ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.718.2010.1
sp. zn. 3 Tdo 718/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. června 2010 o dovolání obviněného Z. J., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 2. 2010, sp. zn. 4 To 6/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 54 T 5/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Z. J. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 12. 2009, sp. zn. 54 T 5/2009 , byl obviněný Z. J. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1, 3 tr. zák.
Tohoto se podle skutkových zjištění krajského soudu dopustil tím, že:
„dne 11. 6. 2009 kolem 14.30 hod., v Hotelovém domě DMH v O.-Z., na ulici V., ve společně obývaném pokoji po konfliktu, kdy jeho družka L. D., jej odmítala vpustit do tohoto pokoje, na což reagoval bušením a kopáním do jeho uzamčených vstupních dveří, načež mu pokoj nakonec zpřístupnila, obžalovaný Z. J. ve stavu po předchozím požití alkoholických nápojů L. D., v úmyslu způsobit jí vážná zranění, surově fyzicky napadl tak, že nejdříve jmenovanou uchopil za vlasy a strhl ji k zemi, přičemž její hlavou úmyslně, švihem ruky silou nejméně střední intenzity, mrštil o podlahu pokoje, načež ji, bezvládně již ležící na zádech, opakovaně, nejméně třikráte, udeřil opět nejméně střední intenzitou síly, pěstí do obličeje, a to při fixaci její hlavy na zemi, tedy o pevnou podložku, kdy v důsledku popsaného útoku způsobil L. D. jednak zhmoždění obličeje s četnými krevními podlitinami, táhnoucími se z levé strany čela přes dolní víčko levého oka na levou tvář k dolní čelisti vlevo, dále na vrcholu levého ušního boltce, tržně zhmožděnou ránu s oděrkou kůže v horní části levé tváře pod okem a tržně zhmožděnou ránu ve střední čáře horního rtu, pronikající do předsíně dutiny ústní, prokrvácení měkkých pokrývek lebních v oblasti temene až do oblasti pravého spánku, s menším ložiskem prokrvácení ve spánkové krajině vlevo, ale zejména však krvácení pod tvrdou plenu mozkovou s následným těžkým otokem mozku, kteréžto zranění vedlo ke smrti L. D., k níž došlo v širším rozpětí kolem 18. hodiny odpolední, když v mezidobí od napadení, ač vědom si zjevně špatného zdravotního stavu jmenované, odmítl přivolat odbornou lékařskou pomoc k jejímu ošetření.“
Za tento trestný čin byl obviněný podle §222 odst. 3 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jedenácti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost k náhradě škody poškozené M. M. ve výši 13.046,- Kč a poškozené České průmyslové zdravotní pojišťovně ve výši 810,- Kč.
Z podnětu podaného odvolání obviněným Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 23. 2. 2010, sp. zn. 4 To 6/2010, podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek zrušil a sám podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že při nezměněných skutkových zjištěních uznal obviněného vinným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1, 3 tr. zákoníku.
Za tento zločin byl obviněný podle §145 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody na deset let a šest měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost k náhradě škody poškozené M. M. ve výši 13.046,- Kč a poškozené České průmyslové zdravotní pojišťovně ve výši 810,- Kč.
II.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný Z. J. prostřednictvím své obhájkyně dovoláním opřeným o ust. §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , neboť má za to, že rozhodnutí soudu vychází z „nesprávného skutkového hmotně právního posouzení“.
Obviněný uvedl, že skutkové věty ve výrocích obou rozsudků jsou vykonstruované s cílem jej poškodit. Domnívá se, že jednání popsané ve výrocích nebylo soudy prokázáno, když soudy nesprávně vyšly z jeho původní výpovědi, kde útok proti poškozené nepopsal přesně. Dále zdůraznil, že u uvedeného jednání nebyl další svědek.
Dovolatel konstatuje, že úrazový děj se nestal tak, jak uvedla soudní znalkyně MUDr. M. S., vytýká jí rovněž, že se nevyjádřila, zda se u poškozené jednalo o zranění těžké nebo lehké. Obviněný trvá na tom, že nechtěl poškozené způsobit závažnější zranění a v této souvislosti uvádí, že následek smrti může nastat i v případech, kdy pachatel má v úmyslu způsobit toliko ublížení na zdraví dle ust. §221 odst. 1 tr. zák.
Dále má za to, že se soudy nevypořádaly s jeho tvrzením, že si zranění družka způsobila v podstatě sama pádem.
V petitu svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud postupoval podle §265k odst. 1 a §265 l odst. 1 tr. ř. Současně požádal o prominutí úhrady soudních nákladů.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání písemně podle §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřila. Uvedla, že obviněný v dovolání opakuje svou obhajobu z předešlého trestního řízení, se kterou se podle jejího názoru zcela vypořádal soud druhého stupně, s jehož závěry se ztotožňuje.
Má za to, že dovolatel napadá skutková zjištění a svými námitkami tak nenaplnil žádný dovolací důvod. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné , bylo podáno oprávněnou osobou , v zákonné lhůtě a na předepsaném místě .
Poté se zaměřil na to, zda námitky, které uplatnil obviněný Z. J. ve svém dovolání, lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že v případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění ani neúplnost provedeného dokazování.
Za námitku spadající pod deklarovaný dovolací důvod, tj. námitku proti právnímu posouzení zjištěného skutku, bylo možno považovat toliko tvrzení, že u obviněného chybí zavinění ve vztahu ke způsobení těžké újmy či smrti, když za přiléhavé by bylo možno považovat posouzení jeho jednání jako trestného činu ublížení na zdraví dle ust. §221 tr. zák. Tato námitka je ale zcela neopodstatněná. Soudy se otázkou zavinění obviněného zevrubně zabývaly (viz velice podrobná analýza uvedených otázek na str. 17 - 18 odůvodnění rozsudku krajského soudu, resp. str. 7 odůvodnění rozsudku krajského soudu), přičemž dovolací soud jejich argumentaci i výsledné závěry plně sdílí. Za situace, kdy obviněný jakékoli zavinění popírá, je na soudu, aby vážil, zda na toto zavinění nelze usuzovat z dalších skutečností charakterizujících provedení činu ( k tomu viz č. 60/1972-IV. Sb. rozh. tr.). Nejvyšší soud je proto jen stručně rekapituluje. Soudy vycházely při hodnocení zavinění obviněného ze skutkových zjištění, která měla oporu ve výpovědi obviněného z 12. 6. 2009 a znaleckém posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, tj. že obviněný nejdříve udeřil hlavou poškozené o podlahu a poté ji třikrát udeřil pěstí do obličeje v době, kdy hlava poškozené byla fixována podlahou. Správně vyzdvihly, že tyto údery vedl střední intenzitou za situace, kdy se poškozená nebránila, jen ležela na zemi, takže musel být přinejmenším srozuměn s možností závažného vnitřního zranění hlavy v podobě poškození důležitého orgánu ve smyslu §89 odst. 7 písm. e) tr. zák. [resp. §122 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku], správně přitom poukázaly na to, že objektem útoku byla fyzicky slabší žena, že šlo o útok opakovaný směřující proti hlavě ležící na podlaze, čímž byla jeho intenzita umocněna. Zranění, které takto poškozené způsobil ( krvácení pod tvrdou plenu mozkovou s následným těžkým otokem mozku ), se jeví plně adekvátní formě útoku, takže tvrzení obviněného, že takový následek nezamýšlel, se jeví zjevně liché. Soudy pak důvodně dovodily nedbalostní zavinění obviněného ve formě vědomé nedbalosti dle §5 písm. a) tr. zák. [resp. §16/1 a) tr. zákoníku] ve vztahu ke smrti poškozené, když nereagoval na její zjevně kritický stav a nepřivolal včas lékařskou pomoc. Ničeho nelze namítat proti postupu vrchního soudu, který v souladu s ust. §16 odst. 1 tr. zák. a §2 odst. 1 tr. zákoníku kvalifikoval jednání obviněného dle sice korespondujícího, ale mírněji trestného ust. §145 odst. 1, 3 tr. zákoníku a vyjádřil to i částečným zmírněním trestu.
Další námitky uplatňované obviněným již deklarovaný dovolací důvod nenaplňovaly. Jednalo se vesměs o výhrady vůči provedenému dokazování, kterými obviněný zpochybňoval postup soudů při shromažďování, provádění a hodnocení důkazů dle §2 odst. 5, 6 tr. ř. Stěžejní výhrady obviněného směřovaly proti tomu, jaké závěry soudy z provedených důkazů dovodily. Obviněný sám nabízí jinou interpretaci důkazů, které by pro něj vyzněly příznivěji. Námitkami tohoto druhu by však dovolatel zcela minul jím deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je určen k nápravě hmotně právních vad rozhodnutí , přičemž by jimi nenaplnil ani žádný jiný z dovolacích důvodů, jež jsou taxativně vypočteny v ust. §265b tr. ř. (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05). Nad rámec své přezkumné povinnosti však Nejvyšší soud uvádí, že v postupu nižších soudů podle §2 odst. 5, 6 tr. ř. žádné vady neshledal, když tyto své závěry úplně a přesvědčivě odůvodnily (viz str. 14 - 17 rozsudku krajského soudu, str. 5 - 6 rozsudku vrchního soudu). Důvodně pak vyšly mimo jiné i z obsahu znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, který objektivizoval zranění utrpěná poškozenou, příčiny její smrti a názorně vysvětlil, že zjištěným zraněním plně odpovídá takový způsob útoku (násilí), které popsal obviněný ve své výpovědi ze dne 12. 6. 2009, zatímco verze, kterou prezentoval později, zjištěným zraněním nekorespondovala.
Nejvyšší soud neshledal, že by došlo k opominutí některého z důkazů, jenž by byl relevantní pro posouzení věci (k tomu viz III. ÚS 2110/07).
IV.
Nejvyšší soud proto ze shora uvedených důvodů posoudil dovolání obviněného Z. J. jako zjevně neopodstatněné a jako takové je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v souladu s ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud nebyl oprávněn rozhodovat o žádosti obviněného o prominutí nákladů trestního řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. června 2010
Předseda senátu:
JUDr. Rober Fremr