ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.1513.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 1513/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 27. ledna 2010 v neveřejném zasedání o dovolání podaném obviněným J. Š ., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 7. 2009, sp. zn. 7 To 267/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 24 T 85/2007, takto:
I. Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 7. 2009, sp. zn. 7 To 267/2009, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 20. 11. 2007, sp. zn. 24 T 85/2007.
Podle §265k odst. 2 věta druhá tr. ř. se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Obvodnímu soudu pro Prahu 7 přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 20. 11. 2007, sp. zn. 24 T 85/2007, byl obviněný J. Š. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 trestního zákona (tj. zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 /dále jen „tr. zák.“/), na tom skutkovém základě, že „dne 16. 8. 2006 elektronickou poštou poslal objednávku spolu se zřizovacími doklady společnosti ISC C. M. C., a. s., se sídlem P., T., pod jménem Mgr. J. Š., krajský účetní rada P. kraje na mobilní telefonní přístroje 4x LGKG 800, 4x Nokia N 70, 1x Nokia 6131 a 9 SIM karet se službami, jeho objednávka byla potvrzena a dne 23. 8. 2006, poté co doručil na základě vystavené faktury výpis z účtu vedeného u eB. o provedení platby ve výši 72.250,- Kč ze dne 22. 8. 2006, mu bylo v sídle společnosti předáno objednané zboží, podepsal celkem devět smluv na telefony a SIM karty, které označil razítkem K. ú. p. a i. a. v ČR a zboží si odnesl, čímž společnosti ISC C. C., a. s., způsobil škodu ve výši 72.250,- Kč, neboť nikdy účet, ze kterého měly být peníze převedeny, nebyl a není u eB. veden“. Za to byl podle §250 odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří a půl roku. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. mu soud zároveň uložil povinnost uhradit poškozené společnosti ISC C. C., a. s., se sídlem P., T., částku 72.250,- Kč s úrokem ve výši 0,05% denně ode dne 23. 8. 2006 do zaplacení.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. 7. 2009, sp. zn. 7 To 267/2009, jímž podané odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 29. 7. 2009 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Proti shora citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný J. Š. následně dovolání, a to z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel namítl, že soudy obou stupňů se důsledně nezabývaly tím, jakou škodu měl svým jednáním způsobit, a bez pokusu o jakoukoliv objektivizaci jednostranně při jejím určení vyšly z částky uváděné poškozenou společností. V této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2002, sp. zn. 6 Tdo 142/2002, na jehož základě dovodil, že za rozhodnutí spočívající v jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je třeba považovat i chybný výrok o náhradě škody, který má základ v nesprávné aplikaci hmotně právních předpisů občanského a obchodního práva. Dle přesvědčení dovolatele mu rovněž nebyl prokázán znak skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 tr. zák., a to obohacení sebe nebo jiného. K prokázání své neviny pak navrhoval doplnění dokazování výslechem několika v úvahu přicházejících svědků. Soudy však tyto návrhy na doplnění dokazování bezdůvodně zamítly.
Vzhledem k výše uvedeným důvodům dovolatel navrhl, aby Nejvyšší České republiky jeho dovolání vyhověl a aby z jeho podnětu podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 7. 2009, sp. zn. 7 To 267/2009.
K dovolání obviněného se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Podle jeho názoru argumentaci dovolatele přisvědčit nelze, neboť jeho námitky jsou v zásadě pouhou negací skutkových závěrů, které učinil soud prvního stupně na základě provedeného dokazování. Pokud dovolatel zpochybnil zjištění soudu, že svým jednáním naplnil znak obohacení sebe či jiného, státní zástupce připustil, že popis skutkového děje ve výroku rozsudku soudu prvního stupně mohl být pregnantnější. Protože však nebylo dokazováním zjištěno, že by dovolatel předmětné zboží předal někomu jinému (sám u hlavního líčení vypověděl, že má dosud všechny telefony a SIM karty neporušené u sebe), soud důvodně uzavřel, že odebraným a nezaplaceným zbožím obohatil sám sebe. Stejně tak nelze přisvědčit námitce, že nebyla zjištěna výše způsobené škody. Touto škodou je podle státního zástupce nepochybně tržní cena přístrojů, jejich příslušenství a služeb, za kterou je poškozená organizace obviněnému prodala, neboť do procesu tvorby ceny nevstupoval žádný další prvek (např. že by šlo o zboží použité nebo poškozené), který by se mohl na výši škody projevit. Dovolatel pouze zpochybnil závěr soudu, aniž by namítal konkrétní pochybení, kterého by se soud při stanovení výše škody dopustil. A konečně k výtce týkající se nerealizovaných návrhů na doplnění dokazování státní zástupce uvedl, že tato výhrada nemá ve vztahu k uplatněnému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. žádnou relevanci, neboť jde o námitku procesní povahy, kterou pod uplatněný hmotně právní dovolací důvod podřadit nelze. Z obsahu soudních rozhodnutí ani z dostupného spisového materiálu nadto nijak nevyplývá, že by soud některý zásadní důkaz zanedbal, provedené důkazy hodnotil zcela proti skutečnému smyslu informace, kterou obsahují, popř. že by se opíral o některý důkaz opatřený či provedený v rozporu se zákonem, anebo že by hodnocení důkazů zatížil očividnými prohřešky proti obecné logice. Opatřený důkazní materiál podle názoru státního zástupce k objasnění podstaty věci plně postačoval a další dokazování by bylo evidentně nadbytečné.
V závěru svého vyjádření proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné a aby tak učinil v neveřejném zasedání. Souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání vyslovil i pro případ, že by Nejvyšší soud rozhodl i jiným než navrženým způsobem (§265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.). Současně upozornil na skutečnost, že po vyhlášení shora citovaného rozsudku soudu prvního stupně (dne 20. 11. 2007) byl ve věci obviněného J. Š. dne 12. 5. 2008 vyhlášen odsuzující rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 5 T 30/2007. Ten se nezmiňuje o existenci rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 20. 11. 2007, sp. zn. 24 T 85/2007, byť tehdy nepravomocného. Dostupný spisový materiál však státnímu zástupci neumožnil posoudit, zda v předmětných dvou trestních věcech jde o poměr souhrnnosti a zda by proto nepřipadalo v úvahu uložení souhrnného trestu.
Obviněný J. Š. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění je základním předpokladem pro přezkum napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., jímž je dovolací soud vázán. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). To znamená, že v případě, je-li uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., musí dovolací soud vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
S ohledem na skutečnosti rozvedené v předcházejících odstavcích je zřejmé, že dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídá námitka dovolatele, jejímž prostřednictvím zpochybnil závěr soudů o naplnění obligatorního znaku skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 tr. zák. svým jednáním, které spočívalo v obohacení sebe nebo jiného. Tato námitka, jakkoli se jeví jako hmotně právní, totiž primárně vychází z polemiky se zjištěným skutkovým stavem, byť ne zcela přesně vyjádřeným v tzv. skutkové větě výroku rozsudku soudu prvního stupně. Podle něj dovolatel dne 22. 8. 2006 v sídle poškozené společnosti ISC C. C., a. s., po podpisu smluv převzal celkem devět mobilních telefonů a devět SIM karet, které si odnesl a dle vlastní výpovědi učiněné před soudem v hlavním líčení je měl po celou dobu u sebe, tj. plně ve své dispozici a nikomu je nepředal. Objednané zboží mu podle zjištění soudů bylo vydáno poté, co na základě vystavené faktury doručil výpis z účtu potvrzující provedení údajné platby z neexistujícího účtu u banky. V tomto smyslu pak došlo k rozmnožení jeho majetku (obohacení). Jinými slovy, dovolatel pouze s poukazem na nedostatečně zjištěný skutkový stav věci a vlastní skutkovou verzi celého případu spojoval právní názor, že jeho jednání bylo nesprávně právně posouzeno jako trestný čin podvodu podle §250 tr. zák., ačkoliv provedené důkazy ve vztahu k zákonnému znaku „obohacení sebe nebo jiného“ takový závěr nedovolovaly. To znamená, že svůj mimořádný opravný prostředek zčásti nezaložil na hmotně právních - byť v dovolání formálně proklamovaných - důvodech, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, 6 tr. ř.) se domáhal revize (přehodnocení) soudem učiněných skutkových závěrů. Tuto jeho námitku proto pod shora uvedený hmotně právní dovolací důvod podřadit nelze.
Naproti tomu byl dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněným uplatněn právně relevantně námitkou, že se soudy obou stupňů důsledně nezabývaly otázkou výše škody, kterou měl svým jednáním způsobit společnosti ISC C. C., a. s., když vyšly výlučně ze škody uváděné poškozenou společností. Na tomto místě je nutno zdůraznit, že pochybnosti nevzbuzující stanovení výše způsobené škody má význam nejen pro správný (přesný) adhezní výrok. Způsobení majetkové škody je především zákonným znakem skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 tr. zák. a zjištění její výše má zásadní význam pro právní kvalifikaci jednání obviněného, včetně okolnosti podmiňující případné použití vyšší trestní sazby. Zároveň má dopad i na výměru ukládaného trestu.
Protože Nejvyšší soud v projednávané věci neshledal důvody pro odmítnutí dovolání obviněného (jako celku), přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroků rozhodnutí, proti kterým bylo dovolání relevantně podáno, a to v rozsahu a z důvodů, jež byly v dovolání uvedeny, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k následujícím závěrům:
V obecné rovině je nejprve třeba uvést, že trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. se dopustí pachatel, který ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli malou, tj. škodu ve výši dosahující částky nejméně 25.000,- Kč (srov. §89 odst. 11 tr. zák.). Jde o trestný čin úmyslný (§3 odst. 3 tr. zák., §4 tr. zák.), přičemž k naplnění jeho skutkové podstaty je nezbytné, aby úmysl pachatele zahrnoval všechny znaky objektivní stránky uvedeného trestného činu (tj. podvodné jednání v některé z výše uvedených forem, následek a příčinný vztah mezi jednáním a následkem). Trestný čin podvodu je dokonán obohacením pachatele nebo jiného. Pojem obohacení přitom nelze ztotožňovat s pojmem škody, neboť podle okolností může být obohacení menší, popřípadě i větší než způsobená škoda. Obecně platí, že škodou na cizím majetku je újma majetkové povahy. Jde nejen o zmenšení majetku poškozeného, tedy úbytek hospodářské hodnoty, ale i o ušlý zisk, tedy to, o co by jinak byl majetek oprávněně zvětšen.
Nyní projednávaná trestná činnost je specifická tím, že dovolatel si elektronickou poštou objednal u poškozené společnosti v rozsudku soudu prvního stupně specifikované mobilní telefonní přístroje se SIM kartami (celkem 9 ks) a se službami, za které se zavázal uhradit částku v celkové výši 72.250,- Kč. Přitom podle závěru soudů od počátku jednal v úmyslu dohodnutou cenu nezaplatit, tedy podvodně. Požadoval bezhotovostní úhradu smluvené částky, aby následně poškozené firmě předložil výpis z neexistujícího bankovního účtu, kterým mělo být potvrzeno provedení platby, a v návaznosti na tom fyzicky převzal mobilní telefony a SIM karty, které tak získal do své dispozice. Teprve poté vyšlo najevo, že k dokladované bezhotovostní platbě ve skutečnosti nedošlo a v důsledku toho nebyly aktivovány a tedy ani poskytnuty objednané služby.
Stanovení výše škody v částce odpovídající uplatněnému nároku na náhradu škody poškozenou společností ISC C. C., a. s., odůvodnil soud prvního stupně na str. 4 rozsudku tím, že (citováno): „...V daném případě je zcela nerozhodné, zda došlo ke spuštění služeb operátora ve vztahu k převzatým SIM kartám, když obžalovaný převzal, respektive podvodně vylákal též mobilní telefony, které musely být funkční, kdy sám ve své výpovědi uvedl, že byli nuceni je užívat se svými telefonními čísly, tudíž škoda nevznikla na poskytnutých službách, nýbrž škoda vznikla na základě fyzicky převzatých mobilních telefonů se SIM kartami, a pokud jde o vratnou zálohu, obžalovaný za situace, kdy věděl, že telefony a SIM karty jsou vylákány podvodně, rovněž věděl, že nemůže dojít k aktivaci služeb a k případnému vrácení takovéto zálohy, proto soud považuje škodu způsobenou jednáním ve výši fakturované částky, kdy za takovouto částku poškozená společnost prodávala svůj produkt, tj. fyzicky mobilní telefon, fyzicky SIM kartu a zálohu na poskytované služby, které nezačaly být čerpány a tudíž nemohla být ani záruka vrácena a samotná hodnota mobilních telefonů a SIM karet přesahuje hranici škody nikoli malé“. Takový výklad považuje Nejvyšší soud za nepřiléhavý a poněkud zjednodušující.
Pokud totiž dovolatel jednal při nákupu telefonů, SIM karet a služeb v podvodném úmyslu, je nutno na jím uzavřené smlouvy s poškozenou společností (když podle zjištění soudu „podepsal celkem devět“ blíže nespecifikovaných smluv „na telefony a SIM karty“) hledět jako na neplatné právní úkony vzhledem k tomu, že prodávající byl kupujícím úmyslně uveden v omyl (§49a občanského zákoníku). V takovém případě pak škodou nemůže být smluvně dohodnutá částka 72.250,- Kč, ale především hodnota zboží, které dovolatel převzal, zvláště když část plnění ze strany poškozené společnosti, a sice služby, nebyla v důsledku nezaplacení kupní ceny vůbec poskytnuta. Z provedeného dokazování rozhodně neplyne ani závěr, že součástí produktu prodávaného poškozenou společností byly zálohy na poskytované telefonní služby.
V posuzovaném případě není pochyb o tom, že jednáním dovolatele vznikla společnosti ISC C. C., a. s., škoda na cenově zvýhodněných (dotovaných) mobilních telefonech a SIM kartách. Možnost získat cenově zvýhodněné telefony byla zjevně vázána na nákup telefonních služeb nabízených společností T. O2, C. r., a. s. Soudy se blíže nezabývaly tím, jakou funkci resp. účel přesně měly plnit poškozenou firmou fakturované zálohy, které následně tvořily i položky celkové částky 72.250,- Kč, tedy výše uplatňovaného nároku na náhradu škody. Pochybnosti o správnosti výše citovaných úvah soudu prvního stupně vzbuzuje zejména výpověď svědkyně M. H. u hlavního líčení dne 20. 11. 2007, která na dotaz soudu uvedla, že záruku platí každý zákazník, který si objedná telefon za zvýhodněnou cenu. Tato záruka (depozit) je mu pak do tří měsíců společností O2 vrácena. „Je to taková záloha, kdyby ten zákazník zrušil smlouvu, tak oni mu ji nevrátí“ (č. l. 147 spisu).
Shora naznačenými otázkami, nepochybně zásadními pro správné stanovení výše škody, kterou dovolatel společnosti ISC C. C., a. s., trestným činem podvodu způsobil, se soudy ve svých rozhodnutích náležitě nezabývaly. Přitom obecně platí, že při závěru o výši škody způsobené na cizím majetku trestným činem podvodu podle §250 tr. zák., v daném případě vylákáním věcí podvodným slibem zaplacení dohodnuté částky je nutno vycházet především ze skutečné hodnoty věcí a nikoliv jen z výše dohodnuté částky.
S ohledem na skutečnosti rozvedené v předcházejících odstavcích shledal Nejvyšší soud dovolání obviněného J. Š. důvodným.
Proto z podnětu podaného dovolání zrušil podle §265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 7. 2009, sp. zn. 7 To 267/2009, a zrušil i jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 20. 11. 2007, sp. zn. 24 T 85/2007. Podle §265k odst. 2 věta druhá tr. ř. zrušil rovněž i všechna další rozhodnutí na zrušená usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. pak Obvodnímu soudu pro Prahu 7 přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Věc se tak vrací do stadia, kdy se soud prvního stupně bude muset v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu věcí znovu zabývat. Především bude zapotřebí, aby v hlavním líčení doplnil dokazování v tom smyslu, jakou funkci plnily zálohy (či záruky) účtované prodávající společností a tvořící součást údajně způsobené škody ve výši 72.250,- Kč. V tomto směru nelze vyloučit, že uvedené zálohy ve skutečnosti představovaly rozdíl mezi tržní cenou telefonních přístrojů a jejich zvýhodněnou cenou, za kterou byly v návaznosti na nákup telefonních služeb společnosti T. O2 prodávány poškozenou společností ISC C. C., a. s., a byly požadovány proto, aby nedocházelo k situacím, kdy zákazník při koupi služeb získá na úkor společnosti cenově zvýhodněný telefon, aby ihned poté od smlouvy o poskytování služeb odstoupil a tím de facto získal nový přístroj za podstatně nižší cenu než při standardním nákupu. Proto bude nutno doplnit dokazování i ve vztahu ke zjištění tržní ceny předmětných mobilních telefonů a SIM karet v době spáchání činu.
Skutková zjištění, ke kterým soud shora naznačeným způsobem dospěje, mu pak umožní posoudit, jakou škodu obviněný J. Š. poškozené společnosti ISC C., a. s., ve skutečnosti způsobil. Výše škody zjištěné po doplněném dokazování pak bude novým podkladem nejen pro úvahy o právní kvalifikaci skutku a pro výrok o náhradě škody, ale i o výši uloženého trestu. V novém řízení o této věci bude soud povinen postupovat v souladu s právním názorem, který k projednávaným právním otázkám ve svém rozhodnutí vyslovil Nejvyšší soud, a řízení doplnit ve všech shora naznačených směrech (§265s odst. 1 tr. ř.). Vzhledem k tomu, že od 1. 1. 2010 nabyl účinnosti nový trestní zákoník (zákon. č. 40/2009), bude soud muset postupovat i se zřetelem k ustanovení §2 odst. 1 trestního zákoníku.
Rozhodnutí o zrušení napadeného rozhodnutí a přikázání věci učinil Nejvyšší soud podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, když zjištěné vady zjevně nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání.
Podle zjištění Nejvyššího soudu se obviněný J. Š. v současné době nachází ve výkonu trestu odnětí svobody uloženého mu v jiné trestní věci, a to ve věci Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 5 T 30/2007. Z tohoto důvodu se na posuzovaný případ nevztahuje ustanovení §265l odst. 4 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. ledna 2010
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler