ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.20.2010.1
sp. zn. 3 Tdo 20/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. ledna 2010 o dovolání obviněné A. K., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 8. 2009, sp. zn. 8 To 56/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 1 T 4/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné A. K. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2008, sp. zn. 1 T 4/2008, byla obviněná A. K. uznána vinnou trestným činem vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák.
Toho se podle skutkových zjištění městského soudu dopustila tím, že:
„dne 28. 9. 2007 v době kolem 20.30 hod ve svém bytě v P., J., po předchozí slovní rozepři se svým přítelem D. Č., uchopila pistoli zn. Margolin MC 5,6 mm, opatřenou tlumičem hluku, a v úmyslu usmrtit opakovaně na poškozeného, který stál zády k ní, nejméně sedmkrát vystřelila z bezprostřední vzdálenosti, přičemž jej sedmkrát zasáhla, a způsobila mu střelná poranění obou plic a levé komory srdce, zástřely druhého hrudního obratle a pravé kyčelní kosti, levé a pravé lopatkové krajiny, přičemž v důsledku střelných poranění došlo k zakrvácení dutiny hrudní a osrdečníkového vaku, nedokrevnosti orgánů a otoku mozku, následkem čehož poškozený následně na místě zemřel, přičemž smrt byla neodvratitelná i v případě okamžitého odborného lékařského zákroku.“
Za tento trestný čin jí byl podle §219 odst. 1 tr. zák. uložen. trest odnětí svobody v trvání třinácti let, pro jehož výkon byla podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazena do věznice se zvýšenou ostrahou.
Proti tomuto rozsudku podala obviněná K. odvolání směřující do všech výroků rozsudku. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 19. 8. 2009, sp. zn. 8 To 56/2009, odvolání zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
II.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala obviněná A. K. prostřednictvím svého obhájce dovolání opřené o ust. §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Má za to, že rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném hmotněprávním posouzení jejího jednání, když v době spáchání činu byla vyloučena její trestní odpovědnost pro nepříčetnost podle §12 tr. zák. Podle dovolatelky ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, vypracovaného MUDr. D. D. vyplývá, že v době spáchání činu byly její ovládací schopnosti vymizelé.
Poukazuje také na to, že soudy připustily, že mezi ní a poškozeným byl ještě před zahájením střelby napjatý vztah, z čehož lze podle ní dovodit, že byla nepříčetná s ohledem na nezvládnutelný afekt vyvolaný napjatou situací, jak to vyplývá ze znaleckého posudku MUDr. D. Nicméně soudy se v rozporu s tím přiklonily ke znaleckému posudku MUDr. P., který patří k psychiatrické škole, která tzv. nezvládnutelný afekt neuznává jako důvod vymizení ovládacích a rozpoznávacích schopností, tedy jako důvod nepříčetnosti jednání pachatele. Obviněná nicméně zdůrazňuje, že i tento znalec u ní připustil alespoň určité snížení rozpoznávacích a ovládacích schopností.
Obviněná dále namítá, že Psychiatrická klinika 1. LF a Vinohradská fakultní nemocnice v P., kde byla po propuštění z vazby dlouhodobě hospitalizovaná, měly možnost její observace nepoměrně delší dobu než znalci prof. V. a MUDr. P. Dovolatelka poukazuje na ustanovení §110 tr. ř. s tím, že podle jejího názoru měl být v daném případě vypracován revizní znalecký posudek o vyšetření jejího duševního stavu. Zároveň upozorňuje na to, že MUDr. D. není osamoceným zastáncem psychiatrické školy, kterou MUDr. P. neuznává, nýbrž že mezi její představitele patří například i prof. C. H.
Dovolatelka poukazuje rovněž na to, že během určitého úseku psychologického vyšetření prováděného prof. V. nebyl přítomen tlumočník z maďarštiny a nelze tak vyloučit, zda neovlivnilo výsledek testů, když jí měl znalec navádět, jak má odpovědět na zadané otázky. Má za to, že tím bylo porušeno její právo na spravedlivý proces, konkrétně čl. 6 odst. 3 písm. e) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, zaručující právo na bezplatnou pomoc tlumočníka.
V petitu svého dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a rovněž rozsudek soudu nalézacího a věc vrátil městskému soudu k novému projednání a rozhodnutí se závazným pokynem k vypracování nového znaleckého posudku za účelem vyloučení nebo potvrzení její nepříčetnosti, když ke znaleckému posudku vypracovaného znalcem prof. J. V. nelze podle ní přihlédnout, jelikož nebyl vypracován v souladu s právem na spravedlivý proces. Současně obviněná požádala o odložení výkonu napadeného rozhodnutí podle §265h odst. 3 tr. ř.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání vyjádřila písemně podle §265h odst. 2 tr. ř. V úvodu svého vyjádření konstatuje, že deklarovaným dovolacím důvodem lze napadat nesprávnou aplikaci hmotného práva, nikoli nesprávnost v provádění důkazů, jejich hodnocení či vyvozování skutkových závěrů.
V návaznosti na to vyslovuje názor, že obviněná svými námitkami zcela míjí uplatněný dovolací důvod, který jen formálně deklarovala. V posuzovaném případě nejvyšší státní zástupkyně neshledala extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé. Má za to, že skutečnosti rozhodné pro trestní odpovědnost obviněné mají logické zakotvení v provedených důkazech, s jejichž obsahem korespondují.
V petitu svého vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda námitky uplatněné obviněnou A. K. v jejím dovolání lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že v případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění ani neúplnost provedeného dokazování.
Nejvyšší soud konstatoval, že dovolací námitky obviněné směřují sice proti posouzení její osoby jako příčetné a tudíž trestně odpovědné pachatelky dle §12 tr. zák., avšak nejedná se o námitky proti právnímu posouzení, jak to uplatněný dovolací důvod předpokládá. Dovolatelka totiž primárně napadá skutkové závěry znalců MUDr. P. a prof. V. o tom, v jakém psychickém stavu se v době střelby na poškozeného nacházela, a zda v té době byla schopna s ohledem na afekt, který prožívala, své jednání ovládat. Podle těchto znalců nešlo o afekt patický, míru snížení ovládacích schopností obviněné stanovili jen jako nepodstatnou, zatímco podle posudku znalkyně MUDr. D., byla míra snížení ovládacích schopností obviněné v době činu vyšší než podstatná. Každopádně, ani podle závěrů MUDr. D. nešlo u obviněné o úplné vymizení ovládacích schopností, jak se to nesprávně prezentuje v dovolání.
Nejvyšší soud v této souvislosti vyzdvihuje, že z obsahu spisu je zřejmé, že městský soud provedl v hlavním líčení důkaz oběma znaleckými posudky, přičemž dal zpracovatelům obou posudků dostatečný prostor vyjádřit se k závěrům oponentního posudku, aby si tak ujasnil, jaké jsou mezi závěry posudků rozdíly a zda jsou podstatné. Nalézací soud poté, z pohledu Nejvyššího soudu, logicky a zevrubně vysvětlil, proč se přiklonil k závěrům posudku MUDr. P. a prof. V., když vyzdvihl, že ani podle posudku MUDr. D. nešlo u obviněné o úplné vymizení jejích rozpoznávacích či ovládacích schopností. Oba posudky se podstatněji lišily jen ve stanovení míry snížení ovládacích schopností.
Ústřední dovolací námitka obviněné tedy nebyla založena na výhradách vůči právnímu posouzení skutkového stavu zjištěného nalézacím soudem, nýbrž na prosazování odlišného hodnocení důkazů, než ke kterému ohledně duševního stavu obviněné v době činu dospěl městský soud postupem podle §2 odst. 6 tr. ř. V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že i znalecký posudek podléhá procesu hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Soud musí prověřit znalecký posudek, zda přihlédl ke všem relevantním skutečnostem, zda se jeho závěry opírají o řádně provedené důkazy, zda závěry posudku logicky vyplývají ze skutkových zjištění (srov. č. 40/1972, 55/1986, 2/1989-I Sb. rozh. tr.). K návrhu obhajoby na vypracování revizního znaleckého posudku Nejvyšší soud podotýká, že pokud jsou ve věci vypracovány dva znalecké posudky, jejichž závěry se částečně liší, neznamená to automaticky, že je nutno přistoupit k vypracování třetího, revizního posudku. Soud může v souladu se shora popsaným postupem oba posudky porovnat a řádně odůvodnit, ke kterému z nich a proč se přiklonil (k tomu viz č. 11/1987 Sb. rozh. tr.). Tak tomu bylo v posuzovaném případě, kdy městský soud pečlivě zdůvodnil, proč považuje první ze zmíněných znaleckých posudků za správný, korespondující dalším provedeným důkazům (zejména těm, které prokazovaly chování obviněné při činu a po něm), jakož i závěr, že vypracování revizního znaleckého posudku o vyšetření duševního stavu obviněné se v tomto případě jeví nadbytečné (blíže viz str. 27 rozsudku městského soudu).
Mezi námitky vybočující z uplatněného dovolacího důvodu patřila rovněž námitka údajné absence tlumočníka u části vyšetření obviněné psychologem prof. V. Přestože původní výklad mezí tohoto dovolacího důvodu Nejvyšší soud definoval tak, že jeho prostřednictvím nelze napadat porušení procesních předpisů, v důsledku aktuální judikatury Ústavního soudu je výklad mezí tohoto dovolacího důvodu chápán poněkud šířeji, takže se sem řadí i námitka porušení esenciálních zásad spravedlivého procesu (fair trial) ve smyslu čl. 6 odst. 1, 3 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Ta by totiž ve svých důsledcích měla nepochybně určující negativní dopad i na správnost právního posouzení takto zjištěného skutku (k tomu viz např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 55/04). O takový případ se však podle závěrů Nejvyššího soudu v projednávaném případě jednoznačně nejednalo, neboť zde zjevně nedošlo k takovému procesnímu pochybení, které by mělo negativní dopad na postavení obviněné v tomto řízení a jeho výsledek.
Nejvyšší soud přitom nikterak nezpochybňuje právo obviněné, jako osoby maďarské národnosti, na bezplatnou pomoc tlumočníka. Z obsahu spisového materiálu je však zřejmé, že vzhledem k celoživotnímu pobytu v Československu, resp. později v České republice (více než 20 let v P.) rozumí česky velmi dobře, stejně jako se česky velice dobře vyjadřuje (viz její písemné projevy ve spise, snad s výjimkou občas nesprávného slovosledu nebo drobných pravopisných chyb). Tvrzená absence tlumočníka v trvání závěrečných cca 20 minut při znaleckém vyšetření v celkové délce 90 minut, kterou obhájce dovozuje ze zápisu návštěv ve V. v. R. ze dne 30. 11. 2007), nemohla mít zjevně na psychologickou část vyšetření podstatnější negativní dopad. Pokud by tomu tak bylo, jak se to naznačuje v dovolání, je otázkou, proč by tyto skutečnosti obviněná nenamítala již v době seznámení s výsledky vyšetřování či v průběhu řízení před soudem prvého stupně, kdy byli všichni znalci k obsahu posudků velmi podrobně vyslechnuti. V tomto stádiu řízení se jeví její námitka jako ryze účelová, tím spíše, že se mělo jednat o krátký časový úsek. Nelze v této souvislosti pominout ani fakt, že znalec psycholog z výsledků testů, které měly podle dovolání v této části psychologického vyšetření proběhnout, nečinil žádné závěry, které by měly stěžejní dopad na posouzení duševního stavu obviněné v době činu. Přitom ve vztahu k vyšetření prováděnému znalkyní MUDr. D., které bylo kompletně realizováno bez přítomnosti tlumočníka, obviněná nic takového nenamítá. Konečně i znalkyně MUDr. D. (viz protokol o hlavním líčení ze dne 29. 10. 2008, na č. l. 994) označila schopnosti obviněné vyjadřovat se v češtině jako velmi dobré a přes absenci (v tomto případě úplnou) tlumočníka zcela dostačující pro zpracování posudku.
IV.
Nejvyšší soud proto ze shora uvedených důvodů shledal dovolání obviněné A. K. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Pokud jde o dovolatelkou zmiňovanou možnost odkladu nebo přerušení výkonu trestu odnětí svobody, Nejvyšší soud konstatoval, že předseda senátu městského soudu takový návrh dle §265h odst. 3 tr. ř. nepodal, přičemž předseda senátu Nejvyššího soudu důvody k takovému postupu podle §265o odst. 1 tr. ř. rovněž neshledal.
Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v souladu s ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. ledna 2010
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr v. r.