ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.1543.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 1543/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. ledna 2010 o dovolání obviněného I. N., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 8. 2009, sp. zn. 7 To 320/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 7 T 17/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného I. N. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 27. 5. 2009, sp. zn. 7 T 17/2009, byl obviněný I. N. uznán vinným pokračujícím trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák.
Toho se podle skutkových zjištění okresního soudu dopustil tím, že
1)
„nejméně v době od září 2006 do 24. září 2008 v Ch., v ulici O. N., v jím užívaném bytě, bez povolení, vyráběl z léků Modafen, Nurofen Stop Grip, Panadol a jiných, obsahujících pseudoefedrin, za pomoci vody, technického benzínu, toluenu, kyseliny chlorovodíkové, kyseliny orthofosforečné, hydroxidu sodného, jódu, fosforu a dalších chemikálií, jejich postupným zahříváním, mísením, odpařováním, sušením apod., při použití misek, baněk, varných desek, teploměrů a hořáků, v metodě tzv. dehydroxilace efedrinu, resp. pseudoefedrinu, drogu pervitin, obsahující metamfetamin, jenž je jako psychotropní látka zařazen v seznamu II Úmluvy o Psychotropních látkách (vyhl. č. 62/1989 Sb.) a v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, v platném znění, když v době od září 2006 do září 2007 vyráběl drogu pervitin nejméně dvakrát do měsíce v množství kolem 3 gramů a v době od září 2007 do září 2008 pak drogu pervitin vyráběl dvakrát týdně v množství kolem 10 gramů, když takto vyrobenou drogu z části sám zkonzumoval a zčásti prodal či daroval dalším osobám,
2)
nejméně v době od počátku roku 2007 do 24. září 2008 v Ch. a blízkém okolí, na různých místech, nejčastěji však jím užívaném bytě v ulici O. N. bez povolení, prodával a dával drogu pervitin obsahující metamfetamin, jenž je jako psychotropní látka zařazen v seznamu II Úmluvy o psychotropních látkách (vyhl. č. 62/1989 Sb.) a v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, v platném znění, dalším osobám, nejméně:
a)v době od počátku roku 2007 do května 2008 prodával nepravidelně, v průměru 2x do měsíce, na různých místech, drogu pervitin, obsahující metamfetamin, v dávkách po 200,- Kč, V. V.,
b)průběhu měsíce dubna 2008, před 22. 4. 2008, daroval na nezjištěném místě v Ch. jednu dávku drogy pervitin, obsahující metamfetamin, M. T., poté v polovině června 2008 v průběhu nejméně dvou dnů daroval v dalších nejméně šesti případech drogu pervitin M. T., a to nejméně dvakrát v jím užívaném bytě, poté nejméně třikrát v osobním vozidle, a to u Ch. u M. L., u F. L. a jednou na nezjištěném místě ve F. L.,
c)v přesně nezjištěné době v průběhu jednoho měsíce roku 2008 v Ch., v jím užívaném bytě, prodal ve dvou případech vždy za částku 200,- Kč drogu pervitin, obsahující metamfetamin, J. D.,
d) v průběhu srpna 2008 v Ch., v jím užívaném bytě, prodal v jednom případě drogu pervitin, obsahující metamfetamin, za částku 200,- Kč, M. K.
e)nejméně v průběhu září a října 2007 v Ch., v jím užívaném bytě, prodal nejméně ve třech případech, vždy za částku 200,- Kč, drogu pervitin, obsahující metamfetamin, B. G.,
3)
dne 25. září 2008 v Ch., v ulici O. N., v jím užívaném bytě, bez povolení skladoval v pokoji bytu tři sáčky obsahující 0,099 g, 0,096 g, 0,074 g drogy pervitin obsahující metamfetamin 73,8 % čistoty (tedy 0,19 g čisté báze metamfetaminu), v kuchyni na kuchyňském pultu dva sáčky obsahující 2,85 g a 0,15 g téže drogy 76,4 % čistoty (tedy 2,29 g čisté báze metamfetaminu) a v kuchyni nad dřezem sáček obsahující 2,35 g téže drogy 23,9 % čistoty (tedy 0,56 g čisté báze metamfetaminu), když z části byla tato droga určena pro jeho osobní potřebu a z části pro prodej jiným osobám,
přičemž metamfetamin je psychotropní látkou zařazenou v seznamu II Úmluvy o psychotropních látkách (vyhl. č. 62/1989 Sb.) a v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, v platném znění.“
Za tento trestný čin byl obviněný podle §187 odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. uložen trest propadnutí věcí vyjmenovaných ve výroku rozsudku (jednalo se o sáčky s pervitinem, injekční stříkačky a laboratorní náčiní). Současně byl obviněný tímto rozsudkem zproštěn viny pro skutek uvedený v obžalobě pod bodem 1) b), jelikož nebylo prokázáno, že se skutek stal.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání. Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 27. 8. 2009, sp. zn. 7 To 320/2009, toto odvolání zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
II.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný prostřednictvím svého obhájce dovoláním opřeným o ust. §265b odst. 1 písm. l) a g) tr. ř., neboť má za to, že bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání proti rozsudku, přestože v řízení, které předcházelo rozhodnutí odvolacího soudu, byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a dále že rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotněprávním posouzení skutků, které nevykazují znaky trestného činu.
Obviněný především namítá, že skutky se nestaly tak, jak byly popsány ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, nýbrž tak, jak uváděl při výpovědi před soudem prvního stupně a následně znovu v odvolání.
Dovolatel nesouhlasí zejména s popisem skutků pod body 1) a 2) výroku. Podle něj není pravda, že by se v období od září 2006 do září 2007 a od počátku roku 2007 do září 2008 dopouštěl trestné činnosti, neboť od října 2007 do února 2008 byl v pracovní neschopnosti a byl odkázán na péči své přítelkyně a dcery. Tvrdí, že svědci, kteří uvádí, že jim v této době dával pervitin, vypovídají nepravdivě. Připouští, že v hlavním líčení uvedl, že byl schopen vyrobit 3 - 10 g pervitinu týdně, což neznamená, že by takové množství pervitinu skutečně vyráběl, jak to nesprávně vyložil soud.
Obviněný je přesvědčen, že jednání popsané ve výroku rozsudku nevykazuje zákonné znaky žádného trestného činu, takže v tomto ohledu pochybily jak okresní, tak krajský soud.
V petitu svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i další rozhodnutí obsahově navazující na citované usnesení. Současně podal podnět, aby předseda senátu okresního soudu navrhl Nejvyššímu soudu, aby podle §265h odst. 3 tr. ř. přerušil výkon trestu odnětí svobody, který v současné době vykonává.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání písemně vyjádřila podle §265h odst. 2 tr. ř. Uvádí, že všechny námitky dovolatele jsou mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť jimi usiluje o změnu ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového děje.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. konstatuje, že pokud dovolací soud dospěje k závěru o neexistenci, resp. nedůvodnosti námitek, které dovolatel vznesl v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak nemůže shledat ani existenci, resp. opodstatněnost dovolacího důvodu podle 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě.
V petitu svého vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného I. N. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda námitky, které uplatnil obviněný I. N. ve svém dovolání, lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že v případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění ani neúplnost provedeného dokazování.
Nejvyšší soud konstatoval, že obviněný v dovolání vyjádřil především svůj nesouhlas se způsobem, jakým soudy v této věci hodnotily provedené důkazy podle §2 odst. 6 tr. ř. a jaké skutkové závěry z nich tímto postupem dovodily. Šlo tedy o ryze skutkové námitky, jimiž se soudy v předcházejícím řízení dostatečně zabývaly (viz především str. 10 rozsudku okresního soudu, resp. str. 3 usnesení krajského soudu). Námitkami tohoto druhu však dovolatel zcela minul jím deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je určen k nápravě hmotně právních vad rozhodnutí, přičemž jimi nenaplnil ani žádný jiný z dovolacích důvodů, jež jsou taxativně vypočteny v ust. §265b tr. ř. (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05). V souladu se všeobecně respektovanou judikaturou přitom k naplnění dovolacího důvodu nestačí paušálně namítat, že soudy zjištěné jednání není trestným činem, aniž by dovolání obsahovalo konkrétní námitku, kterou by byl vymezen rozsah přezkumu dovolacího soudu (obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 247/2009, usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1706/08).
Nejvyšší soud současně v posuzovaném případě neshledal ani extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů na straně jedné a jejich právním posouzením na straně druhé, když právní závěry ze skutkových zjištění zcela zřetelně vyplývají (k tomu viz usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 578/04). Skutkové závěry soudů mají dostatečnou oporu ve výpovědích svědků V., T., K. či V, jakož i v částečném doznání obviněného a také v protokolu o domovní prohlídce, během níž byly nalezeny jak sáčky s pervitinem, tak chemikálie a náčiní sloužící k jeho domácí výrobě.
Nejvyšší soud rovněž neshledal, že by došlo k opominutí některého z důkazů, který by byl relevantní pro posouzení věci (k tomu viz III. ÚS 2110/07).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněný uplatnil v jeho druhé alternativě, tj. že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k), v tomto případě dle písm. g). Tato podmínka, jak patrno z předchozích pasáží odůvodnění tohoto usnesení, však splněna nebyla.
IV.
Nejvyšší soud proto ze shora uvedených důvodů posoudil dovolání obviněného I. N. jako podané z jiného důvodu, než je uveden §265b tr. ř., a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v souladu s ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
O návrhu dovolatele na odložení výkonu napadeného rozhodnutí nemohl Nejvyšší soud rozhodovat dle §265h odst. 3 tr. ř., neboť podmínkou takového rozhodnutí je návrh podaný předsedou senátu soudu prvého stupně, který však podán nebyl. Vzhledem k charakteru rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání obviněného N. neshledal předseda dovolacího senátu podmínky pro odklad výkonu napadeného rozhodnutí ani dle ust. §265o odst. 1 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 13. ledna 2010
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr