ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.285.2010.1
sp. zn. 3 Tdo 285/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. května 2010 o dovolání obviněného J. N., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 11. 2009, sp. zn. 6 To 64/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 46 T 3/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. N. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2009, sp. zn. 46 T 3/2007 , byl obviněný J. N. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 4 tr. zák.
Toho se podle skutkových zjištění městského soudu dopustil tím, že:
„v době od ledna do prosince 2003 postupně neoprávněně vybral jako předseda představenstva společnosti Auto MOTOL BENI, a. s., se sídlem P., P., z účtu společnosti vedeného u Citibank, a. s., se sídlem E., P., a to jednak osobně v hotovosti, jednak za pomocí platební karty různě vysoké finanční částky, jejichž použití ve prospěch společnosti nedoložil žádnými účetními doklady, a to
dne 20. 1. 2003 prostřednictvím platební karty k účtu částku 10.000,- Kč,
dne 24. 1. 2003 v hotovosti částku 300.000,- Kč,
dne 30. 1. 2003 prostřednictvím platební karty k účtu částku 15.000,- Kč,
dne 28. 4. 2003 prostřednictvím platební karty k účtu částku 10.000,- Kč,
dne 20. 5. 2003 prostřednictvím platební karty k účtu částku 30.000,- Kč,
dne 30. 6. 2003 v hotovosti částku 300.000,- Kč,
dne 12. 8. 2003 v hotovosti částku 334.900,- Kč,
dne 13. 8. 2003 v hotovosti částku 1.672.000,- Kč,
dne 18. 8. 2003 v hotovosti částku 420.000,- Kč,
dne 1. 9. 2003 prostřednictvím platební karty k účtu částku 10.000,- Kč,
dne 2. 10. 2003 v hotovosti částku 610.000,- Kč,
dne 17. 10. 2003 v hotovosti částku 250.000,- Kč,
dne 31. 10. 2003 v hotovosti částku 65.000,- Kč,
dne 5. 11. 2003 v hotovosti částku 50.000,- Kč,
dne 12. 11. 2003 v hotovosti částku 1.066.000,- Kč,
dne 19. 11. 2003 v hotovosti částku 191.100,- Kč,
dne 28. 11. 2003 v hotovosti částku 1.200.000,- Kč,
dne 1. 12. 2003 v hotovosti částku 1.500.000,- Kč,
dne 9. 12. 2003 v hotovosti částku 110.000,- Kč,
dne 17. 12. 2003 v hotovosti částku 1.650.000,- Kč,
dne 19. 12. 2003 v hotovosti částku 710.000,- Kč,
postupně vybral z účtu společnosti částku ve výši celkem 10.504.000,- Kč, přičemž částku ve výši 10.429.000,- Kč vybral v hotovosti, částku ve výši 75.000,- Kč prostřednictvím platební karty, takto získané finanční prostředky použil k nezjištěnému účelu a způsobil tak společnosti auto MOTOL BENI, a. s., škodu ve výši 10.504.000,- Kč.“
Za tento trestný čin byl obviněný podle §248 odst. 4 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti a půl let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 3. 2009, č. j. 9 To 4/09-2947, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému stanovena povinnost nahradit poškozené společnosti Auto MOTOL BENI, a. s., se sídlem P., P., škodu ve výši 10.504.000,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená auto MOTOL BENI, a. s., se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání do všech jeho výroků. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 2. 11. 2009, sp. zn. 6 To 64/2009 , toto odvolání podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
II.
Proti usnesení vrchního soudu podal obviněný J. N. prostřednictvím svého obhájce dovolání , a to z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř. , neboť má za to, že rozhodnutí soudů spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Obviněný především vytýká soudu prvního stupně, jak postupoval při provádění dokazování. Dovolatel se domnívá, že pokud by tento soud postupoval v souladu s §2 odst. 5, 6 tr. ř., celkové hodnocení důkazů by muselo vyznít jinak. Namítá, že soudy obou stupňů dostatečně nevysvětlily, proč některé důkazy hodnotily jako věrohodné a jiné nikoliv. Obviněný se pozastavuje nad tím, že byl soudem odsouzen za trestný čin padělání a pozměňování peněz, aniž by byl jakkoli spojen s autorstvím padělané směnky. V rámci svých námitek vyzdvihl, že finanční prostředky získané z prodeje aut vkládal do tzv. „pokladny č. 3“, a poté je používal na nákup dalších vozidel. Podle přesvědčení obviněného měly soudy vyvinout větší úsilí k prokázání této obhajoby a ne ji odmítnout jako nevěrohodnou. Setrvává na své obhajobě, že svědek B. věděl nejen o existenci tzv. „pokladny č. 3“, ale že s těmito prostředky obviněný nakládal po vzájemné dohodě s tímto svědkem. To pak vylučuje jakýkoli podvodný úmysl obviněného. Proto také považuje za správný závěr městského soudu, k němuž dospěl v předchozím rozsudku v této věci, kdy kvalifikoval jeho jednání nikoli jako trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 4 tr. zák., nýbrž jako trestné činy zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 1, 3 tr. zák. a porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 3 tr. zák. Nedostatečně se podle mínění obviněného soudy zabývaly výpovědí svědka Ing. R. Č., která podle přesvědčení obviněného jeho obhajobu v podstatě potvrzovala.
V závěru dovolání shrnuje obviněný své výhrady tak, že právní kvalifikace skutků musí přiléhavým způsobem navazovat na soudy zjištěný reálný skutkový děj. Ve změně právní kvalifikace jeho jednání městským soudem po zrušení původního rozsudku odvolacím soudem spatřuje obviněný nedodržení zásady právní jistoty, zejména s přihlédnutím k tomu, že soudy tento postup náležitě neodůvodnily. Tím jej podle dovolatele učinily v podstatě nepřezkoumatelným, což dovolatel považuje za zásah do ústavně chráněného principu právní jistoty a do jeho práva na spravedlivý proces garantovaného Listinou základních práv a svobod.
V petitu svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadená rozhodnutí a aby sám rozsudkem rozhodl, případně aby věc vrátil soudu prvého nebo druhého stupně k novému projednání a rozhodnutí. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl o odkladu nebo přerušení výkonu napadeného rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání písemně do data neveřejného zasedání podle §265h odst. 2 tr. ř. nevyjádřila.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné , bylo podáno oprávněnou osobou , v zákonné lhůtě a na předepsaném místě .
Poté se zaměřil na to, zda námitky uplatněné v dovolání obviněným J. N. lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že v případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Uvedený dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění ani neúplnost provedeného dokazování.
Nejvyšší soud shledal, že pouze jediná námitka obsažená v dovolání obviněného J. N. spadá pod tento dovolací důvod. Jde o námitku vyjadřující nesouhlas s právním posouzením jeho jednání jako trestného činu zpronevěry dle §248 tr. zák., když za správné obviněný považuje to, k němuž dospěl soud prvého stupně při prvém projednání věci, kdy posoudil jeho jednání jako trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 1, 3 tr. zák. a současně jako trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 3 tr. zák.
K tomu však nutno uvést, že k odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněného Vrchní soud v Praze zmíněný rozsudek v této části zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k provedení nového právního hodnocení učiněných skutkových zjištění. Soud prvého stupně poté nově rozhodl tak, že při respektování závazného právního názoru odvolacího soudu posoudil jednání obviněného jako zpronevěru dle §248 odst. 1, 4 tr. zák.
Nejvyšší soud k tomu uvádí, že zcela sdílí právní názor Vrchního soudu v Praze, který Městský soud v Praze rozvinul na str. 18-20 rozsudku, sp. zn. 46 T 3/2007, ze dne 27. 4. 2009. V projednávaném případě totiž bylo jednoznačně prokázáno, že obviněný jako člen představenstva Auto MOTOL BENI, a. s. (dále AMB, a. s.), neomezeně a bez kontroly disponoval finančními prostředky společnosti AMB, a. s., čehož v rozporu se svými povinnostmi zneužil k obohacení sebe nebo jiného. Prostředky převedené do tzv. „pokladny č. 3“ nepoužil ve prospěch této společnosti, nýbrž ve prospěch svůj případně jiných subjektů stojících mimo společnost, čímž způsobil společnosti AMB, a. s., škodu na jejím majetku ve shora uvedené výši. Takové jednání v souladu s ustálenou judikaturou (viz např. č. 21/2002-I Sb. rozh. tr.), tj. kdy si pachatel přisvojí věc z cizího majetku, kterou byl povinen opatrovat, resp. spravovat, vykazuje znaky trestného činu zpronevěry podle §248 tr. zák., nikoli znaky trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 tr. zák., jenž je ve vztahu k trestnému činu zpronevěry subsidiární (srov. také Šámal, P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon – komentář – díl II., 6. přepracované vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, str. 1536). Nejvyšší soud proto posoudil dovolání obviněného v této části jako zjevně neopodstatněné .
Ostatní námitky obviněného již deklarovaný dovolací důvod nenaplňovaly. Obviněný jejich prostřednictvím vyjadřoval svůj nesouhlas se způsobem, jakým soudy v této věci hodnotily provedené důkazy podle §2 odst. 6 tr. ř., když sám prosazoval jiné hodnocení důkazů, které by vyústilo ve skutkové závěry pro něj příznivější. Tvrzení tohoto druhu však míjela jím deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je určen k nápravě hmotně právních vad rozhodnutí , přičemž jimi nenaplnil ani žádný jiný z dovolacích důvodů, jež jsou taxativně vypočteny v ust. §265b tr. ř. (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05).
Dovolací soud v posuzovaném případě neshledal extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudu na straně jedné a jejich právním posouzením na straně druhé, jelikož právní závěry ze skutkových zjištění zcela zřetelně vyplývají (k tomu viz usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 578/04). Obhajoba obviněného N. o použití zcizených finančních prostředků ve prospěch společnosti byla jednoznačně vyvrácena výpověďmi svědků B.a, Ing. Č., Mgr. ., účetními doklady a navazujícím znaleckým posudkem z oboru ekonomiky zpracovaným znalcem Ing. V. Další námitky obviněného vztahující se k padělané směnce se týkaly jiného rozhodnutí, než které bylo nyní přezkoumáváno (vztahovaly se k rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 46 T 3/2007, ze dne 12. 5. 2008 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze sp. zn. 9 To 4/2009 ze dne 25. 3. 2009).
Nejvyšší soud přitom neshledal, že by došlo k opominutí některého z důkazů, který by byl relevantní pro posouzení věci (k tomu viz III. ÚS 2110/07).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř . pak obviněný uplatnil v jeho druhé alternativě, tj. že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k), v tomto případě dle písm. g). Tato podmínka, jak patrno z předchozích pasáží odůvodnění tohoto usnesení, však splněna nebyla.
Vzhledem ke stanovisku Nejvyššího soudu k dovolání obviněného nebyly dány ani podmínky pro odklad či přerušení výkonu napadeného rozhodnutí (§265o odst. 1 tr. ř.), které obviněný navrhoval.
IV.
Nejvyšší soud proto posoudil dovolání obviněného J. N. jako zjevně neopodstatněné a jako takové je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v souladu s ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.)
V Brně dne 12. května 2010
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr