ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.786.2010.1
sp. zn. 3 Tdo 786/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. července 2010 o dovolání obviněného M. Š., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 11. 2009, sp. zn. 23 To 585/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 3 T 56/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. Š. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 5. 2009, č. j. 3 T 56/2008-261, byl obviněný M. Š. uznán vinným trestným činem uvěrového podvodu podle §250b odst. 2, odst. 3 tr. zák.
Toho se podle skutkových zjištění krajského soudu dopustil tím, že:
„dne 29. 11. 2005 v Č. B. jako předseda a statutární zástupce občanského sdružení Č. s. z. t p. (dále jen ČSZTP), se sídlem L., Č. B., v úmyslu získat finanční prostředky na zprovoznění rekondičního a rekreačního zařízení M. v., předložil jménem ČSZTP u Krajského úřadu Jihočeského kraje, odboru sociálních věcí a zdravotnictví, jím schválený a podepsaný tiskopis Žádost o poskytnutí dotace z rozpočtu Jihočeského kraje nestátní neziskové organizaci na sociální služby v roce 2006 na finanční podporu projektu, následně rozhodla Rada Jihočeského kraje usnesením č. 76/2006/RK ze dne 7. 2. 2006 o poskytnutí dotace ve výši 100.000,- Kč, dne 13. 2. 2006 došlo k uzavření smlouvy o poskytnutí dotace ve výši 100.000,- Kč mezi poskytovatelem dotace Jihočeským krajem a příjemcem ČSZTP, kterou za příjemce podepsal M. Š. jako předseda ČSZTP a realizátor projektu, dne 16. 3. 2006 byla dotace připsána ve prospěch účtu vedeného ve prospěch ČSZTP, přičemž v rozporu se smluvním ujednáním přidělenou dotaci do 31. 1. 2007 řádně nevyúčtoval ani toto do současné doby nijak nezajistil, a vědomě nechal jako osoba dle stanov odpovědná za hospodaření sdružení a současně jako osoba s dispozičním právem k účtu v době od 22. 3. 2006 do 17. 7. 2006 v rozporu s účelovým určením dotace (na zprovoznění rekondičního a rekreačního zařízení M. v.) a v rozporu s článkem III, bod 1, 2, 3 a 4 a článkem V smlouvy o poskytnutí dotace a v rozporu s článkem IV, odst. 20 Zásad k poskytnutí finančních prostředků z rozpočtu Jihočeského kraje na rok 2006 pro občanská sdružení, dotaci použít:
- dne 6. 4. 2006 k úhradě závazku vůči společnosti EON, a. s., ve výši 14.825,- Kč
- dne 17. 8. 2006 k vrácení vkladu poskytnutého M. Š. v roce 2005 ve výši 30.000,- Kč
- v blíže nezjištěných dnech k úhradě dalších plateb ve výši 4.521,- Kč
přičemž část dotace ve výši 49.676,- Kč nechal použít vědomě na jiný než stanovený dotační účel, na opakované výzvy poskytovatel k vrácení dotace dosud příjemce nijak nereagoval, čímž Jihočeskému kraji, U Zimního stadionu, České Budějovice, způsobil škodu ve výši nejméně 49.676,- Kč.“
Za tento trestný čin byl obviněný podle §250b odst. 3 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu patnácti měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit Jihočeskému kraji způsobenou škodu ve výši 49.676,- Kč, když se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody byl Jihočeský kraj podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 10. 11. 2009, sp. zn. 23 To 585/2009, rozsudek okresního soudu podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. v celém rozsahu zrušil a sám podle §259 odst. 3 tr. ř. ve věci rozhodl.
Uznal obviněného opět vinným trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 2, odst. 3 tr. zák. a to na zcela shodném skutkovém základě jako soud okresní s jedinou výjimkou – celková způsobená škoda činila nikoli 49.676,- Kč, nýbrž 49.346,- Kč. Výrok o trestu se zcela shodoval s výrokem okresního soudu, výrok o náhradě škody pak odpovídal korekci výše způsobené škody ve výroku o vině.
II.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný M. Š. prostřednictvím své obhájkyně dovoláním opřeným o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. b), c) a g) tr. ř. , neboť má za to, že ve věci rozhodl vyloučený orgán , dále že obviněný neměl obhájce, ač ho měl mít a také, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V úvodu dovolání se rekapituluje průběh předcházejícího řízení, v jehož rámci došlo ke zrušení prvého rozsudku okresního soudu a poté k novému projednání věci okresním soudem. V další části dovolání uvádí obviněný argumenty, které mají podporovat jednotlivé dovolací důvody.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. spatřuje obviněný v tom, že členkou senátu, který ve věci rozhodl, byla soudkyně, která měla v minulosti profesní neshody s obhájkyní obviněného. To mohlo dle jeho přesvědčení ovlivnit přístup této soudkyně k jeho odvolání, když nelze vyloučit ani ovlivnění názoru ostatních členů odvolacího senátu. Obviněný má za to, že námitce podjatosti, kterou vůči této soudkyni vznesl, mělo být vyhověno.
Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívá podle obviněného v nesprávném právním posouzení jeho zavinění pro absenci subjektivní stránky posuzovaného jednání. To považuje za sporné především u neidentifikovatelných plateb, za jejichž výplatu má podle něj nést odpovědnost účetní J. K. V případě částky 30.000,- Kč představující vrácení půjčky, které obviněný sdružení sám poskytl, pak šlo o platbu z jiného účtu. Jeho úmyslné zavinění není podle přesvědčení obviněného patrné ze skutkové věty napadeného rozsudku, soudy jej pouze automaticky předpokládaly z titulu jeho funkce, když ale žádný právní předpis ani stanovy sdružení mu neukládaly povinnost vědět o všech transakcích prováděných ostatními členy sdružení.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. má podle obviněného oporu v tom, že přestože byl stíhán pro poměrně složitý skutek, náročný na skutková zjištění i právní posouzení, nebyl mu, ač je osobou přestárlou a invalidní, již v přípravném řízení ustanoven obhájce. To podle dovolatele jeho obhajobu přinejmenším zkomplikovalo, takže byl postaven před soud bez jakýchkoli usvědčujících důkazů. Ty pak byly opatřovány výhradně soudem, což odporuje požadavku nestrannosti a nepodjatosti soudu.
V petitu svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek krajského soudu a podle §265 l odst. 1 tr. ř. mu přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl, avšak v jiném složení senátu.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání do data neveřejného zasedání podle §265h odst. 2 tr. ř. písemně nevyjádřila.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné , bylo podáno oprávněnou osobou , v zákonné lhůtě a na předepsaném místě .
Poté se zaměřil na to, zda námitky, které uplatnil obviněný M. Š. ve svém dovolání, skutečně naplňují jím deklarované dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. b), c), g) tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou věcného přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř.
Tento dovolací důvod je dán v případě, že ve věci rozhodl vyloučený orgán, tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Dovolatel spatřoval jeho naplnění v tom, že ve věci rozhodovala jako členka odvolacího senátu JUDr.Vladimíra Hájková, ačkoliv měla být z rozhodování pro svou podjatost vyloučena ve smyslu §30 odst. 1 tr. ř.
Podle §30 odst. 1 tr. ř. je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, nemůže nestranně rozhodovat. Pochybnosti o nestrannosti odvolací soudkyně JUDr. Hájkové zakládal podle dovolatele fakt, že si v minulosti stěžovala na jeho obhájkyni JUDr. Věru Bergerovou, a to v době, kdy tato ještě působila ve funkci státní zástupkyně. Stížnost na ni podala poté, co JUDr. Bergerová svévolně opustila jednací síň při vyhlašování zprošťujícího rozsudku. Stížnost měla za následek zahájení kárného řízení vůči JUDr. Bergerové, které však bylo zastaveno, když jmenovaná v mezidobí rezignovala na funkci státní zástupkyně.
Tuto námitku podjatosti vznesl obviněný před zahájením veřejného zasedání odvolacího soudu dne 10. 11. 2009. Téhož dne odvolací soud rozhodl, že JUDr. Hájková není vyloučena z rozhodování v předmětné věci s tím, že její negativní zkušenosti se jmenovanou z minulosti nemohou mít vliv na její rozhodování ve věci obviněného Š.
Nejvyšší soud považuje tato rozhodnutí za věcně správná, v souladu se zákonem, přičemž sdílí i jejich argumentaci. Obecně osoby zúčastněně na trestním řízení jako strany či jejich zástupci (obvinění, poškození, obhájci, státní zástupci, zmocněnci poškozených) vstupují opakovaně do určitého konfliktu se soudci v situacích, kdy tito v rámci výkonu své funkce nevyhoví jejich návrhům či neakceptují jejich právní či skutkové názory uplatňované v řízení před nimi probíhajícím. Patří sem i případy, kdy soudce dospěje k závěru, že některá ze stran si neplní své povinnosti, resp. nevystupuje předepsaným způsobem, a v rámci jeho odpovědnosti za průběh trestního řízení je dokonce povinen jim takové jednání vytknout, případně je oznámit nadřízenému ve formě stížnosti. Jde o situace, které s sebou výkon obou zmíněných profesí nutně přináší, takže ty nemohou být podkladem pro závěr o vyloučení soudce dle §30 odst. 1 tr. ř., nejde-li o stížnost účelovou a tudíž zjevně neopodstatněnou. O takový případ však v posuzované věci evidentně nešlo. Antipatie obhájkyně obviněného vůči soudkyni pak důvodem pro vyloučení být nemůže, prokázán by musel být opak. To se v posuzovaném případě nestalo. Šlo tedy dle závěru Nejvyššího soudu jen o ničím nepodložené obavy dovolatele, resp. jeho obhájkyně.
Tato námitka byla tedy shledána zjevně neopodstatněnou .
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř.
Tento dovolací důvod byl podle dovolatele dán tím, že přestože byl stíhán pro skutek, který byl složitý a náročný na právní posouzení, nebyl mu v přípravném řízení ustanoven obhájce.
Podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je dovolacím důvodem pokud obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl.
Případy nutné obhajoby, tj. kdy obviněný obhájce mít musí, jsou vypočteny v ust. §36 tr. ř. (v ust. §36a tr. ř. pro vykonávací řízení a řízení o stížnosti pro porušení zákona). Aplikace tohoto ustanovení na osobu obviněného z důvodů rozvedených v dovolání by připadala v úvahu jen dle §36 odst. 2 tr. ř., podle kterého „ Obviněný musí mít obhájce také tehdy, považuje-li to soud a v přípravném řízení státní zástupce za nutné, zejména proto, že vzhledem k tělesným nebo duševním vadám obviněného mají pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit.“
V posuzovaném případě sám obviněný nespatřoval důvod pro ustanovení obhájce v tom, že by trpěl tělesnými či duševními vadami, jak to uvádí shora zmíněné ustanovení, nýbrž ve skutkové a právní složitosti případu. Obecně by ustanovení obhájce i z tohoto důvodu bylo možné za předpokladu, že by z takové charakteristiky případu rezultovala neschopnost samotného obviněného náležitě se hájit . O takovou situaci se však v posuzovaném případě podle Nejvyššího soudu nejednalo. Skutek, pro který byl obviněný stíhán, sám o sobě složitý nebyl, když spočíval v nakládání s dotací v rozporu s účelem, na který byla přidělena. Nejednalo se přitom o částku nijak závratnou, ani o složité toky peněz. Určité problémy právního rázu vyvstaly spíše až ve stádiu řízení před soudem, které se týkaly zejména objasnění přechodu právní subjektivity mezi dvěma sdruženími, v jejichž vedení obviněný figuroval. V tomto stádiu řízení však obviněný již byl zastupován zvolenou obhájkyní JUDr. Věrou Bergerovou, takže ke zkrácení jeho práva na obhajobu nedošlo. Nelze přitom přehlížet ani fakt, že pro zcela shodnou trestnou činnost byl obviněný stíhán v nedávné minulosti, takže i z toho lze dovozovat, že se v uvedené problematice již musel obstojně orientovat. To je ostatně zřejmé i z jeho výpovědí v průběhu celého trestního řízení, které nevykazují ani náznakem nějaké omezení v jeho schopnosti se náležitě hájit. I v této části proto Nejvyšší soudu shledal dovolání zjevně neopodstatněné .
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Naplnění tohoto dovolacího důvodu spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení spatřoval obviněný v absenci úmyslného zavinění, které skutková podstata trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 2, 3 tr. zák. předpokládá. Podle dovolatele není zřejmé z popisu skutku ve výroku rozsudku a nelze je dovodit zejména u neidentifikovaných plateb s výjimkou částky 30.000,- Kč, která však byla vyplacena z jiného účtu.
Ve vztahu k tomuto dovolacímu důvodu Nejvyšší soud zdůrazňuje, že v jeho rámci lze namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn . Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění ani neúplnost provedeného dokazování (k tomu viz II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05). Přitom obviněný mimo jiné uplatňoval i námitky zpochybňující skutkové závěry soudů v tom směru, že věděl o tom, že vzhledem k absolutní nečinnosti ve věci rekonstrukce objektu M. v. nebyl žádný důvod k čerpání dotace, jež byla účelově vázána právě jen na jeho rekonstrukci. Zpochybňoval i jeho vědomost, že právě z této dotace jsou placeny výdaje, které s rekonstrukcí nesouvisely.
Závěr o prokázání zavinění obviněného ve formě nepřímého úmyslu ve smyslu §4 písm. b) tr. zák. založily soudy především na hodnocení výpovědi svědkyně J. K., účetní sdružení, jakož i samotného obviněného, a na listinných důkazech dokumentujících čerpání finančních prostředků, kterými sdružení, v jehož čele obviněný po určitou dobu stál, disponovalo. Výhrady obviněného proto v této části nesměřovaly proti právnímu posouzení zjištěného skutku, nýbrž proti způsobu, jakým soudy dle §2 odst. 6 tr. ř. hodnotily provedené důkazy. Obviněný měl na hodnocení důkazů jiný názor, měl za to, že tyto připouštěly i jiný výklad, z něhož bylo možno dovodit pro něj příznivější skutkové závěry, než k nimž dospěly ve věci soudy (zejména pokud jde o jeho srozumění s čerpáním dotace na jiný než určený účel). Těmito námitkami proto deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný nenaplnil.
Naproti tomu za námitku naplňující deklarovaný dovolací důvod bylo možno považovat jen údajnou absenci úmyslného zavinění v popisu zjištěného skutku. Tato námitka je však zjevně lichá, když úmyslné zavinění ve formě úmyslu nepřímého dle §4 písm. b) tr. zák. (jak to specifikuje odůvodnění rozsudku okresního soudu na str. 13) je z popisu skutku jednoznačně zřejmé: „jako předseda a statutární zástupce ČSZTP…..v rozporu se smluvním ujednáním přidělenou dotaci nevyúčtoval a vědomě nechal jako osoba odpovědná za hospodaření sdružení a jako osoba s dispozičním právem k účtu v rozporu s účelovým určením dotace tuto použít … v části 49.676 Kč na jiný než stanovený dotační účel.“ Byť platby uhrazené s vědomím obviněného plnily různý účel, lze zjednodušeně říci, že žádná z nich nemohla plnit účel, na který byla přidělena, když žádné kroky k rekonstrukci objektu M. v. činěny nebyly, což obviněný věděl. Platby se neděly nijak skrytě, „za zády“ obviněného, byly patrny z pohybu na účtu sdružení i dalších dokladů, k nimž měl obviněný jako jeho předseda neomezený přístup, přesto nijak nereagoval. Z toho plyne, že závěr o srozumění obviněného s čerpáním dotace v rozporu se stanoveným účelem, vzaly soudy oprávněně za dostatečně podložený.
I v této části proto shledal Nejvyšší soud dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné .
IV.
Jako takové proto dovolání obviněného M. Š. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v souladu s ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. července 2010
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr