ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.364.2010.1
sp. zn. 3 Tdo 364/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. dubna 2010 dovolání obviněného J. K., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. 55 To 185/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 1 T 4/2009, takto:
I. Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se z podnětu dovolání obviněného J. K. částečně zrušují usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. 55 To 185/2009, a rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 27. 2. 2009, sp. zn. 1 T 4/2009, a to ohledně tohoto obviněného, a s přiměřeným použitím §261 tr. ř. též ohledně obviněné V. D.
II. Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Liberci přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl .
IV. Podle §265 l odst. 4 tr. ř. se obviněný J. K. nebere do vazby.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 27. 2. 2009, sp. zn. 1 T 4/2009 , byl obviněný J. K. uznán vinným (a spolu s ním i obvinění R. H. a V. D.) trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §188 odst. 1 tr. zák.
Toho se podle skutkových zjištění okresního soudu dopustili tím, že
„všichni obžalovaní společně
v L. v ul. J. a jinde dne 16. 9. 2008 okolo 14:00 hod. v osobním motorovém vozidle zn. Škoda Fabia, přechovávali v taškách amatérskou chemickou aparaturu obsahující zejména varné sklo, plynový vařič, teploměr a chemikálie jód, kyselinu fosforečnou, červený fosfor, hydroxid sodný, toluen, kyselinu chlorovodíkovou, zbytkový metamfetamin a efedrin a 43 baleni léků Panadol Stop Grip po 12 tabletách a 7 balení po 24 tabletách obsahujících pseudoefedrin, když tyto věci sloužily a měly sloužit k nedovolené výrobě metamfetaminu zv. pervitin, což je psychotropní látka uvedená v příloze č. 5 k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, v platném znění, a efedrin je jako prekurzor uveden v příloze I kategorii 1 a toluen a kyselina chlorovodíková jsou pomocné látky uvedené v příloze I kategorie 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady /ESI č. 273/2004, o prekurzorech drog, v platném znění, a při kontrole policejní hlídkou se z vozidla snažili utéct.“
Za tento trestný čin byl obviněný K. podle §188 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Obviněné V. D. pak byl stejným rozsudkem uložen podle §188 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Podle §73 odst. 1 písm. c) tr. zák. bylo rozhodnuto o zabrání věcí specifikovaných ve výroku rozsudku.
Proti tomuto rozsudku podali obviněný J. K. a spoluobviněný R. H. odvolání. Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci usnesením ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. 55 To 185/2009, podle §256 tr. ř. obě odvolání zamítl jako nedůvodná.
II.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný J. K. prostřednictvím svého obhájce dovolání opřené o ust. §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , neboť má za to, že rozhodnutí obou předchozích soudů spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Obviněný v úvodu dovolání namítá, že svým jednáním nenaplnil skutkovou podstatu trestného činu podle §188 odst. 1 tr. zák., jelikož u něj nebyla prokázána subjektivní stránka v podobě úmyslu. Má za to, že nebylo prokázáno, že by zajištěnou chemickou aparaturu a léky opatřil a přechovával, a že by tak činil úmyslně.
Dovolatel dále uvádí, že podle jeho názoru z provedeného dokazování (zejména z výpovědí svědka L. S.) nevyplynulo, že by s aparaturou na výrobu drog jakkoli disponoval. Z provedených důkazů lze podle něj dovodit pouze to, že zmíněná aparatura se nacházela ve stejném voze, ve kterém cestoval. Obviněný je přesvědčen, že předpoklad aktivního úmyslného jednání nezbytný k naplnění znaků skutkové podstaty §188 tr. zák. „opatří“, resp. „přechovává“ v jeho případě chybí. Dovolatel vyslovuje nesouhlas s tvrzením odvolacího soudu, že všichni obvinění si byli vědomi, co se v autě převáží. Poukazuje na výpověď svědka S., z níž plyne, že se o tom v autě nebavili. Sám přitom neměl povinnost seznamovat se s obsahem věcí, které do auta L. S. za pomoci R. H. naložil. Samotné nalezení aparatury v autě neznamená, že by tyto předměty musely být nutně určeny k výrobě psychotropní látky. Tímto jednáním proto podle jeho mínění nemohl naplnit skutkovou podstatu trestného činu podle §188 odst. 1 tr. zák.
Pokud jde o chemikálie určené k výrobě psychotropní látky, nebylo podle dovolatele prokázáno, kdo tyto chemikálie kupoval, když to nelze zjistit ze zajištěné faktury. Soudům v této souvislosti vytýká, že závěr o jeho vině učinily pouze na podkladě výpovědi jediného svědka (L. S.), což je podle dovolatele nepřípustné, jelikož tato výpověď je osamocena a není podpořena dalším důkazem. Z toho vyvozuje, že v souladu se zásadou in dubio pro reo měl být obžaloby zproštěn.
V petitu svého dovolání obviněný J. K. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a rozsudek soudu prvého stupně, a aby sám ve věci rozsudkem rozhodl tak, že se obviněný zprošťuje obžaloby. Jelikož se již nachází ve výkonu trestu, navrhl současně, aby dovolací soud rozhodl podle §265h odst. 3 tr. ř. o přerušení výkonu trestu odnětí svobody.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání písemně vyjádřila podle §265h odst. 2 tr. ř.
V úvodu svého vyjádření rekapituluje námitky obviněného. Ve vztahu ke znaku skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §188 odst. 1 tr. zák. „opatří“ uvádí, že se jím rozumí zhotovení, darování, výměna, ale může jít i o opatření formou krádeže. Za „přechovávání“ se pak považuje jakýkoli způsob držení předmětu určeného k výrobě psychotropní látky nebo přípravku takovou látku obsahujícího. Pachatel přitom nemusí mít takovou věc nebo látku přímo u sebe, postačí, že ji má ve své moci. Obecně na délce přechovávání nezáleží. Délka může mít význam pro posouzení stupně nebezpečnosti činu pro společnost. Vždy musí jít o vědomé jednání. Skutkovou větu rozsudku Okresního soudu v Liberci považuje z tohoto pohledu za vadnou, neboť neobsahuje konkrétní údaje o tom, jak měl obviněný chemickou soustavu na výrobu pervitinu a chemikálie a léčiva k tomu sloužící opatřit a jakým způsobem je vědomě přechovával. Ze skutkové věty nejsou dostatečně zřetelné ani skutečnosti, které podkládaly oba soudy za podstatné pro své rozhodnutí a to především důvod, proč kontaktoval obviněný H. svědka S. Z výroku není podle ní ani zřejmé, proč si obvinění měli být vědomi, co bylo v autě převáženo. Zhojení této vady cestou odůvodnění přitom nejvyšší státní zástupkyně nepovažuje za dostačující. Ani odůvodnění přitom podle ní nevyznívá přesvědčivě, když soudy pracovaly především s pojmem kolektivní subjektivní stránky činu, aniž by zhodnotily míru zavinění každého z nich.
Závěrem svého vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněného K. zrušil ohledně tohoto obviněného jak usnesení krajského soudu, tak rozsudek soudu okresního. Protože důvod, pro který bylo uplatněno dovolání, prospívá podle nejvyšší státní zástupkyně i spoluobviněným H. a D., navrhuje zrušení rozhodnutí obou stupňů za užití §265k odst. 2 a §261 tr. ř. v souladu se zásadou beneficium cohaesionis i ve vztahu k nim, přestože nejsou dovolateli.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné , bylo podáno oprávněnou osobou , v zákonné lhůtě a na předepsaném místě .
Poté se zaměřil na to, zda námitky, které uplatnil obviněný J. K. ve svém dovolání, lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že v případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění ani neúplnost provedeného dokazování.
Nejvyšší soud v posuzované věci neshledal žádný důvod k odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř. a tak v souladu s ust. §265 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo podáno dovolání, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, přičemž dospěl k závěru, že dovolání je částečně důvodné .
Obviněný J. K. byl shora zmíněným rozsudkem Okresního soudu v Liberci, jehož správnost stvrdilo usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §188 odst. 1 tr. zák. Podle tzv. právní věty rozsudku měl naplnit znaky skutkové podstaty tohoto trestného činu tím, že (shodně s dalšími obviněnými R. H. a V. D.) sobě opatřil a přechovával předmět určený k nedovolené výrobě psychotropní látky.
V souladu s respektovanou judikaturou musí být jednání obviněného v tzv. skutkové větě rozsudku popsáno tak, aby z ní bylo jednoznačně zřejmé, že zde uvedené jednání naplňuje všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, jímž byl uznán vinným. Výrok je konstitutivní a esenciální součástí každého rozhodnutí, absenci těchto jeho náležitostí nelze nahrazovat v jeho odůvodnění (k tomu viz IV. ÚS 386/2000). Pokud obviněný K. v dovolání namítal, že tomu tak v napadeném rozsudku okresního soudu není, když skutková věta nevyjadřuje v jeho případě naplnění znaků „opatřil“ a „přechovával“ pro absenci subjektivní stránky ve vztahu k těmto znakům, jeví se jeho dovolání v tomto směru částečně důvodné. Skutková věta přitom trpí ještě dalšími nedostatky, které činí rozsudek ve vztahu k dovolateli (a jak bude zmíněno níže, i ve vztahu k obviněné D.) částečně vadným.
Ze stávajícího znění skutkové věty pod bodem 2) výroku rozsudku stručně řečeno plyne, že obvinění H., K. a D. měli společně – dne 16. 9. 2008 okolo 14,00 hod. v osobním vozidle Škoda Fabia přechovávat v taškách amatérskou chemickou soupravu obsahující zejména varné sklo, plynový vařič, teploměr a chemikálie, zbytkový metamfetamin a efedrin a 43 balení léku Panadol Stop Grip, když tyto věci sloužily a měly sloužit k výrobě pervitinu, a při kontrole policejní hlídkou se z vozidla snažili utéct. Jinými slovy (a lépe je to patrno z odůvodnění rozsudku) shora jmenovaní byli kontrolováni policejní hlídkou při jízdě uvedeným vozidlem, po zastavení se snažili policistům utéci, přičemž při následné kontrole interiéru vozu byly zajištěny shora uvedené věci. Stávající skutková věta však je vybudována (jak to výstižně označila ve svém vyjádření nejvyšší státní zástupkyně) na jakémsi „principu kolektivní subjektivní stránky“, když u všech osob , které se v době kontroly ve voze nalézaly, dovozuje shodně naplnění znaků „opatřil“ i „přechovával“ a to ve vztahu ke všem předmětům nalezeným ve voze, které měly být užity k výrobě pervitinu. Přitom skutková zjištění soudu rozvedená v odůvodnění rozsudku pro takový závěr podklad nedávají. Z nich je totiž zřejmé, že okresní soud na podkladě provedeného dokazování zjistil, že podíl každého z obviněných na opatření předmětů byl významně rozdílný a těmto skutkovým zjištěním neodpovídá ani paušální závěr o přechovávání těchto předmětů ohledně všech obviněných .
Na podporu tohoto závěru uvádí Nejvyšší soud stručnou rekapitulaci skutkových zjištění, tak jak k nim dospěl okresní soud (blíže viz str. 8 odůvodnění jeho rozsudku). Podle nich došlo mezi obviněnými H., K. a svědkem S. k dohodě o „vaření pervitinu“. S. přitom disponoval potřebnou aparaturou, H. opatřil lék Panadol Stop Grip jako surovinu pro výrobu pervitinu, obviněný K. koupil za asistence S. v Praze potřebné chemikálie. K „vaření“ mělo dle dohody dojít u jejich známých v L. Inkriminovaného dne přijel pro S. svým vozem obviněný H. V té době již ve voze byly léky, obviněný H. pomohl S. do vozu naložit aparaturu (ta patřila svědku S.). Ve voze seděla i obviněná D., které měla také zájem se na akci podílet (z odůvodnění rozsudku ovšem není zřejmé, jak). Na podkladě těchto skutkových zjištění lze v tomto momentě u všech jmenovaných dovozovat společný úmysl vyrobit psychotropní látku, k čemuž podnikli nezbytné přípravy. Takové jednání by sice naplňovalo znaky trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák., které však díky zásahu policie dospělo toliko do stádia přípravy dle §7 odst. 1 tr. zák. Jak konstatuje ve svém vyjádření nejvyšší státní zástupkyně, příprava k tomuto trestnému činu trestná není, neboť se nejednalo o zvlášť závažný trestný čin (viz §7 odst. 1 tr. zák.).
Pokud pak orgány činné v trestním řízení správně vážily, zda jednání obviněných nevykazuje znaky částečně mírněji trestné skutkové podstaty dle §188 odst. 1 tr. zák., která fakticky postihuje i přípravné jednání v podobě opatření si (nebo přechovávání) předmětů určených k výrobě psychotropní látky, nutno při posuzování naplnění znaků této skutkové podstaty přistupovat ke každému z obviněných individuálně. To však okresní soud zcela důsledně neučinil.
Podle stávajících skutkových zjištění okresního soudu relevantních ve vztahu k naplnění znaků „opatření“ pak obviněný K. měl opatřit chemikálie, nikoli však léky a chemickou aparaturu. Obviněná D. pak neměla opatřit žádný ze zajištěných předmětů.
Pokud pak jde o znak „přechovával“, nutno při jeho výkladu vycházet z respektované judikatury. Ta za přechovávání považuje situaci, kdy pachatel má věc ve své moci (nemusí ji mít nutně u sebe), takže má možnost s ní podle vlastního uvážení disponovat (srovnej přiměřeně č. 20/2009 Sb. rozh. trest.).
Pokud jde o jednotlivé předměty, které měly sloužit k výrobě psychotropní látky, lze souborně říci, že každý z obviněných ve voze přechovával to, co do něj vnesl. V případě řidiče (obviněného H.), lze ovšem v tomto ohledu dospět k širšímu závěru v tom směru, že přechovával vše, co do svého vozu sám naložil, nechal naložit a posléze převážel, neboť jako řidič měl veškerý náklad ve své moci. Nejvyšší soud se však neztotožnil se závěrem okresního soudu, že znak přechovávání ve vztahu ke všem věcem převáženým ve voze naplnili všichni pasažéři , kteří se jízdy zúčastnili a byli si vědomi, že věci jsou současně s nimi převáženy. Nejmarkantněji je paušálnost a tudíž i nesprávnost tohoto závěru zřejmá ve vztahu k obviněné D. Ta i když byla vedena úmyslem participovat na plánované výrobě pervitinu, sama nenaplnila po objektivní stránce ani částečně žádný z předpokládaných znaků „opatřil“ či „přechovával“. Přestože jela ve stejném voze, žádným z předmětů, které k výrobě měly sloužit, uložených ve voze, nedisponovala, neměla jej ve své moci. V případě obviněného K. se je pak v rozporu se shora uvedeným právním názorem Nejvyššího soudu paušální závěr okresního soudu, který sdílel i soud dovolací, že naplnění znaků „přechovával“ lze u něj dovodit ve vztahu ke všem věcem určeným k výrobě pervitinu přepravovaným v autě. To, že obviněný o jejich existenci a účelu věděl, samo o sobě k naplnění znaku „přechovával“ nestačí, absentovala-li u něj možnost dispozice s těmito věcmi.
IV.
Ze shora rozvedených důvodů proto Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněného J. K. podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. 55 To 185/2009, a rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 27. 2. 2009, sp. zn. 1 T 4/2009, a to v části týkající se tohoto obviněného a s přiměřeným použitím §261 tr. ř. též ohledně obviněné V. D.
Současně musel v souladu s ust. §265k odst. 2 tr. ř. zrušit i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Důvody, pro které byla v řízení o dovolání zrušena rozhodnutí soudů, spočívaly ve shora rozvedeném paušálním hodnocení viny obviněného K., konkrétně ve vztahu k naplnění znaků skutkové podstaty §188 odst. 1 tr. zák. „opatřil“ a „přechovával“, které je nutno v případě většího počtu pachatelů s rozdílným podílem na opatřování a přechovávání hodnotit individuálně. Nestačí zde tedy subjektivní souvislost, kterou soudy odvozovaly u všech obviněných z faktu, že věci byly s jejich vědomím společně s nimi transportovány na určené místo. Tyto důvody týkající se částečně (ohledně některých předmětů) J. K., prospívají (a to v mnohem větší míře) i již pravomocně odsouzené V. D. V §265k odst. 2 tr. ř. ve větě třetí je zakotveno přiměřené užití ust. §261 tr. ř. v dovolacím řízení. To se v dovolacím řízení použije nejen vzhledem k zrušenému napadenému rozhodnutí, ale i vzhledem k případnému vadnému řízení tomuto rozhodnutí předcházejícímu (Šámal, P., Púry, F., Rizman, S. Trestní řád – komentář – díl II. 6. přepracované vydání. Praha: C. H. Beck, 2008, str. 2168). Dovolací soud vycházel ze situace, že pokud by již soud druhého stupně zrušil rozsudek soudu prvého stupně z podnětu odvolání podaného obviněným K., musel by tento soud rozhodnout dle §261 tr. ř. také ve prospěch spoluobviněné D. Proto rozhodl Nejvyšší soud také ve prospěch spoluobviněné D., byť tato nepodala dovolání, ale ani odvolání proti zrušeným rozhodnutím. Naopak Nejvyšší soud nehledal podmínky pro použití tohoto ustanovení ve vztahu k obviněnému H., neboť (viz výše) ohledně něj se skutková zjištění významně lišila v tom, že nebyl pouhým pasažérem vozu, v němž se předměty určené k výrobě psychotropní látky převážely, ale jeho řidičem, takže u něj lze dovozovat naplnění znaku „přechovával“ ve vztahu ke všem převáženým věcem. Případná změna rozhodnutí zrušených Nejvyšším soudem by se jej dotýkala zcela marginálně.
Okresnímu soudu v Liberci pak Nejvyšší soud podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Na okresním soudě především bude, aby upravil odsuzující výrok ohledně obviněného K. tak, aby byl v souladu se skutkovými zjištěními, k nimž okresní soud dospěl, a rozvedl je v odůvodnění původního rozsudku. Eventuální naplnění znaku „opatřil“ a „přechovával“ pak bude nutno posoudit individuálně s ohledem na odlišný původ jednotlivých předmětů (např. se nejeví dostatečně podložený závěr, že by obviněný K. opatřil aparaturu patřící svědku S., stejně jako že ji přechovával tím, když se pouze pasivně účastnil jejího transportu, ač s ní nemohl nijak disponovat). Zatímco v případě obviněného K. lze předpokládat jen částečnou redukci skutkové věty, v případě obviněné D. bude nutno důkladně vážit, zda vůbec její jednání naplnilo znaky skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů dle §188 odst. 1 tr. zák., kterým byla uznána vinnou.
Podle §265 l odst. 4 tr. ř. rozhodl dovolací soud zároveň o vazbě obviněného K. tak, že se do vazby nebere, neboť shledal, že v nynějším stádiu řízení nejsou známy žádné skutečnosti, které by zakládaly některý z důvodů vazby uvedených v ustanovení §67 odst. 1 písm. a) až c) tr. ř.
Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.)
V Brně dne 28. dubna 2010
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr