ECLI:CZ:NS:2010:30.CDO.1156.2010.1
sp. zn. 30 Cdo 1156/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Miloše Holečka ve věci navrhovatele S. M. ,zastoupeného Mgr. Pavlou Frodlovou, advokátkou se sídlem v Šumperku, Slovanská 7, o obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 40 Nc 1166/96, o dovolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. prosince 2006, č.j. 13 Co 519/2006-283, takto:
Dovolání navrhovatele se odmítá.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o.s.ř.):
Při posuzování tohoto dovolání vycházel Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“) z ustanovení části první Čl. II, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., jímž byl změněn občanský soudní řád [zákon č. 99/1963 b. (dále již „o.s.ř.“)], podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. června 2009; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Dovolání v označené věci není přípustné podle §238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. a/ a písm. b/ o. s. ř. a s §238 odst. 2 téhož zákona. Splněna není ani podmínka přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (ve spojení s ustanovením §238 odst. 1 písm. a/ a odst. 2 o. s. ř.), protože napadené usnesení není rozhodnutím po právní stránce zásadního významu ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř.
Pokud je v dovolání uplatněn i dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu a jestliže z obsahu dovolání vyplývá (§41 odst. 2 o. s. ř.) též dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006).
Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle §243b odst. 5 o. s. ř. ve spojení s §218 písm. c/ téhož zákona.
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť v tomto řízení je jediným účastníkem pouze dovolatel, takže náhrada nákladů řízení mezi účastníky navzájem zde pojmově nepřichází v úvahu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. dubna 2010
JUDr. Pavel P a v l í k , v. r.
předseda senátu