ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.1509.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 1509/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. ledna 2010 o dovolání obviněného J. S., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 7. 2009, sp. zn. 10 To 223/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 1 T 240/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. S. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 14. 4. 2009, sp. zn. 1 T 240/2007, byl obviněný J. S. uznán vinným pod bodem I. 1) výroku trestným činem útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák. ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák.; pod bodem I. 2) trestným činem útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a) tr. zák.; pod bodem II. pak trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák.
Těchto trestných činů se podle skutkových zjištění okresního soudu dopustil tím, že:
I. 1. dne 18. 8. 2007 v době kolem 15,20 hod. v H. K., v S. v trvalém bydlišti, poté, co byla do bytu přivolána hlídka Městské policie v H. K. z důvodu jeho opilosti a agresivního jednání, se pokusil napadnout zakročujícího strážníka Městské policie H. K. M. K., tak, že se proti němu rozběhl s nožem v ruce a snažil se jej zasáhnout do oblasti trupu kuchyňským nožem s ostřím o délce 16,5 cm, přičemž k zasažení strážníka nedošlo, neboť poškozený útoku zabránil použitím donucovacích prostředků,
2. dne 18. 8.2007 v době kolem 15,30 hod. v H. K., ve svém bydlišti v bytě v ul. S., při provádění služebního zákroku hlídkami Městské policie v H. K. a OHS OŘ PČR v H.K., které byly na místo přivolány z důvodu jeho agresivního jednání pod vlivem alkoholu a za účelem jeho převezení na protialkoholní záchytnou stanici, fyzicky napadl člena hlídky OHS OŘ PČR H. K., L. N., tak, že jej kopl do levé nohy, v důsledku čehož jmenovaný utrpěl zhmoždění levého podkolení s dobou léčení od 19. 8. 2007 do 24. 8. 2007,
II. v období od září 2007 do května 2008 v H. K. ani jinde neplnil svou vyživovací povinnost k nezl. L. S., uloženou mu rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové, sp. zn. P 514/2001, ze dne 12. 11. 2004, který nabyl právní moci dne 3. 12. 2004, ve výši 1.300,- Kč měsíčně splatných vždy do 15. dne v měsíci předem k rukám matky R. S., přičemž na výživném za uvedené období dluží částku 11.700,- Kč.
Za trestné činy pod bodem I. výroku a za trestný čin zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák. a za trestné činy zanedbání povinné výživy dle §213 odst. 1 tr. zák., maření výkonu úředního rozhodnutí dle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění dle §180d tr. zák., kterými byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 23. 10. 2007, sp. zn. 1 T 213/2007, který mu byl doručen dne 5. 11. 2007, byl obviněnému J. S. uložen podle §155 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody ve výměře šestnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.
Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen rovněž trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu ve výměře osmnácti měsíců.
Současně byl podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Hradci Králové, sp. zn. 1 T 213/2007 ze dne 23. 10. 2007 s právní mocí dne 14. 11. 2007, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok o trestu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Za trestný čin pod bodem II. výroku byl obviněnému uložen podle §213 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody ve výměře šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost uhradit poškozené Policii ČR, SVK, H. K., U. n., škodu v částce 1.418,- Kč.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný S. odvolání směřující do všech výroků rozsudku. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 16. 7. 2009, sp. zn. 10 To 223/2009, odvolání zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
II.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání opřené o ust. §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., neboť má za to, že soudy obou stupňů tyto skutky posoudily nesprávně z hlediska právního, a to jak co do naplnění znaků skutkové podstaty příslušného trestného činu, tak i ohledně určení konkrétní výše trestu.
Obviněný namítá, že z provedeného dokazování ke skutku pod bodem I. 1) výroku nevyplývá, že by se dopustil útoku nožem. Nesouhlasí se závěrem soudu, že se skutek stal, nebylo podle něj prokázáno, že by útočil úmyslně a tím působil na výkon funkce veřejného činitele.
Obdobné námitky obviněný vznáší i ke skutku pod bodem I. 2) výroku, u kterého rovněž namítá absenci úmyslu. Ze skutkového stavu zjištěného soudy vyplynulo, že ke zranění policisty došlo tím, že „obviněný kolem sebe kopal“. Z toho je podle něj možno dovodit, že se nejednalo o cílený útok s úmyslem způsobit zranění konkrétní osobě a tím působit na výkon její pravomoci.
Ke skutku pod bodem II. výroku uvádí, že v předmětné době mu byly sráženy částky ze mzdy v rámci několika exekucí. Proto se mohl oprávněně domnívat, že mu mezi jinými bylo sraženo i výživné. Tedy i u tohoto skutku podle obviněného nelze dovozovat jeho zavinění.
Dovolatel konečně brojí proti uloženým trestům, které považuje za nepřiměřeně přísné. Rovněž má za to, že soudy nerespektovaly zásady pro ukládání trestů uvedené v §31 odst. 1 tr. zák.
Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněný namítá, že v řízení bylo rozhodnuto o zamítnutí opravného prostředku, ačkoli pro to nebyly splněny procesní podmínky stanovené zákonem.
V petitu svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i rozhodnutí soudu prvního stupně, a přikázal věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání písemně do data neveřejného zasedání nevyjádřila podle §265h odst. 2 tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda námitky uplatněné obviněným J. S. v jeho dovolání lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že v případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění ani neúplnost provedeného dokazování.
Nejvyšší soud konstatuje, že s určitou mírou tolerance byl tento dovolací důvod naplněn námitkou, že útok ad I. 2) výroku – kopnutí policisty - nebyl veden úmyslným zaviněním. Dovolatel tímto zpochybnil naplnění subjektivní stránky jako jednoho z obligatorních znaků předmětné skutkové podstaty. Ovšem toto tvrzení obviněného nemá oporu v závěrech obou soudů, před nimiž dovolatel shodnou námitku rovněž uplatnil. Okresní soud jednoznačně konstatoval, že šlo o úmyslné jednání obviněného (viz str. 8 rozsudku), který kolem sebe kopal nohama a vzpouzel se v úmyslu zabránit strážníkům ve svému převozu. Odvolací soud v tomto ohledu závěry soudu prvého stupně ještě prohloubil a rozvedl, přičemž se opřel o detailní analýzu inkriminované situace (viz str. 3 odůvodnění usnesení tohoto soudu). Dospěl k závěru, že kop byl proveden silou, nikoliv náhodným zvednutím nohy, a že se obviněný jeho prostřednictvím snažil vymanit z držení strážníků a zabránit tak svému převozu na protialkoholní záchytnou stanici.
Další námitky obviněného jsou již ryze skutkové povahy, neboť jejich prostřednictvím prosazuje vlastní interpretaci provedených důkazů, která by měla vyústit primárně v odlišné skutkové závěry, než ke kterým v předmětné věci dospěly soudy. Takovými námitkami ovšem zcela míjí deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale i ostatní dovolací důvody taxativně vypočtené v ust. §265b tr. ř. (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05), neboť neobsahují poukaz na žádnou chybu právního posouzení zjištěného skutku.
Nejvyšší soud v posuzovaném případě neshledal ani extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením na straně druhé, když právní závěry ze skutkových zjištění zcela zřetelně vyplývají (k tomu viz usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 578/04). Ve vztahu ke skutku pod bodem I. 1) výroku obviněný zpochybňuje skutkový závěr soudů, že by vůbec na strážníky útočil. Nalézací soud však jednoznačně uzavřel (viz str. 7 – 8 rozsudku), že šlo ze strany obviněného o útok cílený na zakročujícího policistu K., který jej musel tonfou odvrátit. Shodný závěr učinil v reakci na odvolací námitky obviněného i krajský soud (viz str. 3 jeho usnesení). Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že obviněný sám doznal, že odmítl uposlechnout výzvy uniformovaných policistů, aby nůž, kterým se oháněl, odložil. Jeho obhajobě, že se nepodrobil výzvám strážníků městské policie, neboť se domníval, že by mohlo jít o uniformy falešné, soud důvodně neuvěřil. Ke skutku pod bodem II. výroku obviněný nově namítal, že neměl přehled o všech srážkách, které mu zaměstnavatel ze mzdy strhával, a mohl se tak domnívat, že výživné je mu touto cestou sráženo. Ze spisového materiálu ovšem vyplynulo, že mezi srážkami z jeho mzdy nefigurovaly srážky na výživné, což je na první pohled patrné z výplatnice, kterou musel obviněný dostávat. Obviněný se tedy v žádném případě nemohl domnívat, že by mu ze mzdy byly sráženy částky na výživné, tím spíše, že svou vyživovací povinnost zaměstnavateli ani nenahlásil (viz sdělení společnosti E. S. čl. 33 připojeného spisu sp. zn. 1 T 129/2008). Nejvyšší soud také shledal, že okresní soud podrobně rozebral možnosti obviněného relevantní ve smyslu §96 odst. 1 zák. o rodině pro výši jeho vyživovací povinnosti a oprávněně dovodil, že mu v jejím plnění ve výši 1.300,- Kč žádná objektivní překážka nebránila.
K námitce dovolatele vůči výši uloženého trestu Nejvyšší soud uvádí, že dovolací soud je oprávněn přezkoumávat napadená rozhodnutí jen z důvodů taxativně vymezených v ustanovení §265b tr. ř., mezi kterými výhrady vůči nepřiměřenosti uloženého trestu, uvedeny nejsou (blíže k tomu viz. č. 3/2002 Sb. rozh. trest.). Výši uloženého trestu odnětí svobody lze napadat dovoláním jen omezeně prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. To ovšem pouze tehdy, pokud by obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo trest mimo sazbu stanovenou trestním zákonem za čin, jimž byl uznán vinným. O takový případ se v přezkoumávané věci zjevně nejednalo, když souhrnný trest odnětí svobody byl ukládán v rámci sazby §247 odst. 3 tr. zák. a to při její dolní hranici.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Podle dovolatele bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Opíral se tedy v tomto směru o prvou alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., která ovšem v daném případě zcela jistě naplněna nebyla. V posuzovaném případě totiž došlo k věcnému přezkumu rozhodnutí soudu prvého stupně soudem odvolacím, nedošlo k zamítnutí řádného opravného prostředku z tzv. formálních důvodů (například pro jeho opožděnost, proto, že bylo podáno osobou neoprávněnou nebo osobou, která se jej výslovně vzdala), jak to úspěšné uplatnění zmíněné alternativy předpokládá.
IV.
Nejvyšší soud proto ze shora uvedeného důvodu posoudil dovolání obviněného J. S. jako podané z jiného důvodu, než je uveden §265b tr. ř., a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v souladu s ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 6. ledna 2010
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr