ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.98.2010.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. února 2010 o dovolání nejvyšší státní zástupkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni sp. zn. 9 To 364/2009 ze dne 20. 8. 2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 2 T 81/2008 podaném v neprospěch obviněného J. M., takto:
Podle §265k odst. 1 trestního řádu se rozsudek Krajského soudu v Plzni sp. zn. 9 To 364/2009 ze dne 20. 8. 2009 ve výroku o trestu zrušuje.
Podle §265k odst. 2 trestního řádu se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 trestního řádu se Krajskému soudu v Plzni přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Chebu sp. zn. 2 T 81/2008 ze dne 11. 6. 2009 byl obviněný J. M. uznán vinným trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvaceti měsíců a byl mu uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu čtyř let.
O odvolání, které proti citovanému rozsudku podal J. M., rozhodl Krajský soud v Plzni rozsudkem sp. zn. 9 To 364/2009 ze dne 20. 8. 2009 a to tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zrušil napadený (citovaný) rozsudek ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon mu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Dále mu uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou roků s výjimkou řízení vozidla za účelem přepravy družky M. S.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podala v neprospěch obviněného dovolání nejvyšší státní zástupkyně (dále jen dovolatelka), a to jako osoba oprávněná, včas a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za důvody dovolání označila ty, které jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. h), k) tr. ř. V důvodech takto podaného dovolání nejvyšší státní zástupkyně uvedla, že za daných okolností má za to, že ta část výroku z citovaného rozsudku odvolacího soudu, ve které tento rozhodl o uložení trestu zákazu činnosti, je vadná, neboť obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, přičemž tento výrok je navíc podle ustanovení hlavy čtvrté, oddílu třetího o ukládání a výkonu jednotlivých trestů, o trestu zákazu činnosti z hledisek §49 a §50 tr. zák. neúplný, a to proto, že zmíněný druh trestu nelze uložit pouze s odkazem na §49 tr. zák., neboť toto ustanovení obecné části trestního zákona upravuje pouze podmínky, za kterých lze tento druh trestu uložit. Přitom podstatu tohoto druhu trestu obsahuje ustanovení §50 tr. zák., které stanoví, že trest zákazu činnosti záleží v tom, že se odsouzenému po dobu výkonu tohoto trestu (určenou dle §49 odst. 1 tr. zák.) zakazuje výkon určitého zaměstnání, povolání nebo funkce nebo takové činnosti, ke které je třeba zvláštního povolení, nebo jejíž výkon upravuje zvláštní předpis. Nejvyšší státní zástupkyně dále uvedla, že citovaným rozsudkem odvolacího soudu, uložený trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel s výjimkou řízení vozidla za účelem přepravy družky M. S. nepovažuje za zákonný. To proto, že zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel má za následek ztrátu oprávnění řídit veškerá motorová vozidla bez ohledu např. na okolnost k řízení jakých druhů motorových vozidel má odsouzený oprávnění (nebo je i nemá), zda se jedná o vozidla v soukromém vlastnictví či vozidla ve vlastnictví právnických osob, zda vozidlo má být řízeno k osobní potřebě nebo při výkonu povolání apod. Z povahy tohoto trestu se také podává, že jeho uložení není na překážku, pokud v jeho důsledku odsouzený nemůže nadále vykonávat své povolání, nemůže (a nesmí) řídit žádné motorové vozidlo nejen při uspokojování svých potřeb, ale ani potřeb např. osob blízkých, spoluzaměstnanců, nadřízených apod. a v tomto směru odkázala na rozhodnutí publikované pod R 20/65 rozh. tr. Dále poukázala na hladinu alkoholu v krvi obviněného v rozhodné době a to, že popřel způsobení škody. Odvolací soud přitom pouze jednostranně poukázal na to, že výkon trestu zákazu činnosti, jak byl uložen soudem prvního stupně, by se mohl negativně dotknout způsobu života invalidní družky obviněného, současně však nevzal v úvahu, že ta není osobou, která by byla výhradně odkázána na péči obviněného a je nepochybně způsobilá si přepravu (k lékaři, k výkonu pracovní činnosti) vlastním motorovým vozidlem zajistit sama nebo prostřednictvím jiné osoby případně některým z jiných obvyklých a dostupných způsobů, jakých využívají i jiné invalidní osoby nevlastnící motorové vozidlo. Vzhledem k uvedeném proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. citovaný rozsudek Krajského soudu v Plzni v části výroku o trestu, jímž byl obviněnému podle §49 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti a dále, aby zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a konečně, aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Plzni, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil obviněný J. M. s tím, že uváděnou škodu na cizím vozidle nezpůsobil a podané dovolání obecně pokládá za neodůvodněnou snahu zasahovat do činnosti (práv) soudů. Dále poukázal na to, že z judikatury Nejvyššího soudu (viz rozhodnutí pod sp. zn. 5 Tdo 1620/2005) vyplývá, že k naplnění dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. nepostačuje skutečnost, že jeden z výroků napadeného rozhodnutí je vadný. Dovolání lze takto podat pouze tehdy, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný a jedná se o dva případy. Jednak o ten, kdy nebyl učiněn určitý výrok nebo kdy chybí výrok jako celek a není obsažen v určitém rozhodnutí,ač se tak mělo stát, jednak o ten, kdy určitý výrok sice byl učiněn, ale není úplný (soud nerozhodne o způsobu výkonu trestu). Proto poukaz na uvedený dovolací důvod považuje ve své věci za nesprávný s tím, že v tomto směru nebyl dán důvod k dovolání. K uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. uvedl, že se jej nelze dovolávat v případě, že byl uložen trest zákazu činnosti na dobu dvou let, přičemž popsané zmírnění tohoto trestu (řízení vozidla za účelem přepravy družky) je s ohledem na okolnosti případu namístě. V této souvislosti poukázal na to, že jeho družka je na něj plně odkázána při dopravě k lékaři a následky protiprávního jednání obviněného tak dopadají především na ni, přičemž nelze ani přehlédnout, že vozidlo v kritické době pouze přeparkovával, ujel velmi krátkou vzdálenost, nízkou rychlostí a je zachovalým řidičem bez záznamů o dopravních přestupcích. Uvedené skutečnosti by pak měly vést k úvaze o tom, zda jeho jednání v uvedeném směru bylo do té míry společensky nebezpečné, aby byla naplněna i „materiální stránka tohoto trestného činu“. Konečně poukázal i na to, že předmětné jednání představovalo zcela mimořádné vybočení z řádného života a samotné projednání jeho případu před soudem splnilo svůj výchovný účel. Proto také navrhl, aby Nejvyšší soud takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, jako zjevně neopodstatněné.
Na tomto místě je nutno poukázat na to, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jimž byl uznán vinným, důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je dán tehdy, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Stran obou takto uplatněných dovolacích důvodů je namístě uvést, že ty byly uplatněny nejen právně relevantně, ale i důvodně. V rámci dovolacího důvodu uplatněného podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze souhlasit s dovolatelkou, že uložený trest zákazu činnosti obviněnému uvedeným způsobem není v souladu se zákonem a ve svém důsledku se tak jedná o druh trestu, který zákon nepřipouští. To proto, že trest zákazu činnosti v posuzované věci byl obviněnému uložen jako trest spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel, ovšem s nepřípustným dodatkem spočívajícím v tom, že odvolací soud vyloučil z tohoto zákazu řízení vozidla za účelem přepravy družky M. S. V této souvislosti je namístě uvést, že obviněný byl i tímto druhem trestu postižen proto, že motorové vozidlo řídil, přestože v kritické době byl silně podnapilý a tedy úmyslně vykonával ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, činnost, při které by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku a způsobil takovým činem dopravní nehodu. Svým jednáním tak naplnil všechny znaky skutkové podstaty trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák. Výrazně tak porušil ustanovení §5 odst. 2 písm. b) zák. č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, které je jedno z nejdůležitějších, na kterých je založena právě bezpečnost silničního provozu. Za daných okolností je potom namístě uložit v rámci rozhodování o trestu jako celku i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel a to takovým způsobem, aby po jeho dobu bylo znemožněno obviněnému řídit motorová vozidla jako taková, bez dalších dodatků, které by rozmělnily takto uložený trest a které by (byť omezeně) vzdor uvedenému přece jenom umožnily obviněnému motorové vozidlo řídit. Současně také nelze souhlasit s tvrzením obviněného, že takto byla vlastně potrestána jeho družka, protože taková úvaha postrádá věcnou souvislost a navíc je nepochybné, že její případný transport k lékaři (ošetření) lze v současné době zajistit mnoha dalšími způsoby. Lze proto uzavřít, že s ohledem na uvedené, byl soudem uložen zmíněný trest zákazu činnosti v popsané podobě jako druh trestu, který zákon nepřipouští, neboť v zásadě jde o formální výrok, který přece jenom umožňuje obviněnému vykonávat i nadále činnost (byť v omezeném rozsahu), v souvislosti s níž spáchal předmětný trestný čin.
K dovolacímu důvodu uplatněnému podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je potom namístě pouze stručně uvést, že trest zákazu činnosti je nutné ukládat i za použití ustanovení §50 tr. zák., neboť právě toto ustanovení vyjadřuje samotnou podstatu tohoto druhu trestu, pokud stanoví, že trest zákazu činnosti záleží v tom, že se odsouzenému po dobu výkonu tohoto trestu (určenou podle §49 odst. 1 tr. zák.) zakazuje výkon určitého zaměstnání, povolání nebo funkce nebo takové činnosti, ke které je potřeba zvláštního povolení. Z uvedených skutečností je nutné příslušnou činnost (o jejíž případný zákaz jde) také dostatečně označit a takto identifikovat, aby bylo vůbec možné dále stanovit podmínky, za kterých lze tento druh trestu uložit.
S ohledem na uvedené proto Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni sp. zn. 9 To 364/2008 ze dne 20. 8. 2009 zrušil, a to v části obsahující výrok o trestu. Dovolací soud dále podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil též všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Plzni potom přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. b), c) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. Krajský soud v Plzni tak znovu rozhodne o uložení trestu ve svém celku, přičemž se bude věcí zabývat i v intencích právního názoru Nejvyššího soudu. Při ukládání trestu potom zváží znovu pečlivě všechny okolnosti případu (zejména i ty, za kterých obviněný porušil zákon č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, tedy zejména také způsob, jakým se tak stalo a přihlédne i k samotné osobě obviněného). Takto zjištěným skutečnostem potom následně přiměří i své případné úvahy také při ukládání trestu zákazu činnosti při současném respektování všech kriterií zákonem pro takový postup předpokládaným.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. února 2010
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka