ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.494.2010.1
sp. zn. 3 Tdo 494/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. června 2010 o dovolání obviněného P. T., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 11. 2009, sp. zn. 9 To 534/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 90 T 86/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. T. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Brně ze dne 8. 9. 2009, sp. zn. 90 T 86/2008 , byl obviněný P. T. uznán vinným ad 1 výroku trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., ad 2 výroku trestným podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák.
Těch se podle skutkových zjištění okresního soudu dopustil tím, že:
„1) jako zástupce společnosti AIRBORNE CZ, s. r. o., B., C., na základě plné moci ze dne 16. 11. 2005, udělené MVDr. Č. Š., CSc., společnosti AIRBORNE, s. r. o., a sjednané za účelem vymáhání plnění povinné D. B., v Brně převzal dne 23. 12. 2005 od D. B. částku 150.000,- Kč s tím, že ji použije na částečnou úhradu dluhu, avšak takto neučinil a použil ji pro svoji potřebu, čímž poškozenému MVDr. Č. Š. způsobil škodu ve výši 150.000,- Kč .
2) 22. 2. 2007 uzavřel s poškozenou A. J. smlouvu o půjčce 2.500.000,- Kč s dohodnutým termínem splatnosti do 22. 5. 2007, když při uzavírání této smlouvy poskytl jako doklad své solventnosti za účelem přesvědčení poškozené k uzavření smlouvy o půjčce smlouvu o postoupení pohledávky ze dne 21. 6. 2006 ve výši 51.900.000,- Kč, ačkoli tuto pohledávku nevlastnil, neboť jejím vlastníkem byla v danou dobu společnost KASKAD servis, s. r. o., se sídlem V., B., a navíc je tato pohledávka předmětem soudního sporu Okresního soudu Blansko pod sp. zn. 9 Nc 758/2007, čímž takto nemohl s předmětnou pohledávkou jakkoli disponovat, zejména ji nabízet jako jištění svých závazků a poškozená se nemohla z tohoto fiktivního majetku obžalovaného uspokojovat, přičemž obžalovaný ve stanoveném termínu půjčku nevrátil a ani vrátit nehodlal a takto způsobil poškozené A. J. škodu ve výši 2.500.000,- Kč.“
Za tyto trestné činy byl obviněnému P. T. podle §250 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání tři a půl roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného nahradit poškozené Ing. A. J. způsobenou škodu ve výši 2.500.000,- Kč.
Tímto rozsudkem byl obviněný současně podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutky podrobně popsané na str. 3 - 4 rozsudku, kterými měl spáchat trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. tr. zák. ve formě účastenství podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný P. T. odvolání směřující do všech výroků rozsudku, odvolání podala také poškozená Ing. A. J. a poškozený L.K. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 26. 11. 2009, sp. zn. 9 To 534/2009, podle §256 tr. ř. zamítl odvolání obviněného a podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítl odvolání poškozených.
II.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání opřené o dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , neboť má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, jakož i na nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný namítl, že dokazování před soudem prvého stupně bylo kusé, přičemž soud odvolací toto pochybení nenapravil. Brojí především proti tomu, že byl odsouzen za dva úmyslně spáchané trestné činy. U skutku pod bodem 1 výroku uvedl, že soud závěr o zpronevěření finančních prostředků neopírá o žádný důkaz. Trvá na tom, že částku 150.000,- Kč nezpronevěřil. Soudům vytýká, že neprověřily žádný z důkazů, které na svou obhajobu navrhoval (účetnictví firmy, záznamy pokladny), čímž podle něj bylo porušeno jeho právo na řádnou obhajobu.
U skutku pod bodem 2 výroku shledává dovolatel ještě markantnější porušení. Má za to, že byl oprávněn zajistit pohledávku cizí pohledávkou, jelikož je to podle něj zcela běžné a poukázal na institut ručení. Uvedl, že odvolacímu soudu byly předloženy důkazy a to plná moc ze dne 26. 6. 2006, která obviněného opravňovala zastavit pohledávku za p. T. a paní T. a notářsky ověřená dohoda ze dne 26. 6. 2007 uzavřená mezi obviněným a panem Š. o vůli obviněného dostát svému závazku vůči poškozené. Dovolatel podotkl, že soud tyto důkazy provedl, ovšem odmítl provést další navrhovaný důkaz výslechem svědka F. Obviněný je přesvědčen, že tyto důkazy jednoznačně vyvrací závěry soudu, že se úmyslně dopustil trestného činu podvodu.
Dále nesouhlasí s částkou, kterou od poškozené J. jako půjčku obdržel, neboť se jednalo toliko o 1.500.000,- Kč. Podotkl, že tuto skutečnost soudy neprověřily, ať už výpisy z účtu poškozené nebo jejím výslechem.
V petitu svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení krajského soudu a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí, eventuálně aby Nejvyšší soud sám rozhodl o zproštění obžaloby. Dovolatel rovněž požádal, aby Nejvyšší soud v souladu s ust. §265h odst. 3 tr. ř. a §265o odst. 1 tr. ř. rozhodl o odkladu výkonu trestu odnětí svobody uloženého mu napadenými rozhodnutími.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. zasedání písemně vyjádřila. Za jedinou námitku dovolatele spadající pod deklarovaný dovolací důvod považuje tu, která brojí proti absenci subjektivní stránky v bodě 1) výroku. Má nicméně za to, že o skutečnosti, že obviněný se trestného činu dopustil úmyslně, svědčí i to, že tento závazek posléze uznal a klientovi uhradil.
Zbývající výhrady vyjádřené v dovolání obviněného pokládá za námitky týkající se výlučně rozsahu dokazování a způsobu hodnocení provedených důkazů. Zdůraznila, že těmito tvrzeními se dostatečně zabýval odvolací soud a nyní v dovolacím řízení nespadají pod žádný dovolací důvod.
Závěrem proto nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Uvedla, že neshledává žádný racionální důvod pro přerušení (odklad) výkonu uloženého trestu.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve ověřil, zda je dovolání přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, jestli dovolatelem P. T. uváděné důvody lze považovat za některý z dovolacích důvodů vyjmenovaných v §265b odst. 1 tr. ř., jelikož uplatnění námitek, které naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem dle §265i odst. 3 tr. ř.
Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl . Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění ani neúplnost provedeného dokazování (k tomu viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, II. ÚS 651/02, III. ÚS 282/03).
Dovolací soud konstatuje, že částí námitek obviněný vyjadřuje svůj nesouhlas se způsobem, jakým soudy v této věci hodnotily provedené důkazy podle §2 odst. 6 tr. ř., případně že neakceptovaly jeho návrhy na doplnění dokazování. Zpochybňuje také skutková zjištění soudu, ohledně výše částky zapůjčené mu poškozenou J. Námitkami tohoto druhu však dovolatel nenaplnil jím deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je určen k nápravě hmotně právních vad rozhodnutí , přičemž jimi nenaplnil ani žádný jiný z dovolacích důvodů, jež jsou taxativně vypočteny v ust. §265b tr. ř. (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05).
V posuzovaném případě přitom dovolací soud neshledal extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudu na straně jedné a jejich právním posouzením na straně druhé, jelikož právní závěry soudů z jimi učiněných skutkových zjištění zcela zřetelně vyplývají (k tomu viz usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 578/04). Obhajoba obviněného byla spolehlivě vyvrácena v případě obou skutků (blíže viz argumentace městského soudu na str. 17 odůvodnění rozsudku). Nejvyšší soud má za to, že z dokazování nalézací soud dovodil skutkový stav bez důvodných pochybností, ze kterého pak jednoznačně vyplynula vina obviněného trestnými činy uvedenými ve výroku.
Nejvyšší soud rovněž nezjistil, že by nižšími soudy došlo k opominutí některého z důkazů, který by byl relevantní pro posouzení věci (k tomu viz III. ÚS 2110/07). Odvolací soud dostatečně odůvodnil, proč neprovedl obviněným navrhované důkazy – viz str. 4 odůvodnění usnesení – když jeho obhajobu měl dosud provedenými důkazy důvodně za jednoznačně vyvrácenu (k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 359/05).
K námitce dovolatele, že ani u jednoho z trestných činů, kterými byl uznán vinným, nebyla prokázána subjektivní stránka činů, Nejvyšší soud uvádí, že již z popisu obou skutků ve výroku rozsudku je zřejmý úmysl obviněného obohatit sebe na úkor poškozených jejich uvedením v omyl. Podrobné argumenty pro tento závěr pak obsahují str. 17 - 18 rozsudku městského soudu, resp. str. 4 usnesení krajského soudu. Proto tyto námitky dovolací soud považuje za zjevně neopodstatněné.
Za námitku naplňující deklarovaný dovolací důvod, směřující proti právnímu posouzení skutku, je třeba pokládat také tvrzení obviněného, že pohledávka poškozené J. byla zajištěna smlouvou o postoupení pohledávky. Tato obhajoba by byla akceptovatelná za situace, kdy zajištění pohledávky by bylo snadnou realizovatelné a představovalo by reálnou garanci uspokojení poškozené pro případ, že by obviněný nedodržel závazek vyplývající pro něj ze smlouvy o půjčce částky 2.500.000,- Kč (k tomu srov. II. ÚS 566/05). Odvolací soud se zajištěním uvedené pohledávky zabýval a odůvodněně dospěl k závěru, že půjčka byla zajištěna dvěma způsoby: bianco směnkou vystavenou dlužníkem a pohledávkou vůči Z. T. na základě smlouvy o postoupení pohledávky. Obviněný přitom ve smlouvě o půjčce výslovně uvedl, že je vlastníkem, pohledávky vůči Z. T., což ovšem nebyla pravda, neboť tím byla obchodní společnost KASKAD SERVIS, s. r. o. (č. l. 319-321). Z výpisu obchodního rejstříku je přitom zřejmé, že obviněný P. T. nebyl nikdy jednatelem této společnosti. Je pravdou, že měl plnou moc za tuto společnost sepisovat dohody, skupovat pohledávky apod., ale neměl pravomoc převádět pohledávky společnosti na třetí osobu, tedy snižovat majetek společnosti, přičemž této skutečnosti si byl dovolatel zcela jistě vědom již při sepisování smlouvy o půjčce. Podstatné přitom je, že toto zajištění pohledávky lze kvalifikovat jako součást podvodného jednání obviněného, neboť mělo přispět k ujištění poškozené, že jí z uzavřené smlouvy o půjčce nehrozí škoda. Opak byl ale pravdou, když se vzápětí ukázalo, že realizace uvedeného zajištění pohledávky je zcela iluzorní. Nelze opomenout také fakt, že dovolatel již v době uzavření smlouvy o půjčce dne 22. 2. 2007 věděl, že má nařízen výkon trestu odnětí svobody, a že tedy nebude schopen dostát svému závazku vůči poškozené a nebude možné ani uplatnit bianco směnku.
IV.
Nejvyšší soud proto posoudil dovolání obviněného P. T. jako zjevně neopodstatněné a jako takové je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Toto rozhodnutí učinil v souladu s ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
O návrhu dovolatele na odložení výkonu napadeného rozhodnutí nemohl Nejvyšší soud rozhodovat dle §265h odst. 3 tr. ř., jak se toho obviněný domáhal, neboť podmínkou takového rozhodnutí je návrh podaný předsedou senátu soudu prvého stupně, který však podán nebyl. Vzhledem k charakteru rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání obviněného T. neshledal předseda dovolacího senátu podmínky pro odklad výkonu napadeného rozhodnutí ani dle ust. §265o odst. 1 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. června 2010
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr