ECLI:CZ:NS:2008:3.TDO.1017.2008.1
sp. zn. 3 Tdo 1017/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. srpna 2008 o dovolání obviněného J. K., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2007, sp. zn. 6 To 514/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 1 T 70/2007, takto:
I. Podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. se zrušují:
- rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2007, sp. zn. 6 To 514/2007, v části týkající se trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. a v celém výroku o trestu
- rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. 10. 2007, sp. zn. 1 T 70/2007, ve výroku o vině pod bodem 1/, jímž byl uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. a v celém výroku o trestu.
Dále se zrušují také další rozhodnutí na zrušené části obou rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Obvodnímu soudu pro Prahu 1 přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. 10. 2007, sp. zn. 1 T 70/2007, byl obviněný J. K. uznán vinným v bodě 1/ výroku rozsudku trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. na tom skutkovém základě, že „dne 7. 2. 2007 v době kolem 13.35 hod. v P., před dveřmi haly Hlavního nádraží nabízel k prodeji za částku 300,- Kč R. C., drogu pervitin, obsahující metamfetamin, uvedený v příloze č. 5 k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, jako látka psychotropní“, a v bodě 2/ výroku rozsudku trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. d), e) tr. zák. a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., jichž se dopustil tím, že „v době od 23.00 hod. dne 6. 2. 2007 do 07.00 hod. dne 7. 2. 2007 v P., před domem, vnikl po rozbití skleněné výplně pravých předních dveří do zaparkovaného osobního motorového vozidla zn. Ssanbyong Musso, odkud odcizil autorádio Roadstar, nezjištěného typu a výrobního čísla v hodnotě 1.000,- Kč, pánský parfém nezjištěné značky v hodnotě 400,- Kč, pánskou peněženku v hodnotě 50,- Kč, klubovou kartu R. K., kartu Makro – držitel I. M. a J. H., kartičku M. S., kartičku T-Mobile, slevovou kartu Eurotel BENEFIT Platinum, platební karty e., a. s., vydané na jméno I. M. a neplatnou kartu e., a. s., znějící na jméno I. M., poškozením vozidla způsobil škodu ve výši 18.856,74 Kč, přičemž platební karty a další karty vydal při svém zadržení dne 7. 2. 2007 ve 13.35 hod. v P. policejnímu orgánu a uvedeného jednání se dopustil poté, co byl pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 27. 6. 2005, sp. zn. 1 T 54/2005, k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců se zařazením do věznice s ostrahou a trest dne 27. 4. 2006 vykonal“. Za to byl podle §187 odst. 1 tr. zák. za použití ustanovení §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou.
O odvolání, které proti předmětnému rozsudku podali obviněný a státní zástupce činný u Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 (tento v neprospěch obviněného), rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 12. 2007, sp. zn. 6 To 514/2007, tak že z podnětu odvolání státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. zrušil výrok o vině pod bodem 2/ napadeného rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. d), e) tr. zák. a trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., a celý výrok o trestu, a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že na stejném skutkovém podkladě jako soud prvního stupně uznal obviněného vinným jednak trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák., jednak trestným činem neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák. a jednak trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy a trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. v bodě 1/ výroku napadeného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 byl obviněný podle §187 odst. 1 tr. zák. za použití ustanovení §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmnácti měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou. Odvolání obviněného soud druhého stupně výrokem podle §256 tr. ř. zamítl. Rozsudek soudu druhého stupně nabyl právní moci dne 5. 12. 2007 (§139 odst. 1 písm. a/ tr. ř.) a k témuž datu nabyl v nezrušené části právní moci i rozsudek soudu prvního stupně (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný J. K. následně dovoláním směřujícím proti celému výroku o vině a trestu, přičemž dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pokud jde o skutky popsané v bodě 1/ a 2/, uvedl, že skutková zjištění neodpovídají zákonným znakům trestných činů, jimiž byl uznán vinným. Podle názoru dovolatele soudy správně nevyhodnotily provedené důkazy, a proto ho v případě skutku popsaného v bodě 2/ neuznaly vinným toliko trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., ale i trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. Pro závěr o vině podle §249b tr. zák. pak chybí podle názoru dovolatele subjektivní stránka.
Proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a vrátil věc tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněného J. K. se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen „státní zástupkyně“). Přesto, že je podle státní zástupkyně relevantně k deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítáno, že skutková zjištění nekorespondují se zákonnými znaky skutkových podstat daných trestných činů, nemůže jeho námitka obstát. Tento svůj závěr odůvodnila konstatováním znaků skutkových podstat trestných činů, jimiž byl obviněný uznán vinným, a tyto následně aplikovala na skutkové věty napadeného rozsudku. K bodu 1/ výroku rozsudku soudu prvního stupně, který odvolací soud aproboval jako správný, uvedla, že popis skutku blíže rozvedený v odůvodnění rozsudku odpovídá zákonným znakům trestného činu podle §187 odst. 1 tr. zák., když bylo uvedeno, že „neoprávněně nabízel jinému psychotropní látku“. Obdobně státní zástupkyně odůvodnila i závěr soudu druhého stupně ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem 2/.
V závěru vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl a toto rozhodnutí aby vydal v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pro případ, že by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že je namístě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) nebo b) tr. ř., vyjádřila souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Obviněný J. K. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně týká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř., a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř. per analogiam.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek či jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí při posuzování věci vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je především vyjádřen ve výroku odsuzujícího rozsudku a je povinen zkoumat, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav věci. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto bude jednak popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, popřípadě i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva.
Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě právních vad v rozhodnutích vymezených v ustanovení §265a tr. ř., není třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání, zejména hlavního líčení, soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., popřípadě do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (k tomu srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. I. ÚS 412/02 nebo sp. zn. III. ÚS 732/02). V této souvislosti je třeba zmínit, že právem a povinností nalézacího soudu je hodnotit důkazy v souladu s ustanovením §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., přičemž tento postup přezkoumává odvolací soud podle §254 tr. ř. a zásah Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího do takového hodnocení přichází v úvahu, jen jestliže by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 84/94 nebo sp. zn. I. ÚS 4/04).
S ohledem na skutečnosti shora uvedené je zřejmé, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku.
Dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto neodpovídají námitky dovolatele, v jejichž rámci sám částečně interpretuje výsledky provedeného dokazování a na tomto základě dovozuje absenci zákonných znaků skutkové podstaty trestných činů, jimiž byl uznán vinným.
Za právně relevantní je však třeba považovat v kontextu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. námitku dovolatele vztahující se k namítanému rozporu mezi soudem zjištěným skutkovým stavem věci (v podobě formulované pokud jde o skutek popsaný v bodě 1/ soudem prvního stupně a pokud jde o skutek popsaný pod bodem 2/ soudem druhého stupně) a na něj aplikovanou právní kvalifikací skutků.
Při posuzování opodstatněnosti shora uvedené dovolací námitky dospěl Nejvyšší soud k následujícímu závěru:
Dovolací námitce obviněného stran jednání popsaného pod bodem 2/ výroku rozsudku soudu druhého stupně nebylo možno přiznat v případě, kdy byl obviněný shora citovaným rozsudkem Městského soudu v Praze uznán vinným skutkem kvalifikovaným jednak jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b,) e) tr. zák., jednak jako trestný čin poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. a jednak jako trestný čin neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák., jakékoliv opodstatnění, neboť popisu skutku obsaženému v napadeném rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé a blíže rozvedenému v jeho odůvodnění na str. 5 a 6 zvolená právní kvalifikace odpovídá.
V obecné rovině je zapotřebí uvést, že trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, čin spáchá vloupáním a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán. Trestného činu poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. se dopustí pachatel tím, že zničí, poškodí nebo učiní neupotřebitelnou cizí věc a způsobí tak škodu nikoli nepatrnou. Trestného činu neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák. se poté dopustí ten, kdo si neoprávněně opatří nepřenosnou platební kartu jiného, identifikovatelnou podle jména nebo čísla, nebo předmět způsobilý plnit její funkci.
K výkladu znaků skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. považuje Nejvyšší soud za podstatné připomenout, že cizí věcí se rozumí věc, jež nenáleží pachateli vůbec nebo nenáleží jen jemu a kterou pachatel nemá v dispozici. Přisvojení poté znamená vyloučení dosavadního vlastníka nebo faktického držitele z držení, užívání a nakládaní s věcí. Vloupáním se ve smyslu ustanovení §89 odst. 14 tr. zák. rozumí vniknutí do uzavřeného prostoru lstí, nedovoleným překonáním uzamčení nebo překonáním jiné jistící překážky s použitím síly. Potrestáním se rozumí předchozí trestní postih, kdy byl pachatel nejenom odsouzen, ale i alespoň zčásti vykonal uložený trest, pokud výkon trestu nebo samotná právní moc rozsudku, kterým byl trest uložen, nemá za následek to, že se na něho hledí, jako by odsouzen nebyl.
Znakem skutkové podstaty trestného činu poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. je poté způsobení škody nikoli nepatrné, např. poškozením (jako v posuzované věci), což v kontextu ustanovení §89 odst. 11 tr. zák. představuje škodu nejméně 5.000,- Kč.
Pokud jde o trestný čin neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák., považuje Nejvyšší soud za potřebné upozornit na to, že prostřednictvím tohoto ustanovení není chráněn majetek (v daném případě prostředky uložené na bankovním účtu) před jednáním pachatele spočívajícím v nějaké neoprávněné dispozici s ním, nýbrž před jednáním, jímž si pachatel vytváří podmínky pro to, aby s ním sám nebo prostřednictvím jiné neoprávněné osoby mohl nakládat, nebo pro to, aby oprávněné osobě znemožnil nebo ztížil nakládání s ním. Skutková podstata tohoto trestného činu je tedy konstruována tak, že poskytuje ochranu majetku již ve stadiu před tím, než je tento majetek skutečně dotčen. Uvedený trestný čin je proto teorií trestního práva řazen mezi tzv. předčasně dokonané trestné činy (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 7 Tdo 1317/2003).
Při aplikaci shora uvedených zásad na posuzovaný skutek je třeba uvést, že jeho popis v napadeném rozsudku soudu druhého stupně převzatý z rozsudku soudu prvního stupně (bod 2/ výroku rozsudku) vystihuje znaky skutkových podstat daných trestných činů, tj. násilné vniknutí do osobního motorového vozidla majitele I. M., k jeho škodě odcizení věcí v hodnotě 1.550,- Kč, platebních karet znějících na jméno a na číslo, poškození osobního vozidla a tím způsobení škody ve výši 18.856,74 Kč a také specifikaci potrestání obviněného v posledních třech letech pro majetkovou trestnou činnost. Všechny skutečnosti vyplývající z popisu skutku mají poté oporu v provedených důkazech rozvedených na str. 8 až 10 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a str. 5, 6, odůvodnění rozsudku soudu odvolacího. Soud druhého stupně také velmi pečlivě v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu vysvětlil v právní úvaze na str. 6 svého rozhodnutí důvody, které jej vedly, na rozdíl od soudu prvního stupně, k závěru o naplnění i znaků skutkové podstaty trestného činu neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák. obviněným, jakož i to, v čem soud prvního stupně pochybil při výkladu nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 37/2003 i rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 7 Tdo 514/2007. Na základě popsaných skutkových zjištění bylo možno dovodit příčinnou souvislost mezi jednáním obviněného a vzniklým následkem, kterou bylo možno pokrýt zaviněním, a to formou úmyslu přímého podle §4 písm. a) tr. zák.
S přihlédnutím ke shora uvedenému výkladu Nejvyšší soud konstatuje, že relevantně uplatněné dovolací námitce podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve vztahu ke skutku popsanému v bodě 2/ výroků rozsudků obou soudů nebylo možno přiznat jakékoliv opodstatnění, když nebylo zjištěno, že by došlo k nesprávnému hmotně právnímu posouzení daného skutku.
Pokud jde o skutek popsaný pod bodem 1/ výroku rozsudku soudu prvního stupně akceptovaný i co do použité právní kvalifikace soudem druhého stupně, neshledal Nejvyšší soud žádný z důvodů pro odmítnutí dovolání, a proto podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, a to v rozsahu a z důvodů, jež byly v dovolání relevantně uvedeny, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k následujícímu závěru:
V obecné rovině je třeba uvést, že trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed.
Pojmem „nabízení“ ve smyslu shora uvedeného zákonného ustanovení se rozumí jednání, kterým pachatel projevuje ochotu některou omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed poskytnout jinému. Je jím jakýkoliv, ať výslovný nebo konkludentní návrh směřující vůči druhé osobě. Nabídka bude nejčastěji směřovat k prodeji, nicméně může jít i o nabídku darování, půjčení apod. Z časového hlediska může být nabídka formulována tak, že k plnění z ní může dojít okamžitě po její akceptaci nebo i v budoucnu, přičemž však pro dokonání trestného činu není třeba, aby k akceptaci nabídky vůbec došlo.
Co se považuje za omamnou látku, psychotropní látku či přípravek obsahující omamnou a psychotropní látku nebo prekursor, stanoví zvláštní zákon, konkrétně zákon č. 167/1997 Sb. v přílohách č. 1 až 9. Pervitin – metamfetamin je uveden v příloze číslo 5 uvedeného zákona, ve znění novel, jako psychotropní látka zařazená do seznamu II., podle Úmluvy o psychotropních látkách, vyhlášky č. 62/1989 Sb. V případě trestného činu podle §187 odst. 1 tr. zák. zákon nestanoví, jaké množství jedu, omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku nebo prekursoru se vyžaduje ke spáchání tohoto trestného činu. Z účelu tohoto ustanovení vyplývá, že k trestnímu postihu stačí jakékoliv množství takové látky. Nicméně je vždy třeba toto množství hodnotit v kontextu ustanovení §3 odst. 2, odst. 4 tr. zák. (viz komentář k trestnímu zákonu, 4. přepracované vydání, nakladatelství C. H. Beck, 2001, na str. 1007). Po subjektivní stránce se vždy vyžaduje úmysl. Protože jde o delikt ohrožovací, je tento trestný čin dokonán již vyrobením, dovezením, provezením, nabízením, zprostředkováním, prodáním nebo jiným opatřením jinému nebo přechováváním pro jiného, pokud se tak děje neoprávněně.
Jsou-li výše uvedené zásady aplikovány na nyní posuzovaný případ (skutek popsaný pod bodem 1/ výroku rozsudku), je zřejmé, že skutková zjištění, z nichž soudy obou stupňů vycházely a která jsou formulována v tzv. skutkové větě výroku rozsudku soudu prvního stupně, nedovolují pro nedostatečný a nepřesný popis skutků, v němž je jednání dovolatele zčásti popsáno dikcí zákona patřící do tzv. právní věty, ani v kontextu odůvodnění rozsudku, učinit závěr o tom, že obviněný spáchal trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák., a to formou nabízení. Tuto vadu neodstranil svým rozhodnutím ani soud druhého stupně.
Z rozhodnutí obou soudů nevyplývá a skutková věta rozsudku soudu prvního stupně neuvádí, jaké množství psychotropní látky (pervitinu) bylo svědku C. obviněným za 300,- Kč „nabízeno“. V odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je na str. 6 a 7 toliko uvedeno, že v sáčcích, které byly zajištěny, byla zjištěna přítomnost metamfetaminu, tedy psychotropní látky, o celkové hmotnosti 0,0783 g. Přestože k naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu podle §187 odst. 1 tr. zák., na rozdíl od ustanovení §187a tr. zák., stačí jakékoliv množství takové látky, soudy se vůbec zjištěným množstvím a druhem této látky při posuzování otázky viny a následné právní kvalifikace jednání obviněného nezabývaly, což je podstatné z hlediska určení stupně nebezpečnosti činu pro společnost podle §3 odst. 2, odst. 4 tr. zák. Tedy neposuzovaly konkrétní okolnosti případu, tj. zejména druh a účinnost konkrétní psychotropní látky, zda zjištěné množství látky v daném případě a v jaké intenzitě bylo způsobilé ovlivnit psychiku člověka a ohrozit jeho zdraví a tedy zda popsaný skutek je vůbec trestným činem ve smyslu ustanovení §3 odst. 2 tr. zák.
Vzhledem ke skutečnostem rozvedeným shora shledal Nejvyšší soud dovolací námitky obviněného J. K. v části vztahující se ke skutku popsanému v bodě 1/ výroku rozsudku soudu prvního stupně důvodnými, neboť rozsudek soudu prvního stupně a současně i napadené rozhodnutí soudu odvolacího jsou ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. založeny na nesprávném hmotně právním posouzení skutku.
Nejvyšší soud proto postupoval podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. tak, že zrušil napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2007, sp. zn. 6 To 514/2007, v části týkající se trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák., a v celém výroku o trestu, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. 10. 2007, sp. zn. 1 T 70/2007, ve výroku o vině pod bodem 1/, jímž byl dovolatel uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák., a v celém výroku o trestu. Současně také zrušil další rozhodnutí na zrušené části obou rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. poté přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 1, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud toto své rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání, neboť v daném případě je zřejmé, že vady nelze odstranit ve veřejném zasedání.
Věc, tj. skutek popsaný pod bodem 1/, se tak vrací do stadia řízení před soudem prvního stupně, který se bude muset v intencích právního názoru Nejvyššího soudu (§265s odst. 1 tr. ř. ) věcí znovu zabývat, a to zejména v tom směru, zda zajištěné množství psychotropní látky, které obviněný nabízel další osobě za částku 300,- Kč, s ohledem na kritéria pro určení stupně nebezpečnosti činu pro společnost podle §3 odst. 4 tr. zák., odůvodňuje závěr, že obviněný svým jednáním naplnil i materiální znak trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. Úvahu v tomto směru bude muset soud založit na skutkových zjištěních a bude ji muset i řádně odůvodnit, tak jak má na mysli ustanovení §125 tr. ř.
Dotazem na Centrální evidenci vězňů bylo zjištěno, obviněný J. K. byl dne 7. 7. 2008 propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody a k dnešnímu dni není ani ve vazbě v jiné trestní věci. Proto Nejvyšší soud nemusel postupovat podle §265l odst. 4 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 6. srpna 2008
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler
Vypracovala:
JUDr. Eva Dvořáková