ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.782.2010.1
sp. zn. 3 Tdo 782/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. července 2010 o dovolání podaném J. K. , proti rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 6 To 514/2007 ze dne 17. března 2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 1 T 144/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 1 T 144/2008 ze dne 2. 12. 2009 byl dovolatel uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 trestního zákona (zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona účinného do 31. 12. 2009, dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozhodnutí. Za výše uvedený trestný čin byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, za současného zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 4 T 19/2009 ze dne 26. 2. 2009, který nabyl právní moci dne 18. 4. 2009, a z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 33 T 41/2009 ze dne 24. 6. 2009, který nabyl právní moci dne 20. 10. 2009. Současně byla zrušena všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Pro výkon takto uloženého trestu byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest propadnutí věci, a to věcí konkrétně specifikovaných v citovaném rozhodnutí.
O odvolání J. K. proti výše uvedenému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze rozsudkem sp. zn. 6 To 514/2007 ze dne 17. 3. 2010 tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), d) trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 písm. a) tr. ř. znovu rozhodl tak, že uznal dovolatele vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle §283 odst. 1 trestního zákoníku (zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku účinného od 1. 1. 2010), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části příslušného rozhodnutí. Za tento přečin a trestné činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. a neoprávněné držení platební karty podle §249b tr. zák. a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., jimiž byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. 10. 2007, č. j. 1 T 70/2007-251 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2007, č. j. 6 To 514/2007-288 byl dovolatel odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmnácti měsíců a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
Proti výše uvedenému rozhodnutí odvolacího soudu podal J. K. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce, i za splnění všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za důvod dovolání označil ten, který je uveden v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku dovolatel v podstatě znovu zopakoval svou dosavadní obhajobu, tedy, že on drogy neprodával, nýbrž kupoval od svědka C., přičemž soudy se nevypořádaly se skutečností, že drogy byly nalezeny také u tohoto svědka. Současně zpochybnil závěry, které soudy vyvodily z výpovědí dalších svědků Č., Č. a J. Dále poukázal na skutečnost, že ani soud nalézací, ani soud odvolací se neřídily právním názorem Nejvyššího soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud), který plyne z jeho usnesení ze dne 6. srpna 2008, sp. zn. 3 Tdo 1017/2008, když v jeho věci nepřihlédly ke kriteriím uvedeným v §3 odst. 4 tr. zák. Dovolatel vyjádřil přesvědčení, že pouhé konstatování, že se jednání mělo udát na místě se zvýšenou možností výskytu prodeje drog a soudem tvrzený způsob prodeje je pouhá spekulativní úvaha soudu, přičemž dovolatel navrhl doplnit dokazování znaleckým posudkem v tom směru, zda zjištěné množství drogy v daném případě (a v jaké intenzitě) bylo způsobilé ovlivnit psychiku člověka a ohrozit jeho zdraví, aby bylo možno uzavřít, že jeho jednání bylo skutečně trestným činem. Z výše uvedených důvodů proto dovolatel závěrem svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud „dle ust. §256k odst. 1, 2 trestního řádu zrušil rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 17. 3. 2010, sp. zn. 6 To 514/2007, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2. 12. 2009, č. j. 1 T 144/2008 a podle ust. §265 l odst. 1 tr. řádu přikázal prvoinstančnímu soudu věc znovu projednat a rozhodnout.“
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce). V tomto svém vyjádření uvedl, že dovolatel v rámci své argumentace předložené v dovolání v její první části namítal, že se nedopustil takového jednání, které je mu kladeno za vinu, resp. namítal nesprávné hodnocení provedených důkazů, v části druhé potom uváděl zejména tvrzení napadající úplnost dokazování. Popsané námitky se tak dle státního zástupce zcela míjí s uplatněným dovolacím důvodem ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., i s dovolacími důvody ostatními, byť neuplatněnými. Stran právního posouzení materiální stránky trestného činu je potom dle státního zástupce namístě akceptovat závěry Městského soudu v Praze, jenž konstatoval, že dovolatel se podílel na organizovaném a promyšleném obchodu s drogami, v jehož rámci převzal od distributora 6 sáčků obsahující metamfetamin (když menší množství drogy, kterou měl u sebe, bylo zjevně dáno snahou snížit možnost svého postihu při případném zadržení), které dále nabízel k prodeji, a tedy nepochybně narušil zájem na ochraně společnosti před neoprávněným nakládáním s psychotropními látkami, a to jako člen distribučního řetězce, jehož se evidentně zcela cíleně účastnil. Stupeň společenské nebezpečnosti jeho činu je tedy i s ohledem na další okolnosti popsané v ustanovení §3 odst. 4 trestního zákona (byť v konečném důsledku ve věci přímo neaplikovaného) vyšší než nepatrný, a proto předmětný skutek byl trestným činem i ve smyslu právní úpravy účinné v době jeho spáchání. Dovolání tedy s ohledem na výše uvedené navrhl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítnout. Současně souhlasil, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže o trestný čin nejde nebo jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě popsán.
Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že pod dovolatelem uplatněný dovolací důvod tak nelze podřadit námitky, jejichž obsahem je opakování tvrzení dovolatele, že se předmětného jednání nedopustil a jejichž prostřednictvím zpochybnil výpovědi ostatních svědků a skutkové závěry, které z těchto výpovědí dovodily soudy, když v tomto případě se jedná o námitky skutkového a procesního charakteru a jejich uplatněním se dovolatel domáhá prosazení vlastní (pro něj příznivější) verze skutkového děje a jako takové nemohou být uplatněny nejen pod deklarovaným dovolacím důvodem, ale ani pod žádným jiným ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů. Přitom je nutné zdůraznit, že soudy (zejména) v odůvodnění svých (přijatých) rozhodnutích přesvědčivě a pečlivě vysvětlily, proč nemají pochybnosti o tom, že to byl právě dovolatel, kdo byl prodejcem pervitinu, když tato skutečnost nevyplývá pouze z výpovědi svědka C. a Č., ale i z výpovědí zasahujících policistů Č. a J. Takto vedené námitky současně ani nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro odůvodněný úsudek spočívající v tom, že oba soudy zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Pokud by tedy obsahem dovolání byly pouze takto uplatněné námitky, nezbylo by Nejvyššímu soudu než takto podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Naopak právně relevantně dovolatel uplatnil námitku spočívající v tom, že se soudy nedostatečně zabývaly materiální stránkou jemu přisuzovaného trestného činu a tedy jeho nebezpečností pro společnost.
V uvedeném směru je nejdříve namístě konstatovat, že odvolací soud správně aplikoval novou právní úpravu popsaného jednání v podobě trestního zákoníku (platného a účinného od 1. 1. 2010) a jednání dovolatele tak kvalifikoval jako přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 trestního zákoníku. Přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle 283 odst. 1 trestního zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed. Jak vyplývá z dovolatelem označeného usnesení Nejvyššího soudu, tento v jeho rámci neuložil soudům nižšího stupně činným ve věci provedení žádných konkrétních důkazů k prokázání materiální stránky jednání dovolatele, nýbrž jim toliko vytkl její nedostatečné a nepřesvědčivé hodnocení (zdůvodnění). V novém řízení však již soudy řádně odůvodnily (vysvětlily), v čem je spatřována nebezpečnost popsaného jednání dovolatele pro společnost, když odvolací soud poukázal na zejména způsob, jakým byl tento prodej omamných látek prováděn, kdy se jednalo o organizovaný prodej drog v místě, kde je zvýšený výskyt takovéto nelegální činnosti. Co se týče množství čistého metamfetaminu, který se nacházel v oněch 6 balíčcích nalezených u dovolatele, odvolací soud správně uvedl, že v případě ustanovení §187 tr. zák. (§283 trestního zákoníku) tedy trestného činu (přečinu) nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy, se nepožaduje k naplnění této skutkové podstaty určité konkrétní množství takovéto látky, nýbrž toto ustanovení zakazuje jakékoli zde vyjmenované nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy. Dovolatel tedy ve všech zákonem požadovaných směrech naplnil jemu přisuzovanou skutkovou podstatu přečinu podle §283 odst. 1 trestního zákoníku včetně jeho materiální stránky z hlediska nebezpečnosti popsaného jednání pro společnost.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, když shledal, že pro konání veřejného zasedání nebyly splněny podmínky.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. července 2010
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka