ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.335.2010.1
sp. zn. 3 Tdo 335/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. dubna 2010 o dovolání obviněného O. P., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 11. 2009, sp. zn. 8 To 95/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 5 T 25/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného O. P. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2009, sp. zn. 5 T 25/2009 , byl obviněný O. P. uznán vinným pod bodem I) výroku jednak pokusem trestného činu vraždy podle §8 odst. 1, §219 odst. 1 tr. zák., jednak trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 3 tr. zák., jednak trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák., jednak trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a dále pod bodem II) výroku trestným činem útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák.
Těchto se podle skutkových zjištění krajského soudu dopustil tím, že
I.
„dne 30. 8. 2008 v době od 11.30 hodin do 11.45 hodin vnikl po otevření vstupních dveří nezletilým J. Č., kterého odstrčil ozbrojen celokovovým zavíracím nožem o délce čepele cca 11 cm, který otevřený držel v pravé ruce, do bytu č. 1 v domě v L. ulici v M. p. B. okres P.-z., uživatelky V. S., po pronesení vulgárních nadávek v úmyslu usmrtit vzápětí v kuchyni zaútočil na poškozeného L. O., jenž byl v bytě na návštěvě, kterého uvedeným nožem bodl nejméně středně velkou silou do horní poloviny hrudníku vlevo a způsobil mu hlubokou bodnořeznou ránu zasahující do dutiny hrudní s přerušením levého hrudního mízovodu s nutností ošetření ve Fakultní nemocnici v P.-M. a s následnou komplikací ve formě dušnosti a hromadění chylosní tekutiny v levé polovině dutiny hrudní, která vyžadovala opakovaně operaci 3. 9. a 23. 9. 2008, přičemž při útoku vedeném stejnou silou mírně vpravo hrozilo proříznutí v těsné blízkosti umístěné stěny jícnu, poranění průdušnice, šok s vdechnutím krve do plic, porušení podkličkové žíly, aorty s prudkým krvácením a hrozbou vykrvácení, dále poškozenému, který se bránil dalšímu útoku, způsobil řeznou ránu na dlaňové ploše pátého prstu pravé ruky s neúplným přerušením šlachy ohýbače prstu vyžadující chirurgické ošetření - sešití šlachy, a poté, kdy se V. S. podařilo zmocnit se nože a s poškozeným L. O. utekli před dům, vzal ze stolu v kuchyni kuchyňský nůž o celkové délce 25 cm, s nímž vyběhl před dům a v přítomnosti většího počtu dalších osob slovně i fyzicky s pohrůžkou použití nože, kterým šermoval, dále útočil na poškozeného L. O., V. S. a též L. S., který se snažil dalšímu střetu zabránit, jehož v úmyslu ublížit mu na zdraví nožem vedeným větší než malou intenzitou způsobil povrchní bodnořeznou ránu hrudníku délky 3 cm, která vyžadovala chirurgické ošetření a léčení po dobu deseti dnů, V. S. způsobil povrchní oděrky na předloktí obou horních končetin, levého kolena a zad, a poté z místa činu utekl,
II.
V téže době v M. p. B. v parku mezi ulicemi S. a V. poté, co byl po spáchání shora popsaného násilného trestného jednání dostižen hlídkou Obvodního oddělení Policie ČR v M. p. B. ve složení prap. L. V. a prap. M. K., neuposlechl opakovaně výzev „Policie, jménem zákona, stůj“, otočil se proti hlídce a s nožem v ruce pronášel výrazy „já vás probodnu“, po opakovaných výzvách, aby svého jednáni zanechal, se s nožem v ruce rozběhl proti zakročujícímu příslušníku Policie ČR prap. V. se slovy „já vás bodnu“, poté z místa prchal a po dalších výzvách se znovu zastavil, s nožem v ruce se rozběhl proti prap. V. s výkřikem „já tě zabiju“, nato prap. K. užil služební zbraně a zasáhl obžalovaného do levé dolní končetiny, poté se obžalovaný zastavil, nožem se řízl do krku a znovu se rozběhl s nožem v natažené ruce proti prap. V. se slovy „já tě podříznu“, apoté prap. K. opakovaně použil služební zbraně a zasáhl dvakrát obžalovaného do pravé dolní končetiny, a poté se obžalovaného podařilo zadržet.“
Za tyto trestné činy byl obviněný podle §219 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třinácti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věci - celokovového zavíracího nože o celkové délce 22 cm včetně černého látkového pouzdra.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání směřující do všech výroků rozsudku. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 4. 11. 2009, sp. zn. 8 To 95/2009 , toto odvolání podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
II.
Proti usnesení Vrchního soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání , a to z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. d) a g) tr. ř.
V úvodu dovolání uvádí, že z veřejného zasedání před odvolacím soudem byl vyloučen již ve fázi přednesu zprávy o stavu věci, takže mu nebyla dána možnost k věci se vyjádřit, přestože se svého práva účasti na veřejném zasedání výslovně nevzdal.
Dále má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení skutku . Rozsudek považuje za plný nesrovnalostí. S přetrvávajícími rozpory se podle jeho přesvědčení soud prvého stupně nevypořádal, když některé skutečnosti domýšlel bez provedení dostatečného dokazování. Proto obviněný žádal odvolací soud, aby se znovu zabýval jeho námitkami. Podle názoru dovolatele došlo v průběhu přípravného řízení k úpravě svědeckých výpovědí v jeho neprospěch tak, aby byla prokázána jeho vina. Nesouhlasí s tím, že by k poškozené do bytu vniknul neoprávněně, naopak byl s ní dohodnut na schůzce. Poškozená S. zadržovala ve svém bytě jeho věci, v minulosti jej i fyzicky napadla, takže se podle obviněného měl soud blíže zabývat psychologickým rozborem její osobnosti.
Obviněný považuje za rozporná zjištění soudů týkající se kuchyňského nože, kterým měl útočit na poškozeného O., když na noži byl zjištěn vzorek DNA, ale nikoli přítomnost lidské krve, ani žádné daktyloskopické stopy. Dále konstatuje, že účastníci incidentu (poškozený O., svědek Č.) vypověděli zcela rozdílně ohledně útoku na poškozeného O. Podle obviněného je vyloučeno tvrzení poškozené S., že po incidentu vyběhla ven s vystřelovacím nožem (později uvedla, že s nožem kuchyňským) a mobilním telefonem v ruce, když měla současně otvírat dveře a bránit se útokům obviněného. Nesrovnalosti spatřuje dovolatel i ve výpovědích svědkyň G. a Z. Také je přesvědčen, že popis událostí ohledně střelby na jeho osobu ze strany policistů vykazuje trhliny.
Dovolatel své výhrady shrnuje tak, že dokazování založené na výpovědích svědků, poškozených a příslušníků Policie ČR pozbylo v důsledku změn výpovědí věrohodnosti a průkaznosti. Rozsudek soudu prvého stupně proto považuje obviněný z těchto důvodů za nelogický a nepřezkoumatelný.
V petitu svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání písemně vyjádřila podle §265h odst. 2 tr. ř.
Konstatuje, že část dovolání, ve které obviněný namítá porušení ustanovení o přítomnosti obviněného u veřejného zasedání, považuje za zjevně neopodstatněné. Nejvyšší státní zástupkyně neshledala postup soudu v rozporu s ust. §204 odst. 2, §238 ani §263 odst. 4 tr. ř. Uvedla, že z dozorového spisu intervenující státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Praze, která byla přítomna veřejnému zasedání, vyplývá, že obviněný během veřejného zasedání odvolání rušil a sám požádal, aby byl z jednací sině odveden. Zpět byl přiveden až na vyhlášení rozsudku.
Část dovolávající se důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nejvyšší státní zástupkyně shledala jako podanou z jiného důvodu, než je uveden v ust. §265b odst. 1 písm. a) - l ) tr. ř., jelikož dovolatel namítal výlučně neúplnost dokazování a vadné hodnocení důkazů, čímž fakticky napadl soudem učiněná skutková zjištění. Dále se domnívá, že převážnou část svých námitek dovolatel uplatnil již v odvolacím řízení a odvolací soud se jimi přiměřeně zabýval. Přezkumem nejvyšší státní zástupkyně nezjistila ani extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými právními závěry.
V petitu svého vyjádření proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné , bylo podáno oprávněnou osobou , v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda námitky uplatněné v dovolání obviněným O. P. lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
Tento dovolací důvod je dán v případě, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.
Obviněný jeho naplnění spatřoval v tom, že byl odvolacím soudem z veřejného zasedání vykázán, čímž pozbyl možnosti k věci se vyjádřit.
Nejvyšší soud se zřetelem k této námitce shledal, že obviněný tímto relevantně naplnil deklarovaný dovolací důvod, nicméně dospěl k závěru, že dovolání je v tomto směru zjevně neopodstatněné.
Z protokolu o veřejném zasedání konaném dne 4. 11. 2009 u Vrchního soudu v Praze (č. l. 577), stejně tak ze zvukového záznamu pořízeného při tomto jednání (zejména 21. minuta záznamu) je zřejmé, že obviněný, který k němu byl předveden z vazby, byl při přednesu zprávy o stavu věci značně rozrušen, hlasitě vyjadřoval svůj nesouhlas, aniž by požádal o slovo, skákal referentovi do řeči, nereagoval na napomenutí a posléze sám výslovně uvedl, že „už to nebude dál poslouchat a chce být odveden“, což se vzápětí na příkaz předsedy senátu stalo.
Nejvyšší soud vyzdvihuje, že podle §263 odst. 4 tr. ř. v nepřítomnosti obžalovaného, který je ve vazbě, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obžalovaný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává. Toto ustanovení vychází z principu, že obžalovaného nelze proti jeho vůli nutit k účasti u veřejného zasedání, nepovažuje-li to soud z nějakého důvodu za nutné. Svou vůli neúčastnit se veřejného zasedání může obžalovaný projevit již před jeho konáním, například přípisem. Nic rovněž nebrání tomu, aby takovou vůli projevil osobně v průběhu zasedání, pokud jej účast u něj irituje, jako tomu bylo v posuzovaném případě. Pokud tedy obžalovaný P. jednoznačně vyjádřil svou vůli neúčastnit se veřejného zasedání před vrchním soudem nařízeným k projednání jeho odvolání, nedošlo tím, že jeho žádosti bylo vyhověno a z jednací síně byl odveden, k porušení jeho práv, jak dodatečně namítal. Povinností odvolacího soudu dokonce nebylo ani umožnit mu návrat do jednací síně alespoň na vyhlášení rozhodnutí, jak to učinil vrchní soud v tomto případě. Na tom nic nemění, že předseda senátu nadbytečně rozhodl o vykázání obžalovaného z jednací síně dle §204 odst. 2 tr. ř., když stěžejním a primárním důvodem odvedení obviněného z jednací síně bylo jeho vlastní přání. Postup dle §204 odst. 2 tr. ř. se totiž řídí poněkud odlišným režimem, jak již ale bylo řečeno, ten vzhledem k odmítavému postoji obviněného účastnit se veřejného zasedání nebyl v tomto případě na místě.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že v případě tohoto dovolacího důvodu lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Uvedený dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění ani neúplnost provedeného dokazování.
Nejvyšší soud konstatoval, že obviněný O. P. v části dovolání opírající se o tento dovolací důvod vyjádřil především svůj nesouhlas se způsobem, jakým soudy v této věci hodnotily provedené důkazy podle §2 odst. 6 tr. ř. a jaké skutkové závěry z nich tímto postupem dovodily. Šlo tedy o ryze skutkové námitky, jimiž se oba soudy dostatečně zabývaly, a to jak soud prvního stupně na str. 19-22 rozsudku, tak soud odvolací na str. 5-6 jeho usnesení. Tvrzeními tohoto druhu dovolatel zcela minul jím deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je určen k nápravě hmotně právních vad rozhodnutí , přičemž jimi nenaplnil ani žádný jiný z dovolacích důvodů, jež jsou taxativně vypočteny v ust. §265b tr. ř. (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05). Obviněný totiž nenamítal, jak předpokládá jím uplatněný dovolací důvod, že soudy zjištěný skutkový děj popsaný ve výroku rozsudku byl po právní stránce nesprávně posouzen, nýbrž se snažil prosazovat svou vlastní verzi skutkového děje, v rozporu s důkazy před soudy provedenými.
Dovolací soud v posuzovaném případě neshledal extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními učiněnými v této věci soudy na straně jedné a jejich právním posouzením na straně druhé, jelikož právní závěry z těchto skutkových zjištění zcela zřetelně vyplývaly (k tomu viz usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 578/04). Krajský soud se vypořádal logicky s dílčími rozpory ve výpovědích svědků, které se netýkaly skutečností podstatných pro posouzení viny obviněného a byly dobře vysvětlitelné strhujícím průběhem incidentu a duševním vypětím všech jeho aktérů. Vina obviněného byla spolehlivě prokázána nejen svědeckými výpověďmi, které si v podstatných rysech korespondovaly, ale i ohledáním místa činu a navazujícími expertízami. Nejvyšší soud sdílí závěry nižších soudů, že z obsáhlého dokazování nalézací soud dovodil skutkový stav bez důvodných pochybností, ze kterého pak jednoznačně vyplynula vina obviněného skutky popsanými ve výroku rozsudku krajského soudu.
Nejvyšší soud přitom shledal, že nedošlo ani k opominutí žádného z důkazů, který by byl relevantní pro posouzení věci (k tomu viz III. ÚS 2110/07).
IV.
Nejvyšší soud proto z důvodů rozvedených shora posoudil dovolání obviněného O. P. jako zjevně neopodstatněné a jako takové je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v souladu s ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. dubna 2010
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr