývá, že k rozdělení zisku obchodní společnosti EKOAT, s. r. o., by muselo dojít na její valné hromadě, k níž ale nedošlo. Naopak provedené dokazování prokázalo, že obviněný se dodatečně snažil přimět obě společnice k podpisu listiny – zápisu z valné hromady, která měla v rozporu se skutečností stvrdit její konání a výplatu zisku 1.000.000,- Kč obviněnému. Tuto listinu ani jedna ze společnic nepodepsala (viz č. l. 11). Soudy tedy zcela opodstatněně uzavřely, že obviněný s finančními prostředky ve výši 850.000,- Kč nakládal neoprávněně, přičemž tím naplnil všechny znaky skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák.
V případě skutků pod body 2) a 3) výroku je však situace poněkud odlišná. Soudy se zde nedostatečně zabývaly obhajobou obviněného, že obě inkasované finanční částky, jež patřily společnosti EKOAT, s. r. o., nepoužil pro sebe, ale na úhradu leasingových splátek automobilů pronajatých společností. Touto obhajobou obviněný argumentoval již v průběhu hlavního líčení a rovněž v řízení odvolacím. Zatímco krajský soud na tyto námitky obviněného vůbec nereagoval, soud prvého stupně konstatoval (viz str. 8 jeho rozsudku), že má za prokázáno, že obviněný skutečně doplatil leasing služebních vozidel v dubnu a červnu 2004, ale to již nebyl jednatelem ani zaměstnancem společnosti a přesto dál užíval majetek, který měl vrátit. Tento závěr v prvé řadě postrádá hlubší argumentaci, když dokazování se zjevně nesoustředilo na to, jak to bylo po faktické i právní stránce s užíváním zmíněných aut. Nicméně i tak se jeví závěr soudu, že tímto jednáním naplnil obviněný znaky trestného činu zpronevěry podle §248 tr. zák., jako přinejmenším předčasný. Zcela chybí zjištění soudu, že finanční prostředky inkasované obviněným za úhradu faktur společnosti si obviněný přisvojil, když soud současně připouští, že je obviněný použil na leasingové splátky, k nímž byla povinna společnost EKOAT, s. r. o. Samotné eventuální neoprávněné užívání vozidel obviněným by již nepochybně bylo součástí jiného skutku, ale nikoli skutků pod body 2) a 3), jimiž byl obviněný uznán vinným a které měly spočívat ve zpronevěření finančních částek a zejména způsobení škody uvedené společnosti. Co mělo být v tomto případě způsobenou škodou z obsahu napadených rozhodnutí v kontextu zmíněných námitek obviněného nevyplývá. V tomto ohledu Nejvyšší soud zcela sdílí argumentaci, kterou rozvedla ve svém vyjádření nejvyšší státní zástupkyně. V této části tedy shledal Nejvyšší soud dovolání obviněného opodstatněné.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., obviněný jej uplatnil v obou alternativách. První alternativa, tj. že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, v daném případě rozhodně naplněna nebyla. V posuzovaném případě totiž došlo k věcnému přezkumu rozhodnutí soudu prvého stupně soudem odvolacím, nedošlo k zamítnutí z tzv. formálních důvodů, jak to úspěšné uplatnění zmíněné alternativy předpokládá. Druhá alternativa dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., tj. že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k), v tomto případě tedy důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., byla naplněna. Stanovisko Nejvyššího soudu k naplnění tohoto dovolacího důvodu v druhé alternativě se tudíž odvíjelo od shora rozvedeného stanoviska k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
IV.
Nejvyšší státní zástupkyně navrhovala, aby byla napadená rozhodnutí zrušena toliko ve výrocích o náhradě škody s tím, že pochybení ve výroku o vině je nevýznamné a nemělo by vliv na výši původně uloženého trestu, Nejvyšší soud dospěl k odlišnému závěru. I když skutky pod body 2) a 3) byly zjevně méně závažné než skutek pod bodem 1), Nejvyšší soud má za to, že možnost zproštění obviněného z obžaloby pro tyto skutky (eventuálně zastavení trestního stíhání, jak o něm bude zmínka níže) by byly pro obviněného významnou změnou a to i za situace, kdy by neměly výraznější vliv na výrok o trestu.
Proto z podnětu dovolání obviněného Ing. J. M. podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil částečně usnesení Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně ze dne 19. 3. 2009, sp. zn. 6 To 114/2009, a to v části, v níž bylo zamítnuto odvolání obviněného Ing. J. M. proti výroku o vině pod body 2) a 3), proti výroku o trestu a výroku o náhradě škody v rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 14. 11. 2008, sp. zn. 31 T 135/2005, a dále i rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 14. 11. 2008, sp. zn. 31 T 135/2005, a sice ve výroku o vině trestnými činy zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. pod body 2) a 3), v celém výroku o trestu a výroku o náhradě škody. Podle §265k odst. 2 tr. ř. byla současně zrušena také další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Protože Nejvyšší soud považuje za nezbytné dosud provedené dokazování dílčím způsobem doplnit, podle §265l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu ve Zlíně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Na okresním soudu nyní bude, aby se dále zabýval skutky pod body 2) a 3). Dokazování bude třeba zaměřit na to, jak obviněný s předmětnými finančními částkami inkasovanými za společnost EKOAT, s. r. o., skutečně naložil, a zda-li byl k tomuto oprávněn. Stěžejní pro případný závěr o vině obviněného bude zjištění, zda dispozice obviněného s uvedenými částkami byla skutečně v rozporu s jeho postavením ve společnosti v předmětné době, a hlavně, zda v důsledku stíhaného jednání vznikla společnosti EKOAT, s. r. o., škoda, pokud se prokáže, že obviněný skutečně zaplatil z inkasovaných částek leasingové splátky. Podle výsledků dokazování bude namístě zvážit, zda je i na tento případ aplikovatelný právní názor zaujatý Nejvyšším soudem ve věci sp. zn. 5 Tdo 94/2006, na který poukazovala ve svém vyjádření Nejvyšší státní zástupkyně.
Na okresním soudu tedy bude, aby provedl nařízené doplnění dokazování (§265s odst. 1 tr. ř.), zabýval se shora zmíněnými problémy a otázkami, které v původním řízení zůstaly stranou jeho pozornosti, resp. stranou pozornosti krajského soudu, nicméně pro posouzení věci se jeví relevantní. Při novém rozhodnutí ve věci pak musí respektovat zákaz změny k horšímu (§265s odst. 2 tr. ř.), když napadené rozhodnutí bylo zrušeno jen v důsledku dovolání podaného obviněným. Okresní soud může rovněž zvážit i eventualitu postupu podle §223 odst. 2 tr. ř. ve vztahu ke skutkům ad 2) a 3), v takovém případě by ale musel být nově ukládán trest za skutek ad 1) a adekvátně upraven i výrok o náhradě škody.
Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v souladu s ust. §265r odst. 1 písm. b tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. ledna 2010
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr